29 Cdo 1875/2019
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že dovolání konkursních věřitelů proti usnesení Vrchního soudu v Praze, které potvrdilo odmítnutí jejich odvolání pro opožděnost v konkursní věci úpadce, se odmítá. Dovolání není přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost.
Citované zákony (6)
Rubrum
29 Cdo 1875/2019-4136 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Rostislava Krhuta v konkursní věci úpadce Výrobně obchodního družstva Dříteň v likvidaci, se sídlem v Dříteni 1, PSČ 373 51, identifikační číslo osoby 00109291, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 12 K 276/2007, o rozvrhu výtěžku zpeněžení konkursní podstaty, o dovolání konkursních věřitelů 1/ M. M., narozené XY, a 2/ J. M., narozeného XY, obou bytem XY, zastoupených Mgr. Janem Koptišem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Široká 432/11, PSČ 370 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. února 2018, č. j. 2 Ko 3/2018-3883, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
Usnesením ze dne 27. března 2017, č. j. 12 K 276/2007-3561, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „konkursní soud“) rozhodl o rozvržení výtěžku zpeněžení konkursní podstaty úpadce. Usnesením ze dne 23. listopadu 2017, č. j. 12 K 276/2007-3595, odmítl konkursní soud – odkazuje na § 208 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a § 66a odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání – jako opožděné odvolání konkursních věřitelů M. M. a J. M. (dále jen „konkursní věřitelé“) proti svému usnesení ze dne 27. března 2017. K odvolání konkursních věřitelů Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení konkursního soudu ze dne 23. listopadu 2017. Konkursní věřitelé podali proti usnesení odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné. K závěru, podle kterého proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není dovolání přípustné (čemuž odpovídalo i přiléhavé poučení o dovolání v napadeném usnesení), srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné pod číslem 41/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a pro „konkursní poměry“ usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. listopadu 2006, sp. zn. 29 Odo 502/2005, které obstálo i v ústavní rovině (srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Tato rozhodnutí jsou – stejně jako rozhodnutí Nejvyššího soudu citované níže – veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. 5. 2019 Mgr. Milan Polášek předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (5)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.