110 C 269/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 15 210 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 810 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 810 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co do částky 2 400 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 810 Kč od datum do datum, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 12 810 Kč od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 520 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne datum před Obvodním soudem pro Prahu 1 domáhala po žalovaném úhrady 15 210 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 810 Kč od datum do zaplacení. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 5. 2021 čj. 52 C 424/2020-27 byla vyslovena místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 1 a věc byla postoupena výše označenému soudu jako soudu místně příslušnému. Usnesení nabylo právní moci dne datum.

2. Podáním ze dne datum žalobkyně opravila a doplnila původní žalobu, pokud jde o skutková žalobní tvrzení. Skutkově tvrdila, že uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ smlouva“) s tím, že k uzavření smlouvy došlo v provozovně obchodníka jméno příjmení, IČO, na adrese adresa (dále jen„ obchodník“). Obchodník v provozovně osobně ověřil totožnost žalovaného prostřednictvím jím předloženého občanského průkazu, který v provozovně naskenoval, poté v aplikaci anonymizováno vyplnili se žalovaným předmětnou smlouvu, která byla podepsána v provozovně obchodníka, ovšem výhradně elektronicky. Žalovaný byl vyzván k podpisu smlouvy pomocí SMS kódu, pokud se zněním smlouvy souhlasí. SMS podpis žalovaného zajišťovala pro žalobkyni třetí strana, právnická osoba s.r.o., která zaslala na mobilní telefon žalovaného (ověřeno při podpisu smlouvy obchodníkem) jedinečný SMS kód, což umožnilo žalovanému připojit podpis na smlouvu za použití kvalifikovaného certifikátu žalobkyně a připojení časového razítka. Zadáním jedinečného kódu na konci smlouvy ze strany žalovaného byla smlouva podepsána a zároveň opatřena časovým razítkem zabezpečeným certifikátem PostSignum (Česká pošta, s.p.). Automaticky došlo k ulož ní takto žalovaným podepsané smlouvy v digitálním archivu DDA Software 602 (nezávislá certifikovaná autorita pro práci s elektronickým podpisem datově napojená na Českou poštu). Smlouva byla schválena a podepsána ze strany žalobkyně připojením naskenovaného podpisu jednatele Smlouva je automaticky trvale archivována elektronicky v digitálním archivu DDA a žalovanému je během trvání smluvního vztahu k dispozici ve formátu PDF. Elektronicky předkládána smlouva ve formátu PDF je identickou kopií smlouvy stále v originálu uložené v DDA, včetně veškerých dokladů přiložených žalovaným. Obsahuje podpis žalovaného:„ SMS Klient celé jméno žalovaného podepsal kódem číslo datum 09:27:12“. K originálu smlouvy je připojen certifikát podpisu žalovaného a časové razítko, a je z něho zřejmé, že obsah smlouvy, který žalovaný opatřil svým SMS podpisem, se od okamžiku jeho odeslání nijak nezměnil. Žalovaný nikdy nerozporoval, že by smlouvu nepodepsal, neměl ji k dispozici, neporozuměl jejímu obsahu, nebo že by v souladu se zákonem neobdržel smlouvu na trvalém nosiči dat. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jednorázový bezúročný úvěr ve výši 14 510 Kč za účelem nákupu zboží – nábytku u obchodníka. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit ve 12 pravidelných měsíčních splátkách ve výši po 1 209 Kč. Splatnost 1. splátky byla stanovena na datum, a každé další splátky pak vždy ke stejnému dni každého následujícího kalendářního měsíce. Úročení úvěru a RPSN bylo sjednáno ve výši 0% ročně. Žalovaný tak měl uhradit 14 510 Kč. Žalobkyně svou povinnost poskytnout dojednanou částku žalovanému splnila odesláním na účet obchodníka dne datum, když touto platbou byla za žalovaného uhrazena kupní cena zboží – nábytku. Na účet obchodníka byla zaslána částka 13 370,96 Kč, jelikož dle smlouvy mezi žalobkyní a obchodníkem činí participace obchodníka na bezúročném splátkovém prodeji částku 1 139,04 Kč. Tuto částku si žalobkyně započetla v okamžiku odeslání čerpaného úvěru na jeho povinnost uhradit obchodníkovi částku 14 510 Kč. Žalovaný na splátkách uhradil dne datum částku ve výši 1 700 Kč. Tato částka byla celá započtena na jistinu. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá po žalovaném úhrady 15 210 Kč, přičemž tato částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 12 810 Kč, dlužné úhrady nákladů v případě ukončení smlouvy ze strany žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného trvající alespoň tři měsíce ve výši 1 500 Kč, náklady za upomínky ve výši 900 Kč (za upomínku z datum 400 Kč, za upomínku z datum 500 Kč). Žalobkyně skutkově tvrdila, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr vše proběhlo automaticky v Extranetu, kdy byl konzultován příjmení, kde nebyl žalovaný nalezen.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Právní zástupce žalobkyně neúčast u jednání omluvil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

4. Z tvrzení žalobkyně, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo z kopie občanského průkazu žalovaného, z potvrzení právnická osoba (čl. 51 spisu), z přehledu splátek (čl. 41 spisu) soud zjistil, že obchodník po ověření totožnosti žalovaného a pořízení skenu jeho občanského průkazu zajistil uzavření smlouvy ve své provozovně s tím, že smlouvu uzavřela žalobkyně se žalovaným dne datum. Za žalovaného byla smlouva podepsána zadáním jedinečného kódu a opatřena časovým razítkem, za žalobkyni připojení naskenovaného podpisu jednatele (ověřeno z aktuálního výpisu z obchodního rejstříku). Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému jednorázový bezúročný úvěr ve výši 14 510 Kč na nákup nábytku u obchodníka, přičemž tuto povinnost splnila datum, kdy na účet obchodníka pod variabilní symbol představující číslo smlouvy, uvedenou částku poskytla. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni poskytnutou výši úvěru 14 510 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 1 209 Kč počínaje dnem datum. Žalovaný uhradil v rámci úvěrového vztahu částku ve výši 1 700 Kč. Další splátky již nehradil.

5. Soud vzal za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému jednorázový bezúročný úvěr ve výši 14 510 Kč za účelem nákupu nábytku u obchodníka. Žalovaný se tuto částku zavázal vrátit žalobkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.

6. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vše proběhlo automaticky v Extranetu, kdy byl konzultován příjmení, kde nebyl žalovaný nalezen. K tomu předložila zprávu o posouzení úvěruschopnosti (čl. 66 spisu). Ze zprávy vyplynulo, že v registru příjmení žalovaný není uveden.

7. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala. Netvrdila, zda a jakým způsobem zkoumala individuální příjmy a individuální výdaje žalovaného, a k jakým závěrům v tomto směru dospěla. Skutečnost, že žalovaný nebyl nalezen v databázi příjmení, nevypovídá nic o individuálních příjmech a výdajích žalovaného, které měl v době uzavření smlouvy a nestačí k posouzení úvěruschopnosti v souladu se ZoSÚ. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohl být poučen o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010, dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání).

8. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.

9. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně obdržel převodem na účet obchodníka částku ve výši 14 510 Kč a uhradil tak, jak žalobkyně tvrdila, částku ve výši 1 700 Kč (žalovaný zůstal v průběhu celého řízení nečinný a netvrdil, že by uhradil ještě další částku).

10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 1 700 Kč a byla mu na nákup zboží poskytnuta žalobkyní částka 14 510 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu ve výši 12 810 Kč (14 510 – 1 700). Splatnost uvedené částky nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně k úhradě dlužné částky. K odeslání výzvy prokazatelně došlo datum na adresu žalovaného (čl. 57 spisu). Fikce doručení nastala 3. pracovní den po odeslání, tj. datum, dne datum měl žalovaný plnit a od datum je v prodlení. Žalovanému vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne datum povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), tj. ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn úspěchem žalobkyně v rozsahu 81 %. Podle míry úspěchu a neúspěchu tak soud přiznal žalobkyni 62 % účelně vynaložených nákladů řízení, což představuje částku 1 520 Kč. Za účelně vynaložené náklady soud považuje částku ve výši 2 452 Kč. Tato částka představuje zaplacený soudní poplatek 1 000 Kč, odměnu za 3 úkony právní služby dle § 14 advokátního tarifu, úkon po 300 Kč (převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby), tj. 900 Kč, 3 režijní paušály k těmto úkonům po 100 Kč, tj. 300 Kč, a 21 % DPH počítaná ze všech položek, kromě soudního poplatku, tj. z částky 1 200 Kč, což představuje 252 Kč. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.