22 C 375/2023

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 39 097,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 042 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 055,20 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 592,42 Kč, kapitalizovaným úrokem 868,24 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 010,28 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 8 % ročně z částky 14 469,62 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit na soudním poplatku z žaloby částku 412 Kč České republice – Okresnímu soudu v Karviné ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 39 097,20 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její předchůdkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, uzavřela s žalovaným dne 20. 1. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále také jako „smlouva č. , hodnota, “), na základě níž poskytla žalovanému 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i úrok v pevné výši 507 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 4 900 Kč, úhradu za administrativní činnost 1 385 Kč a úhradu za hotovostní inkaso splátek 1 800 Kč, tedy celkem částku 18 592 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas a předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila. Dále jí vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty sjednané ve smlouvě. Žalobkyně po žalovaném požaduje dlužnou jistinu 7 934,75 Kč, úrok 320,90 Kč, poplatek za uzavření úvěru 3 706 Kč, administrativní poplatek 1 088,06 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 414,29 Kč, smluvní pokutu 6 500 Kč, kapitalizovaný úrok 456,71 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 844,01 Kč, úrok 8 % ročně z jistiny úvěru 7 934,75 Kč a úrok z prodlení 15 % ročně z dlužné jistiny a dlužných úroku 8 255,65 Kč, obojí ode dne 12. 7. 2023. Dále předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 26. 11. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále také jako „smlouva č. , hodnota, “), na základě níž poskytla žalovanému 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i úrok v pevné výši 507 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 4 900 Kč, úhradu za administrativní činnost 1 385 Kč a úhradu za hotovostní inkaso splátek 1 800 Kč, tedy celkem částku 18 592 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas a předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila. Dále jí vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty sjednané ve smlouvě. Žalobkyně po žalovaném požaduje dlužnou jistinu 6 534,87 Kč, úrok 219,76 Kč, poplatek za uzavření úvěru 2 960 Kč, administrativní poplatek 890,23 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 157,14 Kč, smluvní pokutu 6 371,20 Kč, kapitalizovaný úrok 411,53 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 748,41 Kč, úrok 8 % ročně z jistiny úvěru 6 534,87 Kč a úrok z prodlení 15 % ročně z dlužné jistiny a dlužných úroku 6 754,63 Kč, obojí ode dne 12. 7. 2023. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po předžalobní výzvě, která mu byla zaslána prostřednictvím zástupce žalobkyně. Pohledávky byly ke dni 7. 8. 2023 postoupeny na žalobkyni.

2. Žalobkyně dále tvrdila, že původní věřitelka s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány doklady předloženými žalovaným a byly zaznamenány do žádosti o úvěr. Žalovaný v žádosti o úvěr ze dne 20. 1. 2022 uvedl, že je zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, a jeho měsíční příjem činí 24 621 Kč, jeho měsíční výdaje jsou 17 885 Kč. V žádosti o úvěr ze dne 26. 11. 2021 uvedl, že je zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, a jeho měsíční příjem činí 21 435 Kč, jeho měsíční výdaje jsou 14 956 Kč. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaném.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Z listiny nazvané jako smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 1. 2022 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Podle této smlouvy žalovaný převzal při jejím podpisu v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč a zavázal se ji vrátit spolu s úrokem 507 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru 4 900 Kč, úhradou za vyhodnocení úvěru 1 385 Kč a inkasním poplatkem 1 800 Kč, tj. celkem 18 592 Kč, v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč.

5. Z žádosti o úvěr ze dne 20. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, a jeho měsíční příjem činí 24 621 Kč, jeho měsíční výdaje za bydlení a energie činí 7 000 Kč měsíčně, za dopravu, jídlo a osobní náklady 4 000 Kč, srážky ze mzdy, výživně 4 893 Kč, měsíční splátky stávajících půjček 1 992 Kč, celkem 11 000 Kč. Dále uvedl, že bydlí v nájmu a má jednu vyživovací povinnost. Dle žádosti byly příjmy ověřeny z výplatní pásky a pracovní smlouvy.

6. Z přehledu transakcí ke smlouvě č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný uhradil 4 128 Kč.

7. Z listiny nazvané jako smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 11. 2021 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Podle této smlouvy žalovaný převzal při jejím podpisu v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč a zavázal se ji vrátit spolu s úrokem 507 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru 4 900 Kč, úhradou za vyhodnocení úvěru 1 385 Kč a inkasním poplatkem 1 800 Kč, tj. celkem 17 885 Kč, v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč.

8. Z žádosti o úvěr ze dne 26. 11. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, a jeho měsíční příjem činí 21 435 Kč, jeho měsíční výdaje za bydlení a energie činí 8 700 Kč měsíčně, za dopravu, jídlo a osobní náklady 2 000 Kč, srážky ze mzdy, výživně 3 592 Kč, měsíční splátky stávajících půjček 664 Kč, celkem 14 956 Kč. Dále uvedl, že bydlí v nájmu a má jednu vyživovací povinnost. Dle žádosti byly příjmy ověřeny z výplatní pásky a pracovní smlouvy.

9. Z přehledu transakcí ke smlouvě č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný uhradil 6 830 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek ze dne 2. 8. 2023 bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy č. , hodnota, a č. , hodnota, byla předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., postoupena žalobkyni.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . adresovala žalovanému přípis, v němž mu oznamovala, že svou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni.

12. Z předžalobní upomínky ze dne 1. 11. 2023 a podacího lístku ze dne 2. 11. 2023 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, a to do 16. 11. 2023.

13. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

17. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno nejpozději doručením předžalobní výzvy.

22. Smlouva byla uzavřena předchůdcem žalobkyně jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož je na smlouvu nutno aplikovat kromě ustanovení o. z. také zákon o spotřebitelském úvěru, který upravuje povinnost věřitele zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. K neplatnosti smluv soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

23. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle §§ 86 a 87 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smluv předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Věřitel této své povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, tedy pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do zákaznické karty, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Soud přitom v dané věci konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nedostála, když doložila pouze žádosti o úvěr obsahující prohlášení žalovaného o výši jeho příjmů, přičemž nebylo prokázáno, že by byly údaje uvedené v této listině ověřeny i příslušnými doklady, žalobkyně soudu žádné důkazy nepředložila. Co se týče výdajů žalovaného, ty předchůdkyně žalobkyně blíže nezkoumala a vycházela pouze ze sdělení žalovaného, aniž by je dále ověřovala.

24. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18). Žalobkyně byla u jednání poučena podle § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), přesto k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného ničeho dalšího netvrdila ani nedoložila.

25. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Spotřebitel je však povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Žalovaný na základě neplatné smlouvy č. , hodnota, obdržel částku 10 000 Kč, uhradil pouze 4 128 Kč, byl proto zavázán k vrácení částky 5 872 Kč a na základě neplatné smlouvy č. , hodnota, obdržel částku 10 000 Kč, uhradil pouze 6 830 Kč, byl proto zavázán k vrácení částky 3 170 Kč, tedy celkem 9 042 Kč. Pokud jde o požadované příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení, za jí požadované období, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 20. 4. 2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 ZosÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. (Stejně tak rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 26. 1. 2024, č. j. , spisová značka, .) Žaloba tak byla ve zbylé části zamítnuta s ohledem na shora uvedené.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

27. Žalobkyně byla zavázána zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 412 Kč, neboť podle položky 2 bodu 2. sazebníku soudních poplatků, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Podle položky 1 bodu 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky vyšší než 20 000 Kč, činí poplatek 5 %, tedy 1 955 Kč, přičemž žalobkyně již uhradila 1 543 Kč.