29 Odo 502/2005
V PLATNOSTI- NS 29 Odo 502/2005
- ÚS II.ÚS 323/07
Nejvyšší soud odmítl dovolání dlužnice proti usnesení odvolacího soudu, které potvrdilo odmítnutí odvolání pro opožděnost. Soud uvedl, že dovolání podle § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. není přípustné, protože odvolací soud nevyznamenává rozhodnutí soudu prvního stupně „ve věci samé“. Důvody uvedené v § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. nebyly splněny, neboť rozhodnutí bylo založeno na správném skutkovém zjištění. Soud se opřel o své vlastní rozhodnutí a právní úvahy z předchozích případů.
Rubrum
NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 29 Odo 502/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Tomáše Brauna v konkursní věci dlužnice S. spol. s r. o., o návrhu věřitelky P. a g. r. a l. f. a. s., na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 35 K 36/2002, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. září 2004, č. j. 2 Ko 32/2004-124, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: Usnesením ze dne 28. března 2003, č. j. 35 K 36/2002-39, prohlásil Krajský soud v Hradci Králové konkurs na majetek dlužnice. Odvolání dlužnice proti uvedenému usnesení pak týž soud odmítl usnesením ze dne 24. června 2003, č. j. 35 K 36/2002-59, pro opožděnost. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením posledně označené usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ a § 239 odst. 1 (správně má podle slovního vyjádření dovolatelky jít o odstavec 3) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíc, že jsou dány dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a/ a odst. 3 o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (odstavec 3). V dovolání podrobně snáší argumenty na podporu závěru o existenci uplatněných dovolacích důvodů a dožaduje se zrušení napadeného usnesení, jakož i zrušení usnesení soudu prvního stupně z 24. června 2003. Navrhující věřitelka má usnesení soudů obou stupňů za správná. Proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 41/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na něž Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje). V návaznosti na dovolací argumentaci lze dodat, že o případ podle § 239 odst. 3 o. s. ř. nejde a k tomu, aby bylo možné dovodit přípustnost dovolání podle § 238a odst. 1 písm. a/ o.s. ř., chybí splnění podmínky, aby rozhodnutí odvolacího soudu potvrzovalo (jak se podává z odkazu v § 238a odst. 2 o. s. ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně „ve věci samé“, jímž usnesení o odmítnutí odvolání není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 52/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Na uvedeném ničeho nemění ani to, že odvolací soud dovolatelku nesprávně poučil, že dovolání podat lze (srov. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a mutatis mutandis i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 73/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 15. listopadu 2006 JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r. předseda senátu