22 Cdo 557/2026

Rubrum

22 Cdo 557/2026-308 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobců a) P. J. a b) M. J., zastoupených Mgr. Ing. Martinem Janotou, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 1727/108, proti žalovanému J. M., zastoupenému Mgr. Jiřím Ježkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Dvořákova 937/26, o zdržení se zasahování do vlastnického práva a o vzájemné žalobě žalovaného, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 64 C 157/2023, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 8. 2025, č. j. 11 Co 74/2025-282, takto:

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 8. 2025, č. j. 11 Co 74/2025-282, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Žalobci se v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) domáhali, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se zasahování do vlastnického práva žalobců k rodinnému domu, který je součástí pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, a to bráněním odtoku odpadních vod z rodinného domu prostřednictvím splaškové kanalizační přípojky a dešťové kanalizační přípojky do splaškové kanalizace a dešťové kanalizace, umístěné na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, zejména zaslepováním nebo jiným ucpáváním předmětných kanalizačních přípojek. Žalovaný v průběhu řízení uplatnil vzájemný návrh, jímž požadoval odstranění kanalizačních přípojek ústících do jeho splaškové a dešťové kanalizace na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY. Namítl, že předmětné přípojky zasahují do jeho vlastnického práva k pozemku parc. č. XY, přičemž byly zřízeny neoprávněně a bez příslušného správního řízení.

2. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 13. 12. 2024, č. j. 64 C 157/2023-233, žalobě žalobců vyhověl (výrok I), vzájemnou žalobu žalovaného zamítl (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III–V).

3. Vyšel ze zjištění, že výstavba rodinného domu na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY byla provedena stavebníkem K. Č. na základě veřejnoprávní smlouvy o provedení stavby ze dne 4. 10. 2011. Před uzavřením předmětné veřejnoprávní smlouvy žalovaný písemně odsouhlasil napojení rodinného domu na dotčené kanalizace, přičemž trasa vedení přípojky dešťové kanalizace včetně místa jejího napojení na dešťovou kanalizaci byla zanesena již v rámci koordinační studie. Současně soud prvního stupně uzavřel, že bylo v řízení prokázáno, že mělo dojít ze strany žalovaného (za pomoci třetího subjektu) k zaslepení přípojek.

4. Co se týče důkazních návrhů označených žalovaným v podání ze dne 10. 12. 2024 (projektová dokumentace vodovodního řadu a splaškové kanalizace, smlouva o napojení a vybudování přípojek na kanalizační řády, výzva k účasti na kontrolní prohlídce a oznámení o jejím zrušení), k těmto soud prvního stupně nepřihlížel pro rozpor s pravidly koncentrace řízení. K tomu uvedl, že na jednáních dne 20. 5. 2024 a dne 15. 11. 2024 (ve vztahu ke vzájemnému návrhu žalovaného) došlo ke koncentraci řízení ve smyslu § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“). Nejednalo se přitom o výjimky z koncentrace.

5. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že předmětné kanalizační přípojky jsou příslušenstvím domu žalobců, přičemž se zaobíral tím, zda jsou přípojky zřízeny oprávněně, konkrétně zda k pozemku parc. č. XY v k. ú. XY ve vlastnictví žalovaného svědčí žalobcům soukromoprávní (a veřejnoprávní) titul. Přitom vyšel ze zjištění ohledně uděleného souhlasu žalovaného v rámci veřejnoprávní smlouvy ze dne 4. 10. 2011. Nadto uvedl, že sám žalovaný v rámci řízení deklaroval svůj souhlas se zřízením přípojek, přičemž tento souhlas představuje patřičné oprávnění k zásahu do jeho vlastnického práva.

6. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 4. 8. 2025, č. j. 11 Co 74/2025-282, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II potvrdil (výrok I), v nákladových výrocích III a IV změnil (výrok II), načež rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky III a IV).

7. Odvolací soud souhlasil se zjištěními i vyvozenými závěry soudu prvního stupně, přičemž jako věcně správné hodnotil oba výroky rozsudku ve věci samé. Uvedl, že žalovaný v minulosti ve vztahu k právnímu předchůdci žalobců souhlasil s napojením na svou kanalizaci, přičemž z tohoto souhlasu vycházeli také žalobci při nabytí vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Zdůraznil, že bylo prokázáno, že žalovaný podepsal předmětné veřejnoprávní smlouvy, čímž vyslovil souhlas s napojením dešťové a v budoucnu i splaškové kanalizace na svou vybudovanou kanalizaci. K odvolacím námitkám žalovaného se odvolací soud explicitně vyjádřil pod bodem 18 rozsudku.

8. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřoval v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného i procesního práva, při jejichž hodnocení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. 1) Soud prvního stupně i odvolací soud postupovaly v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu ve vztahu ke koncentraci řízení. Žalovaný předložil v podání ze dne 10. 12. 2024 důkaz projektové dokumentace splaškové kanalizace a vodovodního řadu a důkaz smlouvou o napojení a vybudování přípojek na kanalizační řad, vodovod a přeložky meliorace, uzavřenou dne 11. 4. 2011 mezi žalovaným a K. Č. Soud prvního stupně tyto důkazy odmítl s odkazem na koncentraci řízení (poučení o koncentraci bylo dáno na jednání dne 20. 5. 2024 a ve vztahu ke vzájemnému návrhu žalovaného na jednání dne 15. 11. 2024), přičemž navzdory argumentaci žalovaného neshledal tyto důkazy za přípustné ve smyslu výjimky ze zásady koncentrace. Na tyto výtky poté odvolací soud nikterak nereagoval. Nebylo-li navíc poučení o koncentraci řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. poskytnuto před skončením prvního jednání, ke koncentraci již nemohlo dojít, k čemuž odkázal na rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, sp. zn. 28 Cdo 1320/2022, sp. zn. 27 Cdo 3252/2023, a sp. zn. 26 Cdo 443/2025. Rovněž nebyly strany v předvolání k jednání konanému dne 15. 11. 2024 řádně poučeny ve smyslu § 118b o. s. ř., k čemuž odkázal na rozhodnutí sp. zn. 27 Cdo 3252/2023. Současně by se v případě žalovaným předložených důkazů jednalo o výjimky z koncentrace řízení ve smyslu rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 4616/2010. V napadeném rozhodnutí pak absentuje právně kvalifikační úvaha, kterou by odvolací soud reagoval na námitky žalovaného proti nesprávnému právnímu posouzení účinků koncentrace okresním soudem, což je třeba posuzovat jako nesprávné právní posouzení věci, k čemuž odkázal na závěry rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 5243/2014. 2) Odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posouzení kanalizačních přípojek jako oprávněných staveb. Odvolací soud nesprávně dovozuje souhlas dovolatele k vybudování a napojení přípojek ze souhlasu s umístěním stavby rodinného domu, resp. ze souhlasu s veřejnoprávní smlouvou o provedení stavby rodinného domu a z vybudování kanalizace pro veřejnou potřebu dovolatelem. Odvolací soud v tomto ohledu nerozlišuje souhlas s připojením na kanalizační řad od souhlasu s přípojkou a jejím konkrétním vedením. Žalobcům dále nesvědčí právo, které by jim umožňovalo mít a provozovat v pozemku žalovaného svou vodovodní přípojku. K tomu odkázal na závěry rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2612/2003. 3) Dále žalovaný namítl, že se v případě přípojek zřízených též v pozemku žalovaného nejedná o stavby, jež nevyžadují stavební povolení. K tomu formuloval dvě otázky, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly řešeny: „Uplatní se ustanovení § 103 odst. 1 písm. f) bod 9 zák. č. 183/2006 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2023, stanovící, že stavba kanalizační přípojky nevyžaduje stavební povolení ani ohlášení i za situace, zasahuje-li stavba takové přípojky do pozemku třetí osoby?“ „Uplatní se ustanovení § 103 odst. 1 písm. f) bod 9 zák. č. 183/2006 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2023, stanovící, že stavba kanalizační přípojky nevyžaduje stavební povolení ani ohlášení i za situace, kdy je přípojka v kolizi s jiným vedením technické infrastruktury?“ Nakonec žalovaný namítl, že bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod tím, že se odvolací soud značnou částí argumentace žalovaného vůbec nezabýval a jím uplatněné důkazní návrhy byly bez vysvětlení pominuty. K tomu především uvedl, že muselo být manipulováno s projektovou dokumentací, že rodinný dům neodpovídá vymezení veřejnoprávní smlouvy, či že nedošlo k výslechu žalovaným navržených svědků. Zdůraznil, že na související námitky žalovaného odvolací soud nereagoval ani jediným slovem. Závěrem navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalobci ve vyjádření k dovolání navrhli, aby bylo dovolání odmítnuto, případně zamítnuto.

