116 C 394/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 150 879,91 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení o částku 7 000 Kč se zastavuje.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 150 879,91 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 20,9 % ročně z částky 150 879,91 Kč od 8. 3. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 150 879,91 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou došlou soudu dne 14. 8. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 a její přílohy [číslo] – seznamu pohledávek, která byla uzavřena mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ banka“). [příjmení] uzavřela s žalovaným dne 4. 10. 2013 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen smlouva o úvěru), v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 246 000 Kč za účelem konsolidace ve smlouvě o úvěru specifikovaných dlužných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 5 632,39 Kč, a to počínaje dnem 14. 11. 2013, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 20,90 % p.a. a nedílnou součástí smlouvy pak je sazebník poplatků, produktové podmínky a všeobecné obchodní podmínky banky, přičemž žalovaný stvrdil svým podpisem, že tyto dokumenty převzal a seznámil se s nimi. [příjmení] svůj závazek splnila a dne 4. 10. 2013 úvěr žalovanému poskytla, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu, a to bezhotovostním převodem prostředků na účty konsolidovaných závazků. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu banka využila svého práva a v souladu s odst. 13 a 14 produktových podmínek banky, jež jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru, prohlásila úvěr poskytnutý dle smlouvy o úvěru dopisem ze dne 9. 1. 2019 za okamžitě splatný v celé výši, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení se splátkou, čímž ve smyslu produktových podmínek porušil svoji splátkovou povinnost dle smlouvy o úvěru. Před podáním žaloby uhradil žalovaný částku v celkové výši 9 000 Kč, a to takto: dne 28. 4. 2020 ve výši 3 000 Kč, dne 28. 5. 2020 ve výši 3 000 Kč, dne 30. 6. 2020 ve výši 3 000 Kč, což žalobkyně započetla na kapitalizovaný smluvní úrok v plné výši 4 617,04 Kč a na část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení (z původně požadované výše 10 390,14 Kč). Žalovaný doposud svoji povinnost nesplnil a dlužný, splatný úvěr nezaplatil. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku 150 879,91 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 25. 2. 2020 ve výši 6 007,18 Kč úrok z prodlení ve výši 9,75 % p.a. z částky 150 879,91 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení smluvní úrok ve výši 20,90 % p.a. z částky 150 879,91 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení. Žalovaný svoji povinnost nesplnil a svůj dluh nezaplatil. Neučinil tak ani poté, co jej žalobkyně v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. vyzvala k zaplacení a nabídla mu smírné – mimosoudní řešení, spočívající v možnosti dluh splácet v pravidelných měsíčních splátkách.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému soudem se bez omluvy nedostavil.

3. Podáním ze dne 10. 1. 2022 žalobkyně doplnila svá tvrzení. Žalovaný byl dle smlouvy povinen splácet poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Jelikož toto žalovaný nedodržel, přistoupila banka dne 9. 1. 2019 k prohlášení úvěru za splatný. Toto oznámení bylo žalovanému odesláno 10. 1. 2019, což dokazuje přiložený poštovní arch. Jistinu ve výši 150 879,91 Kč představuje výše poskytnutého úvěru ve výši 246 000 Kč, který byl ponížen o splátky započtené na jistinu v celkové výši 95 120,09 Kč. Právní předchůdce žalobkyně při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých bance klientem v žádosti klienta o konsolidaci úvěrů ze dne 3. 10. 2013, když klient žádal o konsolidaci úvěrů v celkové výši 246 000 Kč. Žádost klienta byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti [právnická osoba] a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byli kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Hodnocení úvěruschopnosti klienta bylo individuální; v případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází banka z příjmu, který klient doložil v potvrzení o výši příjmu; v tomto případě byl použit příjem ve výši 27 540 Kč. Klient zároveň uvedl v žádosti celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 27 540 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. A dále z interních zdrojů bylo zjištěno, že vůči společnosti měl klient v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 5 853,95 Kč. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že klient měl v době podání žádosti závazky s celkovou výši měsíčních splátek 2 528 Kč. Po provedeném individuálním hodnocení klienta, banka žádosti klienta vyhověla a konsolidovala jeden jeho interní závazek úvěrem ve výši 246 000 Kč se splátkou 5 293,39 Kč. Právní předchůdce při posuzování úvěruschopnosti žalované před samotným poskytnutím úvěru postupoval s řádnou péčí, zcela v souladu s tehdy platným a účinným zněním zákona, a tak tuto povinnost bezezbytku splnil.

4. Podáním ze dne 19. 1. 2022 žalobkyně k výzvě soudu doplnila svá tvrzení a vzala žalobu částečně zpět co do částky 7 000 Kč. Žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil splátky v celkové výši 331 236,88 Kč. Před podáním žaloby žalovaný uhradil dne 28. 4. 2020 platbu 3 000 Kč, dne 28. 5. 2020 platbu 3 000 Kč a dne 30. 6. 2020 platbu 3 000 Kč Tyto platby žalobkyně započetla na kapitalizovaný smluvní úrok do 25. 2. 2020 ve výši 4 617,04 Kč a na část kapitalizovaného úrok z prodlení ke dni 25. 2. 2020 ve výši 4 382,96 Kč. Po podání žaloby žalovaný uhradil ještě dvě platby, a to dne 19. 8. 2020 ve výši 6 000 Kč a dne 23. 10. 2020 ve výši 1 000 Kč Tyto platby žalobkyně započetla na zbývající část kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 007,18 Kč a dále na smluvní úrok ve výši 20,90 % ročně z jistiny za období od 26. 2. 2020 do 7. 3. 2020. Nadále pak žalobkyně požaduje po žalovaném zaplatit částku ve výši 150 879,91 Kč spolu se smluvním úrokem 20,90 % ročně z částky 150 879,91 Kč od 8. 3. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 150 879,91 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení ve výši 9,75 %.

5. Soud řízení o částku 7 000 Kč zastavil dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř., když žalobkyně v této části vzala žalobu částečně zpět.

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020, přičemž postoupení pohledávek bylo žalovanému původním věřitelem společností [právnická osoba], oznámeno dopisem ze dne 28. 2. 2020 (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 2. 2020). Žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru – konsolidace půjček, a to žádostí ze dne 3. 10. 2013, ve které uvedl, že bydlí v pronajatém domě/bytě), má odborné/učňovské vzdělání, je svobodný, pracuje na dobu neurčitou od 1. 11. 2010 u [právnická osoba], s průměrným čistým měsíčním příjmem za tři měsíce ve výši 27 540 Kč, má jednu vyživovací povinnost, nemá jiné srážky ze mzdy, jiné měsíční splátky, jeho totožnost byla ověřena z občanského průkazu a rodného listu. Ve výčtu současných závazků je uveden závazek vůči společnosti [právnická osoba], a to úvěr s částkou k doplacení 213 303,19 Kč, s číslem smlouvy [číslo], měsíční splátkou 5 269,62 Kč. Sám žalovaný žádá o úvěr ve výši 246 000 Kč s výší měsíční splátky 5 293,39 Kč, počtem splátek 96, se splatností k 14. dni v měsíci, souborem pojištění typu B ve výši 339 Kč. Žalovaný současně prohlásil, že jeho údaje uvedené ve smlouvě se zakládají na pravdě a prohlášení podepsal (viz žádost o úvěr ze dne 3. 10. 2013). Před uzavřením smlouvy byly žalovanému poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 10. 2013, kdy se jedná o splátkový úvěr konsolidace půjček ve výši 246 000 Kč, tento je účelově vázán a rozdíl čerpaných neúčelových prostředků bude poskytnut na běžný účet sjednaný ve smlouvě. Výše měsíční splátky činí 5 293,39 Kč s 96 měsíčními splátkami splatnými k 14. dni příslušného kalendářního měsíce a celkovou splatnou částkou 514 405,44 Kč, úrokovou sazbou 20,29 % p.a., RPSN 23,53 % ročně, měsíčním poplatkem za vedení účtu ve výši 59 Kč, formulář je podepsán žalovaným. Žalovaný byl současně poučen o právu odstoupit od smlouvy ve lhůtě 14 dnů od jejího uzavření (viz formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Dne 4. 10. 2013 došlo mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným k uzavření smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet konsolidace půjček, když žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 246 000 Kč, výše měsíční splátky činí 5 293,39 Kč s 96 měsíčními splátkami splatnými k 14. dni příslušného kalendářního měsíce a celkovou splatnou částkou 514 405,44 Kč, úrokovou sazbou 20,29 % p.a., RPSN 23,5 % ročně. Uvedený úvěr je účelově vázán na úhradu závazků na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Bližší podmínky úvěrové smlouvy jsou formulovány ve VOP, produktových podmínkách a sazebníku poplatků (viz smlouva o úvěru ze dne 4. 10. 2013, VOP, produktové podmínky a sazebník poplatků). Žalovaný úvěr čerpal, a to dne 4. 10. 2013 částku 213 420,52 Kč a téhož dne částku 32 579,48 Kč, ke dni 20. 2. 2020 bylo splatno celkem 165 887,09 Kč, ke dni 15. 4. 2019 bylo splatno 158 058,51 Kč, za dobu trvání smluvního vztahu žalovaný uhradil celkovou částku 331 236,88 Kč (viz platební historie smlouvy [číslo] výpis z úvěrového účtu ke dni 20. 2. 2020). Žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto byl tento prohlášen za splatný ke dni 9. 1. 2019 s dluhem 163 779,05 Kč a s výzvou tento uhradit nejpozději do 24. 1. 2019. Prohlášení úvěru za splatný bylo odesláno do sféry žalovaného (viz prohlášení ze dne 10. 1. 2019 a poštovní podací arch z téhož dne). Majetkové poměry žalovaného jsou dokládány potvrzením o příjmu ze dne 3. 10. 2013, kdy jeho průměrný měsíční čistý příjem za poslední tři měsíce činil 27 540 Kč (viz potvrzení o příjmu ze dne 3. 10. 2013). Vzhledem k tomu, že soud v řízení neměl za dostatečně tvrzeno a prokázáno zkoumání úvěruschopnosti na straně žalovaného, zejména jeho výdajové stránky, byl u jednání právní zástupce žalobkyně dle § 118a odst. 3 o.s.ř. vyzván k navržení důkazů, k prokázání svého tvrzení, že úvěruschopnost zkoumal řádně s tím, že byl poučen o důsledcích nesplnění této výzvy. Právní zástupce žalobkyně odkázal na tvrzení žalobkyně s tím, že výdajová stránka byla řešena na základě zjištěných statistických dat, nenavrhl nové důkazy.

