26 Cdo 5526/2015

Plný text

26 Cdo 5526/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v exekuční věci oprávněného P. H., zastoupeného Mgr. Martinem Kašparem, advokátem se sídlem v Praze 8, Nad Rokoskou 1228/38, proti povinnému J. D., pro pohledávku 141.834 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu 372.554,42 Kč, vedené dříve u soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, nyní u soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, se sídlem v Přerově, Komenského 38, pod sp. zn. 103 EX 08037/15, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. srpna 2015, č. j. 40 Co 492/2015-18, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) : Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 28. 8. 2015, č. j. 40 Co 492/2015-18, potvrdil usnesení, jímž soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána zamítl návrh oprávněného na nařízení exekuce podle rozhodčího nálezu JUDr. Tomáše Vymazala ze dne 18. 11. 2010, sp. zn. 6616/2010, k uspokojení pohledávky ve výši 141.834 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 372.554,42 Kč a rozhodl o nákladech účastníků a soudního exekutora; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovolání oprávněného proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud České republiky odmítl podle § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje řádnou specifikaci údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř.), jenž je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro uvedenou vadu nelze v dovolacím řízení pokračovat. K projednání dovolání totiž nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho citace, aniž by bylo z dovolání (z jeho celkového obsahu) zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. 11. 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013). Na rámec uvedeného lze pro úplnost dodat, že závěr odvolacího soudu, že předložený rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), podle něhož by mohla být nařízena exekuce, neboť jej vydal rozhodce, jehož výběr se neuskutečnil podle transparentních pravidel, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněném pod č. 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněném pod č. 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 11. května 2016 JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu