110 C 265/2020

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 37 138 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 216 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 216 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co do částky 8 273 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 8 273 Kč ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 24 216 Kč od datum do datum, co do částky 4 649,26 Kč, co do úroku ve výši 53,53 % ročně z částky 26 891,97 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 48 844 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne datum domáhala po žalovaném úhrady 32 489 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení, úhrady 4 649 Kč a úhrady úroku ve výši 53,53 % p. a. z částky 26 891,97 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 48 844 Kč. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 31 000 Kč, přičemž k vyplacení úvěru žalovanému došlo dne datum. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši úrokové sazby 53,53 % p. a. splácet ve 12 měsíčních splátkách po 3 392 Kč splatných vždy k 13. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosincem 2019. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění úvěru uhradil ve splátkách celkem 6 784 Kč, další platby již neprovedl.

2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně již v žalobě tvrdila, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla z její strany prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích příjmení a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Na základě tzv. scoringu žalovaného (jedná se o interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka) bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. U jednání dne datum právní zástupkyně žalobkyně skutkově dotvrdila, že pokud jde o příjmy žalovaného v rozhodném období, tyto byly zjišťovány z výpisu z běžného účtu za říjen 2019, na základě kterého vycházela žalobkyně z příjmu žalovaného ve výši 37 184 Kč. Pokud jde o výdaje žalovaného v rozhodném období, vycházela taktéž z výpisu z běžného účtu žalovaného za říjen 2019, z něhož nezjistila žádné konkrétní výdaje, avšak vycházela z disponibilního zůstatku mínus 989 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalovaného; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

4. Z tvrzení žalobkyně, z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ze smlouvy o úvěru z datum a z oznámení o schválení úvěru z datum soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru číslo dne datum. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě č. ú. bankovní účet pod VS označujícím číslo smlouvy číslo úvěr ve výši 31 000 Kč, který byl vyplacen datum (viz doklad o vyplacení úvěru čl. 13 spisu). Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou 12 měsíčních splátek ve výši po 3 392 Kč splatných vždy k 13. dni každého kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen, tj. prosincem 2019. Zápůjční úroková sazba byla dojednána na 53,53 % p. a. a žalovaný tak měl uhradit při celkové výši úvěru 31 000 Kč částku ve výši 40 704 Kč. Žalovaný uhradil 6 784 Kč, a to dne datum a datum ve výši po 3 392 Kč.

5. Soud vzal za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla datum poskytnuta žalobkyní žalovanému převodem na účet částka ve výši 31 000 Kč a žalovaný se tuto částku spolu s úroky zavázal vrátit žalobkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.

6. Z karty klienta (čl. 32 spisu) vyplynulo, že žalovaný byl v době uzavření spotřebitelské smlouvy zaměstnán u společnosti právnická osoba Z výpisu z běžného účtu za období od datum do datum vyplynulo, že datum byla na účet č. bankovní účet žalovanému připsána částka ve výši 37 184 Kč od společnosti právnická osoba, z výpisu z běžného účtu za období od datum do datum vyplynulo, že dne datum byla na účet č. bankovní účet připsána částka ve výši 39 194 Kč od společnosti právnická osoba 7. Pokud jde o výdaje žalovaného, žalobkyně ani přes poučení soudem u jednání dne datum skutkově nedotvrdila, jaké konkrétní výdaje byly v období rozhodném pro uzavření smlouvy žalobkyní zjištěny, resp. doplnila, že k žádným konkrétním výdajům žalobkyně nedospěla, a že vycházela z disponibilního účtu žalovaného.

8. Na základě shora uvedeného vzal soud za prokázáno, že příjmy žalovaného v měsíci září 2019 představovaly 39 194 Kč a v měsíci říjnu 2019 37 184 Kč (i když vzhledem k tomu, že nebyly předloženy výplatní pásky, nebylo možno zjistit odpočitatelné položky ze mzdy) od společnosti právnická osoba Výdajová stránka žalovaného nebyla nikterak zjišťována.

9. Pokud v rámci provedené lustrace žalovaného v registru příjmení a v nebankovním registru (viz čl. 11, 12 spisu) byl výsledek negativní, nemá toto zjištění relevantní význam, neboť nemůže nic vypovídat o schopnostech žalovaného úvěr řádně splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 2021 čj. 15 Co 271/2020-80).

10. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala otázku výdajů žalovaného, čímž nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru.

11. Pokud žalobkyně při svém posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z výše uvedených skutečností, a na jejich základě dospěla k závěru o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet, postupovala tak zcela v rozporu s odbornou péčí, která řádné prověření a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Žalobkyně tak nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, a proto smlouva o úvěru, kterou účastníci uzavřeli, je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.

12. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně obdržel v hotovosti částku ve výši 31 000 Kč a uhradil částku ve výši 6 784 Kč.

13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 6 784 Kč a předchůdkyní mu byla poskytnuta částka 31 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu ve výši 24 216 Kč (31 000 – 6 784). Splatnost uvedené částky nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou, a to okamžitě. K odeslání výzvy prokazatelně došlo datum na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Třetí pracovní den tak došlo dle zákonné fikce k doručení výzvy, tj. datum, žalovaný měl plnit okamžitě a od 7. 9 2020, tedy ode dne následujícího je v prodlení a vznikla mu v souladu s § 1970 o. z. povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), tj. ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z toho, že předmětem řízení je vedle pohledávky též její příslušenství (úrok z prodlení). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.