10. Dovolání je přípustné i důvodné.

11. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

12. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

13. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§ 242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).

14. Podle § 157 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.

15. V rozsudku ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4118/2010, Nejvyšší soud zdůraznil, že „jedním z principů představujících neopomenutelnou součást práva na spravedlivý proces je povinnost soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit, přičemž se musí vypořádat s námitkami uplatněnými účastníky řízení, a to způsobem odpovídajícím míře jejich závažnosti. Pokud soudy této zákonné povinnosti nedostojí, a to jednak tím, že se zjištěnými skutečnostmi nebo tvrzenými námitkami nezabývají vůbec, nebo se s nimi vypořádají nedostatečným způsobem, založí tím nepřezkoumatelnost jimi vydaných rozhodnutí“ [dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3332/2015 (tato i všechna další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz)].

16. Z citovaného rozhodnutí vyplývá, že závěr o přesvědčivosti a přezkoumatelnosti soudních rozhodnutí je formulován vždy na základě konkrétní procesní situace a individuálně daných okolností věci, které s sebou přinesly potřebu řešení skutkových či právních otázek, jimiž se soudy zabývaly, a svá rozhodnutí s různou mírou přesvědčivosti odůvodnily. Judikatorní závěr o nedostatku přezkoumatelnosti soudního rozhodnutí vychází z okruhu sporných skutkových či právních otázek, které měly soudy v řízení z podnětu námitek účastníka řízení řešit, avšak je buď neřešily vůbec, nebo řešily zcela nedostatečně (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2026, sp. zn. 22 Cdo 3271/2025).

17. I judikatura Ústavního soudu opakovaně formulovala požadavky na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí [srovnej např. nálezy Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11, nebo ze dne 22. 11. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1834/10 (tato i všechna další citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)]. Současně deklarovala, jakými ústavněprávními vadami je zatíženo odůvodnění rozhodnutí, v němž obecný soud reaguje na konkrétní (přesně formulované) námitky stěžovatele způsobem naprosto nedostatečným (srovnej např. nálezy Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2013, sp. zn. III. ÚS 511/02, nebo ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. III. ÚS 961/09). Zdůraznila přitom, že ústavně zaručenému právu na spravedlivý proces odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tomto rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem, vypořádat s argumentačními tvrzeními uplatněnými účastníky řízení (srovnej např. nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. I. ÚS 113/02, ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 521/05, nebo ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. I. ÚS 3184/07).

