106 C 346/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Hermannovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 33 364,77 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 33 364,77 Kč spolu s : -) kapitalizovaným úrokem ve výši 10 369,54 Kč, -) kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 015,65 Kč, -) úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 31 271,77 Kč od 10. 7. 2021 do zaplacení, -) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 31 271,77 Kč od 10. 7. 2021 do zaplacení, se v celém rozsahu zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobou, jenž byla soudu doručena dne 13. 7. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovanému zaplacení částky 33 364,77 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel dne 23. 6. 2014 se žalobkyní smlouvu o osobní kreditní kartě reg. číslo. Na základě smlouvy mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr až do výše 30 000 Kč. Úvěr byl veden na účtu ke kreditní kartě č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal splatit úvěr s úrokem ve výši 19,90 % ročně. Dále byly ujednány podmínky, za jakých se žalovanému poskytovalo tzv. bezúročné období. Veškeré poplatky a ceny za bankovní služby jsou části výňatku sazebníku. Žalovaný se zavázal splácet úvěr měsíční celkovou minimální úhradou, a to ve výši 1/20 vyčerpané jistiny úvěru. Minimální výše měsíční splátky spolu se splatnými úroky je 100 Kč. Přestože žalovaný čerpal prostřednictvím své kreditní karty úvěr od žalobkyně, porušil podmínky smlouvy a nedodržel své povinnosti řádně splácet. Smlouva zanikla dnem doručení oznámení o odstoupení od smlouvy dne 2. 6. 2021. Žalovaný po dni zesplatnění úvěru ničeho neuhradil. Celková dlužná částka ke dni 9. 7. 2021 činí 44 749,96 Kč, a sestává z jistiny ve výši 31 212,77 Kč, poplatku úvěru ve výši 2 015 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku z úvěru ve výši 10 369,54 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 015,65 Kč. Příslušenství pak představuje úrok z úvěru ve výši 21,99 % z jistiny od 10. 7. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % z jistiny od 10. 7. 2021 do zaplacení. Žalobkyně doplňuje, že před uzavřením smlouvy byla posouzena schopnost žalovaného splácen úvěr s odbornou péčí v souladu se zákonem č. 145/2010 Sb. Žalobkyně vycházela z informací získaných z bankovních registrů klientských informací, stejně jako z nebankovních registrů klientských informací a informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb (SOLUS). Žalobkyně dále prověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím dalších registrů a databází, např. insolvenčního rejstříku, atd. Při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr žalobkyně rovněž vyhodnotila komplexní celkovou finanční situaci žalovaného, když žalobkyně konfrontovala doložené skutečnosti žalovaným s dostupnými údaji umožňující posouzení úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl posouzen tak, že zde nejsou žádné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 7. 6. 2021, odesílanou ve stejný den, ovšem bezvýsledně. Písemným podáním doručeným soudu dne 18. 11. 2021 žalobkyně doplnila, že na základě smlouvy mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr až do výše 30 000 Kč. Za dobu trvání smlouvy žalovaný vyčerpal celkem 461 154,81 Kč, poníženo platbami na jistinu ve výši 429 833,04 Kč, tj. konečná dlužná jistina činí 31 271,77 Kč. Žalovaný byl povinen splácet úvěr celkovou minimální úhradou v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1/20 aktuálně vyčerpané jistiny úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení již v únoru 2020, když dne 21. 1. 2020 uhradil splátku splatnou 25. 1. 2020 a dále již ničeho neuhradil. Žalovaný uhradil celkem na jistině částku 429 833,04 Kč, na obchodní úroku 35 313,59 Kč. Mimo to dále uhradil 140,52 Kč na úroku z prodlení a 2 563 Kč na poplatcích. Podáním ze dne 2. 12. 2021 žalobkyně doplnila, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně především z bankovních registrů, nebankovních registrů, ostatních registrů a databází, příjmů žalovaného, výdajů žalovaného, výdajů žalovaného na splátky úvěru, finanční rezervy. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla žalobkyní před poskytnutím úvěru posouzena, vyhodnocena, na základě čestného prohlášení ze dne 23. 6. 2014, v němž žalovaný prohlásil, že jeho příjem ze závislé činnosti ve výši 15 000 Kč, je po zohlednění pravidelných výdajů dostatečný pro splácení měsíční splátky úvěru v potenciální výši 1 500 Kč. Kontrolou příjmů na běžném účtu žalovaného bylo zjištěno, že jeho pravidelné příjmy za posledních 7 měsíců činí v průměru 15 600 Kč. Mimo to za posledních 7 měsíců byl zde ještě mimořádný příjem dne 15. 4. 2014 ve výši 43 010,24 Kč. Žalovaný v žádosti o osobní kreditní kartu uvedl náklady na bydlení 100 Kč, ostatní výdaje 500 Kč, náklady na pojištění 0, platby spoření 100 Kč a sumy splátek 1 833 Kč u dříve poskytnutých úvěrů. Žalobkyně v rámci provedení řádného posouzení úvěruschopnosti vycházela z výdajů žalovaného v celkové výši 8 079 Kč, přičemž tato částka se skládá z ostatních výdajů a nákladů na pojištění ve výši 500 Kč, výdajů na bydlení 2 336 Kč a částky představující životní minimum 3 410 Kč, výdajů na závazky u jiných poskytovatelů 0 a výdajů žalovaného na závazky u žalobkyně 1 833 Kč. Výsledné pravidelné výdaje žalovaného činily 8 079 Kč, přičemž rozdíl mezi těmito výdaji a příjmy činil 7 521 Kč. Úvěruschopnost žalovaného tak zjevně byla dána. Žalobkyně je přesvědčena, že aktivně zjišťovala informace a na základě jejich systematického prověření a po provedené analýze učinila konečné rozhodnutí o úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, jenž se ve věci konalo dne 18.1. 2022, se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno: Ze smlouvy o osobní kreditní kartě číslo uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 23. 6. 2014 že, účastníci uzavřeli smlouvu, na základě které banka vydala žalovanému kreditní kartu a s úvěrovým limitem ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet bance úvěr způsobem a za podmínek stanovených ve smlouvě, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1/20 vyčerpané jistiny. Žalovaný tuto smlouvu stvrdil podpisem. Z přehledu a výše cen a poplatků vzal soud za prokázáno, že tyto jsou součástí smlouvy mezi účastníky. Ze standartních informací o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázáno, že žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec v celkové výši 30 000 Kč, kdy žalovaný byl oprávněn úvěr čerpat do celkové výše jednorázově nebo postupně, a to i opakovaně, a to prostřednictvím kreditní karty nebo bezhotovostním převodem na účet. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, kdy žalovaný se zavázal vyčerpanou jistinu splácet ve výši 1/20 vyčerpané jistiny úvěru, nejpozději k 25. dni příslušeného kalendářního měsíce. Tyto standartní informace žalovaný stvrdil dne 23. 6. 2014 podpisem. Z ceníku služeb neučinil soud žádné skutkové zjištění. Ze všeobecných obchodních podmínek neučinil soud žádné skutkové zjištění. Z podmínek k osobním kreditním kartám neučinil soud žádné skutkové zjištění. Z oznámení o úrokových sazbách neučinil soud žádné skutkové zjištění. Z odstoupení od smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne 19. 5. 2021 vzal soud za prokázáno, že žalobkyně vzhledem k tomu, že došlo k porušení podmínek smlouvy, odstupuje od smlouvy o osobní kreditní kartě, na jejímž základě je veden účet ke kreditní kartě č. bankovní účet. Odstoupení bylo žalovanému adresováno na adresu anonymizováno třída číslo, obec. Z dodejky vzal soud za prokázáno, že žalovanému byla dne 25. 5. 2021 uložena zásilka na adrese anonymizováno třída číslo, obec. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 7. 6. 2021 vzal soud za prokázáno, že právní zástupce žalobkyně vyzývá žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 7 dnů od odeslání výzvy, představující dluh po splatnosti ve výši 43 743,25 Kč, a to z titulu smlouvy o kreditní kartě ze dne 23. 6. 2014. Z poštovního podacího archu ze dne 7. 6. 2021 vzal soud za prokázáno, že právní zástupce žalobkyně odesílal uvedeného dne předžalobní výzvu k plnění žalovanému na adresu anonymizováno třída číslo, obec. Z výpisů z účtu ke kreditní kartě vedené na jméno žalovaného vzal soud za prokázáno, že úvěrový limit pro čerpání kreditní kartou je ve výši 30 000 Kč. Z výpisů z účtu ke kreditní kartě dále vzal soud za prokázáno, že celkem bylo vyčerpáno 461 156,81 Kč, dále na jistině bylo uhrazeno 429 833,04 Kč, na úroku 35 313,59 Kč, na poplatcích 2 563 Kč a úroku z prodlení 140,52 Kč. Z žádosti o osobní kreditní kartu ze dne 23. 