29 Cdo 4361/2017

Rubrum

29 Cdo 4361/2017-212 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Gemmelem v právní věci navrhovatele Československé obchodní banky, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 00 00 13 50, zastoupené JUDr. Martinem Bjalončikem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/4, PSČ 110 00, za účasti 1) KRBY BOHEMIA s. r. o., se sídlem v Praze 7, Tusarova 1285/3, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 27 57 35 59, 2) R. B., zastoupeného Mgr. Libuší Hrůšovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Goethova 356/5, PSČ 301 00, a 3) T. B, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 59 U 3/2013, o dovolání R. B. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2017, č. j. 24 Co 248/2016-179, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Městský soud v Praze k odvolání R. B. usnesením ze dne 28. února 2017, č. j. 24 Co 248/2016-179, potvrdil usnesení ze dne 9. února 2016, č. j. 59 U 3/2013-158, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 prohlásil „za umořenou blankosměnku vystavenou dne 26. února 2009 na řad Československé obchodní banky, a. s., Radlická 333/150, Praha 5, vystavenou s doložkou bez protestu výstavcem KRBY BOHEMIA s. r. o. (tehdy firma A-Z KRBY s. r. o.), IČ: 27573559, se sídlem Tusarova 1285/3, Praha 7, splatnou u Československé obchodní banky, a. s., na adrese Radlická 333/150, Praha 5, ke které přistoupili jako avalisté za výstavce: 1) R. B., a 2) T. B. Proti usnesení odvolacího soudu podal R. B. dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - § 41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. považuje za splněné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn.

III. ÚS 695/14, ze dne

24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14, ze dne 12. srpna 2015, sp. zn.

IV. ÚS 3548/14 a ze dne

3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 891/15). O tom, že pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. řádným vymezením předpokladů přípustnosti dovolání není, pochybnosti nejsou (k tomu srov. dále usnesení Ústavního soudu 14. března 2017, sp. zn. III. ÚS 3552/16). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 31. října 2017 JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu