25 Cdo 2296/2017

Rubrum

Podána ústavní stížnost. Výsledek US: odmítnuto Datum rozhodnutí US: 5.12.2017 25 Cdo 2296/2017 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce J. Z., zastoupeného JUDr. Ing. Janem Matysem, advokátem se sídlem Praha 8, Sokolovská 25/18, proti žalovaným 1) P. A., 2) D. A., 3) K. A., všem zastoupeným Mgr. Helenou Tomiškovou, advokátkou se sídlem Slatiňany, T. G. Masaryka 593, o vyklizení pozemku a náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 3 C 131/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 1. 2. 2017, č. j. 27 Co 362/2016-382, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 1. 2. 2017, č. j. 27 Co 362/2016-382, není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 – dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.). Okresní soud v Chrudimi vyšel ve svém rozsudku ze dne 16. 6. 2016, č. j. 3 C 131/2010-299, jímž zamítl žalobu o vyklizení pozemku a jeho uvedení do původního stavu, ze zjištění, že žalovaní byli v letech 2005 až 2008 spoluvlastníky nemovitostí v T. K. a dne 12. 6. 2006 udělili plnou moc svému prarodiči F. A. [původně žalovaný 1)] k tomu, aby nakládal s jejich nemovitostmi ve zmíněné obci a spravoval je. V létě roku 2008 byla na pozemek žalovaných společností SAVE navezena výkopová zemina, přičemž část zeminy byla uložena i na přilehlý pozemek žalobce. Společnost SAVE navážela zeminu na pokyn tehdejšího starosty T. K. Soud dospěl k závěru, že se žalovaní nedopustili jakéhokoliv neoprávněného zásahu do vlastnického práva žalobce, neboť nebylo prokázáno, že by sami navezli nebo nechali třetí osobou navézt odpad či jiný materiál na jeho pozemek. Za uložení zeminy na část pozemku žalobce a za její nesprávné uložení na pozemku žalovaných byla Českou inspekcí životního prostředí postižena společnost SAVE. Odpovědnost žalovaných by nešlo dovodit ani v případě, že by snad jejich zmocněnec A. požádal starostu T. K., aby nechal navézt zmíněnou zeminu společností SAVE na pozemek žalovaných, jelikož z plné moci takovou odpovědnost dovodit nelze a žalovaní nejsou ani právními nástupci A., který zemřel dne 20. 4. 2014. Navíc ani na straně A. nebylo prokázáno, že by jakkoliv zasahoval do vlastnických práv žalobce. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích se ve svém potvrzujícím rozsudku ze dne 1. 2. 2017, č. j. 27 Co 362/2016-382, ztotožnil se skutkových stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně, i s jeho právními závěry. Dovolatel spatřoval nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem v závěru, že zmocnitel neodpovídá za protiprávní jednání svého zmocněnce, kterému udělil generální plnou moc na základě § 31 obč. zák. Namítal, že dle § 32 odst. 2 obč. zák. jedná-li zmocněnec jménem zmocnitele v mezích oprávnění zastupovat, vzniknou tím práva a povinnosti přímo zmocniteli. Jestliže dle dovolatele A. jako zmocněnec žalovaných při spravování jejich pozemků dal pokyn k zavezení části pozemku žalobce, odpovídají za jeho jednání přímo žalovaní jako jeho zmocnitelé. Ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, ze kterých následně vycházel i odvolací soud, však vyplývá, že ani na straně A. nebylo prokázáno, že by zasahoval do vlastnických práv žalobce, tedy že by dával pokyn k zavezení žalobcova pozemku. Ač dovolatel namítal nesprávné právní posouzení věci, dovozoval je na jiném skutkovém základě, než z kterého vycházel odvolací soud. Dovolací soud je však vázán zjištěným skutkovým stavem věci, jehož správnost nepodléhá dovolacímu přezkumu (§ 241a odst. 1, odst. 6 o. s. ř.). Jestliže dovolatel své odlišné právní posouzení podmínek odpovědnosti podle § 420 obč. zák. buduje na jiném skutkovém stavu, než který se stal základem pro rozhodnutí odvolacího soudu, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod a přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. tím nemůže založit. Namítá-li dále dovolatel, že žalovaní nebyli řádně zastoupeni, neboť plnou moc k jejich zastupování udělil advokátce jejich zmocněnec A., přičemž jeho smrtí dne 20. 4. 2014 plná moc zanikla, namítá vadu řízení. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že vady řízení samy o sobě nemohou být důvodem přípustnosti dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4644/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. 25 Cdo 2355/2015), nehledě k tomu, že taková vada řízení nebyla způsobilá přivodit dovolateli újmu na jeho právech. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovaným žádné náklady dovolacího řízení nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 6. září 2017 JUDr. Robert Waltr předseda senátu