23 Nd 131/2014

Rubrum

23 Nd 131/2014 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 6. 2014 Spisová značka:23 Nd 131/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:

23. ND.131.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přikázání věci (delegace) Dotčené předpisy:§ 12 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:25. 8. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Nd 131/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně R. G., zastoupené JUDr. Josefem Zimou, obecným zmocněncem, bytem Jílové u Děčína, K. H. Máchy 291, proti žalované M. T., o uložení povinnosti bezplatně odstranit vadu věci, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 61 C 23/2011, o návrhu žalobkyně na přikázání věci Okresnímu soudu v Děčíně z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), takto:

Výrok

Věc vedená u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 61 C 23/2011, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Děčíně.

Odůvodnění

Podáním ze dne 5. dubna 2013 navrhla žalobkyně mimo jiné přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Děčíně se zdůvodněním, že nemá finanční prostředky a že považuje za vhodné, aby oba spory týkající se jednoho předmětu byly z ekonomických i procesních důvodů projednávány u jednoho soudu. Žalovaná podáním ze dne 23. ledna 2014 vyjádřila s přikázáním věci nesouhlas. Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresní soud v Ostravě) a Okresnímu soudu v Děčíně, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobkyně na přikázání věci Okresnímu soudu v Děčíně z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti. Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě. V daném případě ani jedna z žalobkyní uvedených okolností není způsobilou odůvodnit přikázání věci Okresnímu soudu v Děčíně, neboť není podkladu pro závěr, že by tak bylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u Okresního soudu v Ostravě. Nejvyšší soud opakovaně judikoval (srov. např. usnesení z 5. listopadu 2009, sp. zn. 4 Nd 368/2009), že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá pracoviště (bydliště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem pracoviště (bydliště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. K mimořádným poměrům účastníka řízení lze při rozhodování o delegaci vhodné přihlédnout jedině za situace, kdy by takové rozhodnutí nebylo na úkor dalších účastníků řízení. V přezkoumávané věci však s návrhem žalobkyně žalovaná nesouhlasila. Nejvyšší soud proto neshledal splnění podmínek pro delegaci vhodnou (ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř.) a rozhodl, že věc vedená u Okresního sudu v Ostravě pod sp. zn. 61 C 23/2011 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Děčíně. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. června 2014 JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu