21 As 129/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobce J. M., zastoupeného JUDr. Františkem Scholzem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Příkopě 583/15, proti žalovanému Dopravnímu a energetickému stavebnímu úřadu, se sídlem Praha 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 7. 2026, č. j. 39 A 5/2026-59, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Žalovaný mezitímním rozhodnutím ze dne 2. 2. 2026, č. j. DESU/031/001996/26, postupem podle § 4a odst. 1 zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury (dále jen „zákon o urychlení výstavby“¨), ve spojení s § 24 odst. 3 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (dále jen „zákon o vyvlastnění“), vyhověl žádosti společnosti ČEPS, a. s., IČO 25702556, a omezil vlastnické právo žalobce ke specifikovaným nemovitostem zřízením věcného břemene ve prospěch žadatele. Žalovaný týmž rozhodnutím, podle § 24 odst. 3 písm. c) zákona o vyvlastnění ve spojení s § 3c zákona o urychlení výstavby, stanovil žadateli lhůtu k zahájení uskutečňování účelu vyvlastnění v délce čtyř let od právní moci rozhodnutí. V odůvodnění tohoto rozhodnutí mj. zdůraznil, že účastníci řízení byli poučeni, že na dané (vyvlastňovací) řízení se vztahuje zákon o urychlení výstavby.

2. Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem zamítl žalobu žalobce proti uvedenému rozhodnutí žalovaného. Rozsudek byl zmocněnci žalobce doručen 13. 7. 2026.

3. Proti tomuto rozsudku se žalobce (dále jen „stěžovatel“) bránil blanketní kasační stížností doručenou Nejvyššímu správnímu soudu dne 24. 7. 2026. Stěžovatel toliko uvedl, že kasační stížnost doplní ve lhůtě podle § 106 odst. 3 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

4. Nejvyšší správní soud podotýká, že kasační stížnost, má‑li být projednatelná, musí mít všechny zákonné náležitosti. Jednou z nich je uvedení důvodů, pro které stěžovatel napadá rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje (§ 37 odst. 3 s. ř. s. a § 106 odst. 1 s. ř. s.).

5. Je-li v „běžných“ kasačních věcech podána kasační stížnost, která nemá všechny zákonem předepsané náležitosti, Nejvyšší správní soud stěžovatele vyzve k odstranění vad ve lhůtě jednoho měsíce (§ 106 odst. 3 s. ř. s.). V případě, že se kasační stížnost týká věci, v níž bylo vedeno řízení podle zákona o urychlení výstavby, však takto postupováno není. Použije se totiž § 2 odst. 8 tohoto zákona, který stanoví, že k odstranění vad námitek, odvolání a rozkladu podaných po lhůtě stanovené pro jejich podání právním předpisem, podle kterého se podávají, se nepřihlíží. To platí i pro žaloby proti rozhodnutím vydaným v řízení podle věty první i pro opravné prostředky proti rozhodnutím o těchto žalobách. Správní orgán a soud k odstranění nedostatků podání nevyzývá. V případě kasační stížnosti je rozhodnou lhůta dvou týdnů od doručení rozhodnutí, kterou stanoví § 106 odst. 2 s. ř. s.

6. Ustanovení § 2 odst. 8 zákona o urychlení výstavby představuje zvláštní úpravu vůči § 106 odst. 3 s. ř. s. Je třeba jej vykládat tak, že shledá‑li Nejvyšší správní soud, že kasační stížnost ve věcech týkajících se přezkumu rozhodnutí vydaných v režimu uvedeného zákona nemá všechny náležitosti (v tomto případě chybějící důvody kasační stížnosti), k odstranění shledaných vad stěžovatele nevyzývá. Odstraní‑li pak stěžovatel vady kasační stížnosti po uplynutí lhůty pro její podání, k tomuto odstranění nelze přihlížet (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2024, č. j. 8 As 96/2024‑96, odst. 25, či usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2024, sp. zn. IV. ÚS 2416/24, odst. 15).

7. Posledním dnem lhůty pro podání kasační stížnosti bylo pondělí 27. 7. 2026. Jelikož stěžovatel ve včasné kasační stížnosti neuplatnil žádné důvody, pro které rozsudek krajského soudu napadá, a tyto důvody nedoplnil před uplynutím lhůty pro podání kasační stížnosti (ostatně ani poté), Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení (shodně též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2024, č. j. 2 As 157/2024‑26, ze dne 8. 10. 2025, č. j. 8 As 149/2025‑18, ze dne 24. 6. 2026, č. j. 3 As 61/2026-24, ze dne 23. 10. 2025, č. j. 7 As 204/2025-22, či ze dne 20. 8. 2026, č. j. 9 As 111/2026-16).

8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 27. srpna 2026 Mgr. Radovan Havelec předseda senátu