30 Cdo 2626/2021
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že dovolací řízení se zastavuje, protože žalobce nezaplatil soudní poplatek za dovolání, přestože byl k tomu vyzván a jeho žádost o osvobození od poplatků byla zamítnuta. Soud nepřihlédl k opakované žádosti o osvobození ani k neurčité námitce podjatosti, neboť žalobce dlouhodobě zneužívá právo na soudní ochranu.
Citované zákony (3)
Rubrum
30 Cdo 2626/2021-70 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Davidem Vláčilem v právní věci žalobce P. B., narozeného XY, bytem v XY, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16 a 2) České republice – Nejvyššímu soudu, se sídlem v Brně, Burešova 571/20, o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 37 C 137/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2020, č. j. 57 Co 295/2020-22, takto:
Výrok
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění
Žalobce se žalobou (neúplným návrhem) domáhal po žalované (jež měla podle jeho přesvědčení jednat prostřednictvím dvou organizačních složek státu) náhrady škody, zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu a částku 9 651 900 Kč. Okresní soud v Opavě v usnesení ze dne 16. 9. 2020, č. j. 37 C 137/2020-6, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2. K odvolání žalobce bylo uvedené usnesení potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2020, č. j. 57 Co 295/2020-22. Soud prvního stupně usnesením ze dne 7. 1. 2021, č. j. 37 C 137/2020-30, žalobce vyzval k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání a zároveň jej poučil, že nezaplatí-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě, dovolací řízení bude zastaveno. Na uvedenou výzvu žalobce reagoval opakovanou žádostí o osvobození od soudních poplatků, v dalším podání uplatnil neurčitou námitku podjatosti. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podáním dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích], avšak žalobce přes poučení soudu o důsledcích své nečinnosti soudní poplatek neuhradil, přestože byl k zaplacení uvedeného poplatku marně vyzván poté, co předtím soud prvního stupně dnes již pravomocným usnesením ze dne 15. 2. 2021, č. j. 37 C 137/2020-37, zamítl žalobcovu žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro (dovolací) řízení. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil. Nejvyšší soud přitom nepřihlédl k opakované žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků ze dne 18. 8. 2021, neboť v ní nebyly uvedeny žádné nové okolnosti, oproti žádosti, která již byla dříve soudem prvního stupně výše označeným usnesením zamítnuta (srov. § 159a odst. 1 a 4 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř.). Měl vedle toho na zřeteli i nepřiměřenost žalované částky a absenci vylíčení takových rozhodných skutečností, na základě kterých by bylo možno alespoň předběžně učinit závěr o důvodnosti žaloby, lze mít nárok žalobce za zjevně bezúspěšné uplatňování práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4347/2016). Pro přiznání osvobození od soudních poplatků obecně nesvědčí ani okolnost, známá dovolacímu soudu z jeho úřední činnosti, totiž, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval (Nejvyšší soud v minulosti projednával několik set žalobcových návrhů). Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08), které nepožívá ochrany práva (§ 2 o. s. ř.). Nejvyšší soud se dále zabýval neurčitou námitkou podjatosti. Z obsahu spisu vyplývá a z jiné úřední činnosti je Nejvyššímu soudu k osobě žalobce známo, že jmenovaný opakovaně podává soudům rozsáhlá podání, v nichž uplatňuje neurčité a neadresné námitky podjatosti soudců, popř. celých soudů, čímž zatěžuje řádný postup soudů v projednání vlastních procesních návrhů. Argumentace obsažená v těchto podáních zpravidla není pro předmětné řízení, případně pro nastalou procesní situaci, relevantní. I takové jednání je třeba kvalifikovat jako zneužití procesních práv, které podle § 2 a § 6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, či ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 27 Cdo 2465/2017). Nejvyšší soud proto k takto uplatněné a navíc neurčité námitce podjatosti nepřihlížel. Žalobce byl nadto v jiných srovnatelných věcech Nejvyšším soudem opakovaně (ve smyslu § 43 odst. 1 o. s. ř.) zcela bezúspěšně vyzýván k upřesnění námitky podjatosti (namátkou ve věci sp. zn. 30 Cdo 2609/2019, 30 Cdo 3181/2019 a mnohých dalších). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 14. 9. 2021 JUDr. David Vláčil předseda senátu