20 C 64/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Martinou Jílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o žaloba z rušené držby

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zdržet se veškerých zásahů do nerušeného výkonu držby práva stezky žalobkyně k části pozemku parc. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, , , adresa, , rod. dům, zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, , v katastrálním území , adresa, pracoviště , adresa, , a zdržet se jakéhokoliv zamezování či omezování přístupu žalobkyně k pozemku parc. č. , hodnota, , zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, , v katastrálním území , adresa, u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště , adresa, , a aby žalovaná byla povinna uvést pozemek parc. č. , hodnota, , zapsaný na listu vlastnictví č. , hodnota, , v katastrálním území , adresa, u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště , adresa, , v předešlý stav tak, že odstraní mobilní oplocení, které brání výkonu držby práva stezky žalobkyně na části pozemku parc. č. , hodnota, , zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, , v katastrálním území , adresa, u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště , adresa, , se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 6 655 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 3. 3. 2025 se žalobkyně domáhala ochrany rušené držby dle § 176 a násl. o. s. ř. Uvedla, že je vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , , adresa, , rod. dům, a pozemku parc. č. , hodnota, , zahrada, zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, . Žalovaná je pak vlastníkem sousedních nemovitostí – pozemku parc. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , , adresa, , rod. dům, zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, . Dne 22. 1. 2025 vystavěla žalovaná na hranici pozemků parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, mobilní oplocení, čímž znemožnila průchod z nemovitosti parc. č. , hodnota, na veřejnou komunikaci, a to skrze branku v oplocení žalobkyně. Průchod skrze branku je veden přes část pozemku parc. č. , hodnota, , kdy žalobkyně užívá tuto část pozemku parc. č. , hodnota, k průchodu již po několik desetiletí. Žalobkyně je tak držitelkou práva odpovídající služebnosti stezky. Žalobkyně vykonávala své právo ze služebnosti každodenně, a to tím, že po předmětné části pozemku chodila. Žalovaná výše uvedeným jednáním vypudila žalobkyni z pokojné držby. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně o vystavení mobilního oplocení dozvěděla dne 22. 1. 2025, je žaloba podána včas, neboť od tohoto dne uplyne šestitýdenní prekluzivní lhůta dne 5. 3. 2025.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že ji považuje za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí. Žalovaná vznesla námitku nedostatku své pasivní věcné legitimace, když je žalována z titulu svého vlastnického práva k pozemku parc. č. , hodnota, , na kterém bylo mobilní oplocení umístěno. Pozemek dlouhodobě pronajímá společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, , sídlem , adresa, . Žaloba tak nesměřuje proti osobě, která držbu fakticky aktivně ruší či ohrožuje. Žalovaná dále vznesla i námitku nedostatku aktivní legitimace žalobkyně, když rozporuje, že by žalobkyně byla držitelkou práva odpovídající služebnosti stezky. Ve prospěch žalobkyně nebyla žádná služebnost stezky nikdy zřízena a žalobkyně tak nemůže být držitelkou tvrzeného práva. Žalovaná dále rozporovala i tvrzení žalobkyně, že ta přes pozemek ve vlastnictví žalované chodívala každodenně ke své nemovitosti, když žalobkyně používá jiné dvě brány, které jsou součástí oplocení zahrady rodinného domu ve vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně má zajištěno přímé napojení ze svého pozemku na veřejnou silnici a nemá tak žádný důvod k využívání pozemku žalované. Dle názoru žalované je navíc žaloba podána opožděně po uplynutí zákonné prekluzivní lhůty. Lhůta běží od okamžiku, kdy došlo k prvnímu ohrožení držby, přičemž takové ohrožení může být učiněno i slovním projevem. Žalobkyně byla o plánované instalaci mobilního oplocení z důvodu přípravy staveniště informována s několikaměsíčním předstihem e-maily ze dne 8. 9. 2024, 18. 10. 2024 a 21. 10. 2024. Žalovaná dále uvedla, že v umístění mobilního oplocení nelze spatřovat svévoli, když je na pozemku umístěno jednak z důvodu plánované výstavby boxů a tím související povinnosti zajistit staveniště a zabezpečit ochranu života a zdraví osob, jednak z důvodu snahy zabezpečit areál před vstupem neoprávněných osob.

3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 177 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě 15 dnů od zahájení řízení (3. 3. 2025).

4. Z listu vlastnictví č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, se podává, že žalobkyně je vlastníkem pozemků parc. č. , hodnota, .

5. Z listu vlastnictví č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, se podává, že žalovaná je vlastníkem pozemků parc. č. , hodnota, . Pozemek parc. č. , hodnota, je zatížen věcným břemenem ve prospěch společnosti , právnická osoba, .

6. Z dokumentu označeného jako plánek č. 1 se podává, že pozemky žalobkyně a žalované jsou sousedními pozemky a v plánku je shodně jako na předložené fotografii č. 1 označena část pozemku parc. č. , hodnota, ve vlastnictví žalované, kterou užívala žalobkyně.

7. Z čestných prohlášení , adresa, , , jméno FO, a , jméno FO, shodně vyplývá, že od roku 1997 se branka nerušeně užívala pro vstup na pozemek parc. č. , hodnota, a tomuto nebylo v minulosti nikým bráněno.

8. Z žalobkyní předložených fotografií č. 2-5 se podává, že pozemek žalobkyně byl nejdříve oplocen pletivem a následně byla na stejném místě vybudována zídka s brankou dle projektové dokumentace z roku 1996.

9. Z žalobkyní předložených fotografií č. 6 a 7 se podává, že od branky žalobkyně vede zpevněný chodník.

10. Z projektové dokumentace z 2002 a 2003 ve spojení se stavebním povolením Magistrátu města , adresa, , odboru územního plánování a stavebního řízení, ze dne 18. 8. 2003, sp. zn. , anonymizováno, se podává, že mj. na části pozemku parc. č. , hodnota, dojde ke změně stavby komunikace pro pěší spočívající v provedení nové konstrukce ze zámkové betonové dlažby.

11. Z žalobkyní předložených fotografií č. 8-10 se podává postavení mobilního oplocení, které znemožňuje vstup brankou na pozemek žalobkyně.

12. Z kupní smlouvy ze dne 22. 6. 2021 se podává, že žalovaná koupila mj. pozemek parc. č. , hodnota, od společnosti Innogy Česká republika a. s. s tím, že ve smlouvě bylo uvedeno, že pozemek parc. č. , hodnota, je zatížen věcným břemenem ve prospěch společnosti , právnická osoba, , jak je uvedeno na listu vlastnictví.

13. Z nájemní smlouvy ze dne 22. 12. 2023 se podává, že žalovaná pronajímá společnosti , právnická osoba, nebytové prostory na pozemcích ve vlastnictví žalované. Nájemce má dále nárok na využití prostorů pro příjezd k pronajatým prostorům, mj. vjezd do areálu z příjezdové komunikace – parc. č. , hodnota, .

14. Z kopie katastrální mapy ve spojení s fotografiemi předloženými žalovanou vyplývá přímé napojení pozemku žalobkyně na veřejnou komunikaci, a to prostřednictvím dvou bran.

15. Z e-mailové komunikace mezi , tituly před jménem, , jméno FO, , jednajícím jménem , právnická osoba, a , právnická osoba, , a žalobkyní se podává, že žalovaná upozornila žalobkyni e-mailem ze dne 8. 9. 2024, že v průběhu září/října započnou přípravné práce pro osazení výdejních boxů, které budou umístěny před branou na pozemku parc. č. , hodnota, a z tohoto důvodu bude staveniště ohrazeno a po dobu provádění prací nebude možno používat branku z pozemku žalobkyně na pozemek parc. č. , hodnota, . E-mailem ze dne 18. 10. 2024 žalovaná upozornila žalobkyni na zahájení přípravných prací. Téhož dne reagovala obsáhlým e-mailem žalobkyně tak, že mj. uvedla, že pokud je cílem této akce mimo jiné zamezení stávajícího přístupu brankou do rodinného č. p. , Anonymizováno, , adresa, , dosud z veřejně přístupného místa, které je a bylo po celou dobu tohoto přístupu, žalobkyní udržováno, nelze to vnímat jinak než, že se žalobkyně dovolila odvolat vůči stavebnímu záměru společnosti , právnická osoba, . Žalovaná reagovala e-mailem ze dne 21. 10. 2024 tak, že investor nyní řeší různé možnosti využití areálu a nechce se nijak vázat na řešený projekt s nepravomocným stavebním povolením, na který se žalobkyně odvolává a ve kterém byly domluveny určité věci ve prospěch žalobkyně. Zopakoval, že s ohledem na přípravné práce je tedy nutné staveniště/pracoviště/místo provádění prací řádně zabezpečit.

16. Z trestního oznámení ze dne 11. 2. 2025 č. j. , Anonymizováno, , ve spojení s e-mailovou komunikací s operačním pracovníkem Městské policie , adresa, se podává, že na pozemky žalované opakovaně vnikají osoby, které zde kradou a ničí majetek ve vlastnictví žalované.

17. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaná vlastní sousední pozemky, když žalobkyně dlouhodobě využívala k odchodu ze svého pozemku část pozemku ve vlastnictví žalované, na který ústí branka z pozemku žalobkyně. Na pozemku parc. č. , hodnota, není evidováno žádné věcné břemeno ve prospěch žalobkyně. Žalovaná upozornila dne 8. 9. 2024 žalobkyni, že s ohledem na stavební práce nebude možné využívat branku z pozemku žalobkyně na pozemek parc. č. , hodnota, . Žalovaná následně vystavěla na předmětném místě mobilní oplocení, proti čemuž brojí žalobkyně touto žalobou.

18. Podle ustanovení § 177 odst. 1 o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.

19. Podle ustanovení § 178 o. s. ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

20. Podle ustanovení § 1003 o. z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

21. Podle ustanovení § 1008 odst. 1 o. z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

22. Ústavní soud v usnesení ze dne 24. 10. 2023, sp. zn. I. ÚS 2509/23 uzavřel, že pro rozhodnutí o žalobě z rušené držby je důležité posouzení tří okolností, a to a) jaký byl poslední faktický stav držby (tedy bez ohledu na to, zda byla řádná, poctivá nebo pravá), b) zda došlo k jejímu svémocnému rušení a c) zda došlo ke včasnému podání žaloby z rušené držby. Podle tohoto náhledu vycházejícího z toho, že rozhodnutí o ochraně držby podle § 176 je jakýmsi předběžným opatřením, je tedy pro posouzení důvodnosti žaloby z hmotného práva využitelný pouze § 1008 o. z., jenž stanoví šestitýdenní subjektivní a roční objektivní lhůtu k pování žaloby (k tomu viz komentář k § 180 in: SVOBODA, Karel a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024.).

23. Obecný soud nezkoumá v řízení o žalobě z rušené držby předběžné hmotněprávní otázky, zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou. V řízení totiž nejde primárně o poskytnutí ochrany subjektivním právům, nýbrž o poskytnutí ochrany poslednímu faktickému stavu. Obranu žalovaného tak zásadně mohou představovat pouze námitky co do uplynutí prekluzivní lhůty (§ 1008 odst. 1 o. z.), neexistence žalobcovy držby, případně popření skutečnosti, že držba žalobce byla žalovaným vůbec rušena nebo byla rušena svémocně (k tomu viz komentář k § 180 in: SVOBODA, Karel a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024.).

24. Z důvodové zprávy se podává, že žaloba z rušené držby je žalobou, která směřuje pouze k ochraně posledního stavu držby a k jeho navrácení. Nejde tedy o žalobu o právu, jíž by se žalobce domáhal petitorní ochrany, nýbrž o žalobu o faktickém stavu, jíž se žalobce domáhá posesorní ochrany. V důsledku toho může být žalobci posesorní ochrana poskytnuta i tam, kde je zjevné, že mu žádné subjektivní právo nepřísluší a že tedy např. držbu vlastnického práva vykonává jako nevlastník. Soud proto také není oprávněn zkoumat právní otázky, nýbrž omezí se jen na zjištění skutkového stavu.

25. S ohledem na výše uvedené se tedy soud zabýval pouze posouzením okolností, jak je nastínil Ústavní soud, a to a) jaký byl poslední faktický stav držby (tedy bez ohledu na to, zda byla řádná, poctivá nebo pravá), b) zda došlo k jejímu svémocnému rušení a c) zda došlo ke včasnému podání žaloby z rušené držby.

26. Poslední faktický stav držby byl dle názoru soudu prokázán jak důkazy předloženými žalobkyní, tak žalovanou. Žalobkyně využívala část pozemku ve vlastnictví žalované jako stezku vedoucí z jejího pozemku na obecní pozemek. Poslední faktický stav byl tedy takový, že žalobkyně se chovala jako by jí svědčilo právo stezky k předmětné části pozemku ve vlastnictví žalované. Toto zjištění podporuje i sdělení žalované z e-mailu ze dne 8. 9. 2024, kde žalovaná upozorňuje žalobkyni, že nebude možné využívat branku vedoucí z pozemku žalobkyně na pozemek žalované parc. č., Anonymizováno, , hodnota, .

27. Co se týče svémocného rušení držby, pak zde soud neměl k dispozici žádné konkrétní nákresy, „projekt“ k výstavbě výdejních boxů či rozhodnutí stavebního úřadu, o kterém strany psaly v e-mailové komunikaci, avšak z nasprejovaných linií na předložených fotografiích dle názoru soudu vyplývá, kam až budou výdejní boxy zasahovat. Z předložených vyjádření ani důkazů pak není zřejmé, kdy by mělo dojít k výstavbě výdejních boxů a zda s ohledem na uvedený termín nebylo vystavění mobilního oplocení předčasné. Argument žalované, že mobilní oplocení bylo vystaveno i z důvodu snahy zabezpečit areál před vstupem neoprávněných osob dle názoru soudu neospravedlňuje jeho vystavění podél plotu žalobkyně, když z této strany cizí osoby do areálu pravděpodobně (i dle informací z trestního oznámení a e-mailu městské policie) nevnikají. Rušení držby musí být svémocné; takovým je každý zásah do držby, „ať se stal v jakékoli formě, s výjimkou zásahu dovoleného právem.“ O dovolený zásah jde v případě, kdy právo umožňuje zásah do cizí držby. I když má tedy někdo právo na držbu (například nedržící vlastník), nemůže je uplatnit svémocně [k tomu viz komentář k § 1003 in: SPÁČIL, Jiří a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021.]. S ohledem na uvedené tak dle názoru soudu žalovaná rušila držbu žalobkyně svémocně, když zasáhla do faktického stavu držby, jak byl výše zjištěn.

28. Soud se následně zabýval tím, zda došlo ke včasnému podání žaloby z rušené držby, když je zapotřebí, aby žaloba byla podána do šesti týdnů ode dne, kdy se žalobkyně dozvěděla o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší. Přičemž rušení může spočívat i ve verbálním projevu; tak zakáže-li někdo písemně či ústně tomu, kdo pokojně užívá cestu (jako držitel práva) přes sousedův pozemek, může se držitel práva cesty bránit posesorní žalobou [k tomu viz komentář k § 1003 in: SPÁČIL, Jiří a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021.]. Lze konstatovat, že jde především o vědomost o rušebním činu [k tomu viz komentář k § 1008 in: SPÁČIL, Jiří a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021.].

29. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že žaloba z rušené držby byla podána opožděně po uplynutí šestitýdenní prekluzivní lhůty a k této lhůtě soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Žalobkyně se o záměru narušení její držby ze strany žalované dozvěděla z e-mailu ze dne 8. 9. 2024, který se do její dispozice dostal nejpozději dne 18. 10. 2024, kdy žalované odpověděla. Tímto dnem nejpozději tedy začala běžet šestitýdenní prekluzivní lhůta, která uplynula dne 29. 11. 2024. Žalobkyně podala žalobu dne 3. 3. 2025 a tedy zjevně opožděně.

30. S ohledem na uvedené soud žalobu zamítl z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty k podání žaloby.

31. Jde-li o námitku nedostatku aktivní legitimace žalobkyně, když žalovaná rozporovala, že by žalobkyně byla držitelkou práva odpovídající služebnosti stezky, pak tato námitka není dle soudu relevantní, když v daném řízení nejde o existenci práva. Ani žalovaný, který je vlastníkem pozemku, který žalobce – držitel jiného práva – z hlediska hmotného práva neoprávněně užívá jako soukromou cestu, nemůže uplatnit petitorní námitku, že žalobci ve skutečnosti právo cesty (ať již věcné, nebo obligační), jehož výkonu žalovaný zabránil, nenáleží. Spor se vede o držbu a její rušení, nikoli o existenci práva k takovému jednání [k tomu viz komentář k § 1003 in: SPÁČIL, Jiří a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021.].

32. Jde-li o námitku nedostatku pasivní legitimace žalované, pak tato námitka se jeví soudu zcela účelovou. Žalovaná je vlastníkem předmětného pozemku a jednatel žalované informoval o chystaných stavebních pracích žalobkyni. Z předložené nájemní smlouvy navíc ani nevyplývá, že by byl nájemci pronajímán i dotčený pozemek parc. č. , hodnota, , když z nájemní smlouvy vyplývá pouze nárok na využití prostorů pro příjezd k pronajatým prostorům přes pozemek parc. č. , hodnota, .

33. Jde-li pak o námitku žalované, že žalobkyně užívá jiné dvě brány, pak ani tato námitka dle názoru soudu není relevantní, když žalobkyně tvrdí držbu práva stezky, a nikoliv práva nezbytné cesty.

34. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyně je k jejich náhradě povinna zcela úspěšné žalované, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení žalovanou účelně vynaložené činí částku 6 655 Kč a představují odměnu za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k žalobě) v celkové výši 4 600 Kč, když za tarifní hodnotu je dle § 9 odst. 1 AT, ve znění od 1. 1. 2025, považována částka 30 000 Kč a sazba za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 5 AT částku 2 300 Kč, 2 režijní paušál po 450 Kč, celkem tedy 900 Kč (§ 13 odst. 4 AT, ve znění od 1. 1. 2025), a náhradu za daň z přidané hodnoty v celkové částce 1 155 Kč, když zástupce žalované je plátcem DPH.

35. Soud nepřiznal žalované na náhradě nákladů řízení odměnu za poradu s klientem dne 12. 3. 2025, když první poradu s klientem zahrnuje již odměna za přípravu a převzetí zastoupení (k tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2017, č. j. 2 VSPH 1528/2015-A-41 či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 2432/20).

36. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalobkyně zavázána zaplatit tuto částku zástupci žalované. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.