30 Cdo 2691/2008

Plný text

30 Cdo 2691/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobkyně M. K., zastoupené advokátem, proti žalovanému

I. K., zastoupenému advokátkou, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 154/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. července 2006, č.j. 1 Co 108/2006-94, takto:

I. Řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. prosince 2005, č.j. 23 C 154/2004-75, se zastavuje.

II. Dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne

31. července 2006, č.j. 1 Co 108/2006-94, se odmítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení žalovanému k rukám jeho zástupkyně advokátky, částku 4.820,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.): Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. prosince 2005, č.j. 23 C 154/2004-75, zamítl žalobu, aby žalovaný zaslal žalobkyni omluvný dopis ve znění: „Omlouvám se Ti za to, že jsem v řízení před Okresním soudem v Ostravě nepravdivě uvedl, že obtěžuješ soud i mne nesmyslnými žalobami, že se Tvůj psychický stav zhoršuje a že by mělo být soudem znovu iniciováno zahájení řízení o zbavení Tvé způsobilosti k právním úkonům.“ Rozhodl též o náhradě nákladů řízení. O odvolání žalobkyně rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 31. července 2006, č.j. 1 Co 108/2006-94, tak, že rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud především přihlédl ke skutečnosti, že žalovaný sporné výroky uvedl ve vyjádření, které podal k výzvě Okresního soudu v Ostravě ve věci sp.zn. 82 C 10/2004; plnil tak přiměřeně svoji zákonnou povinnost, takže nešlo o neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobkyně. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu a současně výslovně též proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. prosince 2005, č.j. 23 C 154/2004-75, podala žalobkyně dovolání. Dovolací důvody spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Žalovaný v písemném vyjádření poukázal na nedostatky v logických souvislostech obsažených v dovolání. Jestliže dovolání výslovně napadá rozsudek soudu prvního stupně, pak pomíjí podmínku dovolacího řízení, podle níž lze podle ustanovení § 236 o.s.ř. v zákonem stanovených případech dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu. Procesní předpis nepředpokládá, že by dovoláním bylo možno napadnout též rozhodnutí soudu prvního stupně. Proto nezbylo, než řízení o „dovolání“, směřujícím proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavit (obdobně srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. května 2001, sp.zn. 20 Cdo 1535/99). Podané dovolání, pokud směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení § 11 násl. o.z. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2006, č.j. 30 Cdo 111/2006-130). Pokud je v dovolání uplatněn i dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn.

III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c/ téhož zákona. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a 146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalovanému vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 3.750,- Kč (srovnej § 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 4., § 6 odst. 1 písm. b), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16 odst. 2, § 17 písm. b) a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 4.050,- Kč, která je po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalovaného, představována částkou 4.820,- Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 16. dubna 2009 JUDr. Pavel Pavlík, v. r. předseda senátu