112 C 223/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pomykaczovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 16 673 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 666 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 666 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V rozsahu částky 16 007 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 887,3 Kč od datum do zaplacení, s úrokem 88 % ročně z částky 6 553,3 Kč od datum do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 373,78 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum ve znění jejího doplnění ze dne datum domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 16 673 Kč s obchodním a zákonným úrokem z prodlení z částky 6 553,3 Kč. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba smlouvu číslo jejímž předmětem bylo poskytnutí bezhotovostní zápůjčky žalovanému ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný se ji zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 10 477 Kč představující jednak úrok sjednaný v zápůjční úrokové sazbě ve výši 88 % ročně, jednak částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částku za administrativní činnost a komfortní splácení. Celkem mělo být uhrazeno 20 477 Kč v 52 splátkách po 394 Kč, avšak žalovaný uhradil pouze 9 334 Kč. Ve smlouvě bylo ujednáno právo věřitele na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně při prodlení žalovaného s úhradou jednotlivých splátek a je požadována pouze v částce 5 000 Kč. Před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru žalovanému byla původním věřitelem prostřednictvím svého vázaného zástupce s odbornou péčí zjišťována jeho schopnost úvěr splácet, kdy věřitel vycházel z informací získaných z nebankovního registru klientských informací a registru příjmení. Prověřil úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím dalších registrů a databází, např. z insolvenčního rejstříku, interních registrů. Kompletně vyhodnotil celkovou finanční situaci žalovaného, kdy konfrontoval doložené skutečnosti žalovaným s dostupnými údaji umožňujícími posouzení jeho úvěruschopnosti a také vycházel z ekonomických modelů. Údaje uváděné žalovaným byly ověřeny a zaznamenány do zákaznické karty, přičemž byl zjištěn příjem žalovaného v částce 28 271 Kč (ověřeno výplatními lístky), další příjmy domácnosti ve výši 19 100 Kč, tedy celkové příjmy dosáhly 47 371 Kč. Původní věřitel poté dospěl k závěru, že nejsou žádné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení částky 6 553,30 Kč na nesplacené jistině, dále částky 4 519,70 Kč představující poplatky za poskytnutí a správu úvěru, smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, sankčních poplatků ve výši 600 Kč (za upomínky a vymáhání) a dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 373,78 Kč, smluvní úrok ve výši 88 % ročně a zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny 6 553,3 Kč od datum do zaplacení. Žalovaný dluh neuhradil ani přes předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízeným soudním jednáním se nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 o. s. ř.).

3. Ze smlouvy spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že byla sjednána mezi právnická osoba a žalovaným a jejím předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovanému ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru uhradit poplatek v celkové výši 8 917 Kč sestávající z úroku ve výši 5 101 Kč (se sjednanou úrokovou sazbou 88 %), částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, částky za komfortní poskytnutí ve výši 1 036 Kč, částky za flexibilní splácení ve výši 1 280 Kč včetně doplňkového pojištění ve výši 1 560 Kč, celkem mělo být uhrazeno 20 477 Kč v 52 splátkách týdenních splátkách po 394 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že obdržel v hotovosti celou výši spotřebitelského úvěru. Součástí smlouvy jsou standardní informace o spotřebitelském úvěru. Smlouva obsahuje sankce, jako je nárok věřitele na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, jakož i nárok na poplatky za zaslané upomínky ve výši 300 Kč za každou. Z listin označených jako výpočet zákonného úroku a výpočet smluvní pokuty soud zjistil, že žalovaný na úvěr uhradil v nepravidelných platbách částku 9 334 Kč. Současně je v této listině vyčíslen výpočet zákonných úroků z prodlení, jakož i smluvní pokuty.

4. Ze zákaznické karty sepsané dne datum zástupkyní původního věřitele paní jméno příjmení soud zjistil, že pro požadovanou výši zápůjčky ve výši 5 000 Kč je ve vztahu k žalovanému uvedeno, že bydlí jako nájemník, je svobodný, má 1 vyživovací povinnost, je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako montér u jméno příjmení a jeho čistý příjem činí 28 271 Kč s tím, že žalovaný předložil pracovní smlouvu s údaji, že je uzavřena na dobu neurčitou od datum a dále dvě výplatní pásky za listopad a prosinec 2019, z nichž soud zjistil čistou mzdu žalovaného u jeho zaměstnavatele za tyto měsíce v částce 22 982 Kč a 25 561 Kč. V zákaznické kartě je dále zaznamenán další čistý příjem domácnosti v částce 19 100 Kč, celkové příjmy 47 371 Kč, běžné měsíční výdaje žalovaného činí 2 050 Kč na externí splátky dle žadatele, na interní splátky 3 411 Kč a odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč. Dále je v kartě uvedeno, že žalovaný má zápůjčky u jiné společnosti, nemá kreditní kartu a je na jeho jméno veden bankovní účet.

5. Z výpisu z centrální evidence exekucí soud zjistil, že ve vztahu k žalovanému jsou k datu datum vedeny dvě exekuce zde specifikované, které byly zahájeny dne datum a datum.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že byla sjednána mezi právnická osoba a žalobkyní, které byla dle této smlouvy mj. postoupena pohledávka za žalovaným ze smlouvy číslo (prokázáno přílohou k této smlouvě).

7. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne datum soud zjistil, že v ní žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě nesplaceného závazku ze smlouvy číslo v celkové výši 17 046,78 Kč, a to do datum. Výzva byla spolu s oznámením o postoupení pohledávky vyhotoveným původním věřitelem dne datum odeslána žalovanému dne datum (prokázáno potvrzením podání).

8. Předžalobní upomínkou ze dne datum byl žalovaný opětovně vyzýván k úhradě dlužné částky ve výši 18 192,98 Kč z nesplacené smlouvy do sedmi dnů, přičemž zásilka byla žalovanému zaslána doporučeně dne datum (prokázáno potvrzením podání).

9. Z ostatních provedených důkazů (usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. 33 ICdo 27/2021-82 a rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. 104 VSPH 506/2020-63) soud nečiní žádná podstatná skutková zjištění, neboť se jedná o rozhodnutí ve věci jiných účastníků řízení, netýkají se ani typově podobného smluvního vztahu.

10. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování výslechem svědkyně jméno příjmení, která jako vázaný zástupce předchůdkyně žalobkyně prováděla podrobnou analýzu výdajů a příjmů žalovaného a sepisovala s ním zákaznickou kartu. Výslech této svědkyně je nadbytečný, když všechny údaje zjištěné od žalovaného byly nepochybně zaznamenány do zákaznické karty, což soud nijak nezpochybňuje.

11. Žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.). Dle této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný je měl vrátit spolu s úrokem a sjednanými poplatky tak, že celkem měl zaplatit částku 20 447 Kč v ujednaných týdenních splátkách, přičemž dle tvrzení žalobkyně zaplatil 9 334 Kč a v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by uhradil něčeho dalšího. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí byla pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy postoupena ve smyslu § 1879 o. z.

12. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně svou povinnost splnila, avšak soud má za to, že toto učinila nedostatečně. Z důkazů předložených žalobkyní, zejména ze zákaznické karty a výplatních lístků je možno učinit závěr, že byly náležitě prověřeny příjmy žalovaného, i skutečnost, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr s příjmem cca 24 000 Kč (v zákaznické kartě je počítáno s příjmem 28 271 Kč). Tuto skutečnost soud nezpochybňuje, pokud však jde o další čisté příjmy domácnosti, tyto nebyly nijak ověřeny a vůbec není zřejmé, o jaké konkrétní příjmy jde a zda je možno s nimi pro účely poskytnutí úvěru skutečně počítat. Podstatné však je, že nebyly předloženy žádné doklady o výši výdajů uváděných žalovaným, tedy v částkách 2 050 Kč a 3 411 Kč na jeho další závazky a v částce 5 000 Kč na odhadované měsíční výdaje. Nebylo zjišťováno, jaké jsou skutečné výdaje žalovaného na bydlení a v jaké částce je dána jeho vyživovací povinnost. Soud má za to, že věřitel splní svou povinnost vyplývající z výše uvedených zákonných ustanovení nikoli jen tím, že podstatné skutečnosti od spotřebitele zjistí, ale je nutné, aby je také dostatečně ověřil a prověřil. Nic nebránilo zprostředkovateli úvěru požadovat po žalovaném přeložení listin týkajících se jeho dalších závazků k ověření, v jaké výši zápůjčky fakticky splácí, v jakých splátkách a po jak dlouhou dobu bude trvat toto splátkové zatížení a také k prokázání toho, jaké má faktické náklady na bydlení a vyživovací povinnost. Tyto listiny jsou bezpochyby běžně dostupné a bylo v možnostech žalovaného je při návštěvě zástupce věřitele předložit. Ověření výdajů takovýmto způsobem nepřekračuje rámec běžného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud jde o prověřování žalovaného v centrálních registrech, jak je tvrzeno, pak k tomu byl doložen pouze výpis z centrální evidence exekucí ve vztahu k žalovanému, který však byl činěn až dne datum a u žalovaného byly zjištěny dvě exekuce v roce 2022, nicméně nebylo z této listiny zjištěno, že toto prověření prováděl původní věřitel již v době, kdy byl žalovanému poskytován úvěr, tedy v roce 2020. Stejně tak nebylo prokázáno, že by bylo nahlíženo do dalších tvrzených registrů tímto věřitelem.

13. Protože právní předchůdkyně žalobkyně dle názoru soudu nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované, má soud za to, že podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o zápůjčce neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 10 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny zápůjčky, ponížené o plnění, které žalovaný podle téže smlouvy ke splnění povinnosti žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni již poskytl. Žalovaný před podáním žaloby uhradil 9 334 Kč, takže je povinen žalobkyni vrátit 666 Kč. Jelikož je žalovaný se zaplacením peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z přiznané částky, avšak až ode dne datum do zaplacení, neboť žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne datum s termínem splnění do datum. Úroky byly žalobkyni přiznány ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Za dobu předchozí byly úroky z prodlení v kapitalizované výši 373,78 Kč zamítnuty. Rovněž byla jako nedůvodná zamítnuta žaloba v částce 16 007 Kč s obchodním úrokem, jakož i zákonným úrokem z prodlení z částky přesahující 666 Kč, neboť se jedná o nároky, které mají původ v absolutně neplatné smlouvě (smluvené úroky, poplatky, smluvní pokuta).

14. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který měl ve věci převážný procesní úspěch, v souvislosti s tímto řízením prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly. Proti rozsudku je možno podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve trojím vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu.