30 Cdo 3055/2024

Rubrum

Podána ústavní stížnost. Výsledek US: odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost Datum rozhodnutí US: 30. 7. 2025 30 Cdo 3055/2024-129 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobkyně J. R., zastoupené JUDr. Ludmilou Pávkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Na Maninách 1424/25, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 48 C 211/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2024, č. j. 14 Co 112/2024-110, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

1. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 9. 1. 2024, č. j. 48 C 211/2023-85, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 33 291 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z této částky od 4. 1. 2024 do zaplacení (výrok I), co do částky 156 834 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 190 125 Kč od 26. 9. 2023 do 3. 1. 2024 a z částky 156 834 Kč od 4. 1. 2024 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 18 456 Kč (výrok III).

2. K odvolání žalobkyně i žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. 5. 2024, č. j. 14 Co 112/2024-110, změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni další částku 108 799 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % (ročně; pozn. Nejvyššího soudu) z této částky od 4. 1. 2024 do zaplacení, jinak jej v tomto výroku co do částky 48 035 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 190 125 Kč od 26. 9. 2023 do 3. 1. 2023 (správně má být uvedeno do 3. 1. 2024, jak vyplývá z odůvodnění tohoto rozhodnutí; pozn. Nejvyššího soudu) a s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 48 035 Kč od 4. 1. 2024 do zaplacení potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 14 342 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a na nákladech odvolacího řízení částku 9 196 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu).

3. Zaplacení částky 190 125 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 26. 9. 2023 do zaplacení se žalobkyně po žalované domáhala jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 14 C 175/2010 (dále jen „posuzované řízení“).

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání směřující proti jeho výroku I v části, kterou byl potvrzen výrok II rozsudku soudu prvního stupně (tj. ohledně částky 48 035 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 190 125 Kč od 26. 9. 2023 do 3. 1. 2024 a z částky 48 035 Kč od 4. 1. 2024 do zaplacení), a „v části, kterou jí byl přiznán úrok z prodlení 14,75 % z dlužné částky od 4. 1. 2024 (a nikoliv 15 % z dlužné částky od 26. 9. 2023)“. Žalobkyně tudíž dovoláním napadla výrok I rozsudku odvolacího soudu v rozsahu nepřiznání částky 48 035 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 26. 9. 2023 do zaplacení a dále úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 142 090 Kč (tj. 190 125 Kč po odečtení zamítnuté částky 48 035 Kč; tedy z celkové přiznané částky) od 26. 9. 2023 do 3. 1. 2024 a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 142 090 Kč od 4. 1. 2024 do zaplacení. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné.

5. Jde-li totiž o posouzení přípustnosti dovolání dle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., je třeba považovat za rozhodnou pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu sice výši peněžitého plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, tedy o němž bylo nebo podle obsahu dovolání má být rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem, jak lze dovodit i z důvodové zprávy k zákonu č. 296/2017 Sb., který § 238 odst. 1 c) o. s. ř. novelizoval (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2384/2018, a ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 30 Cdo 599/2019). K této rozhodovací praxi Nejvyššího soudu se Ústavní soud přihlásil v usnesení ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3705/18, v němž shledal jako ústavně konformním postup Nejvyššího soudu, podle něhož pro účely posouzení objektivní přípustnosti dovolání není podstatná částka, o níž odvolací soud rozhodl, ale výše peněžitého plnění, do níž je podáno dovolání. K příslušenství pohledávky se při zkoumání přípustnosti dovolání nepřihlíží, nejde-li v důsledku rozštěpení nároku na dva díly (přiznaná a nepřiznaná částka s příslušenstvím), jež byly z hlediska opodstatněnosti žaloby hodnoceny odlišně, o samostatný předmět dovolacího řízení (srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3700/2017).

6. Pokud tedy jde o dovolání ohledně zamítnutí žaloby co do jistiny v částce 48 035 Kč s příslušenstvím (tj. úrokem z prodlení z této částky), je toto dovolání nepřípustné dle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ze žalobou požadované částky 190 125 Kč s příslušenstvím bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodováno o částce 156 834 Kč s úrokem z prodlení, jelikož soud prvního stupně žalobkyni výrokem I svého rozsudku, jenž nebyl napaden odvoláním a samostatně nabyl právní moci, přiznal částku 33 291 Kč s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že odvolacím soudem byla žalobkyni přiznána další částka 108 799 Kč s příslušenstvím, učinila žalobkyně předmětem dovolání (kromě nepřiznané části úroku z prodlení z přisouzené částky 142 090 Kč) jen částku 48 035 Kč s příslušenstvím z ní, která tak představuje tzv. podlimitní nárok, proti němuž není dovolání objektivně přípustné podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť v tomto rozsahu bylo rozhodnuto o nároku nepřevyšujícím částku 50 000 Kč a současně se nejedná o vztah ze spotřebitelských smluv či pracovněprávní vztah.

7. Pokud pak jde o dovolání směřující proti nepřiznání části požadovaného úroku z prodlení z přiznané částky, tedy ohledně nepřiznání úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 142 090 Kč od 26. 9. 2023 do 3. 1. 2024 a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 142 090 Kč od 4. 1. 2024 do zaplacení, tak tento nárok se stal samostatným předmětem řízení poté, co jeho jistina a zbytek příslušenství již byly žalobkyni pravomocně přiznány, a k nevyhovění žalobě i ohledně něj došlo právě jen s ohledem na posouzení otázky počátku prodlení. Výše tohoto samostatného nároku pro účely posouzení objektivní přípustnosti dovolání v souladu s § 238 odst. 2 o. s. ř. činí celkem částku 7 614,97 Kč, neboť úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 142 090 Kč od 26. 9. 2023 do 3. 1. 2024 představuje 5 838,84 Kč a pětinásobek ročního úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 142 090 Kč pak 1 776,13 Kč. I v tomto rozsahu je tedy dovolání objektivně nepřípustné dle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., poněvadž se opět jedná o peněžité plnění nepřesahující částku 50 000 Kč a žalobkyní vymezená právní otázka (určení data počátku prodlení) se týká pouze tohoto nároku, tedy zamítnutého úroku z prodlení z přiznané částky od data, od něhož žalobkyně úrok z prodlení požadovala (tj. od 26. 9. 2023), což se pak projevilo i v určení nižší výše zákonného úroku z prodlení, jenž k žalobkyní určenému datu počátku prodlení činil 15 % ročně, ale k datu určenému soudem již jen 14,75 %.

8. Dovolání je tudíž nepřípustné v obou výše uvedených samostatných nárocích, jež nelze sčítat, neboť ve vztahu ke každému z nich vymezila žalobkyně odlišnou právní otázku a řešení ani jedné z nich není oběma odděleným nárokům společné (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. 31 Cdo 1178/2023). K zamítnuté částce 48 035 Kč s úrokem z prodlení z ní se totiž vztahuje otázka posouzení významu předmětu řízení pro poškozeného, tedy otázka stanovení výše přiznaného zadostiučinění, a k zamítnuté části úroku z prodlení z přiznané částky pak výše uvedená otázka stanovení počátku prodlení.

9. Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 20. 11. 2024 JUDr. David Vláčil předseda senátu