6 Tdo 72/2026

Rubrum

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Spisová značka: 6 Tdo 72/2026 Datum rozhodnutí: 27.05.2026 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Hodnocení důkazů, Účast na organizované zločinecké skupině, Organizovaná zločinecká skupina Dotčené předpisy: § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí: C 6 Tdo 72/2026-5782 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2026 o dovolání, které podal obviněný Ing. Martin Ficek, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 4. 2025, sp. zn. 2 To 72/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 T 11/2022, takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Martina Ficka odmítá.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 48 T 11/2022 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný Martin Ficek (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným pokračujícím zvlášť závažným zločinem krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku.

2. Za to byl odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému uložen podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních korporacích na dobu 7 let a podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 300 denních sazeb s výší denní sazby 15 000 Kč, tedy celkem ve výměře 4 500 000 Kč.

3. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené České republice – Generálnímu finančnímu ředitelství způsobenou škodu ve výši 21 182 282 Kč.

4. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný a státní zástupce odvolání. Vrchní soud v Olomouci rozhodl rozsudkem ze dne 29. 4. 2025, sp. zn. 2 To 72/2024, jímž z podnětu odvolání státního zástupce podle 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl o vině obviněného jednak zvlášť závažným zločinem krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2016 ve prospěch organizované zločinecké skupiny ve smyslu § 107 odst. 1 tr. zákoníku, jednak zvlášť závažným zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2016. Za to jej podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2016 za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a za použití § 108 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 let a 2 měsíců, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále obviněnému uložil trest zákazu činnosti podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2016 spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních korporacích na dobu 7 let a podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 300 denních sazeb s výší denní sazby 15 000 Kč, tedy celkem ve výměře 4 500 000 Kč. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené České republice – Generálnímu finančnímu ředitelství způsobenou škodu ve výši 21 182 282 Kč. Podle § 256 tr. ř. pak soud druhého stupně odvolání obviněného zamítl.

5. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, následně revidovaných soudem odvolacím, se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že: „v součinnosti se společenstvím více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, zaměřenou na soustavné páchání daňové úmyslné trestné činnosti, jež byla jediným účelem obchodování, ve společném úmyslu získat neoprávněný finanční prospěch ze zkrácení daně z přidané hodnoty, za využití svých majetkových účastí a řídících a rozhodovacích pravomocí v obchodních společnostech na území České republiky a Slovenské republiky, provádějíc svou činnost soustavně a organizovaně ve struktuře s vnitřní hierarchií, v jejímž čele stál Zdeněk Tesařík, jenž svými pokyny řídil Jitku Gaberovou a Petra Gaberu, který dále jednal v součinnosti s Josefem Zajacem, jemuž udělovali pokyny, od 16. 1. 2012 do 2. 10. 2012 na různých místech v České republice, za využití svých majetkových účastí a řídících a rozhodovacích pravomocí v obchodních společnostech, mimo jiné na území České a Slovenské republiky zajišťoval činnost skupiny ExaSoft, sestávající z jím ovládaných obchodních společností ExaSoft Czech a.s., IČ: 27855872, se sídlem Dlouhá třída 1226/44a, 736 01 Havířov (nyní M&R Czech a.s.) a Europea Distribution a.s., IČ: 28595246, se sídlem Rudé armády 651/19A, 733 01 Karviná, ve kterých rozhodoval o obchodní strategii, finančním hospodaření, investicích, obchodním modelu a zaměření, provádění plateb a v níže uvedených případech o objemu zboží a finančních prostředků zapojených do fakturačních machinací zaměřených na zkrácení DPH, ve spolupráci s již dříve účelově vytvořenou, fakturačně, finančně i personálně propojenou organizovanou skupinou osob a obchodních společností, vykonávající s jeho plným vědomím svou činnost na území České a Slovenské republiky, jejíž jediným reálným účelem a k tomu vykonávanou činností byly ryze formální toky peněz a zboží pro získání finančního prospěchu z neodvedení daně z přidané hodnoty (dále DPH), když žádná z takto angažovaných obchodních společností reálnou obchodní činnost v mezích zákona nevykonávala, výhradně řízenou Zdeňkem Tesaříkem, který od 20.10.2009 do 20.6.2011 fakticky řídil a ovládal obchodní společnost SILAS CONCEPT s.r.o. IČ: 28595998 se sídlem 28. října 197/218, 709 00 Ostrava – Mariánské Hory, jejímž formálním jednatelem byl od 20. 6. 2011 do 19.9.2012 Josef Stružka, a později od 22.5.2012 obchodní společnost LACUS LAELIA, s.r.o., IČ: 28624386, se sídlem Gurťjevova 2299/13, 700 30 Ostrava – Zábřeh, jejímž formálním jednatelem byl od 22. 5. 2012 do 16.1.2015 Josef Stružka, svými pokyny dále řídil Petra Gaberu, který zajišťoval činnost společnosti Oceania Trading, s.r.o., se sídlem Horní 263/71, 70030 Ostrava – Dubina, jejímž formálním jednatelem byl bez svého souhlasu a vědomí Anh Tuan Hoang, a oba se podíleli na řízení a ovládání obchodní společnosti GAB-Phone, s.r.o. IČ: 24768995, se sídlem Biskupský dvůr 2095/8, 110 00 Praha 1, jež nakupovala zboží od společnosti Oceania Trading s.r.o., později též od společnosti JZ Doprava-Spedice s.r.o., IČ: 29398169, se sídlem Mojmírovců 1248/38, 709 00 Ostrava – Mariánské Hory, kterou společně řídili a ovládali Petr Gabera s Josefem Zajacem, který rovněž zajišťoval a koordinoval dopravu zboží a oba dále fakticky řídící Jitku Gaberovou (dříve Švábovou), která dle jejich pokynů zajišťovala činnost společnosti Merkator-Export-Import, s.r.o., se sídlem Pri Trati 25a, Bratislava – miestná časť Podunajské Biskupice, 821 06, Slovenská republika, IČO: 36862941, s vědomím toho, že tyto společnosti vzájemně tvoří účelový fakturační řetězec, vykonávající svou činnost na území České a Slovenské republiky a fakticky slouží k dosažení finančního prospěchu z neodvedení daně z přidané hodnoty, s vědomím o postupném pohybu zboží mezi nimi, výhradně v úmyslu získání finančního prospěchu ve velkém rozsahu, s plným vědomím, že nebude předmětem běžného, legálního obchodního styku, do tohoto formou prodeje poskytoval zejména tonery a cartridge, ale i jiné zboží z území České republiky ze společnosti ExaSoft Czech a.s. na území Slovenské republiky do společnosti Merkator-Export-Import, s.r.o., které pouze účetně, nikoli fakticky, opět prodávali na území České republiky nekontaktní právnické osobě Oceania Trading, s.r.o. a později JZ Doprava Spedice, s.r.o., v obou případech nevykonávající reálnou obchodní činnost a nepodávající daňová přiznání k DPH tak, že tyto obchodní společnosti zboží, účetně vykázané jako zakoupené v ceně bez DPH fakturačně prodaly za cenu nižší, než byly nákupní ceny na území České republiky společnosti GAB-Phone, s.r.o., rovněž nevykonávající reálnou obchodní činnost, již za cenu včetně DPH, která však nebyla v souladu s dohodou všech zúčastněných subjektů na území České republiky přiznána ani odvedena v rozporu s ustanovením § 5 odstavce 1, 2 a § 25 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších předpisů a zboží bylo fakticky i fakturačně dodáno až společnosti SILAS CONCEPT s.r.o, později LACUS LAELIA s.r.o., které je následně dodaly společnosti Europea Distribution a.s., tedy zpět do skupiny ExaSoft v souladu s předchozí dohodou za cenu poníženou neodvedením DPH, přičemž všichni ve společném úmyslu získat neoprávněný finanční prospěch ze zkrácení daně z přidané hodnoty jednali ve vzájemné součinnosti ve prospěch organizované skupiny působící ve více státech tak, že vědomě, vzájemně, cíleně a organizovaně každý svým dílem 1) V době nejméně od 16. 1. 2012 do 26. 3. 2012 obchodní společnost OCEANIA Trading s.r.o. jako čtvrtletní plátce DPH u správce této daně Finančního úřadu v Ostravě II, Horní 1619/63, 700 30 Ostrava - jih (nyní Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště Ostrava II), nepodala daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za 1. čtvrtletí 2012, do kterého tak nebyly, ač měly být, zahrnuty faktury, které vystavila · dne 16. 1. 2012 s variabilním symbolem č. OCEAN1217 na částku 429 268,26 EUR, z toho DPH 71 544,71 EUR s předmětem plnění CARTRIDGE zn. CANON, odběratelem spol. GAB-Phone, s.r.o., po přepočtu DPH dle kurzu ČNB (1 EUR za 25,595 Kč) 1.831.186,85 Kč, přičemž uvedené zboží bylo formálně převedeno na společnost Oceania Trading, s.r.o. na základě faktury Merkator-Export-Import, s.r.o. ze dne 2. 2. 2012 na částku 254 376 EUR a dále ze dne 3. 2. 2012 na částku 183.218 EUR, kdy Merkator-Export-Import, s.r.o. předmětné zboží pořídil od ExaSoft Czech, a.s. na základě faktur ze dne 18. 1. 2012 na částku 250.115,18 EUR a 182.248 EUR, · dne 6. 2. 2012 s variabilním symbolem č. OCEAN1236 na částku 268 619,49 EUR, z toho DPH 44 769,92 EUR, s předmětem plnění CARTRIDGE zn. HP, odběratelem spol. GAB-Phone, s.r.o., po přepočtu DPH dle kurzu ČNB (1 EUR za 24,975 Kč) 1.118.128,75 Kč, přičemž uvedené zboží bylo formálně převedeno na společnost Oceania Trading, s.r.o. na základě faktury Merkator-Export-Import, s.r.o. ze dne 14. 2. 2012 na částku 350. 341 EUR, kdy Merkator-Export-Import, s.r.o. předmětné zboží pořídil od ExaSoft Czech, a.s. na základě faktur ze dne 7. 2. 2012 na částku 349.773,80 EUR, kdy poté bylo zboží formálně převedeno s minimální marží přes společnosti Gab Phone, s.r.o. na Silas Concept, s.r.o., který část tohoto zboží prodal zpět, s cenou poníženou díky neuhrazení a nezaplacení DPH na společnosti Oceania Trading, s.r.o., společnosti Europea Distribution, s.r.o. a to na základě faktury ze dne 10. 2. 2012 na částku 86.792 EUR, DPH ve výši 17.358 EUR, tedy při kurzu 24,98 Kč/Euro za 2.168 067 Kč bez DPH, DPH 433 602,83 Kč, · dne 7. 2. 2012 s variabilním symbolem č. OCEAN1238 na částku 230.448,16 EUR, z toho DPH 38.408,03 EUR, s předmětem plnění CARTRIDGE zn. HP, v celkové výši 103.128, 16 EUR z toho DPH 17.188,03 EUR, odběratelem spol. GAB-Phone, s.r.o., po přepočtu DPH dle kurzu ČNB (1 EUR za 25,005 Kč) 429.786,69 Kč, přičemž uvedené zboží bylo formálně převedeno na společnost Oceania Trading, s.r.o. na základě faktury Merkator-Export-Import, s.r.o. ze dne 14. 2. 2012 na částku 350.341 EUR, kdy Merkator-Export-Import, s.r.o. předmětné zboží pořídil od ExaSoft Czech, a.s. na základě faktury ze dne 7. 2. 2012 na částku 349.773,80 EUR, kdy poté bylo zboží formálně převedeno s minimální marží přes společnosti Gab Phone, s.r.o. na Silas Concept, s.r.o., který část tohoto zboží prodal zpět, s cenou poníženou díky neuhrazení a nezaplacení DPH na společnosti Oceania Trading, s.r.o., společnosti Europea Distribution, a.s. a to na základě faktury ze dne 10. 2. 2012 na částku 86.792,13 EUR bez DPH, DPH ve výši 17.358 EUR, tedy při kurzu 24,98 Kč/Euro za 2.168 067,41 Kč bez DPH, DPH 433.602,83 Kč, · dne 21. 2. 2012 s variabilním symbolem č. OCEAN1248 na částku 197.337,86 EUR, z toho DPH 32.889,66 EUR, z předmětem plnění CARTRIDGE zn. CANON, v celkové výši 66.752,14, EUR z toho DPH 11.152,34 EUR, odběratelem spol. GAB-Phone, s.r.o., po přepočtu DPH dle kurzu ČNB (1 EUR za 24,915 Kč) 277.860,55 Kč, · dne 21. 2. 2012 s variabilním symbolem č. OCEAN1249 na částku 299.872,09 EUR, z toho DPH 49.978,69 EUR, z předmětem plnění CARTRIDGE zn. CANON, odběratelem spol. GAB-Phone, s.r.o., po přepočtu DPH dle kurzu ČNB (1 EUR za 24,915 Kč) 1.245.219,10 Kč, přičemž uvedené zboží (zboží uvedené na fakturách č. OCEAN1248 a OCEAN1249) bylo formálně převedeno na společnost Oceania Trading, s.r.o. na základě faktury Merkator-Export-Import, s.r.o. ze dne 7. 3. 2012 na částku 369.356 EUR, kdy Merkator-Export-Import, s.r.o. předmětné zboží pořídil od ExaSoft Czech, a.s. na základě faktury ze dne 13. 2. 2012 na částku 367.859 EUR, kdy poté bylo zboží formálně převedeno s minimální marží přes společnosti Gab Phone, s.r.o. na Silas Concept, s.r.o., který část tohoto zboží prodal zpět, s cenou poníženou díky neuhrazení a nezaplacení DPH na společnosti Oceania Trading, s.r.o., společnosti Europea Distribution, a.s. a to na základě faktury ze dne 24. 2. 2012 na částku 270.040,20 EUR bez DPH, DPH ve výši 54.008 EUR, tedy při kurzu 25,03 Kč/Euro za 6.759.106,21 Kč bez DPH, DPH 1.351 820,22 Kč, · dne 13. 3. 2012 s variabilním symbolem č. OCEAN1267 na částku 245.548,80 EUR, z toho DPH 40.924,80 EUR, s předmětem plnění CARTRIDGE zn. CANON, odběratelem spol. GAB-Phone, s.r.o., po přepočtu DPH dle kurzu ČNB (1 EUR za 24,59 Kč) 1.006.340,83 Kč, přičemž uvedené zboží bylo formálně převedeno na společnost Oceania Trading, s.r.o. na základě faktury Merkator-Export-Import, s.r.o. ze dne 28. 3. 2012 na částku 298.356 EUR, kdy Merkator-Export-Import, s.r.o. předmětné zboží pořídil od ExaSoft Czech, a.s. na základě faktury ze dne 14. 3. 2012 na částku 246.074 EUR, kdy poté bylo zboží formálně převedeno s minimální marží přes společnosti Gab Phone, s.r.o. na Silas Concept, s.r.o., který část tohoto zboží prodal zpět, s cenou poníženou díky neuhrazení a nezaplacení DPH na společnosti Oceania Trading, s.r.o., společnosti Europea Distribution, a.s. a to na základě faktury ze dne 6. 3. 2012 na částku 227.544,68 EUR bez DPH, DPH ve výši 45.509 EUR, tedy při kurzu 24,91 Kč/Euro za 5.668.137,97 Kč bez DPH, DPH 1.133.629,17 Kč, · dne 26. 3. 2012 s variabilním symbolem č. OCEAN1281 na částku 236.052,29 EUR, z toho DPH 39.342,05 EUR, s předmětem plnění CARTRIDGE zn. CANON, odběratelem spol. GAB-Phone, s.r.o., po přepočtu DPH dle kurzu ČNB (1 EUR za 24,635 Kč) 969.191,40 Kč, přičemž uvedené zboží bylo formálně převedeno na společnost Oceania Trading, s.r.o. na základě faktury Merkator-Export-Import, s.r.o. ze dne 10. 4. 2012 na částku 328.481 EUR, kdy Merkator-Export-Import, s.r.o. předmětné zboží pořídil od ExaSoft Czech, a.s. na základě faktury ze dne 27. 3. 2012 na částku 236.623,20 EUR, kdy poté bylo zboží formálně převedeno s minimální marží přes společnosti Gab Phone, s.r.o. na Silas Concept, s.r.o., který část tohoto zboží prodal zpět, s cenou poníženou díky neuhrazení a nezaplacení DPH na společnosti Oceania Trading, s.r.o., společnosti Europea Distribution, a.s. a to na základě faktury ze dne 29. 3. 2012 na částku 59.577,12 EUR bez DPH, DPH ve výši 11.915 EUR, tedy při kurzu 24,605 Kč/Euro za 1.465.895,03 Kč bez DPH, DPH 293.168,59 Kč, přičemž společnost OCEANIA Trading, s.r.o. z těchto zatajených plnění v souladu s vědomím a dřívější dohodou všech zúčastněných osob úmyslně nepřiznala a neodvedla DPH, kdy za účelem zastření této skutečnosti neoprávněně a v rozporu se skutečností vykazovala vývoz zboží, který však neuskutečnila, a taktéž vykazovala přijatá tuzemská plnění, která však od nikoho neodebrala, neboť zboží vždy pořizovala ze zahraničí pouze fakturačně od společnosti Merkator-Export-Import, s.r.o., čímž je Ing. Martin Ficek zodpovědný za škodu vzniklou zkrácením daně z přidané hodnoty za 1. čtvrtletí roku 2012 ve výši 6 877 714,17 Kč, 2) V době nejméně od 11. 4. 2012 do 18. 5. 2012 obchodní společnost OCEANIA Trading s.r.o. jako čtvrtletní plátce DPH u správce této daně Finančního úřadu v Ostravě II, Horní 1619/63, 700 30 Ostrava - jih (nyní Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště Ostrava II), nepodala daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za 2. čtvrtletí 2012, do kterého tak nebyly, ač měly být, zahrnuty faktury, které vystavila · dne 11. 4. 2012 s variabilním symbolem č. OCEAN1291 na částku 246.640,89 EUR, z toho DPH 41.106,81 EUR, s předmětem plnění CARTRIDGE zn. CANON, odběratelem spol. GAB-Phone, s.r.o., po přepočtu DPH dle kurzu ČNB (1 EUR za 24,82 Kč) 1.020.271,02 Kč, přičemž uvedené zboží bylo formálně převedeno na společnost Oceania Trading, s.r.o. na základě faktury Merkator-Export-Import, s.r.o. ze dne 26. 4. 2012 na částku 250.751 EUR, kdy Merkator-Export-Import, s.r.o. předmětné zboží pořídil od ExaSoft Czech, a.s. na základě faktury ze dne 12. 4. 2012 na částku 248.963,76 EUR, · dne 10. 5. 2012 s variabilním symbolem č. OCEAN12106 na částku 344.269,59 EUR, z toho DPH 57.378,27 EUR, s předmětem plnění CARTRIDGE zn. CANON, v celkové výši 235.669,59 EUR z toho DPH 39.278,27 EUR s předmětem plnění CARTRIDGE zn. CANON, odběratelem spol. GAB-Phone, s.r.o., po přepočtu DPH dle kurzu ČNB (1 EUR za 25,16 Kč) 988.241,27 Kč, přičemž uvedené zboží bylo formálně převedeno na společnost Oceania Trading, s.r.o. na základě faktury Merkator-Export-Import, s.r.o. ze dne 29. 5. 2012 na částku 238.462 EUR, kdy Merkator-Export-Import, s.r.o. předmětné zboží pořídil od ExaSoft Czech, a.s. na základě faktury ze dne 10. 5. 2012 na částku 236.167,48 EUR, · dne 18. 5. 2012 s variabilním symbolem č. OCEAN12111 na částku 239.235,48 EUR, z toho DPH 39.872,58 EUR, s předmětem plnění CARTRIDGE zn. CANON, odběratelem spol. GAB-Phone, s.r.o., po přepočtu DPH dle kurzu ČNB (1 EUR za 25,325 Kč) 1.009.773,08 Kč, přičemž uvedené zboží bylo formálně převedeno na společnost Oceania Trading, s.r.o. (mylně uvedena spol. JZ-Doprava-Spedice s.r.o.) na základě faktury Merkator-Export-Import, s.r.o. ze dne 1. 6. 2012 na částku 403.048 EUR, kdy Merkator-Export-Import, s.r.o. předmětné zboží pořídil od ExaSoft Czech, a.s. na základě faktury ze dne 21. 5. 2012 na částku 238.222,50 EUR, kdy poté bylo část zboží formálně převedeno s minimální marží přes společnosti Gab Phone, s.r.o. na Silas Concept, s.r.o., který část tohoto zboží prodal zpět, s cenou poníženou díky neuhrazení a nezaplacení DPH na společnosti Oceania Trading, s.r.o., společnosti Europea Distribution, a.s. a to na základě faktury ze dne 24. 5. 2012 na částku 34.560 EUR bez DPH, DPH ve výši 6.912 EUR, tedy při kurzu 25,505 Kč/Euro za 881.452,80 Kč bez DPH, DPH 176.290,56 Kč, přičemž společnost OCEANIA Trading, s.r.o. z těchto zatajených plnění v souladu s vědomím a dřívější dohodou všech zúčastněných osob úmyslně nepřiznala a neodvedla DPH, kdy za účelem zastření této skutečnosti neoprávněně a v rozporu se skutečností vykazovala vývoz zboží, který však neuskutečnila, a taktéž vykazovala přijatá tuzemská plnění, která však od nikoho neodebrala, neboť zboží vždy pořizovala ze zahraničí pouze fakturačně od společnosti Merkator-Export-Import, s.r.o., čímž je Ing. Martin Ficek zodpovědný za škodu vzniklou zkrácením daně z přidané hodnoty za 2. čtvrtletí roku 2012 ve výši 3 018 285,37 Kč 3) V době nejméně od 1. 6. 2012 do 15. 6. 2012 obchodní společnost JZ Doprava-Spedice s.r.o. jako čtvrtletní plátce DPH u správce této daně Finančního úřadu v Ostravě III, Opavská 6177/74A, 708 13 Ostrava - Poruba (nyní Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště Ostrava III), nepodala daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za 2. čtvrtletí roku 2012, do kterého tak nebyly, ač měly být, zahrnuty faktury, které vystavila · 1. 6. 2012 s variabilním symbolem č. 212 na částku 227.882 EUR, z toho DPH 37.980,34 EUR, s předmětem plnění CARTRIDGE zn. HP, odběratelem spol. Gab- Phone s.r.o., po přepočtu DPH dle kurzu ČNB (1 EUR za 25,785 Kč) 979.323,06 Kč, přičemž uvedené zboží bylo formálně převedeno na společnost JZ Doprava-Spedice s.r.o. na základě faktury Merkator-Export-Import, s.r.o. ze dne 26. 6. 2012 na částku 272.605 EUR, kdy Merkator-Export-Import, s.r.o. předmětné zboží pořídil od ExaSoft Czech, a.s. na základě faktury ze dne 4. 6. 2012 na částku 220.656,40 EUR, · 15. 6. 2012 s variabilním symbolem č. 1112 na částku 243.475 EUR, z toho DPH 40.579,17 EUR, s předmětem plnění CARTRIDGE zn. HP a zn. CANON, odběratelem spol. Gab-Phone s.r.o., po přepočtu DPH dle kurzu ČNB (1 EUR za 25,595 Kč) 1.038.623,86 Kč, přičemž uvedené zboží bylo formálně převedeno na společnost JZ Doprava-Spedice s.r.o. na základě faktury Merkator-Export-Import, s.r.o. ze dne 27. 6. 2012 na částku 242.661 EUR, kdy Merkator-Export-Import, s.r.o. předmětné zboží pořídil od ExaSoft Czech, a.s. na základě faktury ze dne 13. 6. 2012 na částku 241.024,06 EUR, přičemž společnost JZ Doprava-Spedice s.r.o. z těchto zatajených plnění v souladu s vědomím a dřívější dohodou všech zúčastněných osob úmyslně nepřiznala a neodvedla DPH, kdy za účelem zastření této skutečnosti neoprávněně a v rozporu se skutečností vykazovala vývoz zboží, který však neuskutečnila, a taktéž vykazovala přijatá tuzemská plnění, která však od nikoho neodebrala, neboť zboží vždy pořizovala ze zahraničí pouze fakturačně od společnosti Merkator-Export-Import, s.r.o., čímž je Ing. Martin Ficek zodpovědný za škodu vzniklou zkrácením daně z přidané hodnoty za 2. čtvrtletí roku 2012 ve výši 2 017 946,92 Kč; 4) V době nejméně od 9. 7. 2012 do 27. 9. 2012 obchodní společnost JZ Doprava-Spedice s.r.o. jako čtvrtletní plátce DPH u správce této daně Finančního úřadu v Ostravě III, Opavská 6177/74A, 708 13 Ostrava - Poruba (nyní Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště Ostrava III), nepodala daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za 3. čtvrtletí roku 2012, do kterého tak nebyly, ač měly být, zahrnuty faktury, které vystavila · 9. 7. 2012 s variabilním symbolem č. 2512 na částku 284.730 EUR, z toho DPH 47.455 EUR, z toho předmět plnění cartridge zn. CANON ve výši 241.823,47 EUR z toho DPH 40.303,92 EUR, odběratelem spol. Gab-Phone s.r.o., po přepočtu DPH dle kurzu ČNB (1 EUR za 25,535 Kč) 1.029.160,60 Kč, přičemž uvedené zboží bylo formálně převedeno na společnost JZ Doprava-Spedice s.r.o. na základě faktury Merkator-Export-Import, s.r.o. ze dne 19. 7. 2012 na částku 243.356 EUR, kdy Merkator-Export-Import, s.r.o. předmětné zboží pořídil od ExaSoft Czech, a.s. na základě faktury ze dne 4. 7. 2012 na částku 241.271,86 EUR, kdy poté bylo zboží formálně převedeno s minimální marží přes společnosti Gab Phone, s.r.o. na LACUS LAELIA s.r.o., který část tohoto zboží prodal zpět, s cenou poníženou díky neuhrazení a nezaplacení DPH na společnosti JZ Doprava-Spedice s.r.o., společnosti Europea Distribution, a.s. a to na základě faktur ze dne 29. 6. 2012 FV-1/2012, 4. 7. 2012 FV-2/2012 a 10. 7. 2012 FV-4/2012, · 17. 7. 2012 s variabilním symbolem č. 3312 na částku 246.354 EUR, z toho DPH 44.059 EUR, s předmětem plnění cartridge zn. CANON, odběratelem spol. Gab-Phone s.r.o., po přepočtu DPH dle kurzu ČNB (1 EUR za 25,34 Kč) 1.116.455,10 Kč, přičemž uvedené zboží bylo formálně převedeno na společnost JZ Doprava-Spedice s.r.o. na základě faktury Merkator-Export-Import, s.r.o. ze dne 24. 7. 2012 na částku 245.064 EUR, kdy Merkator-Export-Import, s.r.o. předmětné zboží pořídil od ExaSoft Czech, a.s. na základě faktury ze dne 12. 7. 2012 na částku 243.089,52 EUR, kdy poté bylo zboží formálně převedeno s minimální marží přes společnosti Gab Phone, s.r.o. na LACUS LAELIA s.r.o., který část tohoto zboží prodal zpět, s cenou poníženou díky neuhrazení a nezaplacení DPH na společnosti JZ Doprava-Spedice s.r.o., společnosti Europea Distribution, a.s. a to na základě faktur ze dne 10. 7 .2012 FV-4/2012 a ze dne 17. 7. 2012 FV-5/2012, · 18. 7. 2012 s variabilním symbolem č. 3612 na částku 252.960 EUR, z toho DPH 42.160 EUR, s předmětem plnění cartridge zn. HP, odběratelem spol. Gab-Phone s.r.o., po přepočtu DPH dle kurzu ČNB (1 EUR za 25,28 Kč) 1.065.804,80 Kč, přičemž uvedené zboží bylo formálně převedeno na společnost JZ Doprava-Spedice s.r.o. na základě faktury Merkator-Export-Import, s.r.o. ze dne 26. 7. 2012 na částku 238.518 EUR, kdy Merkator-Export-Import, s.r.o. předmětné zboží pořídil od ExaSoft Czech, a.s. na základě faktury ze dne 18. 7. 2012 na částku 238.110,92 EUR, kdy poté bylo zboží formálně převedeno s minimální marží přes společnosti Gab Phone, s.r.o. na LACUS LAELIA s.r.o., který část tohoto zboží prodal zpět, s cenou poníženou díky neuhrazení a nezaplacení DPH na společnosti JZ Doprava-Spedice s.r.o., společnosti Europea Distribution, a.s. a to na základě faktur ze dne 20. 7. 2012 FV-7/2012 a ze dne 20. 7. 2012 FV-8/2012, · 20. 7. 2012 s variabilním symbolem č. 3712 na částku 240.283 EUR, z toho DPH 40.047,17 EUR, s předmětem plnění cartridge zn. CANON, odběratelem spol. Gab-Phone s.r.o., po přepočtu DPH dle kurzu ČNB (1 EUR za 25,57 Kč) 1.024.006,13 Kč, přičemž uvedené zboží bylo formálně převedeno na společnost JZ Doprava-Spedice s.r.o. na základě faktury Merkator-Export-Import, s.r.o. ze dne 30. 7. 2012 na částku 508.405 EUR (další zboží), kdy Merkator-Export-Import, s.r.o. předmětné zboží pořídil od ExaSoft Czech, a.s. na základě faktury ze dne 23. 7. 2012 na částku 240.089,60 EUR, kdy poté bylo zboží formálně převedeno s minimální marží přes společnosti Gab Phone, s.r.o. na LACUS LAELIA s.r.o., který část tohoto zboží prodal zpět, s cenou poníženou díky neuhrazení a nezaplacení DPH na společnosti JZ Doprava-Spedice s.r.o., společnosti Europea Distribution, a.s. a to na základě faktury ze dne 24. 7.2012 FV-9/2012 na částku 216.080,64 EUR bez DPH, DPH ve výši 43.216,36 EUR, tedy při kurzu 25,535 Kč/Euro za 5.517.619, 14 Kč bez DPH, DPH 1.103.523,88 Kč, · 1. 8. 2012 s variabilním symbolem č. 4712 na částku 252.447 EUR, z toho DPH 42.074,50 EUR, s předmětem plnění cartridge zn. HP, odběratelem spol. Gab-Phone s.r.o., po přepočtu DPH dle kurzu ČNB (1 EUR za 25,355 Kč) 1.066.798,95 Kč, přičemž uvedené zboží bylo formálně převedeno na společnost JZ Doprava-Spedice s.r.o. na základě faktury Merkator-Export-Import, s.r.o. ze dne 13. 8. 2012 na částku 293.984 EUR (další zboží), kdy Merkator-Export-Import, s.r.o. předmětné zboží pořídil od ExaSoft Czech, a.s. na základě faktury ze dne 1. 8. 2012 na částku 238.783,44 EUR, kdy poté bylo zboží formálně převedeno s minimální marží přes společnosti Gab-Phone, s.r.o. na LACUS LAELIA s.r.o., který část tohoto zboží prodal zpět, s cenou poníženou díky neuhrazení a nezaplacení DPH na společnosti JZ Doprava-Spedice s.r.o., společnosti Europea Distribution, a.s. a to na základě faktury ze dne 2. 8. 2012 FV-12/2012 na částku 214.905,10 EUR bez DPH, DPH ve výši 42.981,90 EUR, tedy při kurzu 25,335 Kč/Euro za 5.448.918,80 Kč bez DPH, DPH 1.089.783,77 Kč, · 15. 8. 2012 s variabilním symbolem č. 5812 na částku 176.495 EUR, z toho DPH 29.415,84 EUR z toho předmět plnění cartridge zn. CANON ve výši 69.673,99 EUR z toho DPH 11.612,34 EUR, odběratelem spol. Gab-Phone s.r.o., po přepočtu DPH dle kurzu ČNB (1 EUR za 24,965 Kč) 289.902,10 Kč, · 15. 8. 2012 s variabilním symbolem č. 5912 na částku 163.601 EUR, z toho DPH 27.266,84 EUR, s předmětem plnění cartridge zn. CANON, odběratelem spol. Gab-Phone s.r.o., po přepočtu DPH dle kurzu ČNB (1 EUR za 24,965 Kč) 680.716,66 Kč, přičemž uvedené zboží ( uvedené na fakturách č. 5812 a č. 5912) bylo formálně převedeno na společnost JZ Doprava-Spedice s.r.o. na základě faktury Merkator-Export-Import, s.r.o. ze dne 24. 8. 2012 na částku 465.209 EUR (další zboží), kdy Merkator-Export-Import, s.r.o. předmětné zboží pořídil od ExaSoft Czech, a.s. na základě faktury ze dne 13. 8. 2012 na částku 235.717,76 EUR, kdy poté bylo zboží formálně převedeno s minimální marží přes společnosti Gab-Phone, s.r.o. na LACUS LAELIA s.r.o., který část tohoto zboží prodal zpět, s cenou poníženou díky neuhrazení a nezaplacení DPH na společnosti JZ Doprava-Spedice s.r.o., společnosti Europea Distribution, a.s. a to na základě faktury ze dne 16. 8. 2012 FV-19/2012, na částku 148.986,72 EUR bez DPH, DPH ve výši 29.798,28 EUR, tedy při kurzu 24,965 Kč/Euro za 3.719.453,48 Kč bez DPH, DPH 743.890,57 Kč, · 4. 9. 2012 s variabilním symbolem č. 7212 na částku 238.111 EUR, z toho DPH 39.685,17 EUR, s předmětem plnění cartridge zn. CANON, odběratelem spol. Gab-Phone s.r.o., po přepočtu DPH dle kurzu ČNB (1 EUR za 24,885 Kč) 987.565,45 Kč, přičemž uvedené zboží bylo formálně převedeno na společnost JZ Doprava-Spedice s.r.o. na základě faktury Merkator-Export-Import, s.r.o. ze dne 13. 9. 2012 na částku 320.042,39 EUR (další zboží), kdy Merkator-Export-Import, s.r.o. předmětné zboží pořídil od ExaSoft Czech, a.s. na základě faktury ze dne 3. 9. 2012 na částku 239.673,60 EUR, kdy poté bylo zboží formálně převedeno s minimální marží přes společnosti Gab-Phone, s.r.o. na LACUS LAELIA s.r.o., který část tohoto zboží prodal zpět, s cenou poníženou díky neuhrazení a nezaplacení DPH na společnosti JZ Doprava-Spedice s.r.o., společnosti Europea Distribution, a.s. a to na základě faktury ze dne 6. 9. 2012 FV-24/2012, na částku 215.706,24 EUR bez DPH, DPH ve výši 43.141,76 EUR, tedy při kurzu 24,79 Kč/Euro za 5.347.357,67 Kč bez DPH, DPH 1.069.471,59 Kč, · 13. 9. 2012 s variabilním symbolem č. 7812 na částku 239.063 EUR, z toho DPH 39.843,84 EUR, s předmětem plnění cartridge zn. CANON, odběratelem spol. Gab-Phone s.r.o., po přepočtu DPH dle kurzu ČNB (1 EUR za 24,48 Kč) 975.377,20 Kč, přičemž uvedené zboží bylo formálně převedeno na společnost JZ Doprava-Spedice s.r.o. na základě faktury Merkator-Export-Import, s.r.o. ze dne 21. 9. 2012 na částku 235.608 EUR, kdy Merkator-Export-Import, s.r.o. předmětné zboží pořídil od ExaSoft Czech, a.s. na základě faktury ze dne 13. 9. 2012 na částku 233.712,60 EUR, kdy poté bylo zboží formálně převedeno s minimální marží přes společnosti Gab-Phone, s.r.o. na LACUS LAELIA s.r.o., který část tohoto zboží prodal zpět, s cenou poníženou díky neuhrazení a nezaplacení DPH na společnosti JZ Doprava-Spedice s.r.o., společnosti Europea Distribution, a.s. a to na základě faktury ze dne 17. 9. 2012 FV-26/2012, na částku 210.807,37 EUR bez DPH, DPH ve výši 42.161,47 EUR, tedy při kurzu 24,435 Kč/Euro za 5.151 078,09 Kč bez DPH, DPH 1.030.215,50 Kč, · 27. 9. 2012 s variabilním symbolem č. 8912 na částku 249.157 EUR, z toho DPH 41.526,17 EUR, s předmětem plnění cartridge zn. CANON a zn. HP, odběratelem spol. Gab-Phone s.r.o., po přepočtu DPH dle kurzu ČNB (1 EUR za 24,865 Kč) 1.032.548,22 Kč, přičemž uvedené zboží bylo formálně převedeno na společnost JZ Doprava-Spedice s.r.o. na základě faktury Merkator-Export-Import, s.r.o. ze dne 11. 10. 2012 na částku 243.628,02 EUR, kdy Merkator-Export-Import, s.r.o. předmětné zboží pořídil od ExaSoft Czech, a.s. na základě faktury ze dne 1. 10. 2012 na částku 241.767,22 EUR, kdy poté bylo zboží formálně převedeno s minimální marží přes společnosti Gab-Phone, s.r.o. na LACUS LAELIA s.r.o., který část tohoto zboží prodal zpět, s cenou poníženou díky neuhrazení a nezaplacení DPH na společnosti JZ Doprava-Spedice s.r.o., společnosti Europea Distribution, a.s. a to na základě faktury ze dne 2. 10. 2012 FV-32/2012, na částku 217.590,48 EUR bez DPH, DPH ve výši 43.518,52 EUR, tedy při kurzu 25,075 Kč/Euro za 5.456.081,27 Kč bez DPH, DPH 1.091.216,37 Kč, přičemž společnost JZ Doprava-Spedice s.r.o. z těchto zatajených plnění v souladu s vědomím a dřívější dohodou všech zúčastněných osob úmyslně nepřiznala a neodvedla DPH, kdy za účelem zastření této skutečnosti neoprávněně a v rozporu se skutečností vykazovala vývoz zboží, který však neuskutečnila, a taktéž vykazovala přijatá tuzemská plnění, která však od nikoho neodebrala, neboť zboží vždy pořizovala ze zahraničí pouze fakturačně od společnosti Merkator-Export-Import, s.r.o., čímž je Ing. Martin Ficek zodpovědný za škodu vzniklou zkrácením daně z přidané hodnoty za 3. čtvrtletí roku 2012 ve výši 9 268 335,21 Kč; a celkem v době od 16.1.2012 do 27.9.2012 v bodech 1-4 v souvislosti s prodejem zboží na území České republiky, jež bylo pořízeno z jiného členského státu Evropské unie, vznikla zkrácením DPH správci daně Finančnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj škoda v celkové výši nejméně 21 182 282 Kč.“ II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný dovolání opřené o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. V prvé řadě vytkl, že učiněná skutková zjištění jsou v rozporu se skutečným obsahem provedených důkazů. Soudy nižších stupňů totiž nepřihlédly k mnohým nesrovnalostem ve výpovědi svědka Zdeňka Tesaříka a svá skutková zjištění opřely o tento nevěrohodný důkaz. Vyjádření dotyčného jsou nekonzistentní v otázce, zda obviněný věděl, která společnost neodvede daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“). V přípravném řízení sdělil, že o této skutečnosti obviněného neinformoval, aby v hlavním líčení tvrdil opak. Dalším rozporuplným bodem je směr toku zboží přes řetězec firem. Svědek opakovaně tvrdil, a to i v hlavním líčení, že zboží proudilo oběma směry, tedy že ze spol. ExaSoft Czech a.s. (dále jen „spol. ExaSoft“) putovalo přes spol. Merkator-Export-Import, s.r.o. (dále jen „spol. Merkator“), až do spol. Europea Distribution a.s. (dále jen „spol. Europea“) a vice versa. Existence těchto tzv. dvou koleček ovšem byla vyvrácena provedenými daňovými doklady, podle kterých zboží proudilo pouze z ExaSoft přes jmenované firmy do spol. Europea. Tomu ostatně odpovídají i výpisy z bankovních účtů, podle kterých spol. Merkator nic neplatila spol. Europea, a obžaloba podaná na svědka Zdeňka Tesaříka, ve které mezi dodavateli spol. Merkator není spol. Europea uvedena. Tvrzení, že obchody měly probíhat oběma směry, je proto zjevně nepravdivé. To však soud prvního stupně bagatelizoval závěrem, že se jedná o skutečnost nevýznamnou. Nedůvěryhodnosti výpovědi jmenovaného svědka rovněž přispívá i sporné tvrzení, kdo všechno měl vědět o posuzované trestné činnosti. Podle Zdeňka Tesaříka to měli být kromě obviněného též Jan Raj, P. R. a J. B., kteří však toto popřeli. Soud prvního stupně konstatoval, že svědci J. B. a Jan Raj jsou věrohodnými, čímž však vyloučil tvrzení svědka Zdeňka Tesaříka. Podobný rozpor pak nastal i u tvrzení tohoto svědka o používání konspirační techniky. Podle jeho výpovědi měla být takováto technika použita při jednáních se svědky J. B., Janem Rajem a P. R. Všichni tři to však popřeli. Svědek Zdeněk Tesařík dále uvedl, že konspirační techniku měl použít pouze obviněný, což však vyvrací svědek D. P., podle kterého ji měl užívat právě Zdeněk Tesařík. Ostatně jmenovaný sám v následném hlavním líčení připustil, že vlastnil a používal rušičku. Obdobně rozporuplným je i tvrzení o komunikaci přes aplikaci Silentel, kterou podle původní výpovědi svědka Zdeňka Tesaříka neměl obviněný používat, posléze u hlavního líčení tvrdil, že ji obviněný používal.

7. Obecné soudy se taktéž nevypořádaly se zjištěním, že měl Zdeněk Tesařík nabízet Janu Rajovi a P. R. peníze, aby přemluvili obviněného, „aby dával zboží na splatnost“. To svědčí o tom, že obviněný o trestné činnosti nevěděl, naopak Zdeněk Tesařík nabízel jeho spolupracovníkům finanční prostředky, aby jej přiměli k následování jeho pokynů. Ostatně tento svědek – podle výpovědi Petra Gabery – se ho měl v jiné trestní věci taktéž pokusit uplatit, aby vzal vinu na sebe.

8. Významným pro posouzení důvěryhodnosti svědka Zdeňka Tesaříka je i jeho trestní minulost, neboť se mimo jiné týkala též daňové kriminality. A rovněž z jednoho z trestních řízení vedených vůči jeho osobě vyplynulo, že měl vyhrožovat fyzickou likvidací jinému svědkovi. Nemůže přitom obstát argument, že z důvodu zahlazení odsouzení se mohlo vycházet pouze z posledního trestního řízení. Uvedené by platilo při úvahách o ukládání trestu dotyčnému, nelze to však vztáhnout na posouzení jeho věrohodnosti v postavení svědka. Zdeněk Tesařík byl v minulosti již 8x odsouzen, což samo o sobě je podstatná okolnost, ovšem obhajoba primárně usilovala o čtení jednotlivých trestních spisů, které obsahovaly důkazy vyvracející závěr o pravdomluvnosti svědka. Dále bylo navrženo provést k důkazu obsah reportáží (a výslech osob v nich účinkujících) týkajících se dotyčného svědka, z nichž měla plynout snaha policie zmírnit mu tresty v jiných trestních věcech, či že měl činit pokusy ovlivňovat jiná trestní řízení ve svůj prospěch. Tyto návrhy byly ovšem zamítnuty.

9. Věrohodnost svědka Zdeňka Tesaříka podkopává i jeho nekonzistentní postoj ohledně zastupování spol. Merkator. Obviněný uvedl, že dotyčný v jednání s ním vystupoval pouze jako zástupce spol. SILAS CONCEPT s.r.o. (dále jen „spol. Silas“). Vůbec tak nevěděl o vztahu dotyčného ke spol. Merkator. Podle daňových dokladů první dodávka zboží od spol. Silas do spol. Europea proběhla v srpnu roku 2011, přičemž spol. Merkator začala odebírat zboží až v prosinci téhož roku. To samo o sobě vylučuje jakékoliv povědomí obviněného o páchání trestné činnosti, neboť pokud by do ní byl zapojen, zboží by mohlo začít přes uvedené firmy proudit okamžitě, a nikoliv s takovýmto časovým odstupem. Svědek Zdeněk Tesařík k tomu v přípravném řízení uvedl, že s obviněným jménem spol. Merkator nikdy nejednal, což však ve své výpovědi v hlavním líčení změnil na tvrzení, že obviněný věděl o nákupu zboží pro spol. Merkator. K tomu je třeba doplnit i výpověď Petra Gabery, kterému nebylo známo, že by v jakýchkoliv záležitostech předmětnou společnost měl zastupovat Zdeněk Tesařík. Nemůže obstát závěr soudu potvrzený soudem odvolacím, že obviněný si měl být této skutečnosti vědom vzhledem k vyjádření svědka D. P., že Zdeněk Tesařík musel být domluven s někým ze spol. ExaSoft. Z toho totiž nelze vyvodit, že muselo jít o obviněného. Naopak svědci P. R., J. B. a Jan Raj potvrdili, že obviněný poptávky a objednávky vůbec neřešil.

10. Samostatnou kapitolou z hlediska věrohodnosti svědka Zdeňka Tesaříka je i údajná obchodní spolupráce mezi spol. ExaSoft a spol. ASPADERA, s.r.o. (dále jen „spol. Aspadera“). Z účetních dokladů spol. ExaSoft a Europea vlastněných obviněným vyplývá, že k ní nikdy nedošlo. Ani s tímto rozporem mezi výpovědí svědka a ostatními důkazy dokládajícími jeho nevěrohodnost se soudy nižších stupňů nevypořádaly. Zdeněk Tesařík dále v hlavním líčení uvedl, že ze spol. AT Computers, a.s. (dále jen „spol. AT Computers“) nikdo nevěděl o daňovém podvodu. Ve svém doznání adresovaném Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci ovšem tvrdil opak. Spol. AT Computers podle této verze měla být konečným odběratelem v řetězci, o čemž měl vědět svědek A. R. Ten v hlavním líčení vypověděl, že se on ani společnosti s jeho majetkovou účastí neúčastnily obchodů usilujících o krácení daně. Dotyčný svědek byl soudem prvního stupně shledán nevěrohodným i přes absenci důkazů. Samotná skutečnost, že si svědek A. R. nevybavil 10 let staré události, jej totiž nečiní nevěrohodným. Svědek Zdeněk Tesařík tak uváděl o svědku A. R. nepravdivé skutečnosti. Tuto tendenci Zdeňka Tesaříka vznášet křivá obvinění potvrdil i svědek Josef Zajac a částečně i svědek Petr Gabera. Zdeněk Tesařík byl ostatně k tomuto motivován tím, že mu hrozil vysoký nepodmíněný trest v související trestní věci, a chtěl tak navodit zdání, že pomáhá rozkrýt předmětnou organizovanou zločineckou skupinu.

11. Z provedeného dokazování dále podle obviněného plyne, že pokud se měl někdo podílet se Zdeňkem Tesaříkem na projednávané trestné činnosti, tak to byl svědek P. R. V prvé řadě jej soudy označily za nevěrohodného. Dávalo by také smysl, aby pomáhal konkurenci zlevnit zboží na rozdíl od obviněného, který by jako majitel společnosti z toho neprofitoval. Svědek vzhledem ke své vysoké manažerské pozici byl ten, kdo primárně jednal se společnostmi zapojenými do karuselového řetězce. Obviněný toliko svědkovi schválil navázání obchodních vztahů s předmětnými společnostmi a nemohl tak nabýt žádného podezření. Z objednávek zboží určeného spol. Merkator je rovněž patrné, že v 18 z 21 případů objednávku vytvořil svědek, ačkoliv běžně u ostatních dodavatelů objednávky zadával svědek J. B. Speciální vztah mezi svědkem P. R. a spol. Merkator ostatně zachycuje i emailová komunikace. Další, v trestním řízení neprovedený email, pak poukazuje na skutečnost, že P. R. věděl, že produkt nakoupený od spol. LACUS LAELIA s.r.o. (dále jen „spol. Lacus“) pochází původně od spol. AT Computers. Dotyčný svědek si tak byl vědom shody mezi zbožím prodávaným spol. ExaSoft a nakupovaným spol. Europea a krátkým časovým rozestupem mezi těmito obchody. Je proto vyloučeno, aby svědek Zdeněk Tesařík nevěděl, že s jeho společnostmi spolupracuje za spol. ExaSoft a Europea svědek P. R.

12. Pokud jde o samotný objem obchodů, podle Zdeňka Tesaříka se mělo měsíčně prodat zboží v hodnotě 60 až 70 mil. Kč. Z účetní dokumentace však vyplývá, že v období 10 měsíců mezi spol. Europa a spol. Silas proběhl obchodní obrat činil 57,5 mil. Kč. Tedy 5,75 mil. Kč za měsíc. Tomu odpovídá i výpověď svědka Petra Gabery. Tento rozpor připustil i soud prvního stupně, což však dále nezohlednil ve svých závěrech a odvolací soud se vůbec k tomuto nevyjádřil. Otázka pohybu zboží, jež je zásadní pro určení průběhu skutkového děje, tímto není vyčerpána. Podle svědka Zdeňka Tesaříka mělo veškeré zboží vždy nakonec skončit u společností ovládaných obviněným. Z účetních dokladů však plyne, že část předmětného zboží skončila mimo vytvořený řetězec společností. Za období roku 2012 bylo spol. ExaSoft dodáno 122 828 kusů zboží spol. Merkator, které však neskončilo u spol. Europea. Muselo tedy být dodáno jinému subjektu, což vylučuje zapojení obviněného. Přitom podle svědka Zdeňka Tesaříka fakturace odpovídá skutečně proběhlým obchodům, a tedy nedocházelo k prodeji fiktivního zboží.

13. Již v rámci odvolání obviněný také napadl srovnání kusů prodaného zboží spol. ExaSoft spol. Merkator s počtem kusů zboží koupeného spol. Europea od spol. Silas (později spol. Lacus). Do tohoto srovnání byly totiž zahrnuty i nákupy spol. Europea od spol. Lacus, které vůbec nesouvisí s transakcemi mezi spol. ExaSoft a spol. Merkator. Soud prvního stupně tak uměle navýšil počet kusů zboží nakoupených spol. Europea, čímž se vyvaroval zjištění, že část zboží skončila jinde než ve spol. Europea, jak tvrdil svědek Zdeněk Tesařík. Skutečný počet zboží dodaný spol. Europea byl dále navýšen i o produkty, které spol. Merkator nakoupila u jiných dodavatelů, než u spol. ExaSoft. To vyplývá z jednotlivých faktur, podle kterých spol. Silas dodala spol. Europea o 23 557 kusů zboží více, než spol. Merkator nakoupila u spol. ExaSoft.

14. S přihlédnutím k uvedenému tedy svědek Zdeněk Tesařík nepravdivě vypovídal, že řetězec se dodávkami do spol. Europea uzavíral, což jej usvědčuje ze lži. Současně to vyvrací závěr, že obviněný se měl dopustit posuzovaného jednání ze ziskuchtivosti, neboť evidentně by jemu připisovaným jednáním zajišťoval svým konkurentům zboží pod nákupní cenou. Nemůže proto obstát ani argument odvolacího soudu, že obviněnému bylo známo, že dodané zboží přinese neoprávněný profit zapojeným firmám. Nejen, že tento závěr nemá žádnou oporu v provedeném dokazování, ale také postrádá jakoukoliv logiku, neboť není zřejmé, proč by tak měl obviněný jednat. Ten by totiž toliko poškozoval sám sebe zlevňováním zboží svojí konkurenci.

15. Z hmotněprávního hlediska obviněný namítl, že nebyly splněny podmínky pro naplnění ustanovení § 107 odst. 1 tr. zákoníku a § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku. Nebyla totiž prokázána žádná větší míra zapojení obviněného do zločinecké skupiny či jeho součinnost s ostatními členy. Svědek Zdeněk Tesařík sám vypověděl, že obviněný využíval služeb karuselu za provizi. Obviněný přitom komunikoval pouze se zmíněným svědkem, přičemž neměl a ani nemohl mít konkrétní informace o hierarchické struktuře či o dělbě činností v rámci organizované zločinecké skupiny a aktivitách dalších členů. Ostatně předmětnou zločineckou skupinu původně založil V. S. za účelem obchodovat s mobilními telefony a posléze i s tonery. Obviněný přitom nebyl nikterak zapojen do této činnosti. Podmínka, aby měl obviněný alespoň nějakou obecnou vědomost o aktivitách zbývajících členů skupiny, tak nebyla splněna. Dovolatel rovněž zdůraznil, že trestný čin ve smyslu § 361 tr. zákoníku je trvající, což však neodpovídá zjištěným skutečnostem. Obviněný se měl podle obecných soudů dohodnout se svědkem Zdeňkem Tesaříkem na snížení ceny zboží zkrácením DPH přes řetězec společností s tím, že následně vše fungovalo již samostatně bez přičinění obviněného. To znamená, že nešlo o trvající jednání.

16. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i tomu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně o věci v potřebném rozsahu znovu jednat a rozhodnout. Současně obviněný v úvodu svého podání navrhl odklad výkonu rozhodnutí podle § 265o odst. 1 tr. ř.

17. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém písemném vyjádření nejprve konstatoval, že námitky skutkové povahy vyjadřují nespokojenost obviněného s učiněnými skutkovými zjištěními, především se způsobem hodnocení výpovědi svědka Zdeňka Tesaříka, a nadto jsou totožné s těmi, kterými se již zabývaly soudy nižších stupňů. Ačkoliv dovolatel tyto své námitky spojuje s první alternativou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v zásadě pouze odmítá, že by soudy mohly přijmout své skutkové závěry na podkladu výpovědi svědka Zdeňka Tesaříka. Opomíjí přitom další provedené usvědčující důkazy. Jestliže v tomto ohledu dále namítl, že dotyčný svědek je nevěrohodný, jde o námitku nepodřaditelnou pod žádný z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. Státní zástupce proto uzavřel, že soudy nižších stupňů svá skutková zjištění založily na logickém výkladu oproštěném od jakýchkoliv podstatných nesrovnalostí nebo pochybností a k tomu odkázal v podrobnostech na odůvodnění obou soudů. Pokud jde o výhrady proti právní kvalifikaci, pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze podřadit ty námitky, které předpokládají jiný než soudy zjištěný skutkový stav. S jistou dávkou benevolence lze proto za relevantně uplatněné považovat jen ty námitky, které napadají nenaplnění podmínek trestnosti podle § 107 odst. 1 a § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku. K vyloučení trestnosti ovšem nestačí pouhý poznatek dovolatele, že nebyla prokázána větší míra jeho zapojení do činnosti organizované zločinecké skupiny, neboť to není vyžadováno pro naplnění předmětné skutkové podstaty. Pokud obviněný namítl, že se nepodílel na původním obchodování dotyčné skupiny s mobilními telefony, nutno podotknout, že to mu ani není kladeno za vinu. Obdobně bezpředmětnou je i výhrada, že obviněný neměl informace o hierarchické struktuře či přesném rozdělení rolí ve skupině. Ani námitka, že jeho jednání nelze charakterizovat jako trvající, neobstojí. Pro posuzování trvání doby páchání trestného činu ve smyslu § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku je rozhodující celá doba, po niž se pachatel na činnosti organizované zločinecké skupiny účastní, nejen doba, po kterou reálně v rámci této činnosti něco pro organizovanou zločineckou skupinu vykonává. Ostatně účast obviněného na činnosti organizované zločinecké skupiny trvala téměř třičtvrtě roku, jak bylo uvedeno v tzv. skutkové větě. Pokud obviněný dále zamýšlel zpochybnit existenci subjektivní stránky, nelze se ani s tímto ztotožnit. Vzhledem k charakteru trestné činnosti musel alespoň v obecné rovině znát podstatu fungování předmětné zločinecké skupiny, zvláště byl-li napojen na Zdeňka Tesaříka, vůdčí figuru této skupiny.

18. Závěrem proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a v případě odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil s postupem ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování

19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.

20. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 4. 2025, sp. zn. 2 To 72/2024, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

21. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání.

22. Podle dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již v dostatečné míře zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového stavu, aniž by označily konkrétní evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.

23. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho podstatou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

IV. Důvodnost dovolání

24. V kontextu uvedeného lze uzavřít, že část uplatněných námitek je možno formálně podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Nelze je však hodnotit jako námitky, jež by mohly odůvodnit obviněným požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí.

25. Vznesené dovolací námitky lze rozdělit do 4 hlavních okruhů. Obviněný v prvé řadě brojí proti těm skutkovým zjištěním, které se opírají o výpověď svědka Zdeňka Tesaříka, neboť podle jeho mínění se tvrzení dotyčného v mnoha případech rozchází s obsahem zbývajících provedených důkazů. Tyto víceré rozpory dokládající nevěrohodnost svědka však soudy nižších stupňů neměly vypořádat, ba dokonce zamítly doplnit dokazování o poznatky, které by nesrovnalosti ve výpovědi svědka dále akcentovaly. S tímto se pojí i další okruh námitek týkající se fungování karuselového obchodu, na kterém se měl obviněný podílet. Podle obviněného z provedené fakturace vyplývá, že část zboží předprodávaného přes tento řetězec firem putovalo mimo jím ovládané společnosti, což opět vyvrací tvrzení svědka Zdeňka Tesaříka i soudy učiněné skutkové závěry. Obviněný tak neměl motiv participovat na trestné činnosti, jestliže zboží nezákonně zlevněné o DPH končilo u jeho konkurence. Z této trestné činnosti by naopak profitoval primárně svědek P. R., jehož trestní odpovědnost za nastalý protiprávní stav je obsahem třetího okruhu námitek obviněného. Pracovní pozice jmenovaného ve spol. ExaSoft mu totiž umožňovala zasílat produkty do karuselového řetězce bez vědomí obviněného a ještě z toho profitovat. Pokud jde o hmotněprávní argumentaci (čtvrtý okruh dovolacích námitek), jak ji obviněný uvodil, neměl mít podle jeho skutkových závěrů žádné informace o hierarchické struktuře či dělbě činností v rámci organizované zločinecké skupiny. Znal toliko svědka Zdeňka Tesaříka. Tato absence alespoň obecné vědomosti o aktivitách ostatních členů skupiny podle dovolatele vylučuje učiněnou právní kvalifikaci. Současně z provedených důkazů ani neplyne, že by se dopouštěl trvajícího trestného činu, jak je mu kladeno za vinu. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. První alternativa 26. Argumentace, že učiněné skutkové závěry soudů obou stupňů postrádají oporu v provedeném dokazování (tedy zejména poukaz na nesoulad obviněného usvědčující výpovědi Zdeňka Tesaříka s obsahem jiných důkazů), či jsou nepřesvědčivé ve světle okolností předmětného případu, s jistou dávkou benevolence formálně naplňuje první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle níž rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Předpokladem pro naplnění uvedeného je ovšem zjištění hrubých vad ve skutkových závěrech, pro které nelze setrvat na nezměnitelnosti a závaznosti napadeného rozhodnutí, jak ostatně bylo rozvedeno výše. O zjevný rozpor se jedná tehdy, když rozhodná skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.

27. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, jenž je veden kasačním, nikoliv revizním principem, být arbitrem v polemice o tom, jaké skutkové závěry učinit na základě hodnocení důkazů navazujícího na jejich provedení. Proto je též zcela důvodná koncepce dovolání jako mimořádného opravného prostředku, jímž mají být napravovány jen zásadní vady právního posouzení, případně úzce vymezený okruh vad procesních majících povahu zmatečných důvodů, pro které nemůže napadené pravomocné rozhodnutí obstát. Mezi takové vady se ovšem zásadně neřadí vady dokazování, při němž dochází k utváření závěrů o skutkovém ději, jenž je kladen obviněným za vinu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2023, sp. zn. 5 Tdo 59/2022).

28. Lze dále poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové a právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.

29. Rovněž platí, že pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupin důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny ani podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ (in dubio pro reo), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17).

30. Nejvyšší soud nemá pochyb, že soudy nižších stupňů adekvátním způsobem a v potřebném rozsahu vyhledaly a provedly důkazy tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí, jež hodnotily právě z pohledu naplnění zásad ústnosti a bezprostřednosti způsobem korespondujícím s § 2 odst. 6 tr. ř. a nedopustily se excesivního nebo jinak nepřijatelného posouzení. Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů (především rozsudku soudu prvního stupně) je také zjevné, že si byly vědomy důkazní situace (v řízení bylo provedeno dokazování odpovídající ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř.), je patrné, jak hodnotily provedené důkazy (postupovaly v mezích ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř.) a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními, potažmo závěry právními. Svá hodnocení pak oba soudy nižších stupňů řádně prezentovaly v rámci odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s § 125 odst. 1 tr. ř. Jak je ostatně patrné z bodu 34 a násl. odůvodnění soudu prvního stupně, skutkové závěry vystavěly na logické provázanosti ostatních provedených důkazů (bez toho, aby Nejvyšší soud rekapituloval všechny provedené důkazy, postačí demonstrativně zmínit výpovědi Zdeňka Tesaříka, J. B., Jana Raje, D. P., fakturaci zachycující transakce mezi jednotlivými společnostmi a dokumentaci finančního úřadu) a postupovaly v souladu s uvedenými zákonnými východisky. Nelze proto přisvědčit námitkám o nedostatcích ve skutkových závěrech soudů, ba právě naopak provedené dokazování vytvořilo ucelený, spojitý řetězec na sebe navzájem navazujících důkazů, směřující jednoznačně k závěru o vině obviněného.

31. Skutkové výhrady obviněného, jak již bylo výše shrnuto, lze rozdělit do několika separátních, třebaže na sebe navazujících, okruhů. Nejobsáhlejší jsou namítané rozpory v tvrzeních svědka Zdeňka Tesaříka mezi sebou i ve vztahu k dalším důkazům, což má činit celou jeho výpověď nevěrohodnou. Podstatou těchto námitek nebylo zpochybnit existenci detailně popsaného karuselového řetězce, proti kterému se dovolatel nevymezil. Vznesená dovolací argumentace se zaměřila výhradně na roli obviněného v tomto řetězci, resp. na jeho neznalost rozhodných skutečností. K tomu je nutno současně zopakovat již dříve zdůrazněné, a to, že role Nejvyššího soudu v hodnocení důkazů vychází ze zásadně odlišné premisy, než je tomu u soudů obecných. Rozsahem posouzení opodstatněnosti uplatněných námitek v dovolacím řízení vztahujících se ke konkrétní svědecké výpovědi nelze zaměnit hodnocení soudu, který dotyčného svědka vyslechl. Ten totiž postupuje v souladu se zásadami ústnosti a bezprostřednosti podle § 2 odst. 11, 12 tr. ř. v kombinaci na již odkázanou zásadu volného hodnocení důkazů a jejich optikou posuzuje (resp. hodnotí) jednotlivé důkazy na základě svého bezprostředního dojmu. Nejvyšší soud oproti tomu může toliko ověřit zákonnost postupu soudu a reagovat na případnou existenci zjevně flagrantního nesouladu obsahu provedeného dokazování a skutkových zjištění, která z nich soud prvního stupně učinil. V nyní projednávané věci však takový nesoulad shledán nebyl.

32. Podle skutkové verze obviněného prezentované v dovolání se měl několikrát setkat se Zdeňkem Tesaříkem jakožto představitelem spol. Silas, aniž tušil, že svědek fakticky ovládá i spol. Merkator, se kterou pak obchodovala spol. ExaSoft. Ze své pozice nemohl učinit více než stanovit obecné mantinely spočívající v určení finančních podmínek, za kterých se obchodovalo, charakter délky splatnosti či předplateb. Konkrétní objednávky pak řešili J. B. (z pozice nákupčího ve spol. ExaSoft) a P. R. (z pozice ředitele nákupu spol. ExaSoft). Při těchto obecných jednáních, kterých se účastnil kromě dosud jmenovaných i Jan Raj (tedy celkem 5 osob) nebyla použita žádná konspirační technika a svědek Zdeněk Tesařík jej rozhodně neinformoval o protiprávní podstatě dohodnutého obchodu. Takto shrnuto však obviněný jednak rozšiřuje jednotlivá vyjádření dotčených svědků o své vlastní hodnocení, jednak opomíjí zbývající důkazy zmíněné v bodě 30. tohoto usnesení. Jeho skutková verze totiž nevysvětluje blízkou časovou návaznost jednotlivých etap prodeje zboží prostřednictvím evidentního karuselového řetězce, kdy v průběhu pouze několika dní zboží prodané spol. ExaSoft skončilo ve spol. Europea. Obviněný ze své pozice předsedy představenstva a ředitele financí fakticky ovládal spol. ExaSoft, se kterou byla existenčně provázána i spol. Europea, jak podrobně shrnul soud prvního stupně v bodě 38. jeho rozsudku s odkazem na svědeckou výpověď Jana Raje. Pokud by skutečně neměl obviněný žádné povědomí o podstatě realizovaných prodejů a okamžitých zpětných nákupů, musel by logicky pojmout podezření. Zvláště pokud spol. ExaSoft pak sama dále přebírala zboží od spol. Europea (což nečinilo problém vzhledem ke společným skladovacím prostorám), aby doplnila své zásoby, které předtím prodala. Jak přiléhavě poukázal soud prvního stupně v bodě 46. svého odůvodnění, faktury pro spol. Europea byly vystavovány na základě její vlastní objednávky, kdy bylo poptáváno zboží v objemu, který byl ne náhodou skladem. Takto uzavřený řetězec, kdy spol. ExaSoft prodá část svých zásob, jen aby v řádu dní své zásoby doplnila prostřednictvím spol. Europea o kvalitativně i kvantitativně stejné produkty, nemohlo vedoucímu pracovníkovi rozhodujícímu o financích obou společností, jakým byl obviněný, ujít pozornosti. Nejvyšší soud se v tomto zcela ztotožňuje s úvahami vyjádřenými v bodě 47. odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, které výstižně upozorňují na nelogičnost zapojení spol. Europea do tohoto druhu obchodů a dále na ně odkazuje. Nadto o zjevně protiprávních aktivitách ve fungování spol. Europea informoval mimo jiné i finanční úřad, což potvrdil i Krajský soud v Ostravě svým rozsudkem ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 25 Af 45/2018 (č. l. 2746). Přiléhavým je i závěr soudu prvního stupně uvedený v již zmíněném bodě 46., že bez zapojení předmětných společností by karuselový řetězec oplýval produkty, které by neměl komu prodat, čímž by celé schéma zlevnění zboží o cenu DPH postrádalo smyslu. Není ani bez významu, že to byl obviněný, který seznámil širší vedení spol. ExaSoft a Europea se svědkem Zdeňkem Tesaříkem. Dlužno dále dodat, že podle svědectví J. B. i Jana Raje shrnutých v bodě 22. až 26 odůvodnění soudu prvního stupně měl obviněný jako jediný kontrolu nad příchozími a odchozími platbami, a to jak pro spol. ExaSoft, tak i Europea. Tím spíše si tedy musel všimnout nastíněné blízké časové souvislosti mezi prodeji a nákupy. A zatímco výpověď svědka Zdeňka Tesaříka představuje logické zdůvodnění pasivity obviněného k těmto zjevně velmi zvláštním obchodním vztahům, obviněný ve svém dovolání vznáší námitky vůči dílčím nesrovnalostem, které, i kdyby byly všechny shledány pravdivými, by nikterak nevyvrátily nosnou argumentaci soudů.

33. Namítané nesrovnalosti ve výpovědi ústředního svědka Zdeňka Tesaříka jsou pak dílčí povahy, opomíjející obsah odůvodnění rozsudků obecných soudů a v části se týkají marginálních a od merita věci zcela oddělených skutečností. Z hlediska dovolacího řízení jsou bezvýznamnými ty námitky, které se vztahují k trestní minulosti svědka či jeho přístupu k trestnímu řízení vedenému proti jeho osobě pod sp. zn. 50 T 9/2016. Jak zcela správně poukázal již soud prvního stupně v bodě 48., trestní minulost svědka jej nečiní a priori do budoucna nevěrohodným. Takovéto posouzení vyžaduje individualizovaný přístup opírající se o konkrétní skutečnosti a vyjádření dotčených osob v průběhu trestního řízení. V právním státě nelze prosazovat stigma, že v minulosti trestaná osoba je předurčena k podání nepravdivé výpovědi (pro srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 3 Tdo 1782/2016, a nález Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. I. ÚS 1226/21, v němž byla takto posuzována dokonce věrohodnost výpovědi obviněného). Stejně tak není významné pro meritorní rozhodnutí, jakou strategii obhajoby svědek zvolil v jiné trestní věci vedené (mimo jiné) vůči jeho osobě a zdali měl orgány činné v trestním řízení informovat o zapojení obviněného s vidinou nižšího trestu. Rozhodující je až obsah nyní poskytnuté výpovědi svědka a její konfrontace s dalšími provedenými důkazy, na základě čehož soudy shledaly výpověď přesvědčivou. Směrodatným z hlediska věrohodnosti jsou fakticita poskytnutých informací, jejich opora ve zbývajících provedených důkazech (či rozpor s nimi) a v neposlední řadě vystupování svědka v hlavním líčení, které soud bezprostředně vnímá v souladu se zásadami citovanými v bodě 31. tohoto usnesení. K tomu se soudy nižších stupňů obsáhle vyjádřily a nezávadně shledaly svědka spolehlivým, jak bude i dále rozvedeno. Obviněný přitom v podstatě brojil nikoliv proti zmíněné fakticitě poskytnutých informací, ale proti skutečnosti, že svědkovi byl uložen podmíněný trest, který považuje za neodpovídající, a který si vysvětluje konspirací svědka s orgány činnými v trestním řízení za účelem poškodit obviněného (čímž odůvodňuje i své důkazní návrhy, jejichž neprovedení rovněž napadl ve svém dovolání a k čemuž se Nejvyšší soud vyjádří níže). Takto zaměřená námitka se však nachází zcela mimo rámec dovolacího řízení, neboť se dožaduje posouzení přiměřenosti uloženého trestu a k tomu ještě v jiné trestní věci. Neméně irelevantním je i obviněným tvrzený úplatek jeho spolupracovníkům, kteří ho měli po této finanční pobídce přemluvit k zapojení do trestné činnosti. Třeba podotknout, že jestli se obviněný dopustil trestného činu na základě své zcela nezávislé úvahy, nebo tento záměr pojal až po konverzaci s třetí osobou, není rozhodujícím skutkovým zjištěním a ani nemá vliv na jeho trestní odpovědnost. Pro úplnost pak lze dále doplnit, že vyplacení zmíněné peněžité částky svědkům P. R. a Janu Rajovi mělo podle slov svědka Zdeňka Tesaříka (výpověď v hlavním líčení ze dne 25. 3. 2024, č. l. 4287 verte) jmenované motivovat „aby přemluvili pana Ficka, aby nám dával zboží na splatnost“. A ačkoliv obviněný sám toto vyjádření ve svém dovolání citoval, dovozuje z něj závěr nepodložený, že nemohl o trestné činnosti vědět, jinak by takové majetkové dispozice nebylo třeba. Opět tak jde o prostou skutkovou polemiku, kdy obviněný domýšlí průběh skutkové děje a na základě toho brojí proti výpovědi svědka Zdeňka Tesaříka. Tedy v rámci dosud uvedených námitek obviněný předpokládal pro sebe příznivější skutkové okolnosti, a to bez jakékoliv opory v dokazování či návaznosti na posuzovaný skutek. Takto vznesenými výhradami, které stojí zcela mimo dikci zákonem vymezených hledisek, nebyl označený důvod dovolání naplněn.

34. Substantivnější námitky představuje tvrzený rozpor v popisu průběhu sjednávání spolupráce mezi karuselovým řetězcem organizovaným svědkem Zdeňkem Tesaříkem a obviněným. V této spojitosti dovolatel označil za rozporuplné zejména, jménem koho dotyčný svědek vystupoval při jednáních s ním, co mu na těchto schůzkách řekl, a zda při nich měla být užita (tzv. konspirační) technika zabraňující odposlechům. Na rozdíl od předchozího bodu se tyto námitky týkají skutkového děje a role obviněného v něm, a proto je lze podřadit pod první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. I kdyby bylo odhlédnuto od dosud uvedeného, tedy že obviněný byl v natolik specifickém postavení, že mu nemohly uniknout nesrovnalosti a nelogičnosti v obchodování jím ovládaných firem, nutno upozornit, že obviněný své výhrady primárně staví na kontradikcích ve vyjádřeních svědka, které lze přesvědčivě vysvětlit značným časovým odstupem a intenzitou jeho angažmá na daňové trestné činnosti. Je třeba mít na paměti, že popisované události, především předmětné schůzky na počátku spolupráce mezi společnostmi obviněného a společnostmi kontrolovanými Zdeňkem Tesaříkem, se udály roce 2011, první procesně použitelná výpověď uvedeného svědka v přípravném řízení ve vztahu k této trestní věci byla podána dne 29. 11. 2021 (a to pouze v části, pokračováno v ní bylo až 16. 2. 2022) a poslední výslech svědka v hlavním líčení se konal až dne 25. 3. 2024. Tento časový faktor nelze opomenout při hodnocení výpovědi svědka, neboť z logiky věci má vliv na jeho schopnost reprodukovat prožité události. Po takto dlouhé době a v takto nepravidelných intervalech si lidská paměť není schopna podrobnosti přesně vybavit a nutně dochází ke zkreslení. Soud prvního stupně (jehož postup následně potvrdil i soud odvolací) se přitom podrobně vypořádal se z toho plynoucími rozpory, konfrontoval svědka s jeho předchozími výpověďmi (jak to činil i v případě dalších svědků, např. J. B. a Jana Raje) a předložil logické vysvětlení tohoto nesouladu spočívající právě v časové prodlevě i počtu absolvovaných schůzek. Z jednotlivých vyjádření obviněného, svědka Zdeňka Tesaříka i dalších svědků je totiž zjevné, že v roce 2011 proběhlo několik po sobě jdoucích schůzek, kdy první se měla odehrát ve XY a všechny následné v kanceláři spol. ExaSoft v XY. Je rovněž patrné, že v průběhu času se měnil počet účastníků těchto schůzek. Svědci P. R. (č. l. 3160) a Zdeněk Tesařík (č. l. 3095) se ve svých výpovědích před soudem shodli, že došlo k vícero setkáním, přičemž podle prvně jmenovaného se jich vždy účastnilo 5 lidí (on, obviněný, Tesařík, B., Raj), zatímco druhý jmenovaný v hlavním líčení (konaném dne 25. 3. 2024 po vrácení věci odvolacím soudem) uvedl, že na jedné schůzce, kde měla být užita konspirační technika bránící odposlechu, nebyl J. B. přítomen. V rámci téhož výslechu však dotyčný Zdeněk Tesařík rovněž sdělil, že „všechny informace měli k dispozici všichni, kdo byli na schůzce (první schůzka v XY - pozn. Nejvyššího soudu), tedy Raj, R. i B.“. Oproti tomu svědek J. B. v přípravném řízení vypověděl, že se účastnil maximálně dvou schůzek (č. l. 190), přičemž v hlavním líčení hovořil pouze o jedné schůzce (č. l. 3155). Obdobně vypovídal i Jan Raj, podle kterého (jak shodně vypověděl v přípravném řízení – č. l. 119, i v hlavním líčení – č. l. 3157) proběhla jedna schůzka, které se účastnil dotyčný svědek, obviněný, svědek Zdeněk Tesařík a možná i P. R. a J. B. Oba zmínění svědci současně odmítli, že by byla použita na schůzce konspirační technika. Je tedy zřejmé, že mezi svědky nepanuje shoda v žádné okolnosti, která by mohla od sebe odlišit jednotlivé schůzky v XY. To samo o sobě nelze mít za překvapivé vzhledem k již zmíněnému časovému odstupu. Není tedy tomu tak, že by proti zjevně rozporuplné výpovědi svědka Zdeňka Tesaříka stál komplex ucelených a navzájem se podporujících důkazů dokládajících jiná než soudy učiněná skutková zjištění. Naopak v projednávaném případě nelze hovořit ani o proti sobě stojícím skupinám důkazů, neboť jednotlivé svědecké výpovědi fakticky nerozporují jedna druhou, nýbrž se navzájem zasazují do širšího kontextu, kdy např. svědci J. B. a Jan Raj v hlavním líčení hovořili pouze o jedné schůzce, což je korigováno svědkem Zdeňkem Tesaříkem i obviněným, že těch schůzek bylo více, přičemž ne všech se účastnil stejný počet osob. To vysvětluje uvedenou diskrepanci, kdy právě svědek J. B. logicky nemohl vypovídat ba ani vědět o schůzkách, na které nebyl pozván. Stejně tak v případě užití konspirační techniky v rámci skupiny kolem Zdeňka Tesaříka není jasné, kdo byl tomu přítomen. Svědci J. B. a Jan Raj, jenž soud prvního stupně shledal důvěryhodnými, neměli být přítomni většině schůzek, což snižuje pravděpodobnost, že by viděli nějaké snahy o utajení konverzace. Nadto svědek Jan Raj v přípravném řízení vypověděl [č. l. 119 – výpověď čtena u hlavního líčení za účelem odstranění rozporů postupem podle § 211 odst. 3 písm. a) tr. ř. – viz bod 25. odůvodnění soudu prvního stupně], že se měl účastnit schůzky pouze pár minut. A jak zcela správně poukázal soud prvního stupně v bodě 41. svého odůvodnění, i kdyby žádná konspirační technika nebyla nikdy použita, jde o marginálii, která sama o sobě nemůže vyvrátit rozhodná skutková zjištění opírající se o uzavřený řetězec provedených důkazů. Zveličeným je pak tvrzený rozpor ohledně obsahu předmětných schůzek, kdy obviněný namítl nejasnost, zda byl informován dostatečně detailně o fungování karuselového řetězce, přesněji, která společnost neměla odvádět DPH. Jestliže obviněný v této souvislosti kladl do protikladu výpověď svědka Zdeňka Tesaříka v přípravném řízení (č. l. 150) a výpověď téhož svědka v hlavním líčení ze dne 24. 1. 2023 (č. l. 3098), dezinterpretoval konkrétní vyjádření, neboť ta nejsou v rozporu. V obou fázích trestního řízení svědek výslovně uvedl, že si již nepamatuje, zda tuto konkrétní informaci obviněnému sdělil, což jen dále podtrhuje zmíněné nepřesnosti ve výpovědích svědků v důsledku plynutí času. V hlavním líčení navíc konkretizoval, že na tom ani nesejde, neboť z podstaty fungování karuselového řetězce muselo být obviněnému jasné, která společnost neodvede DPH. V uvedeném nelze spatřovat logicky rozpor. Za této situace pak soud prvního stupně v bodech 47. a 48. svého rozsudku nesrovnalosti ve výpovědi svědka Zdeňka Tesaříka vysvětlil tak, že jednotlivé výpovědi nejsou vzájemně v rozporu, jen jsou některé skutečnosti vyjádřeny s různou mírou pravděpodobnosti či jistoty beze změny jejich smyslu. S tím se Nejvyšší soud ztotožňuje a v podrobnostech na zmíněné odůvodnění odkazuje. Pro úplnost je vhodné zopakovat (jak bylo již uvedeno v bodě 29. tohoto usnesení), že jestliže proti sobě stojí výpověď svědka Zdeňka Tesaříka, že měl obviněného informovat o protizákonné podstatě obchodování s jím kontrolovaným řetězcem firem, a tvrzení obviněného, že tomu tak nebylo, není vadou, pokud soudy upřednostnily jeden důkaz před druhým (na základě logického vyhodnocení obsáhlého okruhu dalších přesvědčivých důkazů) a z toho dále vycházely. Shrne-li se dosud uvedené, jelikož se jmenovaný svědek žádný zásadním způsobem ve své výpovědi neodchýlil od ostatních provedených důkazů (či je nerozporoval), ba právě ve světle zásad elementární logiky doplnil a navázal na učiněná skutková zjištění, Nejvyšší soud nespatřuje v soudy uvedeném hodnocení důkazů důvod pro kasační zásah.

35. I kdyby dal Nejvyšší soud v plné míře dovolateli za pravdu, že předmětná svědecká výpověď trpí všemi namítanými nesrovnalostmi a ve všech těchto bodech se tedy svědek mýlil, nikterak to nevysvětluje pasivní jednání obviněného navzdory evidentním nestandardnostem v obchodování popsaným v bodě 32. tohoto usnesení jasně implikujícím daňovou trestnou činnost. Právě tuto mezeru jako jediný logicky vysvětluje svědek Zdeněk Tesařík, jehož výpověď v rozhodných skutečnostech (tedy proč se obviněný choval popsaným způsobem) plynule navazuje na ostatní důkazy (např. výpověď D. P., že do spol. Merkator přicházely konkrétní nabídky ze spol. ExaSoft, což bylo důsledkem dohody s vedením spol. ExaSoft). A třebaže lze v obecnosti souhlasit s obviněným, že některá dílčí vyjádření Zdeňka Tesaříka jsou nepřesná, je evidentní, že s ohledem na plynutí času se tyto nepřesnosti objevují napříč všemi výpověďmi vyslechnutých svědků. Ostatně tímto argumentuje i sám obviněný, který napadl hodnocení výpovědi svědka A. R. jako nevěrohodné právě upozorněním na značný časový odstup od proběhlých událostí. Bude-li ponecháno stranou, že soud prvního stupně shledal jmenovaného svědka nevěrohodným pro podezřelé obchodní transakce se společností zapojenou v předmětném karuselovém řetězci (viz bod 39. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), obviněný se dožaduje perfektní rekonstrukce událostí i přes více než 13letý odstup, která z logiky věci není možná, ovšem pouze v případě svědka Zdeňka Tesaříka. To lze ostatně dále demonstrovat i na námitce vztahující se k rozporným vyjádřením o užívání aplikace Silentel obviněným. Dotyčný svědek spolu s dalšími svědky (Petr Gabery, Jitka Gaberová, D. P., Josef Zajac) zmínil používání předmětné aplikace, což vztáhl i na obviněného, ačkoliv předtím vypovídal opak. Za této situace, kdy svědek Zdeněk Tesařík koordinoval činnost celé organizované zločinecké skupiny zahrnující větší počet osob vykonávajících rozličné funkce, jsou jisté nesrovnalosti, s kým vším takto konspirativně komunikoval, opět vysvětlitelné časovým odstupem. Nejde současně ani o skutečnost, která by byla rozhodná a určující pro naplnění znaků trestného činu, a vyžadovala tudíž rozsáhlé dokazování. Nejvyšší soud proto nemá za to, že by obecné soudy pochybily, pokud vycházely z výpovědi Zdeňka Tesaříka, která jako jediná představuje logické vysvětlení celé posuzované situace nevzbuzující žádné pochyby o průběhu skutkového děje, a to i přes dílčí nejasnosti, které jsou s ohledem na časový odstup a spletitý průběh skutkového děje nevyhnutelné.

36. Obdobné se vztahuje i k námitkám vůči popisu toku zboží přes jednotlivé firmy, jež představují druhý významný okruh vznesených dovolacích námitek. Je vhodné opětovně akcentovat, že dovolatel nezpochybňuje existenci karuselového řetězce a jeho fungování popsané ve skutkové větě. Své vznesené námitky obviněný vztahuje výhradně k množství zboží, které měly jím ovládané společnosti obdržet, což částečně staví na tvrzených rozporech ve vyjádřeních svědka Zdeňka Tesaříka. I v tomto případě však platí, že pokud jmenovaný svědek uvedl, že objem prodejů činil 60 až 70 mil. Kč měsíčně, místo ročně, jde opět o marginálii logicky vysvětlitelnou mnohaletou časovou prodlevou. Nehledě na skutečnost (na kterou poukázal již soud prvního stupně v bodě 48. svého odůvodnění), že některé měsíce prodeje v rámci karuselového řetězce dosáhly maxim ve výši desítek miliónů korun, což jen dále podporuje závěr, že místy nepřesné vyjádření ze strany dotyčného svědka je pochopitelným a nevyhnutelným zkreslením v důsledku plynutí času.

37. Je třeba dále poukázat, že rozsah trestné činnosti dalece přesahoval pouze posuzovaný skutek. Před navázáním spolupráce s obviněným měl svědek Zdeněk Tesařík a V. S. užívat karuselový řetězec k obchodu s mobilními telefony. I po této etapě část obchodů, ve kterých figurovala spol. Europea, měla svůj počátek v zahraničí, především v Německu, jak opakovaně ilustroval i soud prvního stupně (viz bod 35. jeho odůvodnění). Jinak vyjádřeno, řetězec firem, který počínal spol. ExaSoft a končil u spol. Europea, tvoří pouze část mnohem širší sítě, jejíž jednotlivé články byly postupně měněny, jak lze pozorovat vyloučením spol. Silas a jejím nahrazením spol. Lacus. Pokud pak obviněný namítá s odkazem na faktury č. FA6110194 a č. FA6110195, že část nakoupených produktů spol. Europea nelze dohledat mezi zbožím prodaným spol. ExaSoft fakturovaným dne 15. 12. 2011 pod č. F5110488, je třeba poukázat právě na komplexnost celého řetězce a především na chronologii jednotlivých událostí. Z provedené fakturace je patrné, že spol. Europea obdržela první zásilky ze spol. Silas (předposlední článek karuselového řetězce) již v srpnu 2011 (faktura č. FVDi-1/2011 ze dne 24. 8. 2011, č. l. 5292), přičemž první zdokumentovaný obchod mezi spol. ExaSoft a spol. Merkator nastal až v prosinci téhož roku (již citovaná faktura č. F5110488). Jak přitom vyplývá z výpovědi svědka Zdeňka Tesaříka shrnuté v bodě 7. odůvodnění soudu prvního stupně, spolupráce s obviněným prvotně zahrnovala pouze poskytnutí odbytiště pro tonery a podobné zboží původem z Německa (pro které svědek jinak odbytiště neměl, jak bylo již zmíněno). To se však na žádost obviněného mělo změnit a došlo k následnému zapojení i spol. ExaSoft, jakožto počátečního článku karuselového řetězce. Tomu pak odpovídá, proč první faktura vycházející z karuselového obchodu byla vystavena vůči spol. Europea a proč tato spol. obdržela více zboží, než bylo celkově prodáno spol. ExaSoft. Namítané srovnání obchodních transakcí mezi spol. ExaSoft a spol. Europea rovněž ztěžuje skutečnost, že jednotlivé kusy zboží jsou ve fakturačním řetězci pojmenovány různorodě. Jak přiléhavě uvedl soud prvního stupně v bodě 43. svého rozsudku, zboží je někdy označeno písmenem, někdy slovně, někdy obojím, někdy je uvedeno množství v ml, někdy ne, někdy je uveden typ zařízení, ve kterém má být náplň použita, někdy ne. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že obviněnému je kladeno za vinu jednání počínající fakturou F51200033, vystavenou spol. ExaSoft dne 18. 1. 2012 (č. l. 1025). Oproti tomu faktura č. FA6110194 (vystavená dne 19. 12. 2011 spol. Silas pod č. FVDi-6/2011, č. l. 1039a) a faktura č. FA6110195 (vystavená dne 21. 12. 2011 spol. Silas pod č. FVDi-7/2011, č. l. 1039c) představující prodeje spol. Europa spadají ještě do prosince 2011. Jak současně podrobně rozvedl soud prvního stupně v bodě 41. svého rozhodnutí, jednotlivé transakce v rámci karuselového řetězce byly prováděny zpětně, aby právě ztížily jejich vysledování. Tedy ačkoliv první faktura vystavená spol. ExaSoft v rozhodném období pochází z 18. 1. 2012, dne 17. 1. 2012 spol. GAB-Phone s.r.o. vystavila fakturu č. 92012 (č. l. 1037) společnosti Silas a zboží bylo dodáno do spol. Europea již v prosinci 2011. Nelze ani opomenout, že spol. ExaSoft byla vystavena dne 18. 1. 2021 faktura č. F51200034 (č. l. 1040), jež spolu s fakturou č. F51200033 tvoří první dílčí jednání. Celý systém obchodů je tedy záměrně zmatečný a znepřehledňovaný, a to bez započtení obchodů původem z Německa, které nebyly součástí posuzovaného skutku, ale které z logiky věci musely po jistou dobu dobíhat, neboť k zapojení spol. ExaSoft došlo z popudu obviněného. Tomu ostatně svědčí i skutečnost, že podle daňové evidence k DPH, podle které spol. Silas vystavovala spol. Europea faktury pravidelně jednou měsíčně, až právě v prosinci dochází k vystavení dvou faktur (pro srov. bod 32. odůvodnění soudu prvního stupně), což se kryje se zapojením spol. ExaSoft. Namítá-li tedy obviněný, že v jím zmíněných fakturách č. FA6110194 a č. FA6110195 je vedeno více zboží než ve faktuře č. F5110488, jednak tím srovnává fakturu nacházející se mimo rámec stíhané trestní věci, jednak tím opomíjí vliv předchozích obchodů a současně ze svého srovnání opomíjí fakturu č. F51200034, která je součástí popisu prvního dílčího jednání kladeného mu za vinu.

38. Obdobné platí i pro námitky vztahující se k fakturám č. FA6120114 (FV-35/2012), č. FA6120115 (FV-34/2012) a č. FA6120117 (FV-36/2012) vystaveným spol. Lacus v období mezi 11. 10. a 16. 10. 2012, tedy v tomto případě po rozhodném období, které završoval prodej zboží ze spol. Lacus do spol. Europa zaznamenaný ve faktuře č. FV-32/2012 ze dne 2. 10. 2012. Přitom platí, jak správně konstatoval již soud prvního stupně v bodě 41. u podbodu 20), že posledně zmíněná faktura se co do množství i druhu zboží překrývá s tím, které bylo původně prodáno spol. ExaSoft směrem do karuselového řetězce (faktura č. F51200392, č. l. 1372). Tvrzení obviněného, že zahrnutím v úvodu odstavce zmíněných faktur do popisu chronologie všech zjištěných obchodů v bodě 41. svého odůvodnění se soud prvního stupně pokoušel uměle navýšit celkový počet kusu zboží prodaný spol. Europea, je třeba odmítnout. V textu bodu 41. odůvodnění dotyčného soudu je explicitně uvedeno, že jde o shrnutí dokumentace k transakcím zahrnujícím spol. ExaSoft a spol. Europea. Soud tím tedy ilustruje průběh obchodních vztahů, a to po rozhodné období, které představuje období od 16. 1. 2012 do 27. 9. 2012 podle popisu časového vymezení ve výroku rozsudku popsaného skutku, ale i v období tomuto rozmezí předcházející a následující. Je nutno mít na paměti, že fakticky spolupráce dotčených společností musela být započata nejpozději v průběhu prosince 2011 (viz např. faktura F 5110488 ze dne 15. 12. 2011). Soud celkově rekapituloval a analyzoval období od 24. 8. 2011 do 18. 2. 2013, které logicky zohlednil při posuzování celkového kontextu spolupráce označených firem, byť pouze část tohoto období je výslovně zahrnuta do popisu skutku. Tím měl možnost šířeji posoudit objem zboží obchodovaného v popsaném karuselu a dovodit, že podstatná část tohoto zboží karusel absolvovala a svůj oběh ukončila ve spol. Europea.

39. Není proto jasné, proč obviněný brojil konkrétně proti třem fakturám [které soud prvního stupně vede v bodě 41. pod podbody 20a), 20b) a 20c)] a přehlíží dalších 16 faktur [uvedených v podbodech 20d) až 20s)], které předmětný soud na téže straně svého odůvodnění rovněž vyjmenovává. Z logiky věci by obviněný měl své námitky vztáhnout i na tyto faktury, což však bez jakéhokoliv vysvětlení nečiní, čímž se jeho argumentace stává zmatečnou. Určujícím totiž je, zda zboží v rozhodném období bylo protiprávně zlevňováno v rozsahu nepřiznané a neodvedené DPH. K tomuto se váže provedené dokazování a zda transakce následující po datu 2. 10. 2012 (poslední transakce mezi spol. Lacus a spol Europea v rozhodném období) byly výsledkem doběhnutí obchodů majících počátek ve spol. ExaSoft či šlo o obchodování v jiné větvi karuselového řetězce, je pro potřeby tohoto trestního řízení bezpředmětné. Argumentace obecných soudů správně nestojí na určení přesného počtu všech produktů, které měly projít karuselovým řetězcem, nýbrž, že v konkrétním období takové obchody vůbec probíhaly. Nadto je třeba mít na paměti, že bylo manipulováno s časovou posloupností jednotlivých faktur, kdy zboží dodané do spol. Europea se překrývalo se zbožím prodaným spol. ExaSoft, ačkoliv k oběma událostem došlo mnohdy v rozmezí 24 hodin. Důraz, který obviněný klade na součet všech kusů zboží, tak představuje arbitrární přístup bez vlivu na závěry o jeho vině.

40. Pro úplnost je vhodné doplnit, že pokud obviněný své námitky k počtu prodaných a nakoupených kusů zboží vztahuje ke sdělení svědka Zdeňka Tesaříka o uzavřeném řetězci obchodů, opomíjí širší kontext. V bodě 8. odůvodnění soudu prvního stupně shrnujícím výpověď svědka je explicitně uvedeno, že „[k]dyž si obžalovaný chtěl ponížit ceny v Europei, ExaSoftu, nikdy toto zboží neprodávali jinde, ale když nakupovali pro Europeu nebo ExaSoft z Německa, tak se řetězec neuzavíral“. Dotyčný svědek tedy netvrdil, že každý individuální kus zboží dodaný do spol. Europea pocházel ze spol. ExaSoft. Na to ostatně upozornil Nejvyšší soud již v bodě 37. tohoto usnesení. Neméně významnou je i již v předchozích bodech akcentovaná skutečnost, že posuzovaný skutek představuje pouze konkrétní období (výseč) z fungování karuselového řetězce. Z citovaného vyjádření je evidentní, že svědek hovořil v obecné rovině o tom, že v souhrnu měly produkty ze spol ExaSoft končit ve spol. Europea, tedy že by fungování řetězce pokračovalo bez přerušení, kdyby bylo dostatek času jednotlivé produkty postoupit skrze karuselový řetězec, aby se dosáhlo celkového souladu. Neznamená to, že by v rámci každého jednotlivého obchodu měla panovat absolutní shoda v počtu produktů. K tomu lze opět odkázat na bod 8. odůvodnění soudu prvního stupně, neboť svědek výslovně upozornil, že byl dne 25. 3. 2013 vzat do vazby, což představovalo konec spolupráce s obviněným, ve které by jinak pokračoval. Výpověď svědka je proto třeba brát v úvahu i v těchto souvislostech, které však obviněný pomíjí a místy svědkovu výpověď rozšiřuje o své vlastní závěry, proti kterým následně brojí.

41. Nejvyšší soud k této části dovolací argumentace proto uzavírá, že obviněný vytrhl jednotlivá vyjádření svědka Zdeňka Tesaříka z kontextu celé jeho výpovědi a na základě toho rozvinul komplexní (a místy zmatečné) úvahy o průběhu jednotlivých obchodů. To však činí ve vztahu k událostem mimo skutek charakterizovaný ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Zjednodušeně vyjádřeno, soudy nižších stupňů netvrdí, že ve skutkové větě je zachycen úplný výčet všech protiprávních transakcí, jedná se pouze o tu část, kterou byly orgány činné v trestním řízení schopny vysledovat a zdokumentovat.

42. Mimo rámec rozhodného období pak spadají i námitky vztahující se ke spol. Aspadera a AT Computers. Obě zmíněné společnosti nehrály roli v karuselovém řetězci v období, pro které je vedeno předmětné trestní řízení, a tedy tímto směrem nebylo ani vedeno dokazování. Uvedené proto nemá vliv na posouzení skutku kladeného obviněnému za vinu. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Třetí alternativa 43. Ve vztahu k námitce nedůvodného neprovedení obhajobou navržených důkazů Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný zjevně tyto své výhrady spojuje s třetí alternativou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vady v podobě tzv. opomenutí důkazu se soud dopustí tehdy, pokud bez věcně adekvátního odůvodnění zamítne důkazní návrh, eventuálně o něm ve vztahu k jeho zamítnutí neučiní zmínku buď žádnou, či toliko okrajovou a obecně neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení řádně provedené důkazy soud neučiní předmětem svých hodnotících úvah (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Existenci opomenutých důkazů nicméně není možné odvozovat bez dalšího z každého, ať již tvrzeného či skutečného opomenutí soudu; vždy je nutné - v souladu s principem materiálního nahlížení na právo - zvažovat, zda by např. doplnění dokazování v požadovaném směru mohlo reálně vést k závěru, který by byl pro konkrétního stěžovatele příznivější (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2013, sp. zn. I. ÚS 826/10, rovněž srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. II. ÚS 3538/14). Zamítnutí důkazního návrhu bez adekvátního odůvodnění tedy ještě samo o sobě nevede k závěru o opomenutí důkazu, resp. porušení práva na spravedlivý proces, jehož je ono opomenutí součástí. K porušení tohoto práva nedochází v důsledku pouze samotného nevyhovění důkaznímu návrhu obviněného či nerozvedení podrobných důvodů pro takový postup. Nerespektování uvedeného práva na spravedlivý proces je založeno až tím, že neprovedení takového důkazu současně představovalo závažný deficit z hlediska plnění povinnosti zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2023, sp. zn. 3 Tdo 647/2023).

44. V posuzované věci ovšem nelze pochybovat o tom, že soudy obou stupňů (především pak soud prvního stupně) provedly dokazování v rozsahu potřebném k náležitému objasnění věci a nedopustily se pochybení v podobě opomenutých důkazů. Postačí přitom v krátkosti poznamenat, že soud prvního stupně patřičně odůvodnil své zamítavé rozhodnutí stran doplnění dokazování o všechny trestní spisy uvedené v opise rejstříku trestů Zdeňka Tesaříka v bodě 49. svého rozhodnutí z důvodu nadbytečnosti. S obdobně přiléhavým odůvodněním zamítl v bodě 54. svého rozhodnutí odvolací soud doplnit dokazování o reportáž (či výslech jejího autora a účastníků) týkající se jmenovaného svědka a jeho vztahu s policejními orgány. Brojil-li obviněný, že v trestních spisech mělo být doloženo tvrzené vyhrožování svědkům ze strany Zdeňka Tesaříka v jiných trestních věcech, vycházel přitom z tvrzení svědka Petra Gabera (jak plyne z návrhu na doplnění dokazování v hlavním líčení ze dne 28. 5. 2024, č. l. 5325), který sám v hlavním líčení konaném dne 28. 5. 2024 (č. l. 5324 verte) vypověděl, že o tom ví pouze z doslechu. Ze strany obhajoby tedy šlo spíše o nepodloženou presumpci, že v některém ze spisů by bylo (spíše mohlo být) nalezeno něco relevantního k posouzení otázky věrohodnosti svědka Zdeňka Tesaříka. Odvolací soud rovněž nepochybil v případě neprovedení důkazu reportáží a v nich účinkujících osob, neboť uvedené nebylo relevantní k rozhodným skutkovým zjištěním. Jednak sám obviněný uvedl, že šlo o kauzy nemající vztah k projednávanému případu, jednak tyto reportáže se zakládají čistě na subjektivním a nepodloženém názoru autora, jak přiléhavě upozornil odvolací soud. Soudy totiž nejsou povinny rozšiřovat dokazování podle návrhu stran a už vůbec ne o každou medializaci trestní kauzy, zvláště pokud v tomto případě jde o případ týkající se pouze okrajově projednávané věci (v tomto případě mělo jít o medializaci jiné trestní věci svědka Zdeňka Tesaříka). Z obsahu těchto vznesených důkazních návrhů je nadto jednoznačné, že měly podpořit argument obviněného o nevěrohodnosti zmiňovaného svědka, s nímž se však detailně vypořádal již soud prvního stupně (a s jehož argumentací se odvolací a nyní i Nejvyšší soud ztotožnily). Za této situace, kdy jednotlivé soudy shledaly na základě jimi provedeného dokazování výpověď svědka důvěryhodnou i přes obviněným namítané nesrovnalosti, odmítnutí předmětných důkazních návrhů nezakládá vadu opomenutí důkazu ve smyslu třetí varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Právě naopak s přihlédnutím k těmto skutečnostem je na místě shrnout, že postup soudů je vyhovující vzhledem k důkazní a procesní situaci v posuzované věci. Oba soudy nižších stupňů totiž postupovaly při zamítnutí důkazních návrhů velmi důsledně po detailním zhodnocení obsahu důkazů již provedených. Na jejich základě, zejména z komplexu svědeckých výpovědí, jakož i souvisejících listinných důkazů, soudy učinily logické závěry, jež by navržené důkazy ani v hypotetické rovině nemohly zvrátit. Takový postup plně konvenuje ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

45. Z výše uvedeného přiblížení obsahu podaného mimořádného opravného prostředku je zřejmé, že pod tento dovolací důvod lze podřadit námitky směřující vůči definičním znakům stíhaného trestného činu podle 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, byť i tyto jsou úzce navázány na výhrady ke skutkovým zjištěním.

46. Prvně je proto nutno odmítnout předpoklad o jiném než soudy zjištěném skutkovém stavu, neboť jak bylo výše uvedeno, soudy nižších stupňů dospěly na základě dostatečného dokazování a správného hodnocení provedených důkazů ke skutkovým zjištěním, o nichž nevznikly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Jinak vyjádřeno, pokud obviněný ve svých námitkách vůči jeho účasti v organizované zločinecké skupině vycházel z vlastní verze událostí, podle které nebyl vůbec informován o karuselové podstatě řetězce firem, do kterého zapojil jím ovládané společnosti, je třeba tyto úvahy odmítnout. Fakticky totiž nenamítl neodůvodněnost hmotněprávního posouzení skutku popsaného ve skutkové větě výrokové části rozsudku soudu prvního stupně (event. rozvedeného v jeho odůvodnění), nýbrž své námitky vůči právnímu posouzení bezprostředně navázal na svůj nesouhlas s interpretací skutkových zjištění soudy. Konkrétně pokud obviněný tvrdil, že nemělo být prokázáno jeho zapojení do předmětné skupiny či součinnost s ostatními členy, vycházel z vlastní, pro něj příznivější verze skutkových událostí. Z odůvodnění odvolacího soudu (jmenovitě bod 40.) jednoznačně vyplývá, že aktivní zapojení obviněného bylo domluveno na již zmíněných schůzkách se svědkem Zdeňkem Tesaříkem, čemuž se Nejvyšší soud podrobně věnoval výše. I sám dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku výslovně citoval svědka, podle kterého obviněný „využíval služeb karuselu za provizi“. Už jen z tohoto vyjádření je jasné, že obviněný musel být seznámen s podstatou trestné činnosti vyžadující aktivní účast většího počtu osob a firem, neboť karuselové podvody standardně zahrnují neoprávněně snížení ceny o výši DPH při obchodech v rámci komplexní sítě obchodních společností, přičemž minimálně část z nich se nachází v jiném členském státě Evropské unie. Uvedené v kombinaci s dalšími důkazy shrnutými v bodě 30. tohoto usnesení pak jednoznačně vyvrací, že by obviněný „nemohl mít ani obecnou povědomost o aktivitách dalších členů skupiny“, jak namítl ve svém dovolání. Takovéto námitky se tedy s premisou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. míjí.

47. Uvedené platí i o výhradách obviněného k posouzení konkurenceschopnosti zboží prodávaným spol. ExaSoft. Ačkoliv obviněný tuto svou námitku podřadil ve své dovolací argumentaci pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky tím nenaplnil ani jednu z možných alternativ. Obviněný totiž nenapadl konkrétní skutkový závěr učiněný soudy nižších stupňů, místo toho nezávisle na skutkových zjištěních namítl, že neměl důvod se dopouštět v úvodu popsané trestné činnosti, neboť spol. ExaSoft dosahovala zisku standardním prodejem. Obviněný tak argumentoval, že neměl motiv krátit DPH, čímž tuto svou námitku spojuje výhradně s trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve smyslu § 240 tr. zákoníku. Obviněným rozvedené úvahy se proto nejvíce přiblížily dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak v tomto konkrétním případě je nelze zohlednit, neboť nejde o rozporování zákonného znaku trestného činu, pro nějž je stíhán. V prvé řadě nutno podotknout, že poznámku o finanční nekonkurenceschopnosti nabízeného zboží pronesl svědek Zdeněk Tesařík, s tou se ovšem již soud prvního stupně neztotožnil, a naopak zcela správně poukázal v bodě 48. svého rozsudku, že pohnutka obviněného je „zcela nerozhodná“. Nejvyšší soud přitom již v bodě 33. tohoto usnesení avizoval, že motiv jakožto fakultativní znak trestného činu, není v dané věci zásadní. Subjektivní stránka skutkové podstaty trestného činu ve smyslu § 240 tr. zákoníku nevyžaduje, aby pachatel jednal ve snaze dosáhnout nějakého konkrétního záměru či cíle přesahující objektivní stránku (což platí i pro znění zákona účinné do 30. 6. 2016). Je tedy bezpředmětné, zda obviněný přistoupil k spáchání uvedeného trestného činu pro cenové výkyvy na trhu, jak tvrdí svědek Zdeněk Tesařík, či pro jiný důvod.

48. Ve světle uvedeného proto formálně obstojí pouze ty námitky, které výslovně směřují vůči nenaplnění znaků účasti na činnosti organizované zločinecké skupiny. Takovýto užší druh kriminální spolupráce je podle § 129 tr. zákoníku definován jako společenství nejméně tří trestně odpovědných osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, které je zaměřeno na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2018, sp. zn. 6 Tdo 244/2018). Platí, že zákon v tomto ohledu nerozlišuje, zda se jedná o právnické nebo fyzické osoby. Na rozdíl od organizované skupiny je přitom kladen větší důraz na zjištění dostatečně komplexní organizace práce uvnitř skupiny, kdy každý člen má svoji roli a úkoly, které v souvislosti s ní plní. Tato vnitřní organizační struktura je definována vztahy nadřízenosti a podřízenosti (rozdělení funkcí), relativní stabilností a přísným dodržováním pravidel (tzv. kodexu organizace), včetně zásadního utajení organizace, její struktury i jejích akcí. Jak přitom judikoval Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. 11. 2025, sp. zn. 6 Tdo 584/2025, zpravidla má přitom člen povědomí pouze o části činnosti týkající se právě jeho funkčního zařazení a neúčastní se na všech krocích učiněných k úspěšnému spáchání trestného činu (tedy v případě zkrácení daně nepodává faktury a nevede účetnictví, ale např. vystupuje jako jednatel zapojené společnosti). Další definiční znak spočívá v soustavném páchání trestné činnosti. Předpokládá se tedy, že již při založení organizované zločinecké skupiny je zde záměr soustavně páchat úmyslnou trestnou činnost, i když pro trestní postih se nevyžaduje, aby již k takovému soustavnému páchání trestné činnosti došlo. Páchání úmyslné trestné činnosti je soustavné, jestliže jednotliví pachatelé trestné činnosti ve prospěch organizované zločinecké skupiny jednají nepřetržitě, pravidelně nebo opakovaně po delší dobu, např. po několik měsíců, nebo tehdy, když navazují na předchozí obdobně páchanou trestnou činnost. Soustavnost se nevyžaduje při páchání úmyslných trestných činů jednotlivými pachateli, ale postačí, když znak soustavnosti je dán ve vztahu ke konkrétní posuzované organizované zločinecké skupině (pro srov. ŠÁMAL, Pavel. § 129 [Organizovaná zločinecká skupina]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1775, marg. č. 3.).

49. S ohledem na zaměření dovolací argumentace je však nutné dále rozlišovat, jedná-li pachatel ve prospěch organizované zločinecké skupiny ve smyslu § 107 tr. zákoníku, nebo jako účastník na činnosti organizované zločinecké skupiny podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku. V prvém případě pachatel, jehož vztah k organizované zločinecké skupině může nabýt celkem tří podob (jako člen, jako nečlen vědomě se členem, či jako nečlen s úmyslem pomoci), se dopustí blíže nespecifikovaného úmyslného trestného činu, z nějž má organizovaná zločinecká skupina prospěch. Jedná se tedy o izolovanou událost, kdy pachatel spáchá konkrétní a individualizovaný trestný čin (jak ostatně vyplývá i z textu ustanovení obsahujícího sloveso „spáchal“ v minulém čase indikujícím ojedinělost), kterým uvádí do praxe cíle organizované zločinecké skupiny (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 4 Tz 32/2020). Jinak vyjádřeno, jde o jakýkoliv aktivní způsob participování pachatele na realizaci poslání organizované zločinecké skupiny, tedy tzv. realizační trestný čin (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 15 Tdo 50/2024, uveřejněném pod č. 45/2024 Sb. rozh. tr. a též např. PÚRY, František. § 107 [Pachatel trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1611, marg. č. 2.). Oproti tomu ustanovení § 361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku postihuje jednání v rámci činnosti organizované zločinecké skupiny. Účastnit se jednání organizované zločinecké skupiny může jak její člen, tak osoba stojící vně struktury této zločinecké organizace. Podle ustálené judikatury postačí k naplnění skutkové podstaty podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku pouhé členství v organizované zločinecké skupině, aniž by bylo nutné páchání další úmyslné trestné činnosti, takže jednání takového člena nemusí naplňovat skutkovou podstatu žádného dalšího trestného činu (onoho realizačního trestného činu) podle zvláštní části trestního zákoníku, neboť postačuje, pokud tato činnost souvisí právě s jeho členstvím v organizované zločinecké skupině (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2018, sp. zn. 6 Tdo 244/2018, a ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 6 Tdo 1300/2021). Pro úplnost lze doplnit, že u zločinu podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku jde o trvající trestný čin, jak ostatně správně uvedl i dovolatel. Účast na činnosti organizované zločinecké skupiny tedy musí trvat určitou dobu (viz již citované usnesení Nejvyššího soudu pod sp. zn. 6 Tdo 1300/2021). „Účastí na činnosti“ organizované zločinecké skupiny se zde s přihlédnutím k objektu chráněnému ustanovením § 361 tr. zákoníku, jímž je zájem na potlačování organizované kriminality, a tedy i na ochraně společnosti a státu před touto vyšší formou společné trestné činnosti, nerozumí jednání vykazující znaky některého z realizačních trestných činů, k nimž ostatně může, ale také nemusí dojít, ale samo zapojení se nebo zařazení se do struktury této zločinecké skupiny. Mimořádná nebezpečnost a škodlivost této formy trestné součinnosti (organizovaného zločinu) je totiž dána především její koordinovaností, promyšleností, stejně jako užívanými prostředky jejího utajení, příp. zastíráním trestné činnosti znesnadňujícím její odhalení (viz již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 15 Tdo 50/2024).

50. Obviněný v této souvislosti v podstatě namítl, že podle zjištění soudů nižších stupňů měl jednat jednorázově, když souhlasil se zapojením jím ovládaných společností do karuselového řetězce. Tím se měl dopustit pouze trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve smyslu § 240 odst.1, 3 tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 6. 2016) ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku. Z této pozice pak vlastně odmítl, že by mělo dojít k souběhu s účastí na činnosti organizované zločinecké skupiny podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, neboť ta předpokládá jeho dlouhotrvající zapojení, čemuž však skutková zjištění neodpovídají. Zároveň tím nijak nezpochybnil hmotněprávní kvalifikaci skutku podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku.

51. V souladu s výše citovanými teoretickými východisky nelze mít pochyb, že organizační strukturu předmětné skupiny, jíž byl obviněný členem, tvořily více než tři osoby (nejméně svědci Zdeněk Tesařík, Petr Gabera, Jitka Gaberová a Josef Zajac). Každý tento člen měl specifickou funkci a vykonával přesně vymezenou činnost, již organizoval a koordinoval svými pokyny svědek Zdeněk Tesařík, který stál na pomyslném vrcholu hierarchie celé skupiny. Není rovněž pochyb o tom, že organizovaná zločinecká skupina měla osobu ve vedoucím postavení a zároveň lze, co do důležitosti a nezastupitelnosti postavení, odlišit i střední a nejnižší články této skupiny. Role obviněného byla zásadní, neboť z jeho rozhodnutí spol. ExaSoft začala prodávat zboží dále do karuselového řetězce a spol. Europea toto zboží pak zpětně skupovala za nižší cenu. Obě společnosti tak představovaly počátek a konec celého systému a bez jejich spolupráce by nebylo možné takto zlevněné zboží dále prodávat mimo skupinu firem vedenou svědkem Zdeňkem Tesaříkem. Jak zcela správně poukázal soud prvního stupně v bodě 46. svého odsuzujícího rozsudku, minimálně bez zapojení spol. Europea (jež byla těsně spjata se spol. ExaSoft po finanční, logistické i personální stránce) by nebyl odbyt pro zlevněné zboží, neboť Zdeněk Tesařík postrádal nezbytné znalosti a kontakty pro prodej tonerů a inkoustů. Tomu ostatně i odpovídá časová souslednost, kdy spol. ExaSoft se zapojila do karuselových obchodů později než spol. Europea. Není rovněž bez významu, že konečný rozsah zkrácení daně určovaly ceny stanovené spol. ExaSoft na počátku jednotlivých obchodů popsaných ve skutkové větě, o čemž právě měl obviněný (podle svých vlastních slov „[s]ám do tohoto vstoupil jen tím, že sjednával finanční podmínky, ve kterých se obchodovalo, charakteru délky splatnosti či předplateb“, viz bod 4. rozsudku soudu prvního stupně) se svědkem Zdeňkem Tesaříkem v obecné rovině sám jednat. Sazba DPH není stanovena pevnou částkou, nýbrž se odvíjí od ceny nakoupeného zboží, a jak podrobně rozvedl soud prvního stupně v bodě 41., každý uskutečněný obchod v rozhodném období sestával z prodeje produktů spol. ExaSoft spol. Merkator za cenu, ze které vycházely i všechny ostatní obchodní společnosti navazující v karuselovém řetězci. Tedy částka, kterou požadovala spol. ExaSoft za své produkty, byla referenční hodnotou celého systému karuselového obchodu. Obviněný tedy nejen že ze své pozice inicializoval předmětný karuselový obchod, ale rovněž také jím nastavené finanční podmínky měly nezanedbatelný vliv na celkovou výši neodvedené DPH, třebaže je pravdou, že technicky konečnou cenu stanovoval až svědek P. R. Funkce obviněného v předmětné skupině tedy byla nenahraditelná a navazovala na činnost dalších členů skupiny, což jen dále potvrzuje dříve rozvedené skutkové závěry v bodě 32. tohoto usnesení.

52. Jestliže obviněný v tomto ohledu argumentoval, že je mu za vinu kladeno sjednání spolupráce se svědkem Zdeňkem Tesaříkem, a tedy jeho činnost spočívala pouze v tomto individuálním jednání, zaměňuje realizační trestný čin s obecnou účastí na činnosti organizované zločinecké skupiny. Své námitky vztahoval k způsobu, jakým uvedl do praxe (realizoval) záměr předmětné skupiny, na kterém se dohodl se svědkem Zdeňkem Tesaříkem. To však nemá vliv na právní kvalifikaci skutkového zjištění, že o této skupině věděl, byl součástí její struktury a přijímal minimálně v obecné rovině od zmíněného svědka pokyny ohledně nastavení obchodních vztahů. Ba co více, byl integrálním článkem celého karuselového obchodu, jak bylo demonstrováno v předchozím bodě. Není tak dán žádný prostor pro pochybnost, že obviněný jednal právě z důvodu svého zapojení do organizované zločinecké skupiny způsobem vyhovujícím jejím cílům. Existence realizačního trestného činu (v tomto případě zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve smyslu § 240 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2016) pak nezakládá konzumpci popsané účasti obviněného na organizované zločinecké skupině. Jedná se o dva různé činy, jejichž skutková podstata byla naplněna separátně a jsou tedy ve vícečinném souběhu (k tomu podrobně citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 15 Tdo 50/2024). Odvolací soud pak pouze lépe mohl v rozsahu svého apelačního zásahu rozšiřujícím právní kvalifikaci o § 107 tr. zákoníku a § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku přizpůsobit i znění skutkové věty, která měla po této změně sestávat ze dvou samostatných skutků. Vrchní soud v Olomouci totiž doplnil svůj výrok o vině o nezbytnou úvodní pasáž věcně popisující okolnosti účasti obviněného na činnosti organizované zločinecké skupiny (první odstavec výroku o vině obviněného), které odpovídají zákonným znakům skutkové podstaty § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku. Jde však pouze o v dané věci nepodstatné upozornění na možnost vhodnějšího systematického a formálního uspořádání skutkové věty do dvou samostatných a oddělených vět podle obou použitých právních kvalifikací. Obviněný nakonec tímto směrem žádné námitky ani neuplatnil, přičemž Nejvyšší soud může přihlížet jen k námitkám uvedeným v dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř. v kombinaci s § 265i odst. 3 tr. ř.), a vada nevyžaduje kasační zásah zejména proto, že není rozporu mezi obsahem věty skutkové a věty právní. Bylo přitom prokázáno, že obviněný měl od svědka Zdeňka Tesaříka dostatek informací, aby byl seznámen s cíli (protiprávní neodvedení DPH), fungováním (karuselový obchod) a existencí dalších členů (jelikož šlo o přeshraniční obchod zahrnující vícero firem) organizované zločinecké skupiny. Je přitom bezpředmětné, jak detailní tyto znalosti byly, neboť (jak bylo akcentováno) škodlivým je již pouhé členství ve organizované zločinecké skupině. Nejvyšší soud proto nemá pochyb, že uvedené v kombinaci s dalšími zdůrazněnými prvky předmětné organizované zločinecké skupiny bezezbytku naplnilo skutkovou podstatu trestného činu podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku. K dovolacím námitkám nepodřaditelným pod zákonné dovolací důvody 53. Poslední zásadní okruh dovolacích námitek dovolatele představují výhrady poukazující na vinu svědka P. R. Ty ovšem nepředstavují výhrady relevantní k dovolacímu přezkumu. Fakticky jde o pokračování skutkové argumentace a polemiky s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů, když nad rámec dosud vznesených námitek brojících proti skutkovým zjištěním dovolatel nabízí alternativní popis skutkového děje, podle něhož osobou trestně odpovědnou za pohyb zboží z a do spol. ExaSoft a Europea měl být jmenovaný svědek. V prvé řadě nutno zmínit, že svědek neoplýval dostatečným vlivem na druhou jmenovanou společnost, jeho zapojení nevysvětluje mezery ve tvrzeních obviněného akcentované v bodě 32. tohoto usnesení, a že tvrzenou vinu svědka obviněný dovozuje ze svých vlastních spekulací a částečně i z emailové komunikace, která však nebyla provedena jako důkaz (jak sám obviněný výslovně uvedl ve svém dovolání). I kdyby bylo uvedené ponecháno stranou, nepřekonatelnou vadou v takto formulované námitce je, že Nejvyšší soud není příslušný ve specifickém dovolacím řízení šetřit podezření o spáchání trestného činu (snad také) třetí osobou, která dosud není a nikdy nebyla stranou předmětného trestního řízení. Nutno připomenout, že v projednávané věci jsou vždy soudy vázány zásadou obžalovací zakotvenou v § 180 odst. 1 tr. ř., podle něhož se před soudy vede trestní řízení jen na podkladě obžaloby nebo návrhu na potrestání podaných státním zástupcem. Nelze samozřejmě vyloučit průběžné poznatky o možném spáchání projednávaného trestného činu jinou nebo další osobou. Pokud však bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že jsou dány důvody k dovození trestní odpovědnosti obviněného, eventuální podíl jiné osoby na trestné činnosti nemůže mít vliv na meritorní rozhodnutí o vině obviněného v projednávané trestní věci. V zásadě je ale uvedená námitka mimo zákonem vymezené dovolací důvody, neboť vychází z presumpce rozporné s ustálenými skutkovými závěry soudů nižších stupňů.

54. Obviněný se ve svém mimořádném opravném prostředku rovněž průběžně vymezoval proti rozsahu odvolacího přezkumu, tedy že se odvolací soud nevypořádal dostatečně se všemi jeho námitkami. K tomu lze ve stručnosti uvést, že soudům adresovaný závazek plynoucí z práva na soudní ochranu a promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý vznesený argument. Podle Ústavního soudu není vadou, jestliže odvolací soud na některé odvolací námitky reagoval explicitním příklonem ke skutkovým a právním závěrům soudu prvního stupně, jež požadavkům ústavně konformního odůvodnění odpovídají (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. III. ÚS 796/21). Toto stanovisko zastává i Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“), podle něhož se odvolací soud při zamítnutí odvolání může omezit i na převzetí odůvodnění nižšího soudu (viz rozsudek ze dne 19. 12. 1997, Helle proti Finsku, č. 20772/92, body 59–60). Ve svých dalších rozhodnutích dodává, že aniž by byla vyžadována podrobná odpověď na každý argument předložený v opravném prostředku, strany soudního řízení mohou očekávat, že dostanou konkrétní a výslovnou odpověď na námitky, které jsou zásadní pro výsledek řízení (viz rozsudek velkého senátu ze dne 11. 7. 2017, Moreira Ferreira proti Portugalsku, č. 19867/12, bod 84, nebo rozsudek ze dne 29. 1. 2019, Orlen Lietuva Ltd. proti Litvě, č. 45849/13, bod 82).

55. Požadavkům na odůvodnění rozhodnutí kladených judikaturou Ústavního soudu i ESLP nepochybně rozsudek odvolacího soudu v projednávané věci vyhověl. Z obsahu jeho odůvodnění je zřejmé, že reagoval na všechny zásadní námitky obviněného, které by mohly ovlivnit výsledek řízení či se týkají otázek zásadních pro rozhodnutí ve věci. Nezbývá než zopakovat, že vadu rozhodnutí odvolacího soudu nezakládá samotná skutečnost, že způsob, jakým se odvolací soud s námitkami obviněných vypořádal, neodpovídá jejich představám. Nelze proto v tomto směru shledat pochybení na straně odvolacího soudu, potažmo ani zásah do práva obviněných na spravedlivý proces. Toto právo totiž není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04).

V. Způsob rozhodnutí

56. Obviněný Martin Ficek své dovolání zdůvodnil výhradami, které, pokud byly podřaditelné pod uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., materiálně je nenaplnily, což je činí neopodstatněnými. Nejvyšší soud proto jeho dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., přičemž tak za splnění podmínky uvedené v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

57. S ohledem na tento způsob rozhodnutí nepřichází do úvahy obviněným požadovaný postup podle § 265o odst. 1 tr. ř. a rozhodnutí o přerušení výkonu napadeného rozhodnutí. Obviněný není oprávněn podat návrh podle § 265h odst. 3 tr. ř. a předseda senátu soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem na odklad nebo přerušení výkonu trestu nepředložil. Podání obviněného bylo vyhodnoceno jako podnět k postupu předsedy senátu Nejvyššího soudu podle § 265o odst. 1 tr. ř., čemuž nic nebrání, avšak důvody pro takový postup nebyly shledány. Návrh obviněného na odklad výkonu napadeného rozhodnutí totiž vycházel výlučně z předpokladu důvodnosti dovolání, který se však v projednávané věci nepotvrdil. Za této situace nebyl dán prostor pro zásah dovolacího soudu do výkonu pravomocného rozhodnutí.

Poučení

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 27. 5. 2026 Mgr. Pavel Göth předseda senátu