27 Cdo 1823/2019

Rubrum

27 Cdo 1823/2019-177 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Ivo Waldera v právní věci žalobce OSMA - ČR - OJ013, se sídlem v Chomutově, SNP 3876, PSČ 430 01, identifikační číslo osoby 22764399, zastoupeného JUDr. Lukášem Slaninou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Plzeňská 3350/18, PSČ 150 00, proti žalovanému P. N., narozenému XY, bytem XY, o splnění závazku z kupní smlouvy, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 28/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 9. 2018, č. j. 5 Cmo 202/2018-93, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 2.178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhá, aby soud žalovanému „uložil povinnost“ převést na žalobce vlastnické právo k 4.800 kusů podílových listů smíšeného otevřeného podílového fondu J&T PERSPEKTIVA (ISIN CZ 0008473352), o jmenovité hodnotě 1 Kč (dále jen „podílové listy“), s tím, že k převodu vlastnického práva podílových listů měla být zavázána právní předchůdkyně žalovaného smlouvou o převodu podílových listů ze dne 13. 10. 2015 (dále jen „kupní smlouva“), popř. darovací smlouvou z téhož dne (dále jen „darovací smlouva“).

2. Rozsudkem ze dne 24. 1. 2018, č. j. 37 Cm 28/2017-54, Krajský soud v Hradci Králové zamítl žalobu (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

3. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 9. 2018, č. j. 5 Cmo 202/2018-93, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

4. Proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

5. První „okruh“ dovolatelem formulovaných námitek, podle kterých odvolací soud pochybil, pokud dospěl k závěru, že dovolatel uzavřel s právní předchůdkyní žalovaného (v postavení spotřebitelky) kupní smlouvu jako podnikatel, přípustnost dovolání nezakládá.

6. Uvádí-li totiž dovolatel, že „z provedeného dokazování v dané věci vyplynulo, že (…) jedenkrát (…) odkoupil (…) cenné papíry“, a tak nelze „právně posoudit, že by (…) soustavně vykonával činnosti za účelem dosažení zisku“, přehlíží, že odvolací soud při formulování závěru o jeho soustavném „skupování“ cenných papírů od drobných investorů, nevycházel ze skutečností zjištěných po provedeném dokazování, nýbrž ze skutečností, které mu byly známé z jeho činnosti (§ 121 o. s. ř.) [srov. odst. 17 in fine napadeného rozhodnutí].

7. Přípustnost dovolání proto není s to založit ani tvrzení dovolatele, podle kterého odvolací soud pochybil, když vyšel z toho, že „každý kupující či prodávající cenných papírů, který zakoupí nebo prodá cenné papíry v jednom případě (…) tak musí činit soustavně“. Na tomto závěru své rozhodnutí odvolací soud nezaložil (neboť – jak již bylo řečeno – vyšel z toho, že se jednalo o soustavnou činnost dovolatele); nemůže tedy jít o otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí spočívá (§ 237 o. s. ř.).

8. V souvislosti s prvním „okruhem“ dovolatelem formulovaných námitek přípustnost dovolání nezakládá ani výtka, podle které v řízení nebylo „nikterak prokázáno“, že dovolatel vykonával podnikatelskou činnost za účelem dosažení zisku. Odvolací soud v tomto směru odkázal na zjevný „cenový nepoměr“, který zjistil mezi (vyšší) tržní hodnotou podílových listů a (nižší) kupní cenou určenou v kupní smlouvě. Ze strany dovolatele jde tedy pouze o skutkovou námitku (což dovolatel ostatně sám připouští, neboť uvádí, že závěr o tom, že u něj byly „naplněny znaky podnikatele“, podle něj „nemá oporu v provedeném dokazování“). Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy obou stupňů, však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 nelze zpochybnit. Dovolací přezkum je v režimu § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen pouze otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).

9. Dovolání nečiní přípustným ani druhý „okruh“ dovolatelem formulovaných námitek, podle kterých „v řízení bylo prokázáno“, že dovolatel s právní předchůdkyní žalovaného uzavřel darovací smlouvu, přičemž se odstoupení právní předchůdkyně žalovaného (datované 24. 10. 2015) [dále jen „odstoupení“] týkalo právě darovací smlouvy (nikoli smlouvy kupní), neboť jde o polemiku s hodnocením důkazů. Odvolací soud totiž (v odst. 23 napadeného rozhodnutí) dospěl k závěru, že „žádná darovací smlouva uzavřena nebyla“.

10. Hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř.) přitom nelze úspěšně napadnout přípustným dovolacím důvodem (srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

11. V souvislosti s druhým „okruhem“ dovolatelem formulovaných námitek nečiní dovolání přípustným ani tvrzení dovolatele, podle kterého se odstoupení týkalo „právě smlouvy darovací a nikoli smlouvy kupní“. Ve vazbě na skutkové závěry odvolacího soudu, podle kterých k uzavření darovací smlouvy nedošlo (viz odst. [9] tohoto usnesení), vychází tato námitka z alternativního skutkového stavu. Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy obou stupňů, ovšem – jak již bylo řečeno (viz odst. [8] tohoto usnesení) – v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 nelze zpochybnit.

12. Dovolání nečiní přípustným konečně ani třetí „okruh“ dovolatelem formulovaných námitek, jehož prostřednictvím brojí proti závěru odvolacího soudu, podle kterého dovolatel jednal při uzavírání kupní smlouvy v rozporu s dobrými mravy, neboť právní předchůdkyně žalovaného „buď vůbec nevěděla, jaké cenné papíry vlastně za cenu, kterou jistě znala, prodává, nebo to věděla a žalobce nejméně využil toho, že se mýlí o svých právech majitele podílových listů, pokud ji o těchto právech přímo nedovedl k omylu, a tak z ní vylákal souhlas s nepřiměřeně nízkou (zlomkovou) cenou“.

13. Uvádí-li dovolatel, že opírá-li odvolací soud své závěry o úvahu o nepoměru plnění, je jeho právní posouzení věci nesprávné, neboť „hrubý nepoměr plnění nezakládá neplatnost smlouvy ze zákona, ale je třeba se zrušení smlouvy domoci v soudním řízení“, přehlíží, že napadené rozhodnutí dovolacího soudu spočívá na posouzení dvou právních otázek, které vedou (každá sama o sobě) k zamítnutí žaloby. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí uzavřel nejen to, že nepoctivé jednání dovolatele „v souvislosti uzavíráním (…) kupní smlouvy, pokud ta vůbec uzavřena byla“, bylo jednáním v rozporu s dobrými mravy, ale také to, že „i kdyby ke sjednání kupní smlouvy vůbec došlo a i kdyby tato byla platná, bylo od ní platně a účinně odstoupeno“.

14. Přitom platí, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. (viz za všechna rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1268/2011, či ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1286/2018). Právě o tuto situaci jde i v poměrech posuzovaného dovolání, neboť námitky směřující k závěru o tom, že právní předchůdkyně žalovaného „platně a účinně“ odstoupila od kupní smlouvy, nesplňují předpoklady § 237 o. s. ř. (viz odst. [5] až [11] tohoto usnesení). Ani třetí „okruh“ dovolatelem formulovaných námitek tedy není způsobilý založit přípustnost dovolání.

15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť bylo dovolání žalobce odmítnuto a žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

16. Ty sestávají z odměny zástupce žalovaného (resp. jeho procesní předchůdkyně) za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání datované 10. 5. 2019) podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 2, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 1.500 Kč a z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 378 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobce celkem 2.178 Kč.

17. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 26. 11. 2020 JUDr. Filip Cileček předseda senátu