16 C 195/2024

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení Anonymizováno . Anonymizováno , Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, úroku 18,69 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, částky , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 11,75 % ročně a úroku 20,88 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, doplněnou v průběhu řízení se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, úrok 18,69 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 11,75 % ročně a úrok 20,88 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, se společností , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které jmenovaná společnost poskytla žalovanému částku , částka, v hotovosti v den uzavření smlouvy, že žalovaný se zavázal vedle vrácení poskytnuté částky zaplatit jmenované společnosti úrok v pevné výši , částka, , úhradu za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši , částka, , úhradu za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, a pojistné, že žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku , částka, uhradit v 24 měsíčních splátkách po , částka, a že poslední splátku byl povinen uhradit nejpozději do , datum, , ale k uvedenému dni úvěr nesplatil a celkově na úvěr uhradil pouze , částka, . Dále žalovaný uzavřel dne , datum, se společností , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které jmenovaná společnost poskytla žalovanému částku , částka, v hotovosti v den uzavření úvěrové smlouvy, že žalovaný se zavázal vedle vrácení poskytnuté částky zaplatit jmenované společnosti úrok v pevné výši , částka, , úhradu za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši , částka, , úhradu za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, a pojistné, že žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku , částka, uhradit v 24 měsíčních splátkách po , částka, a že poslední splátku byl povinen uhradit nejpozději do , datum, , ale k uvedenému dni úvěr nesplatil a celkově na úvěr uhradil pouze , částka, . Pohledávky jmenované společnosti vůči žalovanému z uvedených smluv byly postoupeny žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno.

2. V doplnění žaloby ze dne , datum, žalobce opravil svá skutková tvrzení tak, že na základě smlouvy č. , hodnota, byla část zápůjčky ve výši , částka, použita na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky z dříve uzavřené smlouvy č. , hodnota, a žalovanému byla vyplacena částka , částka, a že na základě smlouvy č. , hodnota, byla část zápůjčky ve výši , částka, použita na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky z dříve uzavřené smlouvy č. , hodnota, a žalovanému byla vyplacena částka , částka, .

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , k němuž se dostavil pouze zástupce žalobce a žalovaný svou nepřítomnost omluvil. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud tedy jednal v nepřítomnosti žalovaného a provedl dokazování všemi žalobcem předloženými důkazy.

4. Dne , datum, uzavřeli společnost , právnická osoba, a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla jmenovaná společnost žalovanému v hotovosti téhož dne částku , částka, . Dále je ve smlouvě uvedeno, že částka , částka, bude použita na splacení zůstatku celkové dlužné částky žalovaného z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce nebo o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (zjištěno z uvedené smlouvy). Ve smlouvě bylo ujednáno, že žalovaný zaplatí jmenované společnosti vedle poskytnuté částky ještě poplatek v částce , částka, a pojistné ve výši , částka, , a to v 23 měsíčních splátkách po , částka, a jednou splátkou ve výši , částka, , se splatností první splátky 1 měsíc od 5. kalendářního dne po uzavření smlouvy (zjištěno z uvedené smlouvy).

5. Žalovaný dne , datum, jmenované společnosti sdělil, že jeho čistý příjem činí , částka, měsíčně a další čisté příjmy domácnosti činí , částka, měsíčně, že jeho odhadované měsíční výdaje činí za interní splátky , částka, a na ostatní výdaje , částka, , že je svobodný, bydlí v nájemním bytě, je zaměstnán na pracovní smlouvu jako řidič kamionu. (zjištěno ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr datované dnem , datum, ). Z uvedené karty bylo dále zjištěno, že příjmy žalovaného byly ověřovány na základě pracovní smlouvy a potvrzení o příjmu za leden a únor , Anonymizováno, . Žádné doklady, na základě nichž byly ověřovány běžné výdaje žalovaného, v kartě uvedeny nejsou. Soudu byly předloženy výplatní pásky, z nichž bylo zjištěno, že žalovanému ve výplatním období 12/, Anonymizováno, byla vyplacena čistá mzda ve výši , částka, a byla uplatněna sleva na dítě ve výši , částka, a ve výplatním období 1/, Anonymizováno, čistá mzda ve výši , částka, a sleva na dítě byla uplatněna ve výši , částka, .

6. Dne , datum, uzavřeli společnost , právnická osoba, a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla jmenovaná společnost žalovanému téhož dne v hotovosti částku , částka, . Dále je ve smlouvě uvedeno, že částka , částka, bude použita na splacení zůstatku celkové dlužné částky žalovaného z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce nebo o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (zjištěno z uvedené smlouvy). Ve smlouvě je ujednáno, že žalovaný zaplatí jmenované společnosti vedle poskytnuté částky ještě poplatek v částce , částka, a pojistné ve výši , částka, , a to v 23 měsíčních splátkách po , částka, a jednou splátkou ve výši , částka, , se splatností první splátky jeden měsíc od 5. kalendářního dne po uzavření úvěrové smlouvy (zjištěno z uvedené úvěrové smlouvy).

7. Žalovaný dne , datum, jmenované společnosti sdělil, že jeho čistý příjem činí , částka, měsíčně a další čisté příjmy domácnosti činí , částka, měsíčně, že jeho odhadované měsíční výdaje činí za interní splátky , částka, a na ostatní výdaje částku , částka, , že je svobodný, bydlí v nájemním bytě, je zaměstnán na pracovní smlouvu jako řidič kamionu. (zjištěno ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr datované dnem , datum, ). Z uvedené karty bylo dále zjištěno, že příjmy žalovaného byly ověřovány na základě pracovní smlouvy a dvou výpisů z bankovního účtu. Žádné doklady, na základě nichž byly ověřovány běžné výdaje žalovaného, v kartě uvedeny nejsou. Soudu nebyly předloženy žádné doklady (pracovní smlouva ani výpisy z bankovního účtu žalovaného), jimiž jmenovaná společnost informace žalovaného o jeho příjmech a výdajích ověřovala.

8. Jmenovaná společnost postoupila pohledávky vůči žalovanému z uvedených smluv žalobci dne , datum, a postoupení pohledávek oznámila písemně žalovanému (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a z podacího lístku). Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalovaných pohledávek (zjištěno z výzvy datované dnem , datum, a z podacího lístku). Z dalších provedených důkazů soud již žádné další relevantní skutečnosti pro toto řízení nezjistil.

9. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou předmětem řízení postoupené nároky úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a na zaplacení sjednaných poplatků, pojistného a příslušenství na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do , datum, (dále jen „ZSÚ“).

10. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálníma majetkovým poměrům. Byť v citovaných ustanoveních je až do , datum, neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr.

11. Přestože je soudu znám názor Krajského soudu v , adresa, vyjádřený dne , datum, v jeho rozsudku č. j. , spisová značka, o tom, že k závěru soudu o tom, že poskytovatel spotřebitelského úvěru přezkoumal řádně s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, postačuje, že vycházel z listin, které měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy a které jsou uvedeny v zákaznické kartě, a že pravdivost údajů potvrdil sám žalovaný svým podpisem v zákaznické kartě, tak zdejší soud se tímto závěrem neztotožňuje. V každém řízení je totiž soud povinen hodnotit provedené důkazy podle své úvahy, a to jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Pokud soudu nejsou předloženy žádné z listin, z nichž poskytovatel spotřebitelského úvěru ověřoval příjmy a výdaje žadatele o úvěr, a ani nejsou navrženy žádné důkazy na prokázání pravdivosti údajů o příjmech a výdajích žalovaného uvedených v zákaznické kartě, a soudu je z vlastní soudní praxe známo, že poskytovatelé spotřebitelských úvěrů poskytují úvěr i přes to, že jim jsou předloženy například 3 a více výpisů z bankovního účtu žadatele o úvěr, z nichž je zjevné, že žadatel o úvěr má dlouhodobě na účtu každý měsíc záporný zůstatek, a tudíž je evidentní, že volné zdroje nemá a že jeho skutečné měsíční výdaje převyšují jeho pravidelné měsíční příjmy. Podobnou zkušenost má soud i v případech, kdy poskytovatelem spotřebitelského úvěru byla banka, která vedla pro spotřebitele běžný účet, a tato banka poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr, přestože z výpisů z účtu za poslední 3 měsíce bylo zřejmé, že spotřebitel opakovaně řeší své vyšší výdaje opakovanými půjčkami u různých subjektů nebo že má tak nízký zůstatek na účtu, který nedosahuje ani výše smluvené měsíční splátky. Soud proto bez předložení dalších důkazů nemůže dospět k závěru, že v tomto případě je nepochybné, že úvěruschopnost spotřebitele byla poskytovatelem spotřebitelského úvěru řádně posouzena s odbornou pečlivostí, pokud pravdivost uvedených údajů není před soudem prokázána spolehlivými důkazy, za který soud zákaznickou kartu či jiné prohlášení spotřebitele bez dalšího nepovažuje. To by dle názoru soudu bylo i v rozporu s účelem a smyslem citovaného ustanovení ZSÚ a následných ustanovení § 86 a § 87 nového zákona o spotřebitelském úvěru, které zákonodárce přijal právě na ochranu spotřebitelů, jako slabší strany, tak jak byl vyložen i v judikatuře Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18. Zároveň pochybnost o schopnosti žalovaného řádně splácet předmětné úvěry vyvolává i skutečnost, že předmětné úvěrové smlouvy byly uzavřeny v rozmezí 1 měsíce, že zároveň již v době jejich uzavření měl mít žalovaný jiné závazky vůči úvěrujícímu (jak vyplývá ze zákaznických karet a z údajů o refinancování závazků žalovaného uvedených v předmětných smlouvách), a zcela nevěrohodné údaje o běžných výdajích žalovaného ve výši , částka, (jeden tisíc korun) měsíčně, a to s ohledem na ceny potravin, energií a spotřebního zboží. Ze zjištěných skutečností vyplývá, že žalobce neprokázal, že by úvěrující řádně zkoumal při uzavírání předmětných úvěrových smluv úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Soud proto považuje obě dvě předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru za neplatné dle § 86 a § 87 ZSÚ.

12. Žalobce v žalobě tvrdil, že jak částku , částka, na základě smlouvy ze , datum, tak částku , částka, na základě smlouvy ze dne , datum, úvěrující použil na úhradu předchozích závazků žalovaného z dříve uzavřených smluv. Na písemnou výzvu soudu ze dne , datum, , aby žalobce navrhl důkazy na prokázaní takových tvrzení tak, aby mohly být provedeny u jednání soudu dne , datum, s poučením, že jinak se vystavuje neúspěchu ve sporu, žalobce navrhl jako důkazy pouze předmětné smlouvy č. , hodnota, a č. , hodnota, s odůvodněním, že se podle něj jednalo o účetní operaci, kdy dřívější závazek žalovaného byl novým závazkem umořen, a že důkaz uvedené skutečnosti považuje za nadbytečný či za takový důkaz považuje samotné ujednání účastníků v uvedených smlouvách. Soud však z provedeného dokazování, a to ani z předmětných smluv, nezjistil, že by po uzavření předmětných smluv byly uvedené částky použity na úhradu označených závazků žalovaného. Ujednání ve smlouvě o způsobu poskytnutí (budoucím použití) těchto částek, soud považuje pouze za závazek poskytovatele úvěru prostředky takto použít, tj. tímto způsobem je žalovanému poskytnout, ale nikoli za potvrzení skutečnosti, že ty prostředky takto skutečně použity byly. Soudu pak nebyly navrženy ani předloženy žádné důkazy o tom, že poskytovatel úvěru tyto částky skutečně na závazky žalovaného z označených (refinancovaných) smluv použil. Dle názoru soudu je to podobné, jako by se poskytovatel úvěru zavázal ve smlouvě peněžní prostředky žalovanému poukázat na konkrétní bankovní účet a tímto prohlášením poskytovatele úvěru ve smlouvě, že „peněžní prostředky budou poukázány na označený účet“, by takové poskytnutí úvěru prokazoval (tedy nikoli doložením skutečnosti, že na označený účet byly peněžní prostředky připsány). Soud tedy nemá za prokázané, že by úvěrující poskytl na základě předmětných smluv žalovanému i uvedené částky , částka, a , částka, .

13. Na základě provedeného dokazování a zjištěných skutečností má soud za prokázané, že na základě předmětných smluv byla žalovanému poskytnuta celkem pouze částka , částka, (, částka, + , částka, ), a jelikož žalobce v žalobě tvrdil, že celkově bylo na obě smlouvy uhrazeno , částka, , a soud považuje obě předmětné smlouvy za neplatné, má soud za to, že žalovaný celou jemu poskytnutou jistinu z předmětných smluv již uhradil. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl v celém rozsahu.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož soud přizná náhradu nákladů řízení tomu z účastníků, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V tomto případě byl úspěšný žalovaný, jelikož žaloba směřující proti němu byla zamítnuta v celém rozsahu, a měl by tak právo na náhradu nákladů řízení dle citovaného ustanovení. Žalovanému však v tomto řízení žádné náklady nevznikly, proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. (výrok II.).