29 NSCR 132/2016

Rubrum

KSPL 27 INS XY 29 NSČR 132/2016-B-34 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníků M. B., narozeného XY, a K. B., narozené XY, obou bytem XY, obou zastoupených JUDr. Pavlem Ungrem, advokátem, se sídlem v Plzni, Purkyňova 547/43, PSČ 301 00, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 27 INS XY, o schválení oddlužení, o dovolání 1/ L. T., narozeného XY, a 2/ M. T., narozené XY, obou bytem XY, obou zastoupených Mgr. Ing. Janem Lerchem, advokátem, se sídlem v Plzni, Bedřicha Smetany 167/2, PSČ 301 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. dubna 2016, č. j. KSPL 27 INS XY, 4 VSPH XY, takto:

Výrok

Dovolání se odmítají.

Odůvodnění

Usnesením ze dne 28. ledna 2016, č. j. KSPL 27 INS XY, Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“):

1. Schválil oddlužení dlužníků M. B. a K. B. zpeněžením majetkové podstaty a současně plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku).

2. Určil, že při oddlužení bude zpeněžena majetková podstata, jež je tvořena označenou nemovitou věcí a uložil dlužníkům, aby po dobu následujících 5 let od první splátky nebo do úplného zaplacení všech zjištěných pohledávek platili prostřednictvím insolvenčního správce nezajištěným věřitelům v poměru stanoveném v tomto bodě výroku měsíčně částku ve stejném rozsahu, v jakém z těchto příjmů mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (bod II. výroku).

3. Přiznal insolvenčnímu správci zálohu na odměnu (bod III. výroku), vymezil povinnosti plátců mzdy dlužníků (bod IV. výroku), insolvenčního správce (bod V. výroku), dlužníků (body IV. a VI. výroku) a věřitelů (bod VII. výroku) a označil osobu insolvenčního správce (bod VIII. výroku). K odvolání 1/ L. T. (dále jen „L. T.“) a 2/ M. T. (dále jen „M. T.“) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. dubna 2016, č. j. KSPL 27 INS XY, 4 VSPH XY:

1. Odmítl odvolání M. T. jako podané někým, kdo k němu nebyl oprávněn (druhý výrok).

2. Potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku (první výrok). Proti usnesení odvolacího soudu podali L. T. i M. T. dovolání, požadujíce, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání L. T. a M. T. proti druhému výroku napadeného usnesení, jež může být (objektivně) přípustné jen podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř., jelikož jde o usnesení (výrok), proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř., tedy o usnesení (výrok), pro něž platí omezení přípustnosti dovolání podle § 238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. Dovolání L. T. proti tomuto výroku není přípustné ani subjektivně (vůči němu je důvod je odmítnout i podle § 243c odst. 1 a 3 o. s. ř., ve spojení s § 218 písm. b/ o. s. ř.), jelikož jde o výrok, který se jej netýká. Dovolání M. T. proti prvnímu výroku napadeného usnesení (jímž odvolací soud na základě odvolání L. T. potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku) odmítl Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 a 3 o. s. ř., ve spojení s § 218 písm. b/ o. s. ř. jako subjektivně nepřípustné. Osoba, jejíž odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odmítnuto podle § 218 písm. b/ o. s. ř., jako podané někým, kdo k němu není oprávněn (M. T.), totiž není oprávněna k podání dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo meritorně rozhodnuto o odvolání jiných účastníků řízení proti témuž rozhodnutí soudu prvního stupně; srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2007, sp. zn. 29 Odo 1583/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2007, pod číslem 177, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 NSČR 10/2013 (usnesení jsou - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Zbývá vypořádat se s přípustností dovolání L. T. proti prvnímu výroku napadeného usnesení. Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v případě dovolání L. T. proti prvnímu výroku napadeného usnesení), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“). Srov. ostatně též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn.

I. ÚS 3524/13, ze dne

12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn.

III. ÚS 695/14, a ze dne

24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu). Údaj o tom, v čem dovolatel (L. T.) spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se z dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává (dovolání se touto otázkou v žádné své části nezabývá). Nejvyšší soud proto dovolání L. T. v dotčeném rozsahu odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Pro úplnost zbývá dodat, že na závěru, že dovolání M. T. proti oběma výrokům a dovolání L. T. proti druhému výroku nejsou přípustná, nic nemění nesprávné poučení odvolacího soudu v napadeném usnesení o tom, že dovolání (i v rozsahu těchto výroků) za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. přípustné být může; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolatelům, dlužníkům, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 28. července 2016 JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu