20 C 405/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Martinou Jílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 11 628 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 630 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 10 998 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 125,45 Kč, úrok ve výši 21,9 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 4. 2025 do 14. 7. 2025, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení a úrok ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 25. 9. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 628 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 10. 2. 2023 smlouvu o povoleném debetu č. 8759/19588/180876403/PD. Na základě této služby byl žalovanému poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání do výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy tím, že nehradil sjednané splátky řádně včas a právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni 14. 1. 2025 prohlásila za splatný. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 125,45 Kč, poplatků ve výši 998 Kč a poplatků za využití povoleného debetu ve výši 630 Kč. Pohledávka byla ke dni 7. 5. 2025 postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 10. 6. 2025. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podáním ze dne 8. 1. 2026 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného tak, že uvedla, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány v potřebných registrech. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 19. 2. 2026, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 17. 2. 2020 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytovat službu běžného účtu č. č. účtu.

6. Ze souhrnu žádosti o úvěrový produkt se podává, že žalovaný podal žádost o navýšení povoleného debetu na částku 10 000 Kč. Uvedl, že nemá žádné pravidelné splátky úvěrů, limit kontokorentu měl 5 000 Kč, své měsíční výdaje uvedl ve výši 5 000 Kč a příjem uvedl ve výši 15 000 Kč.

7. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjče ze dne 10. 2. 2023 se podává, že žalovaný požádal o umožnění debetu do výše 10 000 Kč na účtu č. č. účtu. Výše úrokové sazby byla 21,9 % ročně, poplatek za poskytnutí činil 200 Kč a měsíční poplatek za službu činil 90 Kč. Za zaslání upomínky činil poplatek 499 Kč. Návrh byl ze strany právní předchůdkyně akceptován.

8. Z protokolu o posouzení úvěruschopnosti klienta a prohlášení k protokolu ze dne 29. 5. 2025 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z průměrného příjmu žalovaného na běžném účtu ve výši 23 763 Kč. Žalovaný byl lustrován v databázích. Žalovaný měl interní splátku ve výši 115 Kč a právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z regionálních nákladů ve výši 9 437 Kč.

9. Z mimořádného výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 1. 2000 do 6. 5. 2025 se podává množství kreditních i debetních položek. V roce 2020 je zde pravidelný příjem ze zaměstnání a pravidelným výdajem je platba mobilnímu operátorovi. V roce 2021 je zde patrné množství sázek. Od května 2021 jsou zde patrné platby ze strany úřadu práce. V roce 2022 jsou zde opět pravidelné příjmy ze zaměstnání. V roce 2023 jsou zde patrná čerpání a platby úvěrů (i po splatnosti) a pojištění, jiné pravidelné výdaje z výpisu patrné nejsou. Jsou zde příjmy ze zaměstnání a platby od ČSSZ. Od března 2023 pak z výpisu nejsou patrné žádné příjmy vyjma nových úvěrů. Od května do července 2023 jsou zde patrné platby ze strany úřadu práce. Poté již žádné příjmy vyjma z úvěrů na účtu evidovány nejsou, pouze částky přeposílané z jiného účtu žalovaného.

10. Z výpisu z osobního účtu za období od 25. 5. 2024 do 31. 12. 2024 se podává, že žalovaný měl k 31. 12. 2024 zůstatek na účtu ve výši -10 000 Kč a -630 Kč jako poplatek po splatnosti.

11. Z výpisu z povoleného debetu se podává, že žalovanému byly účtovány poplatky za výzvy dne 18. 6. 2024 a 26. 7. 2026, vždy ve výši 499 Kč. Dále jsou zde patrné zaevidované poplatky po splatnosti, převod nesplacené jistiny k 12. 1. 2025 a úroky v celkové výši 1 125,45 Kč.

12. Z výpisu z běžného účtu za období od 1. 1. 2023 do 31. 1. 2023 se podává, že počáteční zůstatek žalovaného činil -4 980,38 Kč a konečný zůstatek činil -5 000 Kč.

13. Z prohlášení o okamžité splatnosti ze dne 14. 1. 2025 se podává, že právní předchůdkyně prohlásila úvěr k 14. 1. 2025 za splatný a vyzvala žalovaného k úhradě částky 12 768,33 Kč. Prohlášení bylo odesláno žalovanému téhož dne.

14. Z odstoupení od smlouvy ze dne 10. 2. 2025 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila k 25. 2. 2025 od smlouvy o bankovních a dalších službách. Odstoupení bylo žalovanému odesláno dne 11. 2. 2025.

15. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 12. 2023 bylo zjištěno, že společnost I-Xon a. s. jako postupník koupila od postupitele pohledávky za žalovaným, pohledávky byly identifikovány v příloze smlouvy. Postupník za postoupené pohledávky uhradil kupní cenu a postoupení bylo oznámeno žalovanému přípisem ze dne 2. 6. 2025.

16. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 2025/16 ze dne 22. 5. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávky za žalovaným, pohledávky byly identifikovány v příloze smlouvy.

17. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 6. 2025 postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávek žalobkyni.

18. Výzvami k plnění ze dne 10. 6. 2025, odeslanými žalovanému dne 12. 6. 2025, byl žalovaný vyzván k úhradě částek 17 371,85 Kč a 2 459,88 Kč, a to do 7 dnů od odeslání výzev.

19. Další listinné důkazů předložené žalobkyní nebyly soudem pro nadbytečnost provedeny.

20. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouvu o bankovních službách dle ustanovení § 2662 a násl. o. z. a dále smlouva o povoleném debetu. Tato smlouva byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr, protože povolený debet lze považovat za úvěrovou službu vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala, že žalovanému umožní na jeho bankovním účtu č. č. účtu přečerpání (povolený debet) až do výše úvěrového limitu v částce 10 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 21,9 % ročně. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon. Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila mimořádný výpis z účtu žalovaného, ze kterého se však v rozhodné době nepodávají žádné pravidelné příjmy ani výdaje (vyjma splátek několika úvěrů). Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí pohledávky za žalovaným byly postoupeny ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. o. z. a žalovanému bylo toto postoupení písemně oznámeno. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného.

21. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně byla písemně vyzvána k doložení skutečností rozhodných pro posouzení jejího nároku z hlediska vzniku bezdůvodného obohacení, a to zejména ve vztahu k čerpání celkové částky za dobu trvání smluvního vztahu a jaká celková částka byla za dobu trvání smluvního vztahu žalovaným uhrazena. K této výzvě žalobkyně soudu sdělila pouze celkový konečný dluh žalovaného. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska vzniku bezdůvodného obohacení, a to zejména ve vztahu k čerpání celkové částky za dobu trvání smluvního vztahu a jaká celková částka byla za dobu trvání smluvního vztahu žalovaným uhrazena. Povinností žalobkyně bylo nejprve tvrdit, jakou celkovou částku žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu čerpal a jakou následně uhradil. Teprve po řádném doplnění tvrzení dochází k prokazování těchto tvrzení. Žalobkyně svou povinnost tvrzení ve vztahu k celkové čerpané částce a k celkové uhrazené částce za dobu trvání smluvního vztahu nesplnila a v tomto ohledu pak neunesla břemeno tvrzení.

22. S ohledem na uvedené soud žalobu co do částky 10 998 Kč ve II. výroku rozsudku jako nedůvodnou zamítl, když nárok nelze přiznat ani z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z.

23. Co se týče nároku žalobkyně z nepovoleného debetu, pak zde soud postupoval podle § 2665 o. z. ve spojení s § 2395 o. z., když žalobkyně má nárok na zaplacení jistiny nepovoleného debetu. Žalobkyně prostřednictvím výpisu z účtu doložila, že žalovaný přečerpal povolený debet o 630 Kč a soud tedy v I. výroku tohoto rozsudku žalobkyni nárok na tuto částku přiznal.

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalovanému prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

25. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.