6. 2014 vzal soud za prokázáno, že žalovaný uplatnil žádost o osobní kreditní kartu, ve které uvedl své jméno, příjmení, rodné číslo, číslo OP. Dále uvádí, že je svobodný, uvádí adresu bydliště, jeho pravidelný měsíční příjem je 15 000 Kč a že žalovaný žádá o poskytnutí kreditní osobní karty s limitem 30 000 Kč. Dále údaje o žadateli jsou počet dětí 0, nájemné 100 Kč, spoření 100 Kč, ostatní výdaje 500 Kč. Tuto žádost žalovaný stvrdil podpisem. Z výstupu z běžného účtu žalovaného vzal soud za prokázáno, že na účet žalovaného byly prováděny úhrady z jiné banky, a to dne 13. 12. 2013 anonymizováno právnická osoba 10 596 Kč, dne 15. 1. 2014 anonymizováno právnická osoba 11 004 Kč, dále dne 15. 1. 2014 platba ve prospěch účtu 43 010,24 Kč, vklad ve prospěch účtu dne 12. 2. 2014 ve výši 17 000 Kč a platba ve prospěch účtu dne 14. 2. 2014 ve výši 10 952 Kč, dne 14. 3. 2014 úhrada z jiné banky anonymizována tři slova, x právnická osoba 11 054 Kč, dne 10. 4. 2014 platba ve prospěch účtu 7 000 Kč, dne 15. 4. 2014 úhrada z jiné banky anonymizováno právnická osoba 8 880 Kč, dne 15. 5. 2014 úhrada z jiné banky anonymizováno právnická osoba 11 261 Kč, dne 13. 6. 2014 úhrada z jiné banky anonymizováno právnická osoba 10 964 Kč. Ze skenu OP vzal soud za prokázáno, že dne 23. 11. 2012 byl vydán OP na jméno celé jméno žalovaného číslo. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí kreditní osobní karty vzal soud za prokázáno, že žalovaný označený jménem, příjmením a bydlištěm, s čistým průměrným měsíčním příjmem za posledních 12 měsíců 15 000 Kč, měsíčními výdaji nájemné 100 Kč, spoření 100 Kč, ostatní výdaje 500 Kč, byl posouzen k financování navrhované výše úvěru 30 000 Kč tak, že jeho žádost byla schválena. Z detailu o klientovi ze SOLUS vzal soud za prokázáno, že nebyly zjištěny žádné záznamy. Z výsledku aplikačního reitingu u žalovaného vzal soud za prokázáno, že nebyl zjištěn žádný negativní záznam. Na základě provedeného dokazování činí soud závěr o tomto skutkovém stavu: Dne 23. 6. 2014 uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o osobní kreditní kartě číslo kdy na základě smlouvy mohl žalovaný prostřednictvím kreditní karty čerpat úvěr až do výše limitu 30 000 Kč. Úvěr byl veden na účtu ke kreditní kartě č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal splácet úvěr minimální úhradou v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1/20 aktuálně vyčerpané jistiny úvěru. Za dobu trvání úvěru žalovaný vyčerpal celkem 461 154,81 Kč a uhradil celkem 429 833,04 Kč na jistinu, dále na úrok 35 313,59 Kč, na úrok z prodlení 140,52 Kč a na poplatcích 2 563 Kč. Žalovaný porušil podmínky smlouvy, nehradil splátky. Žalobkyně dne 20. 5. 2021 odeslala žalovanému odstoupení od smlouvy. Žalovaný dne 23. 6. 2014 podává žádost o osobní kreditní kartu, ve které uvádí své nacionále, dále uvádí, že jeho pravidelný měsíční příjem je 15 000 Kč a výdaje jsou – nájemné 100 Kč, spoření 100 Kč, ostatní výdaje 500 Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost, nemá žádné závazky, tuto žádost stvrzuje svým podpisem. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 7. 6. 2021 právní zástupce žalobkyně vyzývá žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy o kreditní kartě uzavřené dne 23. 6. 2014, jenž má být uhrazena ve lhůtě 7 dnů od odeslání výzvy, která je odesílána dne 7. 6. 2021 žalovanému na adresu Národní anonymizováno číslo, obec. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 23. 6. 2014 ve smyslu ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. smlouva o úvěru. Soud zároveň na danou věc aplikuje i zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. ve znění do 1. 12. 2016 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle ust. § 1 zák. č. 145/2010 Sb. spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdoba finanční služby poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo jeho sprostředkovatelem. Ze strany žalobkyně bylo v daném případě poskytnuto tvrzení, že před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně vyhodnocovala informace získané z bankovních a nebankovních registrů, ostatních registrů a databází, příjmů žalovaného a výdajů žalovaného. Dále bylo vyhodnoceno čestné prohlášení ze dne 23. 6. 2014, v němž žalovaný prohlásil, že jeho příjem ze závislé činnosti je 15 000 Kč. Kontrolou příjmů na běžném účtu žalovaného bylo zjištěno, že jeho pravidelné příjmy za posledních 7 měsíců činí v průměru 15 600 Kč a mj. zde byl ještě mimořádný příjem dne 15. 4. 2014 ve výši 43 010,24 Kč. Pokud jde o výdaje, pak žalovaný v žádosti uvádí – náklady 100 Kč, ostatní výdaje 500 Kč, platby spoření 100 Kč a sumy splátek 1 833 Kč. Žalobkyně provedla šetření příjmů a výdajů, kdy vycházela z výdajů žalovaného 8 079 Kč, přičemž tato částka se stává z osobních výdajů a nákladů na pojištění 500 Kč, výdajů na bydlení 2 336 Kč a částku představující životní minimum 3 410 Kč a výdajů na závazky 1 830 Kč. V porovnáním příjmů a výdajů žalovaného byl zjištěn rozdíl ve výši 7 521 Kč, který je dostatečný pro úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně doložila soudu žádost o osobní kreditní kartu ze dne 23. 6. 2014, jenž opatřil žalovaný informacemi a svým podpisem. Dále výstup z běžného účtu žalovaného ohledně příjmů žalovaného, scan OP žalovaného, výstup z databáze SOLUS a z aplikačního reitingu. Soud má za to, že informace, které žalobkyně získala od žalovaného, jsou pro posouzení schopnosti splácet úvěr žalovaným zcela nedostatečné a nedostatečně ověřeny. Žalovaný již v návrhu na rozhodnutí o poskytnutí kreditní osobní karty ze dne 23. 6. 2014 uvádí pravidelný příjem 15 000 Kč a výdaje – nájemné 100 Kč, ostatní výdaje 500 Kč a spoření 100 Kč. Žalobkyně uváděla, že v rámci provedení řádného posouzení úvěruschopnosti vycházela z výdajů v celkové výši 8 079 Kč se stávající z ostatní výdajů 500 Kč, výdajů na bydlení 2 336 Kč a částky představující životní minimum 3 410 Kč a výdajů na závazky 1 833 Kč. I když žalobkyně tvrdí, že posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr řádně, pak soud má za to, že ve vztahu k výdajům žalovaného vycházela pouze ze sdělení, aniž by tyto byly jakýmkoliv způsobem blíže ověřovány, a i když banka vychází z částky představující životní minimum, popř. z výdajů na bydlení 2 336 Kč, pak se jedná pouze o statistické data, které nejsou ve vztahu ke konkrétnímu případu žalovaného, žádným způsobem individualizovány a individuálně ověřeny. Pokud již žalovaný jako své náklady na bydlení ve svém čestném prohlášení uváděl částku 100 Kč, pak se jedná o zjevně nereálný výdaj a bylo povinnosti žalobkyně tyto náklady na bydlení kvalitním způsobem ověřit. Žalobkyni bylo ze strany soudu poskytnuto poučení § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že z dosavadního dokazování nemá soud za prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti, zejména co se týče výdajové stránky u žalovaného. Po tomto poučení ze strany soudu žalobkyně žádné nové relevantní důkazy soudu nepředložila. Soud tedy má za to, že žalobkyně nezkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí. S odkazem na ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. hodnotí soud smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou pro rozpor se zákonem ve smyslu ust. § 580 odst. 1 o. z. Podle ust. 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Žalobkyně tak v daném případě neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. K neplatnosti tohoto jednání přihlíží soud i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. V důsledku neplatnosti smlouvy jsou tak neplatná i vedlejší ujednání. Za situace, kdy smluvní ujednání hodnotí soud jako neplatné a dle tvrzení žalobkyně byl žalovanému poskytnut úvěr s možnosti čerpat do výše limitu 30 000 Kč, žalovaný vyčerpal celkem 461 154,81 Kč, má soud za to, že je možno posoudit nárok žalobkyně vůči žalovanému z titulu mimosoudního ujednání ve smyslu ust. 2991 o. z. jako plnění bez právního důvodu. Ovšem s ohledem na tvrzení žalobkyně, že žalovaný již zároveň poskytnul žalobkyní plnění v celkové výši 467 850,15 Kč, má soud za to, že žalovaný již nemá žádnou platební povinnost vůči žalobkyni a žaloba pak byla v celém rozsahu zamítnuta. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému objektivně žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.