18. Z obsahu spisu je patrné, že žalovaný zaslal předmětné důkazní návrhy společně s podáním ze dne 10. 12. 2024 (č. l. 215 a násl.), jež bylo doručeno soudu prvního stupně téhož dne. Pod bodem 9 prvostupňového rozsudku je uvedeno, že k těmto důkazním návrhům (projektová dokumentace vodovodního řádu a splaškové kanalizace, smlouva o napojení a vybudování přípojek na kanalizační řády, výzva k účasti na kontrolní prohlídce a oznámení o jejím zrušení) soud prvního stupně nepřihlížel pro rozpor s pravidly koncentrace ve smyslu § 118b o. s. ř. V odvolání žalovaného ze dne 30. 1. 2025 je mj. namítáno: „Pokud jde o důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy důvod spočívající v tom, že soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoli k tomu nebyly splněny předpoklady dle ust. § 118b, ten byl naplněn zejména neprovedením důkazů projektovou dokumentací splaškové kanalizace a vodovodního řadu a smlouvy o napojení a vybudování přípojek na kanalizační řad, vodovod a přeložky meliorace, uzavřené 11. 4. 2011 mezi žalovaným a K. Č.“ (č. l. 245v) Stejnou námitku zopakoval žalovaný v rámci podání ze dne 29. 7. 2025 označeném jako „Druhé doplnění odvolání žalovaného a duplika k vyjádření žalobců“ (č. l. 271v). Ačkoliv následně odvolací soud v rámci rekapitulace odvolání žalovaného pod bodem 2 napadeného rozhodnutí tuto námitku žalovaného bezesporu reflektoval (bez výslovného odkazu na § 118b o. s. ř.), nikterak se z napadeného rozhodnutí nepodává, jakým způsobem se s touto námitkou odvolací soud vypořádal, pročež odůvodnění odvolacího soudu nevyhovuje požadavkům na něj kladeným § 157 odst. 2 o. s. ř. Je přitom zřejmé, že v daném případě nejde o důkazy, které by byly pro právní posouzení věci bez významu; tak je ostatně neoznačil ani soud prvního stupně.

19. Odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je tak v rozporu s § 157 odst. 2 o. s. ř. Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy založeno v této části týkající se věci samé na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ve smyslu § 237 o. s. ř. Rozhodnutí odvolacího soudu proto spočívá v této části na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř.

20. Dovolací soud se pro předčasnost nezabýval námitkami žalovaného zpochybňujícími oprávněnost a „povolenost“ stavby, neboť žalovaný částečně vyvozuje závěr o neoprávněnosti či nepovolenosti stavby z jím předkládaných důkazů, k nimž soud prvního stupně pro rozpor s pravidly koncentrace nepřihlížel. Dovolací soud však připomíná, že pro klasifikaci stavby jako neoprávněné není rozhodující, zda stavebník měl či neměl stavební povolení, a stejně tak není rozhodující samotné vědomí vlastníka pozemku nebo státních orgánů o prováděné stavbě (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 5968/2017, či ze dne 24. 9. 2025, sp. zn. 22 Cdo 960/2025, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3514/2022).

21. V dalším řízení se tedy prvně bude odvolací soud zabývat námitkami žalovaného ohledně neprovedení jednotlivých důkazů, konkrétně tím, zda byl správný postup soudu prvního stupně, který nepřihlížel k těmto uplatněným důkazům pro rozpor s pravidly koncentrace. Již z odvolání žalovaného byly totiž tyto námitky patrné, pročež bylo povinností odvolacího soudu se s těmito námitkami v rámci odůvodnění rozhodnutí řádně vypořádat ve smyslu § 157 odst. 2. o. s. ř.

22. Co se týče dalších námitek žalovaného, jimiž je tvrzen zásah do práva na spravedlivý proces, pak v rozsahu námitek týkajících se neprovedení důkazů v tom směru, že se odvolací soud nezabýval a nevypořádal se žalovaným navrženými důkazními návrhy (výslechy D. H., R. a opětovně zmiňovanou projektovou dokumentací splaškové kanalizace a vodovodního řadu), odvolací soud v dalším řízení vysvětlí, proč k těmto důkazním návrhům nepřihlédl (např. byly-li uplatněny až v odvolacím řízení), a to v souladu s § 157 odst. 2 o. s. ř. a výše citovanou judikaturou.

23. Stran dalších námitek žalovaného uvedených v dovolání pod bodem nadepsaným jako „Zásah do práva na spravedlivý proces“, dovolací soud pro úplnost uvádí, že tyto jsou převážně skutkové povahy, pročež je jejich dovolací přezkum vyloučen (§ 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario; srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 297/2018, či unesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2296/2017).

24. Jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. spočívá na nesprávném právním posouzení věci, dovolací soud podle § 243e odst. 1 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

25. Odvolací soud je vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán (§ 243g odst. 1 věta první část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř.).

26. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 in fine o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. 6. 2026 Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu