255 C 14/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem ulice a číslo, PSČ obec proti žalovanému: celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 26 775 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 13.219 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13.219 Kč od 27. 11. 2018 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 13.556 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13.556 Kč od 27. 11. 2018 zaplacení, částky ve výši 500 Kč a částky ve výši 3.106 Kč, zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 266 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne datum domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 26.775 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně částky 26.775 Kč od 27. 11. 2018 do zaplacení, částku ve výši 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 26.775 Kč od 27. 11. 2018 do zaplacení, maximálně však do výše 12.500 Kč.

2. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne datum uzavřena Smlouva o úvěru číslo (dále jen jako„ Smlouva“), na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25.000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet prostřednictvím 36 měsíčních splátek ve výši 1.071 Kč. Úroková sazba činila 35,12 % ročně. Žalovaný podmínky Smlouvy neplnil řádně, kdy žalobci ke dni 19. 6. 2018 uhradil pouze 11 splátek, proto žalobce využil svého oprávnění a dopisem ze dne 24. 10. 2018 celý nesplacený zůstatek úvěru zesplatnil. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, která dle čl. IV. odst. 1 Smlouvy mohla činit maximálně polovinu z celkové výše poskytnutého úvěru, tedy částku ve výši 12.500 Kč. Dále žalobci vzniklo právo i na zaplacení poplatku za oznámení o zesplatnění úvěru ve výši 500 Kč. Žalovaný (ačkoliv písemně upomínán) dlužnou částku žalobci dosud neuhradil.

3. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 27. 8. 2019 vzal žalobce žalobu ohledně zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 26.775 Kč od 23. 3. 2019 do zaplacení zpět. Řízení v této části bylo zastaveno na základě usnesení Městského soudu v Brně č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, které nabylo právní moci dne 27. 9. 2019.

4. Žalovaný se k žalobou uplatněnému nároku vyjádřil v rámci podání doručeného zdejšímu soudu dne datum, kde nejprve poukázal na rozpor výpočtu částky roční procentní sazby nákladů úvěru ve Smlouvě (35,12 % ročně) a v Předsmluvních informacích ke Smlouvě (30,71 % ročně), žalobce je tak případně oprávněn požadovat příslušenství pouze do výše 30,71 % ročně. Ustanovení čl. IV. odst. 3 Smlouvy o přirůstání smluvního úroku k jistině označil vzhledem k tomu, že Smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, za„ doložku“, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná. Dále žalovaný upozornil, že v Předsmluvních informacích ke Smlouvě je uvedeno, že úvěr s žalovaným sjednává jako samostatný zprostředkovatel právnická osoba anonymizováno, přičemž z anonymizována tři slova a anonymizována dvě slova) vedeného anonymizována dvě slova anonymizováno vyplývá, že tento zprostředkovatel získal licenci ke zprostředkování spotřebitelského úvěru až cca 4 měsíce po uzavření Smlouvy. Žalovaný se dále z opatrnosti dovolal neplatnosti Smlouvy z důvodu absence prověření úvěruschopnosti, kdy s ohledem na absenci potřebného oprávnění zprostředkovatele má rovněž pochybnost o tom, zda bylo provedeno prověření úvěruschopnosti, jestliže u osoby, která není oprávněna spotřebitelský úvěr zprostředkovat, není zřejmé, zda jsou splněny podmínky odbornosti.

5. K projednání věci nařídil soud na den datum jednání, k němuž se žalovaný bez včasné a důvodné omluvy nedostavil. Žalobce se z jednání omluvil v rámci podání doručeného soudu dne 22. 3. 2021.

6. V projednávané věci provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti. Žalobce je od datum zapsán v obchodním rejstříku, mimo jiné s předmětem podnikání (od datum): poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (Výpis z obchodního rejstříku vedeného název soudu, oddíl anonymizováno, vložka číslo). Dne datum byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru číslo (dále jen jako„ Smlouva“), na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25.000 Kč, který byl dne datum na označený bankovní účet č. bankovní účet žalovanému poskytnut. Žalovaný se na základě této Smlouvy zavázal uhradit poskytnutý úvěr prostřednictvím 36 měsíčních splátek ve výši 1.071 Kč. Celková částka splatná žalovaným činila 38.556 Kč. Roční úroková sazba činila 35,12 % ročně. V rámci Smlouvy bylo ujednáno, že v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení se splacením dvou měsíčních splátek současně, je žalobce oprávněn úvěr zesplatnit. Za dlužnou částku, ze které budou počítány úroky z prodlení, bude považován souhrn jak dlužné jistiny, tak dlužného smluvního úroku. V rámci Smlouvy bylo dále ujednáno, že v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení se splacením dvou měsíčních splátek úvěru současně, je žalovaný povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, přičemž výše smluvní pokuty může činit nejvýše jednu polovinu z poskytnutého úvěru; a dále je žalovaný povinen uhradit žalobci náklady vzniklé v důsledku prodlení, a to částku ve výši 500 Kč za druhou upomínku k úhradě, která v sobě zahrnuje i oznámení o zesplatnění úvěru). Žalovaný současně převzal Předsmluvní informace a Všeobecné obchodní podmínky, ke kterým připojil svůj podpis (Smlouva o úvěru číslo ze dne datum, Předsmluvní informace, Všeobecné obchodní podmínky smlouvy o úvěru společnosti právnická osoba ze dne datum, Výpis z účtu č. bankovní účet ze dne datum). Žalovaný požádal o úvěr dne datum. Podle údajů ze systému žalobce a podle údajů uvedených v záhlaví Smlouvy je žalovaný od září 2015 starobním důchodcem, bydlí v nájmu, jeho čistý měsíční příjem činí 20.864 Kč a výše celkových měsíčních splátek jiným věřitelům činí 6.000 Kč měsíčně. Žalovaný žalobci předložil oznámení obec anonymizována tři slova, podle něhož pobírá starobní důchod ve výši 20.684 Kč a dále výpis z bankovního účtu č. bankovní účet za období od 1. 5. 2017 do 24. 7. 2017, přičemž počáteční zůstatek tohoto účtu činil k 1. 5. 2017 částku ve výši 12.406,54 Kč a konečný zůstatek tohoto účtu činil ke dni 24. 7. 2017 částku ve výši 17.403,29 Kč. V květnu 2017 uhradil žalovaný jen na jednotlivé splátky různých úvěrů částky ve výši 3.183,89 Kč, ve výši 192 Kč, ve výši 203 Kč, ve výši 2.164 Kč, ve výši 3.826 Kč, ve výši 3.563 Kč, ve výši 4.822 Kč, ve výši 1.000 Kč. V červnu 2017 uhradil žalovaný jen na jednotlivé splátky různých úvěrů částky ve výši 5.246 Kč, ve výši 192 Kč, ve výši 207 Kč, ve výši 3.183,89 Kč, ve výši 2.164 Kč, ve výši 3.826 Kč, ve výši 1.200 Kč, ve výši 3.563 Kč, ve výši 4.822 Kč, ve výši 5.178 Kč, ve výši 1.000 Kč a ve výši 3.600 Kč. V červenci 2017 poté žalovaný uhradil jen na jednotlivé splátky různých úvěrů částky ve výši 207 Kč, ve výši 192 Kč, ve výši 3.183 Kč, ve výši 5.246 Kč, ve výši 2.164 Kč, ve výši 1.945 Kč, ve výši 269,90 Kč, ve výši 399 Kč, ve výši 2.255 Kč, ve výši 860 Kč, ve výši 3.826 Kč, ve výši 3.563 Kč, ve výši 5.178 Kč, ve výši 1.000 Kč a ve výši 4.822 Kč. Ve prospěch svého účtu přijal dne datum částku ve výši 80.000 Kč (od společnosti právnická osoba), dne datum částku ve výši 4.000 Kč (od společnosti právnická osoba), dne datum částku ve výši 5.000 Kč (od společnosti právnická osoba), dne datum částku ve výši 51.000 Kč (od společnosti právnická osoba), dne datum částku ve výši 3.500 Kč (od společnosti právnická osoba), dne datum částku ve výši 5.000 Kč (od společnosti právnická osoba), dne datum částku ve výši 950 Kč (od právnická osoba anonymizováno), dne datum částku ve výši 1.600 Kč (od společnosti právnická osoba), dne datum částku ve výši 20.000 Kč (od společnosti právnická osoba) a dne datum částku ve výši 3.050 Kč (od právnická osoba, anonymizováno) (Oznámení obec anonymizována tři slova ze dne datum, Výpis ze systému žalobce ze dne datum, Výpis z účtu č. bankovní účet od datum do datum). Žalovaný uhradil žalobci dne 25. 8. 2017, dne 7. 9. 2017, dne 27 10. 2017, dne 21. 11. 2017, dne 18. 12. 2017, dne 18. 1. 2018, dne 15. 2. 2018, dne 23. 3. 2018, dne 20. 4. 2018, dne 28. 5. 2018 a dne 19. 6. 2018 vždy částku ve výši 1.071 Kč (Přehled splátek – č. smlouvy číslo). K zesplatnění úvěru došlo dne 24. 10. 2018, a to pro prodlení s úhradou minimálně dvou měsíčních splátek současně. Zesplatnění bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 10. 2018, současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 27.275 Kč, a to ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení. Oznámení bylo žalovanému doručeno dne 13. 11. 2018 (Oznámení o zesplatnění úvěru, Předžalobní výzva k plnění ze dne 24. 10. 2018).

7. Ohledně skutkového stavu tak lze uzavřít, že na základě Smlouvy uzavřené dne datum byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25.000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet prostřednictvím 36 měsíčních splátek ve výši 1.071 Kč. Celková částka splatná žalovaným činila 38.556 Kč, úroková sazba činila 35,12 % ročně. Žalovaný o úvěr požádal dne datum, současně předložil žalobci oznámení obec anonymizována tři slova a výpis ze svého bankovního účtu za období od 1. 5. 2017 do 24. 7. 2017. Pro prodlení žalovaného s úhradou dvou splátek současně došlo dne 24. 10. 2018 k zesplatnění všech závazků žalovaného vyplývajících ze Smlouvy. Žalovaný uhradil žalobci částku v celkové výši 11.781 Kč.

8. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

9. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen jako „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

15. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že dne datum byla mezi žalobcem jakožto úvěrujícím a žalovaným jakožto úvěrovaným uzavřena Smlouva o úvěru číslo (dále jen jako„ Smlouva“) ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Na základě této Smlouvy poskytl žalobce žalovanému dne datum peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč. Žalobce uzavřel Smlouvu jakožto podnikatel, žalovaný poté jakožto spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (anonymizována dvě slova číslo anonymizováno) zabýval tím, zda žalobce před uzavřením Smlouvy posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). V projednávaném případě vycházel žalobce při posuzování žádosti žalovaného o úvěr z toho, že žalovaný je starobním důchodcem, bydlí v nájemním bytě, jeho čistý měsíční příjem činí 20.864 Kč a celková výše měsíčních splátek jiným věřitelům činí 6.000 Kč. I tento„ souhrn“ samotný budí na první pohled, a i bez dalšího zkoumání (které se však u profesionálního poskytovatele úvěru předpokládá), důvodné pochybnosti o jeho relevantnosti, kdy v něm není žádným způsobem reflektována výše nákladů na bydlení (žalovaný je nájemníkem), jakož i výše konkrétních výdajů samotného žalovaného (např. náklady na stravu, ošacení, hygienu). Žalovaný přitom žalobci poskytl oznámení o výši vypláceného starobního důchodu a výpis ze svého bankovního účtu za období od 1. 5. 2017 do 24. 7. 2017. Z porovnání výpisu ze systému žalobce ze dne datum a údajů uvedených v záhlaví Smlouvy s předloženým výpisem z bankovního účtu žalovaného však vyplývá, že žalobce na svou povinnost dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zjevně rezignoval. Žalobce se totiž pouze formálně spokojil s příjmy a prověřováním výdajů žalovaného se vůbec nezabýval. Pokud by totiž výdaje žalovaného náležitě zkoumal (což se u profesionálního poskytovatele úvěru předpokládá), zjistil by, že žalovaný hradí jen na nájemném částku ve výši 11.000 Kč měsíčně, k tomu splácí řadu úvěrů a zápůjček, kdy výše jednotlivých splátek v měsíci květnu 2017 dosáhla částky ve výši 18.953,89 Kč, v měsíci červnu 2017 částky ve výši 34.181,89 Kč a v měsíci červenci 2017 poté částky ve výši 35.110,79 Kč. Nad to si žalovaný přibírá ještě další úvěry a jeho příjmy tak v zásadním podílu plynou právě jen od úvěrových společností (dne 3. 5. 2017 částka ve výši 80.000 Kč, dne 17. 5. 2017 částka ve výši 4.000 Kč, dne 12. 6.2017 částka ve výši 5.000 Kč, dne 26. 6. 2017 částka ve výši 51.000 Kč, dne 11. 7. 2017 částka ve výši 3.500 Kč, dne 12. 7. 2017 částka ve výši 5.000 Kč, dne 19. 7. 2017 částka ve výši 950 Kč, dne 21. 7. 2017 částky ve výši 1.600 Kč, ve výši 20.000 Kč a ve výši 3.050 Kč). Žalobce přitom měl výpis z bankovního účtu žalovaného k dispozici, navzdory tomu dne datum (tj. jeden den od žádosti žalovaného) úvěr ve výši 25.000 Kč schválil a žalovanému poskytnul. Žalobce tak zjevně před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí neposoudil. Žalobce nemohl přehlédnout naprosto zjevné rozpory mezi tvrzením žalovaného a doloženými skutečnostmi, a pokud za těchto okolností žalovanému úvěr poskytnul, počínal si zcela lehkomyslně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného. Žalobce poměry žalovaného sepsal pouze formálně, aniž by se zabýval prověřením výdajů žalovaného a jednotlivé položky pak v souhrnu srovnal tak, aby z nich nemohl jinak než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit úvěrovou smlouvu uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr přitom není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jejich příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je její reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Pokud žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, je Smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Pro absolutní neplatnost Smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (ustanovení § 588 občanského zákoníku), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv totiž jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledal i Ústavní soud ve svém usnesení sp. zn. Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, kdy uvedl, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

16. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného smluvního úroku, smluvní pokuty či náhrady nákladů vymáhání nevzniklo a nelze je proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaný na základě této neplatné Smlouvy předmět úvěru převzal (tj. čerpal po datum ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč), je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). Pokud bylo v tomto směru prokázáno, že žalovaný uhradil žalobci toliko částku v celkové výši 11.781 Kč, je žalobou uplatněný nárok důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou (tj. 25.000 Kč) a částkou již vrácenou (tj. 11.781 Kč). S ohledem na právě uvedené tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 13.219 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatit z této částky i úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 5464/2016 ze dne 24. 10. 2018). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto směru považovat dopis zástupkyně žalobce ze dne 24. 10. 2018, ve kterém byla pro plnění určena lhůta 10 kalendářních dnů a který byl žalovanému doručen dne 13. 11. 2018. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení se tak dne 23. 11. 2018 stal splatným, a pokud žalobce požadoval přiznání úroku z prodlení od 27. 11. 2018, soud žalobě i v této části vyhověl a zavázal žalovaného k zaplacení úroku z prodlení ve výši de nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu (tj. ohledně zaplacení částky ve výši 13.556 Kč s příslušenství, částky ve výši 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 3.106 Kč) soud žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnul.

17. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně samotné pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010), a že pro zjednodušení výpočtu úspěchu účastníků stanovil pro výpočet nároků požadovaných do zaplacení limit 24. 3. 2021, tj. den vydání tohoto rozsudku. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 45.380 Kč (26.775 Kč + 5.605 Kč + 500 Kč + 12.500 Kč). Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 15.986 Kč (13.219 Kč + 2.767 Kč), ohledně které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem II. tohoto rozsudku, jakož i výrokem usnesení zdejšího soudu č.j. 255 C 14/2019-30 ze dne 4. 9. 2020, tj. částkou ve celkové výši 29.394 Kč (13.556 Kč + 2.838 Kč + 500 Kč + 3.106 Kč + 9.394 Kč), ohledně které byla žaloba zamítnuta a ohledně které vzal žalobce žalobu zpět, aniž by se tak stalo pro chování žalovaného (ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř.). Žalobce byl proto úspěšný v 35,2 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 64,8 % a po vzájemném zápočtu úspěchu žalovaného vůči úspěchu žalobce, má žalovaný právo na náhradu 29,6 % účelně vynaložených nákladů. Žalovaný vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení v celkové výši 900 Kč sestávající z paušální náhrady nákladů dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. a dle ustanovení § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to ve výši 300 Kč za tři úkony (písemné podání soudu – odpor ze dne 20. 12. 2019, písemné podání soudu – vyjádření ze dne 29. 1. 2020, písemné podání soudu - vyjádření ze dne 23. 7. 2020) a vzhledem k poměru úspěchu žalovaného vůči úspěchu žalobce, má žalovaný vůči žalobci právo na náhradu 29,6 % účelně vynaložených nákladů, tj. na částku 266 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit žalovanému ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.