107 C 279/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Coufalovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 49 062 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 24 516,60 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 7. 3. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 24 545,40 Kč spolu s úrokem ve výši 40 % ročně z částky 49 062 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení a smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 49 062 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 8. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 49 062 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný jako dlužník uzavřel dne 19. 10. 2020 s žalobcem jako věřitelem smlouvu o zápůjčce zadáním unikátního kódu v systému poskytovatele platebních služeb malého rozsahu na webu webová adresa. Žalovanému byl vygenerován unikátní kód 1 2020, který se skládá z prefixu 1, následuje rok, kdy byly žádost o zápůjčku vytvořena, tedy 2020, poté následuje měsíc, kdy byla žádost vytvořena, tedy 10, a poslední trojčíslí označuje pořadí konkrétní žádosti o zápůjčku, která byla žalovaným v konkrétním měsíci vytvořena, tedy 025. Pro žalobce byl tímto způsobem vygenerován kód 2 2020. Totožnost žalovaného byla ověřena telefonicky pracovníkem provozovatele webu. Na základě smlouvy o zápůjčce se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit včetně příslušenství. Dne 20. 10. 2020 poskytl žalobce žalovanému částku 27 402,60 Kč, přičemž rozdíl oproti částce uvedené ve smlouvě tvoří provize pro zprostředkovatele. Dle detailu pohybu na účtu byla dne 20. 10. 2020 čerpána částka 27 402,60 Kč na účet č. bankovní účet, který se svým číslem shoduje s číslem účtu z výpisu žalovaného. Identifikace účtu žalobce byla provedena poskytovatelem platebních služeb malého rozsahu pomocí výpisu z účtu žalobce č. bankovní účet. Žalovaný uhradil řádně a včas pouze první 2 splátky ve výši 2 886 Kč, dále již neuhradil ničeho a porušil tak své povinnosti vyplývající ze smlouvy. S ohledem na tuto skutečnost došlo ke dni 18. 2. 2021 k zesplatnění zápůjčky. Žalovaný byl vyzván k úhradě předžalobní upomínkou ze dne 18. 2. 2021. Vzhledem k tomu, že je žalovaný v prodlení s úhradou, požaduje žalobce zaplacení celé zbývající dlužné částky ve výši 49 062 Kč, úroku z prodlení od 19. 2. 2021 do zaplacení sjednaného ve výši 0,1 % denně a dále smluvního úroku ve výši 40 % ročně od 19. 2. 2021 do zaplacení.

2. V doplnění žaloby ze dne 14. 12. 2021 žalobce uvedl, že web webová adresa nabízí své virtuální prostředí nepodnikajícím fyzickým osobám k poptávce po financování svých potřeb a naopak jiným nepodnikajícím fyzickým osobám možnost půjčit finanční prostředky. Web je provozován právnická osoba právnická osoba, IČO jako inzertní server. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobcem proběhlo skrze přiložené výpisy z účtu za 3 měsíce předcházející vzniku smluvního vztahu, kde žalobce posuzoval zejména deklarovaný příjem a výdaje žalovaného. Dále byl žalovaný lustrován pomocí databáze insolvenčního rejstříku a dotazem v Centrální evidenci exekucí. Podle názoru žalobce je tento povinen provést alespoň rámcové prověření schopnosti zápůjčku splácet, pokud následně požádá o poskytnutí soudní ochrany pro vymožení své pohledávky.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému na den 20. 12. 2021 se nedostavil. Žalobce svou neúčast omluvil a s jednáním v jeho nepřítomnosti souhlasil. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Ze smlouvy o zápůjčce číslo 2020 soud zjistil, že dne 19. 10. 2020 uzavřeli elektronicky dálkovým způsobem žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník předmětnou smlouvu, v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 40 % ročně a žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 51 948 Kč v 36 měsíčních splátkách po 1 443 Kč splatných vždy k 18. dni v měsíci. Dle bodu 2.2. smlouvy náleží věřiteli jednorázová platba za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 % z celkové částky, nejméně však 1 000 Kč, o kterou bude poskytnuté plnění sníženo. Účet pro splátky byl sjednán č. bankovní účet a účet pro platby ve vymáhání č. bankovní účet. Dle bodu 3.2. smlouvy překročí-li prodlení dlužníka 30 kalendářních dnů, stává se celková dlužná částka včetně příslušenství následující den splatnou. Dle bodu 3.3. smlouvy byl smluvní úrok z prodlení sjednán ve výši 0,15 % za každý započatý den prodlení. Za žalobce byla smlouva podepsána kódem 2 2020 a za žalovaného kódem 1 2020.

5. Z výpisu z Centrální evidence exekucí soud zjistil, že ke dni 19. 10. 2020 nebyl nalezen žádný záznam.

6. Z výpisů z účtu č. bankovní účet vedeného u právnická osoba soud zjistil, že bankovní účet výše uvedeného čísla je označen jménem žalovaného. Za měsíc červen 2020 byl konečný zůstatek na účtu 300 Kč, přičemž celkové příjmy za daný měsíc činily 184 546,73 Kč, z čehož 128 808,73 Kč tvořily úvěry a celkové výdaje činily 184 246,73 Kč. Za měsíc červenec 2020 byl konečný zůstatek na účtu 0 Kč, přičemž celkové příjmy za daný měsíc činily 347 815,30 Kč, z čehož 246 828,96 Kč tvořily úvěry a celkové výdaje činily 348 115,30 Kč. Za měsíc srpen 2020 byl konečný zůstatek na účtu 23 000 Kč, přičemž celkové příjmy za daný měsíc činily 329 429,23 Kč, z čehož 205 804,23 Kč tvořily úvěry a celkové výdaje činily 306 429,23 Kč. Dle výpisu měl žalovaný pravidelný měsíční příjem ze společnosti právnická osoba v průměrné výši 27 854 Kč měsíčně.

7. Z potvrzení o bezhotovostní platbě soud zjistil, že dne 20. 10. 2020 byla z účtu bankovní účet na účet žalovaného č. bankovní účet zaslána částka 27 402,60 Kč.

8. Z potvrzení o bezhotovostním příjmu soud zjistil, že dne 20. 10. 2020 byla z účtu žalobce č. bankovní účet na účet č. bankovní účet zaslána částka 30 000 Kč pod variabilním symbolem variabilní symbol.

9. Z výpisu z účtu žalobce č. bankovní účet vedeného u právnická osoba příjmení a.s. soud zjistil, že dne 19. 10. 2020 je evidována odchozí platba na účet č. bankovní účet ve výši 30 000 Kč pod variabilním symbolem variabilní symbol. Na totožný účet č. bankovní účet v daný měsíc ještě žalobce odeslal částky dne 14. 10. 2020 ve výši 5 000 Kč pod variabilní symbol, dne 14. 10. 2020 ve výši 6 000 Kč pod variabilní symbol, dne 15. 10. 2020 ve výši 10 000 Kč pod variabilní symbol, dne 19. 10. 2021 ve výši 20 000 Kč pod variabilní symbol, dne 19. 10. 2020 ve výši 46 000 Kč pod variabilní symbol a dne 20. 10. 2020 ve výši 35 000 Kč pod variabilní symbol.

10. Z výzvy k úhradě ze dne 18. 2. 2021 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k úhradě částky 49 062 Kč z uzavřené smlouvy o zápůjčce do 10 dnů od doručení, když pohledávka ze smlouvy byla k 18. 2. 2021 zesplatněna. Dle podacího lístku byla výzva odeslána žalovanému dne 19. 2. 2021.

11. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce a žalovaný prostřednictvím webových stránek zprostředkovatele právnická osoba právnická osoba uzavřeli dne 19. 10. 2020 dálkovým způsobem smlouvu o zápůjčce číslo 2020 na částku 30 000 Kč. Totožnost žalobce a žalovaného byla ověřena především jejich předloženými výpisy z účtu. Za žalobce byla smlouva podepsána kódem 2 2020, kdy číslo na konci značí, že se jedná o 13. žádost žalobce o uzavření smluvního vztahu v daném měsíci a za žalovaného kódem 1 2020, kdy číslo na konci značí, že se jedná o jeho 25. žádost v daném měsíci. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit celkem částku 51 948 Kč v 36 měsíčních splátkách po 1 443 Kč splatných vždy k 18. dni v měsíci. Za poskytnutí zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit žalobci 5 % z celkové zápůjčky, tedy 1 500 Kč a tato částka měla být odečtena od poskytnutého plnění. Žalovaný měl splátky zasílat na účet č. bankovní účet, který jak vyplynulo z dokazování je účtem zprostředkovatele. Žalovaný nebyl v době uzavírání smlouvy v exekuci. Dle výpisů z jeho účtu za období červen až srpen 2020 měl pravidelný příjem od společnosti právnická osoba v průměrné výši 27 854 Kč měsíčně. příjmení zůstatky na účtu za dané období byly 0 Kč, 300 Kč a 23 000 Kč. Z podrobnějšího zkoumání vyplývá, že žalovaného hospodaření s peněžními prostředky na daném účtu probíhá ve statisících, ale většinu z příchozích plateb prokazatelně tvoří poskytované úvěry. Měsíční výdaje žalovaného poté tvoří větší částku, něž je objem měsíčně čerpaných úvěrů. Žalobce zaslal na účet zprostředkovatele částku 30 000 Kč a z účtu zprostředkovatele byla žalovanému zaslána částka 27 402,60 Kč. Jak vyplývá z výpisu z účtu žalobce za měsíc říjen 2020, žalobce přes totožného zprostředkovatele poskytl jako věřitel peněžní prostředky v dalších šesti případech. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, když dle tvrzení žalobce uhradil pouze první 2 splátky, proto žalobce zesplatnil celou dlužnou částku ke dni 18. 2. 2021, o čemž žalovaného vyrozuměl výzvou z téhož dne, v které jej zároveň vyzval k splnění svého závazku. Výzva byla žalovanému zaslána dne 19. 2. 2021.

12. Mezi účastníky byla ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému částku 27 402,60 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 51 948 Kč v 36 měsících formou sjednaných splátek. Jako zásadní okolnost v této věci soud považuje otázku, zda právní vztah mezi účastníky podrobit stejným nárokům jako spotřebitelský úvěr, přičemž shledal, že je tak nutné učinit, a to především ve vztahu k povinnosti zkoumat schopnost žalovaného splácet předmětnou zápůjčku, což může mít dle aktuální judikatury zcela zásadní vliv na platnost uzavřené smlouvy o finančním plnění. Soud při posouzení, zda-li v daném případě šlo o smlouvu uzavřenou se spotřebitelem, vycházel z ust. § 419 o. z., podle nějž je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámce samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Spotřebitelská smlouva je tedy smlouva, kterou uzavírá spotřebitel s podnikatelem. Žalobce tvrdil, že je nepodnikající fyzickou osobou, která uzavřela smlouvu o zápůjčce s jinou nepodnikající fyzickou osobou prostřednictvím webových stránek zprostředkovatele. Soud na základě provedeného dokazování dospěl přesto k závěru, že na daná smluvní ujednání je nutno uplatnit normy zákona o spotřebitelském úvěru. Je lhostejné, zda žalobce vystupoval ve smluvním vztahu jako podnikatel či nikoli a poskytoval zápůjčku jednorázovým způsobem jako fyzická osoba, neboť závěr soudu vychází z přesvědčení, že nelze pominout funkci zprostředkovatele, právnická osoba právnická osoba, která umožňuje oběma stranám uzavírat příslušné smlouvy na finanční služby v rámci své podnikatelské činnosti a činí tak s cílem dosažení zisku. Z veřejně dostupného internetového zdroje webová adresa soud zjistil, že zprostředkovatel právnická osoba právnická osoba provozuje portál pro poskytování a administraci tzv. P2P půjček. Takové platformy českým právem nejsou upraveny. Z povahy obchodního modelu platformy zprostředkovatele právnická osoba právnická osoba lze danou smlouvu zařadit pod režim spotřebitelských smluv. Dle daného modelu dlužník zadá na portálu zprostředkovatele žádost o zápůjčku a věřitel si vybírá z nabídek dlužníků na základě informací uvedených v jejich žádostech. Po uzavření smlouvy mezi věřitelem a dlužníkem zasílá věřitel smluvenou částku spolu s provizí zprostředkovateli a ten danou částku poníženou o svou provizi zasílá dlužníkovi. Dlužník jednotlivé splátky zasílá na účet zprostředkovatele. Z uvedeného je zřejmé, že činnost poskytování zápůjček je rozdělená mezi dva subjekty – zprostředkovatele a věřitele, kteří spolupracují a navzájem se doplňují. Přistoupení na argumentaci žalobce spočívající v tom, že předmětné právní jednání není spotřebitelským úvěrem, by bylo postupem vůbec nereflektujícím individuální okolnosti dané věci. Žalobce se sice tímto postupem z čistě formálního hlediska vyhýbá definici poskytovatele či zprostředkovatele spotřebitelského úvěru, nicméně reálné okolnosti svědčí o opaku. Zprostředkovatel totiž nejen, že zajišťuje portál pro tento typ půjčování peněz, ale i do něho sám aktivně vstupuje, a to v rámci své podnikatelské činnosti. Je zřejmé, že osoby žalobce a žalovaného nejsou v žádném osobním, přátelském či jiném vztahu, jedná se o soby cizí, jejichž smluvní vztah mohl být zrealizován jen a díky internetovému portálu právnická osoba právnická osoba Zákon o spotřebitelském úvěru tak dle názoru soudu dopadá přesně na situace, kdy je sjednávána finanční služba nikoliv mezi běžnými občany, ale právě s prvkem dosažení zisku a podnikání, přičemž tento prvek je obsažen minimálně u právnická osoba právnická osoba To znamená, že zákon o spotřebitelském úvěru se vztahuje i na smlouvy, u kterých úvěrujícím není podnikatel, avšak za podmínky, že zprostředkovatelem je podnikatel. Potvrzuje to i důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru:„ Stejně tak se jedná o spotřebitelský úvěr, pokud v procesu úvěrování spotřebitele vystupuje jako prostředník zprostředkovatel. V takovém případě jde o spotřebitelský úvěr, i když věřitelem ze smlouvy, ve které se tento úvěr sjednává, není poskytovatel (ve výše uvedeném smyslu).“ 13. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, zde dopadá na poskytovatele poskytujícího spotřebitelský úvěr. Sankcí za nesplnění této povinnosti je potom neplatnost smlouvy. Podle ust. § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Žalobce není v postavení podnikatele, nicméně soud vychází z toho, že povinnost provést alespoň rámcové prověření schopnosti splácet úvěr je povinností každého věřitele, pokud následně žádá o poskytnutí soudní ochrany pro vymožení své pohledávky (viz i nález Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zejm. body 18 a 20 odůvodnění nálezu). V souzené věci se navíc jedná o specifický případ – žalobce byť osoba nepodnikající, se do značné míry jako profesionální poskytovatel úvěru chová. Prostřednictvím webové platformy aktivně vyhledává zájemce o zápůjčku a následně, aniž by o něm měl bližší informace, mu zápůjčku poskytne. Navíc v tomto případě je zřejmé, že žalobce takto investuje prostřednictvím portálu zprostředkovatele opakovaně a jedná se již s ohledem na ziskovost a opakovanost takové činnosti o svého druhu podnikání. Soud dovozuje, že takto jednající věřitel má povinnost úvěruschopnost svého smluvního partnera ověřit. Pokud tak neučiní, není důvod, aby soud takovému rizikovému jednání poskytoval ochranu nad rámec toho, co skutečně věřitel dlužníkovi půjčil. Ústavní soud ve výše uvedeném rozhodnutí dovodil, že bez ohledu na zákonnou úpravu je v celospolečenském zájmu, aby schopnost spotřebitelů splácet byla zkoumána vždy, a pokud soud takovou okolnost nezkoumá, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud pak soud dospěje k závěru, že schopnost spotřebitele splácet zkoumána nebyla, je třeba na dané právní jednání nahlížet jako na rozporné s dobrými mravy dle ust. 580 o. z., a tedy neplatné.

15. Způsob, jakým žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Dle výpisu z účtu žalovaného je zřejmé, že jeho finanční situace není příznivá, když se zůstatek na účtu ve dvou ze tří předložených měsíců pohyboval okolo nuly. Nadstandartní příjmy žalovaného, pocházející zejména z úvěrů, a jim také odpovídající nadstandartní výdaje měly u žalobce vzbudit přinejmenším důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného zápůjčku splácet. Pokud žalobce přesto z doložených výpisů z účtu žalovaného a kontroly v evidenci exekucí posoudil, že je žalovaný řádně schopen svou zápůjčku splácet, má soud za to, že jeho úvěruschopnost neposoudil řádně.

16. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost vynaložit odbornou péči při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet a v důsledku toho je shora uvedená smlouva ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Ve smyslu ust. § 588 o. z. k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ust. § 2993 o. z., podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil částku 2 886 Kč a žalobcem mu byla poskytnuta částka 27 402,60 Kč, soud jej zavázal k úhradě částky 24 516,60 Kč. Splatnost uvedené částky nastala dne 6. 3. 2021 v souladu s ust. § 1958 odst. 2 o. z. na základě předžalobní výzvy ze dne 18. 2. 2021, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o zápůjčce. K odeslání výzvy prokazatelně došlo dne 19. 2. 2021 a lhůta k zaplacení ve výzvě byla stanovena do 10 dnů od jejího doručení, tedy do 6. 3. 2021, proto od 7. 3. 2021, tedy ode dne následujícího, je žalovaný v prodlení a vznikla mu v souladu s ust. § 1970 o. z. povinnost zaplatit žalobci vedle nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť zbývající nároky mají oporu v absolutně neplatném právním jednání.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle ust. § 142 o. s. ř., soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.