15 C 7/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Hrdinové a přísedících Jarmily Macoškové a Aleše Štětky ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO Anonymizováno Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A Anonymizováno žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 45 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 45 000 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 16 964 Kč k rukám , Jméno advokáta B, , advokáta se sídlem v , adresa, , do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 45 000 Kč jako náhrady škody, kterou jí žalovaná způsobila porušením svých pracovních povinností. Žalobu odůvodnila zejména tím, že se zabývá realizací zakázek spočívajících v instalaci fotovoltaických elektráren a žalovaná u ní pracovala na základě dohody o provedení práce jako manažerka administrativy. Povinností žalované bylo provést administraci zakázky podle smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobkyní a , jméno FO, jako objednatelem dne 19. 9. 2022. Žalovaná měla vypracovat administrativní podklady k žádosti o dotaci v programu „Nová zelená úsporám“ a tuto žádost podat u příslušného orgánu do 19. 11. 2022. Žalovaná svou povinnost nesplnila, ani své nadřízené neinformovala, že žádost nebyla podána, ani nezajistila, aby byl uzavřen dodatek ke smlouvě o dílo; za těchto okolností nebylo možné pokračovat v realizaci díla. Objednatel následně od smlouvy o dílo odstoupil, žádal o vrácení zálohy a o zaplacení smluvní pokuty. Žalobkyně nakonec s objednatelem uzavřela dohodu o narovnání, podle které žalobkyně objednateli , jméno FO, uhradila 289 579 Kč. Tato částka představuje škodu, která vznikla žalobkyni a byla zaviněna žalovanou. Žalobkyně požadovala po žalované náhradu škody ve výši 4,5 násobku jejího průměrného měsíčního výdělku, který činil 10 000 Kč měsíčně.

2. Žalovaná poté, co podala odpor proti vydanému platebnímu rozkazu, navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že skutečným důvodem, pro který žalovaná nepodala žádost o dotaci podle smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobkyní a panem , jméno FO, byla skutečnost, že instalace fotovoltaické elektrárny na střeše nemovitosti pana , jméno FO, nebyla technicky možná. Součástí každé žádosti o dotace musí být projektová dokumentace, která měla být zajištěna projektantem žalobkyně. S ohledem na nemožnost instalace fotovoltaické elektrárny příslušný zaměstnanec žalobkyně nemohl připravit podklady pro vypracování projektové dokumentace, nemohla být tedy podána ani žádost o dotaci. O této situaci byli nadřízení žalované informováni. , jméno FO, měl v úmyslu od smlouvy o dílo odstoupit pro technickou nemožnost instalace elektrárny a požadoval vrácení zaplacené zálohy, čemuž se žalobkyně všemožně bránila. Pokud by žalobkyně akceptovala fakt, že instalace není možná a vrátila panu , jméno FO, zálohu, ke škodě by nedošlo, na vznik škody neměla žalovaná žádný vliv.

3. Z hlediska skutkového stavu soud prvního stupně zjistil z dohody o provedení práce ze dne 11. 7. 2022, že žalovaná pracovala u žalobkyně na základě jako manažerka administrativy od 1. 7. 2022. Ze smlouvy o dílo ze dne 19. 9. 2022 uzavřené mezi žalobkyní a , jméno FO, soud zjistil, že touto smlouvou se žalobkyně jako zhotovitel zavázala provést pro , jméno FO, jako objednatele dílo spočívající v dodávce komponent potřebných pro zhotovení fotovoltaické elektrárny včetně její montáže a napojení. Žalobkyně se kromě jiného zavázala zajistit podání a vyřízení kompletní žádosti o dotaci v rámci programu „Nová zelená úsporám“. Objednatel se zavázal zaplatit zálohu na cenu díla ve výši 60 % z ceny díla, a to po podpisu smlouvy o dílo, tato částka činila 319 579 Kč. Z dohody o narovnání uzavřené mezi žalobkyní a , jméno FO, dne 4. října 2023 a z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že poté, co svědek uzavřel s žalobkyní smlouvu o dílo, se dostavil pokrývač, který měl na zakázce pracovat, a sdělil, že tašky, které má svědek na střeše, jsou tzv. slepené (natřené eternalem). Elektrárnu proto nebude možné na stávající střeše zřídit, jedině by se musela kompletně vyměnit střecha. Za daných okolností svědek chtěl odstoupit od smlouvy a vrátit zálohu ve výši 319 579 Kč, kterou žalobkyni zaplatil. Žalobkyně však odmítala odstoupit od smlouvy, proto si musel svědek najmout advokátku. Požadoval po žalobkyni také smluvní pokutu, která byla dohodnuta ve smlouvě o dílo. Celá záležitost skončila tím, že mezi žalobkyní a svědkem byla uzavřena dohoda o narovnání, podle které se žalobkyně zavázala zaplatit svědkovi částku 289 579 Kč a tím se vztahy mezi účastníky dohody o narovnání pokládaly za vypořádané. Svědek souhlasil s tím, že mu nebude vrácena celá záloha, nýbrž pouze 289 579 Kč, protože měl obavy, že své peníze nedostane zpět.

4. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

5. Podle ust. § 250 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

6. Podle § 250 odst. 2 zákoníku práce byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, povinnost zaměstnance nahradit škodu se poměrně omezí.

7. Podle § 250 odst. 3 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255.

8. Podle ustanovení § 257 odst. 1 a 2 zákoníku práce zaměstnanec, který má po povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti, nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se 4,5násobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu.

9. Podle § 257 odst. 3 zákoníku práce jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnavatel požadovat kromě částky uvedené v odst. 2 i náhradu ušlého zisku.

10. Z výše uvedeného vyplývá, že předpoklady obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli podle § 250 zákoníku práce jsou porušení povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, vznik škody, příčinná souvislost mezi uvedeným porušením povinností zaměstnance a vznikem škody a zavinění zaměstnance. Ke vzniku nároku na náhradu škody je zapotřebí, aby všechny tyto předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, nárok nevzniká. V řízení o náhradu škody podle ust. § 250 odst. 1 zákoníku práce má žalobce (poškozený zaměstnavatel) procesní povinnost tvrdit (srov. § 101 odst. 1 písm. a) o. s ř.) a posléze i prokázat (srov. § 101 odst. 1 písm. b) a § 120 odst. 1 o. s. ř.) všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu.

11. Škoda je jedním z předpokladů pro vznik obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu podle ust. § 250 odst. 1 zákoníku práce. Škodou se rozumí majetková újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná v penězích. Skutečnou škodou (§ 257 odst. 1 zákoníku práce) je nastalé zmenšení majetku poškozeného zaměstnavatele.

12. V posuzovaném případě skutečná škoda ve smyslu § 257 odst. 1 zákoníku práce žalobkyni nevznikla. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a , jméno FO, byla uzavřena smlouva o dílo, na jejímž základě se žalobkyně zavázala tomuto objednateli instalovat na střeše jeho nemovitosti fotovoltaickou elektrárnu. Jmenovaný objednatel zaplatil žalobkyni zálohu na toto dílo ve výši 319 579 Kč a žalobkyně potvrdila, že oproti této záloze nevykonala žádné práce ani nevynaložila žádné náklady. Poté, co mezi žalobkyní a , jméno FO, byla uzavřena dohoda o narovnání, žalobkyně mu vrátila pouze částku 289 579 Kč. Z uvedeného vyplývá, že důsledkem nerealizace zakázky podle výše uvedené smlouvy o dílo nebyla škoda na straně žalobkyně jako její majetková újma, protože k žádnému zmenšení majetku žalobkyně nedošlo. Záloha na provedení díla nebyla kryta žádnými pracemi nebo jiným plněním.Podmínky pro náhradu skutečné škody ve smyslu § 250 odst. 1 a 257 odst. 1 zákoníku práce proto soud v posuzovaném případě neshledal.

13. Soud se dále zabýval tím, zda jsou splněny podmínky pro aplikaci § 257 odst. 3 zákoníku práce, tj. zda má žalobkyně vůči žalované právo na náhradu ušlého zisku; ušlý zisk je totiž jinou škodou, na kterou pamatuje ust. § 257 odst. 3 zákoníku práce a spočívá v tom, že u poškozeného zaměstnavatele nedošlo ke zvýšení (rozmnožení) majetku, které by bylo možné – nebýt škodné události – s ohledem na pravidelný běh věcí důvodně očekávat. V případě ušlého zisku je však zaměstnavatel povinen prokázat, že zaměstnanec mu způsobil tuto jinou škodu úmyslně.

14. Skutečnost, že žalobkyně nakonec zakázku (instalaci fotovoltaické elektrárny) pro , jméno FO, neprovedla, by mohla v případě, že by bylo prokázáno úmyslné porušení povinností na straně žalované související s touto zakázkou, představovat ušlý zisk na straně žalobkyně, protože by se za normálních okolností dalo očekávat, že žalobkyně tuto zakázku realizuje a bude jí zaplacena celková cena díla, která činila 532 632,85 Kč.

15. Přes poučení, které bylo žalobkyni dáno ve smyslu § 118a odst. 2 o. s. ř. žalobkyně uvedla, že netvrdí, že žalovaná své povinnosti porušila úmyslně, šlo u ní o hrubou nedbalost; žalobkyně setrvala na názoru, že žalovaná částka je skutečnou škodou, a proto žádné tvrzení ani důkazní návrhy prokazující splnění podmínek pro náhradu ušlého zisku ve smyslu § 257 odst. 3 zákoníku práce netvrdila ani neprokazovala. Za těchto okolností soud žalobu zamítl, protože žalobkyně neprokázala podmínky pro náhradu škody, které stanoví § 250 odst. 1 zákoníku práce a ust. § 257 odst. 3 zákoníku práce.

16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, má proto nárok na náhradu plných nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování svého práva. Náklady sestávají z odměny advokáta žalované za 4 úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis odporu vč. odůvodnění, 3. účast na jednání 24. 4. 2024, 4. účast na jednání 18. 6. 2024), stanovené podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Za jeden úkon právní služby náleží odměna v sazbě 2 900 Kč (tarifní hodnota 45 000 Kč), celkem odměna činí 11 600 Kč, k tomu náleží režijní náhrada dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za 4 úkony právní služby po 300 Kč, tj. částka 1 200 Kč. Náklady řízení dále tvoří cestovné zástupce žalované k soudu na jednání a zpět za použití osobního vozidla Volvo V70 RZ , SPZ, průměrné spotřebě 5,9 l nafty na 100 km, jedna cesta z , Anonymizováno, do , adresa, a zpět 52 km, za jednu cestu k jednání náleží 410 Kč (dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. cena za litr nafty 38,70 Kč a sazba základní náhrady za používání vozidla za 1 km jízdy 5,60 Kč), celkem za dvě cesty náleží cestovné 820 Kč, a dále náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednáním soudu a zpět v rozsahu celkem 4 půlhodin (2 jednání á 2 půlhodiny) po 100 Kč podle § 14 advokátního tarifu (celkem 400 Kč). Zástupce žalované je plátcem DPH, shora uvedené částky je proto třeba podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. zvýšit o náhradu za 21% DPH ve výši 2 944 Kč (21 % z částky 14 020 Kč). Celkem žalované vznikly náklady řízení ve výši 16 964 Kč. Lhůtu splatnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.