24 C 203/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Pelikánem, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 171 487,16 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 171 487,16 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci úrok ve výši 16,9 % ročně z částky 170 000 Kč za dobu od 12. 2. 2024 do 12. 3. 2024, dále úrok ve výši 15 % ročně z částky 170 000 Kč od 22. 2. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 15 % ročně z částky 170 000 Kč od 13. 3. 2024 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 6 006,66 Kč za dobu od 27. 11. 2023 do 11. 2. 2024, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na nákladech řízení částku ve výši 6 950 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 18. 3. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 170 000 Kč, úrok 16,9 % ročně z pohledávky 170 000 Kč od 12. 2. 2024 do 12. 3. 2024, úrok 15 % ročně z pohledávky 170 000 Kč od 22. 2. 2024 do zaplacení, úrok 15 % ročně z pohledávky 170 000 Kč od 13. 3. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 6 006,66 Kč od 27. 11. 2023 do 11. 2. 2024, a částku 1 487,16 Kč. Žalobce uzavřel s žalovaným dne 3. 4. 2017 Rámcovou smlouvu č. hodnota, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. č. účtu. Dne 27. 11. 2023 uzavřel žalovaný s žalobcem dodatek č. 11 k Rámcové smlouvě – Smlouvu o úvěru č. anonymizováno. Úvěr ve výši 170 000 Kč byl žalovanému téhož dne vyplacen na běžný účet. Posouzení úvěruschopnosti provedl žalobce na základě informací, které mu žalovaný poskytl v žádosti o úvěr a dále z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta (v případě žádosti o úvěr žalobce používá úvěrovou zprávu z Bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z Nebankovního registru klientských informací a dále informace z některých společností patřících do skupiny PPF). Žalovaný se zavázal měsíčně hradit splátku úvěru v celkové výši 2 927 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku 16,9 % p. a., a to vždy k 13. dni měsíce počínaje dnem 13. 12. 2023 s tím, že předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 13. 11. 2033. Žalovaný neuhradil žádnou splátku, a proto žalobce přistoupil dne 12. 2. 2024 k ukončení smlouvy a zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 170 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru (kapitalizovaný úrok) ve výši 6 006,66 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků ode dne načerpání úvěru, tj. ode dne 27. 11. 2023 do dne předcházejícího dni zesplatnění, tedy do dne 11. 2. 2024, konkrétně pak (počet dnů prodlení/365 x aktuální jistina x 16,9/100). Žalobce dále požadoval od 13. 3. 2024 smluvní úrok 15 % ročně, a to v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smluvními stranami bylo mj. sjednáno, že žalovaný bude disponovat s penězi na běžném účtu jen do výše dostupného zůstatku. Dále se žalovaný zavázal udržovat na běžném účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby, a pokud se dostane do minusu, zaplatí příslušnou částku nejpozději do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobcem vyzván. Účet se tedy neměl nikdy dostat do debetu (záporného zůstatku). Navzdory shora uvedenému se žalovaný na svém běžném účtu dostal do nepovoleného debetu ve výši 1 487,16 Kč.

2. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Rámcovou smlouvou č. hodnota ze dne 3. 4. 2017, dodatkem č. 11 k rámcové smlouvě ze dne 27. 11. 2023 a výpisem z běžného účtu žalovaného bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému na jeho účet dne 27. 11. 2023 spotřebitelský úvěr ve výši 170 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobci vrátit v měsíčních splátkách po 2 927 Kč počínaje 13. 12. 2023. Výpisem z běžného účtu žalovaného ze dne 15. 3. 2024 bylo prokázáno, že na účtu je konečný zůstatek mínus 1 487,16 Kč. Výzvou ze dne 12. 2. 2024 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 177 493,82 Kč do 21. 2. 2024.

4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

5. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), popř. smlouvy o poskytnutí zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) dále vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li věřitel spotřebiteli úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.).

8. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných a soudem provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). Tvrzení žalobce o žalovaným poskytnutých informacích ohledně schopnosti úvěr splácet nebyly prokázány.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobci právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobě, co do žalovaným nevrácené jistiny úvěru ve výši 170 000 Kč vyhověl. Dále soud ve smyslu § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (vydání bezdůvodného obohacení) vyhověl i co do vrácení nepovoleného záporného zůstatku na účtu ve výši 1 487,16 Kč.

10. Tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu žalovaný soudu ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neposkytl. Není-li doba pro vrácení mezi účastníky nesporná, rozhoduje o ní soud. Okresní soud uložil žalovanému povinnost vrátit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku, když za dané situace je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalovaného v této lhůtě částku uhradit (k době přiměřené možnostem a k splatnosti srov. bod 16 a 17 rozsudku Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, jež lze dohledat na internetových stránkách Nejvyššího soudu).

11. Ve zbytku soud žalobu na zaplacení úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 170 000 Kč za dobu od 12. 2. 2024 do 12. 3. 2024, dále úrok ve výši 15 % ročně z částky 170 000 Kč od 22. 2. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 15 % ročně z částky 170 000 Kč od 13. 3. 2024 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 6 006,66 Kč za dobu od 27. 11. 2023 do 11. 2. 2024, zamítl.

12. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu. Žalobce měl neúspěch ve věci v poměrně nepatrné části, a proto soud žalobci přiznal plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Náklady řízení se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 860 Kč a z cestovného k jednání soudu hromadným dopravním prostředkem ve výši 90 Kč. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.).