24 C 360/2023

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Pelikánem, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátkou Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 15 994 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 2 731,40 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 8 760,60 Kč, dále 8,5% roční úrok z prodlení z částky 11 492 Kč od 30. 12. 2017 do zaplacení, částku ve výši 4 502 Kč a úrok ve výši 76,37 % ročně z částky 8 625,26 Kč od 30. 12. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 20 498 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 11. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku ve výši 11 492 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 492 Kč ve výši 8,05 % ročně od 30. 12. 2017 do zaplacení, dále částku ve výši 4 502 Kč a úrok ve výši 76,37 % ročně z částky 8 625,26 Kč od 30. 12. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 20 498 Kč. Žalobce tvrdil, že mezi účastníky byla dne 16. 5. 2017 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na zakladě které byl žalované na účet poskytnut dne 19. 5. 2017 úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 109,68 % ročně splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši 949 Kč, splatných vždy k 24. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červnem 2017. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalobci uhrazena dne 22. 6. 2017 částka 949 Kč, dne 20. 7. 2017 částka 949 Kč, dne 20. 7. 2017 částka 51 Kč, dne 21. 9. 2017 částka 898 Kč a dne 10. 10. 2017 částka 949 Kč. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek žalobce úvěr zesplatnil a domáhal se úhrady nové jistiny úvěru ve výši 10 194 Kč (která odpovídala zbývající dlužné původní jistině ve výši 8 625,26 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 1 568,74 Kč) s příslušenstvím. Dále se domáhal smluvní pokuty ve výši 498 Kč s příslušenstvím, náhrady nákladů v souvislosti s prodlením žalované ve výši 800 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 10 194 Kč za každý den prodlení, a to od 30. 12. 2017 do data vyhotovení žaloby ve výši 4 502 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 8 625,26 Kč od 30. 12. 2017 do zaplacení s tím, že tento úrok byl požadován v nominální roční úrokové sazbě 76,37 %.

2. Žalovaná na svou obranu uvedla, že v rámci insolvenčního řízení byla dlužná částka uhrazena.

3. Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 5. 2017, akceptovaným žalobcem dne 19. 5. 2017, bylo prokázáno, že žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který měla žalovaná žalobci splatit v 18 měsíčních splátkách po 949 Kč se splatností vždy ke každému 24. dni kalendářního měsíce. Mezi účastníky byla dohodnuta pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru ve výši 109,68 % ročně. Celkem měla žalovaná žalobci uhradit částku ve výši 17 082 Kč. Listinou označenou jako Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 5. 2017, doručenou žalované dne 25. 5. 2017, žalobce sdělil žalované, že požadovaný úvěr byl schválen a zároveň k oznámení přiložil splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že dne 19. 5. 2017 byla na účet žalované připsána částka 10 000 Kč. Výzvou ze dne 24. 11. 2017 a výzvou ze dne 27. 12. 2017 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. K výzvám žalobce nepředložil doklady o jejich doručení žalované. Z hodnocení klienta vyplývá, že pravidelný měsíční příjem žalované činí 12 154 Kč, výdaje činí životní minimum žalované ve výši 3 410 Kč, splátka , právnická osoba, ., 949 Kč, náklady na bydlení (včetně nájemného a inkasa) 2 500 Kč, ostatní (doprava, kurzy, záliby apod.) 500 Kč. Celkem výdaje žalované činí 7 359 Kč. Volné prostředky žalované byly v hodnocení klienta uvedeny částkou ve výši 3 795 Kč. Dále z hodnocení vyplývá, že žalovaná je vyučena, žije s rodiči a je zaměstnána na dobu určitou v , právnická osoba, Příjmy žalované byly podloženy pracovními smlouvami, mzdovými lístky, výpisy z účtu a potvrzením ČSSZ ze dne 9. 5. 2017 o invalidním důchodu prvního stupně ve výši 6 154 Kč. Z výpisu záznamu z registru SOLUS ze dne 15. 5. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná nemá žádný záznam. Z výpisu NRKI bylo zjištěno, že u žalované je uvedeno skóre 507, což dle přiložené legendy znamená, že klient je hodnocen jako nízké riziko. Smlouva je hodnocena jako špatná (negativní příznak). Předžalobní výzvou ze dne 8. 11. 2023, odeslanou téhož dne, vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužné částky do 15 dnů od data odeslání výzvy. Z vyjádření žalobce vyplynulo, že žalovaná do zesplatnění úvěru uhradila 3 796 Kč. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2018, č. j. , spisová značka, -A-6, rozhodl soud o úpadku žalované a povolil oddlužení. Z insolvenčního rejstříku (seznamu přihlášených pohledávek) bylo zjištěno, že vůči žalované bylo od různých společností, včetně žalobce, uplatněno ke dni 25. 4. 2018 celkem , hodnota, pohledávek ve výši 415 608,44 Kč. Z přihlášky pohledávky bylo dále zjištěno, že žalobce uplatnil v insolvenčním řízení z výše uvedeného úvěru celkem částku 11 991 Kč. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, , Anonymizováno, ze dne 19. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná nebyla osvobozena od placení pohledávek věřitelů, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Z odůvodnění rozhodnutí dále vyplývá, že žalovaná za 60 měsíců trvání splátkového kalendáře uhradila 28,96 % zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů.

4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

5. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1. 12. 2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).

8. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalované (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť odporuje zákonu (§ 580 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. - o. z.). Žalobce neověřoval skutečné výdaje žalované na bydlení a živobytí, přičemž do hodnocení uvedl pouze částku životního minima, která sama o sobě nemá žádnou vypovídací hodnotu o nákladech na jídlo, léky, ošacení, hygienické potřeby, dopravu do zaměstnání apod. Nelze přehlédnout, že žalovaná měla celou řadu dalších nesplacených úvěrů.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobci právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Žalovaná žalobci uhradila celkem částku 7 268,60 Kč (3 796 Kč plus 28,96 % z uplatněné částky v insolvenčním řízení ve výši 11 991 Kč, což činí 3 472,60 Kč.) Za této situace soud žalobě, co do žalovanou nevrácené jistiny ve výši 2 731,40 Kč (10 000 Kč – 7 268,60 Kč), vyhověl. Soud v souladu s § 160 odst. 1 občanského soudního řádu uložil žalované povinnost vrátit dlužnou částku do tří měsíců od právní moci rozsudku.

10. Ve zbytku byla žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 8 760,60 Kč, dále 8,5% roční úrok z prodlení z částky 11 492 Kč od 30. 12. 2017 do zaplacení, částku ve výši 4 502 Kč a úrok ve výši 76,37 % ročně z částky 8 625,26 Kč od 30. 12. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 20 498 Kč, zamítnuta.

11. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení převážně neúspěšný, žalované, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly.