15 CO 90/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa , PSČ obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa , PSČ obec o zaplacení částky 148 499 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 5. 1. 2022, č. j. 21 C 363/2021-45,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. v napadeném rozsahu, tj. co do částky 84 792 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, mění následovně: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 84 792 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 15 856 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 196 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalobu co do částky 148 303 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 18 166,87 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 795,96 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 88 188,70 Kč za dobu od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 87 992,70 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, ve výši 0,5 % ročně z částky 196 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a dále s úrokem ve výši 14 % ročně z částky 88 188,70 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, zamítl (výrok II.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku, pouze však proti zamítavému výroku co do částky 84 792 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala změny rozsudku tak, že jí bude vyhověno v odvoláním uvedeném rozsahu. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že se žalovaný neobohatil o částku 84 792 Kč, kterou předchůdkyně žalobkyně zaplatila na účet uvedený ve smlouvě o zápůjčce, když tento účet nepatří žalovanému. Zdůraznila, že její právní předchůdkyně byla dle smlouvy o zápůjčce povinna poskytnout peněžní prostředky na klientem určený účet č. [bankovní účet], a to co do částky 84 792 Kč. Současně poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu, ze které plyne, že určení bankovního účtu, na který má být vyplacena zápůjčka, je pouze určením platebního místa na základě dohody účastníků smlouvy a nemá žádný vliv na to, kdo se ze smlouvy bezdůvodně obohatí. Pokud byla část poskytnuté zápůjčky zaslána na účet, jehož majitelem není žalovaný, pak tato skutečnost neznamená, že se žalovaný bezdůvodně neobohatil, neboť to byl právě žalovaný, kdo bankovní účet určil. Žalovaný je proto odpovědný za vrácení bezdůvodného obohacení bez ohledu na to, kdo je ve skutečnosti majitelem účtu, na který právní předchůdkyně vyplatila část zápůjčky co do částky 84 792 Kč.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v zamítavém výroku II. v napadeném rozsahu, tj. co do částky 84 792 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení a v závislém nákladovém výroku III., včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a to ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 148 499 Kč s úrokovým příslušenstvím ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným dne [datum], [číslo] na základě které poskytla právní předchůdkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč tak, že částkou ve výši 15 208 Kč byla doplacena dřívější smlouva [číslo] žalovanému byla na účet uvedený ve smlouvě vyplacena částka 84 792 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku, navýšenou o 63 511 Kč, uhradit ve 24 měsíčních splátkách, zaplatil však pouze 15 012 Kč a dluží tak žalobkyni, jíž byla pohledávka z předmětné smlouvy o půjčce postoupena postupní smlouvou ze dne [datum], žalovanou částku sestávající z dlužné jistiny ve výši 88 188,70 Kč, dlužné části poplatku ve výši 60 310,30 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 14 % ročně z dlužné jistiny za dobu od [datum] do [datum] ve výši 5 795,96 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny zápůjčky za dobu od [datum] do [datum] v částce 18 166,87 Kč a dále z běžícího smluvního úroku ve výši 14 % ročně a běžícího úroku z prodlení ve výši 9 % ročně vždy z dlužné jistiny za dobu od [datum] do zaplacení. Okresní soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a v rámci právního posouzení věci shledal posuzovanou smlouvu o zápůjčce neplatnou podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) se závěrem, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, pokud vycházela pouze z prohlášení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, aniž by zejména výdaje žalovaného ověřila. Současně okresní soud dovodil, že zápůjčka byla žalovanému poskytnuta toliko ve výši 15 208 Kč na refinancování dřívější zápůjčky, a pokud dle tvrzení žalobkyně žalovaný zaplatil na uvedenou smlouvu částku 15 012 Kč, okresní soud zavázal žalovaného k zaplacení rozdílu obou částek ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 2993 o. z. ve výši 196 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, neboť k zaplacení dlužné částky byl žalovaný prokazatelně vyzván až předžalobní upomínkou, v níž žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k plnění do [datum]. Ve zbývajícím rozsahu okresní soud žalobu zamítl se závěrem, že v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný byl majitelem účtu uvedeného ve smlouvě, na který měla být podle tvrzení žalobkyně vyplacena zbývající část zápůjčky ve výši 84 792 Kč, a proto se v uvedeném rozsahu ve smyslu ust. § 2991 o. z. na úkor žalobkyně neobohatil. O náhradě nákladů řízení pak okresní soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, neboť žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

6. Odvolací soud v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování dílčím výpisem z účtu ze dne [datum] založeným ve spise na č. l. 36, který sice okresní soud provedl k důkazu, žádná zjištění z něj však nečinil. Z tohoto dílčího výpisu vyplývá, že žalobkyně dne [datum] poukázala na účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] částku 84 792 Kč. Z dalších provedených důkazů pak okresní soud učinil správná a úplná skutková zjištění, na která je možno pro zestručnění odkázat.

7. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu okresního, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. o. z., která současně podléhá právnímu režimu ZoSÚ, byla-li uzavřena mezi podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem, a předmětem smlouvy bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, jak vyplývá z textu samotné smlouvy. Současně za správný považuje odvolací soud i závěr okresního soudu o tom, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením uvedené smlouvy v rozporu s ust. § 86 ZoSÚ řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, když nebyly řádně prověřeny zejména jeho výdaje. Porušení této povinnosti má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy o zápůjčce ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 580 a 588 o. z., k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Ostatně proti závěru o neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce žalobkyně ničeho nenamítala.

8. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce se okresní soud správně zabýval tím, zda a do jaké výše je nároku žalobkyně možno vyhovět z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, když ve smyslu ust. § 87 odst. 1 o. s. ř. z neplatné smlouvy pro porušení povinnosti dle ust. § 86 ZoSÚ vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni, resp. její předchůdkyni jistinu zápůjčky, a to po zohlednění toho, co žalovaný na předmětnou neplatnou smlouvu již zaplatil. Dospěl však k nesprávnému závěru, pokud dovodil, že se žalovaný neobohatil o částku 84 792 Kč zaslanou v souladu se smlouvou na účet uvedený ve smlouvě o zápůjčce, který není účtem žalovaného.

9. Jak vyplývá z dlouhodobě ustálené judikatury, na kterou poukázala v odvolání žalobkyně, vážící se jak k dříve platnému ust. § 457 zák. č. 40/1964 Sb. - občanského zákoníku, tak i k ust. § 2993 zák. č. 89/2012 Sb. - současně platného občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vypořádání z neplatně uzavřené smlouvy probíhá pouze mezi smluvními stranami této smlouvy, neboť spočívá-li bezdůvodné obohacení v plnění na základě neplatné smlouvy, jsou ve vzájemném vztahu pouze její účastníci, což platí bez ohledu na to, zda se v souvislosti s plněním z neplatné smlouvy obohatil i někdo jiný nebo zda v souvislosti s plněním z této smlouvy došlo k bezdůvodnému obohacení i na úkor někoho jiného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2005, sp. zn. 33 Odo 351/2004, ze dne 25. 3. 2009, sp. zn. 32 Odo 1733/2006, ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2323/2009). Sjednaly-li si strany smlouvy, že část plnění bude poskytnuto na uvedený bankovní účet, pak určily způsob plnění závazku banky poskytnout peněžní prostředky, které je však stále plněním vůči druhé smluvní straně, nikoliv vůči třetí osobě, jíž bankovní účet patří. Tato osoba se součástí kontraktu nestává. Je-li proto plněno na bankovní účet uvedený ve smlouvě, jedná se o plnění ve prospěch druhého kontrahenta bez ohledu na to, že poskytnutím plnění získala majetkový prospěch třetí osoba (dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5483/2017 či ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 28 Cdo 808/2011).

10. V podmínkách projednávané věci bylo prokázáno, že si účastníci posuzované smlouvy sjednali, že z dohodnuté zápůjčky ve výši 100 000 Kč bude částka 84 792 Kč poukázána na účet zákazníka uvedený v záhlaví smlouvy, v daném případě na účet č. [bankovní účet], kam předchůdkyně žalobkyně skutečně částku 84 792 Kč poukázala, a to pod variabilním symbolem odpovídajícím číslu předmětné smlouvy o zápůjčce [číslo]. Tímto způsobem původní věřitel splnil svůj závazek k výplatě peněžních prostředků žalovanému, kterému se tak v uvedeném rozsahu dostalo plnění bez ohledu na skutečnost, že uvedený účet není účtem žalovaného, jak vyplývá ze zprávy [obec] spořitelny, jíž okresní soud provedl důkaz. Je-li třeba ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 2993 o. z. vypořádat vzájemná plnění poskytnutá stranami neplatné smlouvy se závazkem žalovaného jakožto klienta a spotřebitele k vrácení jistiny zápůjčky, je žalovaný na jistině zápůjčky povinen vrátit žalobkyni jakožto nástupkyni původního věřitele nejen částku, ke které okresní soud žalovaného zavázal v odvoláním nenapadeném výroku I., ale také částku, která byla žalovanému plněna podle předmětné smlouvy na jím označený účet.

11. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v zamítavém výroku v napadeném rozsahu tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 84 792 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, když v tomto období byl žalovaný prokazatelně v prodlení s vrácením jistiny zápůjčky v uvedeném rozsahu na základě předžalobní upomínky žalobkyně, prokazatelně odeslané žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě o zápůjčce, v níž žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k plnění do [datum]. Tuto lhůtu, o 12 měsíců delší než původně sjednaná splatnost poslední splátky zápůjčky, pak odvolací soud považuje za přiměřenou poměrům žalovaného ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, opak žalovaný netvrdil ani jinak nevyšel v řízení najevo.

12. Současně se změnou napadeného rozsudku odvolací soud v souladu s ust. § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. originárně rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to negativním výrokem, neboť žalobkyně se v řízení, včetně úrokového příslušenství vyčísleného k datu rozhodnutí odvolacího soudu, domáhala celkem zaplacení částky 201 080,86 Kč a úspěšná byla co do částky 91 083,85 Kč, tj. z 45 %. V řízení byl procesně úspěšnější žalovaný, kterému však prokazatelně žádné náklady nevznikly.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že v odvolacím řízení plně procesně úspěšné žalobkyni byla na náhradě nákladů tohoto řízení přiznána částka 15 856 Kč sestávající z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 4 240 Kč, z náhrady odměny za právní zastoupení žalobkyně u dvou úkonů právní služby, a to u sepisu odvolání a účasti u odvolacího jednání, po 4 500 Kč /§ 11 odst. 1 písm. d) a g), § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. - advokátní tarif, z náhrady paušálních nákladů zástupce žalobkyně k uvedeným dvěma úkonům právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% DPH z částky 9 600 Kč ve výši 2 016 Kč.