7. Podle § 9 odst. 1 zák č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba podána žalobkyní není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že dne 4. 10. 2013 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru – konsolidace půjček, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 246 000 Kč oproti závazku žalovaného úvěr splácet řádně a včas dle podmínek sjednaných ve smlouvě. Žalobkyně rovněž prokázala, že ze strany žalovaného byla uhrazena částka 331 236,88 Kč. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 52 o.z. účinného do 31. 12. 2013 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. V předmětné věci soud vyhodnotil úvěrovou smlouvu uzavřenou dne 4. 10. 2013 jako smlouvu absolutně neplatnou dle § 39 o.z. účinného do 31. 12. 2013, když žalobkyně se při uzavírání předmětné smlouvy řádným způsobem nezabývala úvěruschopností žalovaného (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. As 30 [číslo]) a smlouva je tudíž neplatná, neboť odporuje zákonu. Žalovaný je v předmětné smlouvě identifikován toliko jménem, příjmením, rodným číslem, adresou bydliště a telefonním číslem. Z předmětné smlouvy a z ostatních listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, jaké jsou příjmy žalovaného, které činily 27 540 Kč. Současně soud zjistil, že žalovaný má jednu vyživovací povinnost a úvěr byl poskytnut za účelem splacení jiného úvěru. Výdaje žalovaného nebyly nikterak prokázány, zejména pak ve vztahu k nákladům spojených s bydlením a nákladů spojených s vyživovací povinností. Zde se žalobkyně spokojila pouze se statistickými daty. Svá tvrzení ve vztahu k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně neprokázala ani po poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř., kdy byla vyzvána k navržení důkazů ve vztahu k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Vzhledem k neunesení břemene důkazního žalobkyně ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nelze nárok žalobkyni z titulu uzavřené smlouvy o úvěru přiznat. Nárok žalobkyně by pak bylo možno posoudit z titulu bezdůvodného obohacení dle § 451 o. z. účinného do 31. 12. 2013, když žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému úvěr ve výši 246 000 Kč. Žalovaný však za dobu trvání smluvního vztahu uhradil celkovou částku 331 236,88 Kč a tudíž uhradil celý úvěr a na jeho straně nedošlo ke vzniku bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

9. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. když v předmětné věci byl ve sporu zcela úspěšný žalovaný, kterému by náleželo právo na náhradu nákladů řízení, avšak prokazatelně mu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.