25 C 148/2018

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Hrdinové a přísedících Ing. Miroslavy Veselkové a Bc. Dagmar Vaňkové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným:

1. Jméno žalované ., IČO Anonymizováno sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A 2. Jméno advokáta B ., IČO Anonymizováno sídlem Adresa advokáta B zastoupená advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C 3. Jméno advokáta D ., IČO Anonymizováno sídlem Adresa advokáta D zastoupená advokátem Jméno advokáta E sídlem Adresa advokáta E pro 605 326 Kč s příslušenstvím I. Žaloba, aby žalovaní 1., 2. a 3. byli povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci 605 326 Kč s příslušenstvím, se zamítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1. na náhradě nákladů řízení 192 288 Kč k rukám , Jméno advokáta E, , advokáta se sídlem , adresa, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2. na náhradě nákladů řízení částku 228 605 Kč k rukám , Jméno advokáta C, , advokáta se sídlem v , adresa, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 3. na náhradě nákladů řízení 192 288 Kč k rukám , Jméno advokáta E, , advokáta se sídlem , adresa, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.V. Česká republika nemá vůči účastníkům řízení právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou ze dne 25. 8. 2017 (změněnou se souhlasem soudu) domáhal, aby všichni žalovaní byli povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku celkem 605 326 Kč. Tato částka sestávala z náhrady bolestného 50 000 Kč (200 bodů po 250 Kč), náhrady za ztížení společenského uplatnění 450 000 Kč (1 800 bodů po 250 Kč), náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 30. 4. 2016 do 31. 3. 2017 ve výši 85 836 Kč, náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 1. 4. 2017 do 14. 5. 2017 ve výši 13 440 Kč a o částku 6 050 Kč, která byla zaplacena za vypracování znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalobce odůvodnil žalobu především tím, že trpí posttraumatickou stresovou poruchou a tato újma na zdraví byla mu způsobena za trvání pracovního poměru u všech žalovaných při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, protože žalovaní porušovali právní předpisy.

2. Všichni žalovaní navrhovali zamítnutí žaloby s odůvodněním, že z žaloby nevyplývá, na základě jakých okolností přičitatelných konkrétním žalovaným mělo dojít k údajnému vzniku újmy žalobce a jakého porušení svých povinností se měli žalovaní případně dopustit. Dále namítali, že není zřejmé, na základě čeho by měla být založena solidární odpovědnost všech žalovaných. Žalovaný 2) navrhl zamítnutí žaloby rovněž z důvodu promlčení.

3. Žalobce v průběhu řízení žalobu opakovaně upravoval a doplňoval níže uvedenými rozsáhlými podáními, z nichž bylo možné vyrozumět, že škoda na zdraví vznikla žalobci (podle jeho poněkud neurčitých tvrzení) z titulu pracovních úrazů a nejrůznějších porušení právních povinností žalovaných.

4. V doplnění žaloby ze dne 8. 3. 2018 žalobce uvedl, že u žalovaných 1) až 3) pracoval jako vrátný a člen výjezdové skupiny, byl využíván v případě vloupání či pokusů o vniknutí do bytů , Anonymizováno, , k řešení problémových situací s nájemníky bytů a domů a domácího násilí, v době od 1. 8. 2014 do 1. 1. 2015 žalobce jezdil ve výjezdové skupině sám. Žalobci bylo mnohokrát vyhrožováno smrtí nebo těžkým ublížením na zdraví a v důsledku toho dne 30. 4. 2016 onemocněl a byla mu diagnostikována posttraumatická stresová porucha.

5. U jednání dne 27. 9. 2018 žalobce upřesnil, že mu vznikla újma na zdraví zapříčiněná protiprávním jednáním žalovaných. Protiprávnost uvedeného jednání spatřuje žalobce v „neoprávněných výjezdech“ v době od 1. 8. 2014 do 30. 4. 2016. Žalobce neměl v náplni práce činnost, kterou žalovaní po žalobci požadovali. Žalobce byl na lékařské prohlídce pouze v roce 2014, kdy byl posuzován jako vrátný domovník, nebyl na preventivních prohlídkách v roce 2015 a 2016. Žalobce tvrdil, že tímto své povinnosti porušili žalovaní 1) a 3). Kdyby totiž žalobce tyto preventivní prohlídky podstoupil, pak by mu lékař nedovolil pracovat jako člen výjezdových skupin. V důsledku tohoto protiprávního jednání vznikl následek - posttraumatická porucha zapříčiněná působením otřesných zážitků. Jednotlivé případy protiprávního jednání žalovaných specifikoval žalobce tak, že dne 1. 10. 2015 na adrese , adresa, došlo k vloupání do objektu dvěma osobami, které žalobce zadržel. Podezřelí se chovali arogantně a objekt byl zabezpečen až do příjezdu policie. Poté žalobce zmínil blíže neurčený incident, který se měl odehrát "těsně před zhroucením žalobce v práci" kolem 30. 4. 2016, kdy nějaká osoba romského původu vyhrožovala žalobci nožem, že žalobce podřízne a zabije i jeho dítě.

6. Podáním ze dne 10. 10. 2018 žalobce žalobu znovu doplnil a popsal "několik konkrétních případů výjezdů", a to: dne 31. 12. 2014 byl vyslán dispečerem na adresu , adresa, , kde se vloupala cizí osoba. Po příjezdu policie žalobce vstupoval jako první do objektu, aby odemkl dveře. Dále byl zmíněn incident bez data, který se měl odehrát na , adresa, , kde došlo k napadení několika osob nožem. Žalobce incident uklidnil, zabránil dalším útokům a čekal na policii. Poté žalobce označil incident ze dne 7. května 2015 na stejné adrese, kde došlo k vzájemné rvačce několika žen. Žalobce vystupoval jako svědek, přičemž útok přerušil a zabránil dalším útokům, zavolal záchrannou službu a policii. Žalobce dále popsal incident bez uvedení data na stejné adrese, šlo opět o rvačku mezi několika osobami (, právnická osoba, , , jméno FO, ). Dne 1. října 2015 se žalobce zúčastnil již výše uvedeného incidentu , adresa, , kde došlo ke vloupání. Posléze žalobce označil incident z konce dubna 2017, kdy mu bylo vyhrožováno nožem.

7. Žalobce dodal, že obdobných incidentů, výjezdů a zásahů v hlídaných objektech byly desítky až stovky a uvedl, že porušení právních povinností žalovaných 1) a 3) spatřuje v tom, že žalovaný 1) nařizoval žalobci neoprávněné výjezdy, přičemž žalobce pracoval na pozici vrátný a nikoli člen výjezdové skupiny, nebyl poslán ani na pracovně lékařskou prohlídku. Pracovní poměr žalobce trval bez vědomí lékaře závodní preventivní péče. Druhý žalovaný porušil své povinnosti tím, že rovněž nařizoval žalobci neoprávněné výjezdy v době, kdy žalobce pracoval na pozici vrátný, žalobce byl poslán tímto žalovaným na vstupní lékařskou prohlídku, avšak v pracovní smlouvě sjednány výjezdy neměl. U třetího žalovaného byl žalobce sice zaměstnán s druhem práce "výjezd či člen výjezdové skupiny", ale bez vědomí lékaře preventivní péče. V podání ze dne 15. 11. 2018 se žalobce vracel k událostem uvedeným shora, nic dalšího nedodal.

8. U jednání dne 19. 11. 2018 žalobce upřesnil žalobu v tom smyslu, že 25. 4. 2016 se žalobce na pracovní směně zhroutil, protože mu bylo vyhrožováno nožem osobou romského původu.

9. Soud zkoumal skutkový stav věci a zjistil, že žalobce pracoval nejprve na základě dohody o provedení práce ze dne 23. 7. 2014 u společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, , od 1. 8. 2014 jako vrátný. Posléze s tímto zaměstnavatelem uzavřel pracovní smlouvu dne 1. 1. 2015 na dobu určitou do 30. 6. 2015, postupně prodlouženou do 30. 6. 2018, kdy byl opět zařazen jako vrátný. S účinností od 1. 6. 2016 došlo k přechodu práv a povinností z pracovního poměru žalobce podle § 338 zákoníku práce ze společnosti , právnická osoba, na společnost , Jméno žalované, . (1. žalovaný). Pracovní poměr mezi žalobcem a 1. žalovaným byl ukončen ke dni 14. květnu 2017 dohodou bez udání důvodu (srov. dohoda o provedení práce ze dne 23. 7. 2014, pracovní smlouva ze dne 1. 5. 2015 uzavřená mezi , právnická osoba, a žalobcem, dodatek k této pracovní smlouvě ze dne 18. 6. 2015, dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne 14. května 2017, smlouva o převodu části činnosti zaměstnavatele ze dne 27. 4. 2016).

10. V době od 1. 8. 2014 do 31. 12. 2014 pracoval žalobce u 2. žalovaného (nyní , Jméno advokáta B, ., dříve , Anonymizováno, o.), IČ , IČO, jako vrátný. Pracovní poměr byl ukončen dohodou ke dni 31. 12. 2014 bez udání důvodu (srov. pracovní smlouva ze dne 23. 7. 2014, dohoda o ukončení pracovního poměru ze dne 31. 12. 2014).

11. Žalobce dále v době od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2016 pracoval na základě dohody o provedení práce u 3. žalovaného (, Jméno advokáta D, ., IČ , IČO, ), a to jako člen výjezdové skupiny (srov. dohoda o provedení práce ze dne 1. 1. 2015, dohoda o provedení práce ze dne 18. 12. 2015 sjednaná na dobu určitou od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016).

12. Z popisu funkčního místa vrátného vydaného společností , Anonymizováno, . soud zjistil, že povinností vrátného je provádět obchůzkovou činnost nepravidelně po určených trasách, provádět kontrolu stavu střeženého objektu se zaměřením na důležitá místa se zvýšeným rizikem napadení a na neporušenost oplocení, kontrolovat zajištění uzavřených skladovacích prostor a ostatních budov v objektu, kontrolovat oprávněnost pohybu osob v areálu střeženého objektu v součinnosti s velitelem směny, zamezit vstupu neoprávněných osob, vjezdu neoprávněných vozidel a neoprávněnému vývozu materiálu. Z přílohy č. 2 k dohodě o provedení práce uzavřené dne 18. 12. 2015 mezi 3. žalovaným a žalobcem bylo zjištěno, že v této příloze jsou stanoveny pokyny pro výjezdovou skupinu a je zde uvedeno, že v případě, že pult centralizované ochrany (PCO) vyhodnotí napadení objektu, dispečer vyšle výjezdovou skupinu a předá jí základní informace o objektu a způsobu jeho napadení. Po příjezdu výjezdová skupina zahájí výjezd na příslušné místo a shledá-li během kontroly narušení objektu, předá neprodleně informace na dispečink, který rozhodne o dalším postupu, včetně kontaktování Policie ČR. Do příjezdu policie zůstává výjezdová skupina na místě. Z lékařské zprávy , tituly před jménem, , jméno FO, , psychiatra, soud zjistil, že žalobce byl dlouhodobě ambulantně léčen v době od prosince 2008 do května 2014 pro posttraumatickou stresovou poruchu způsobenou autohavárií. Od 3. května 2016 došlo k obnovení ambulantní léčby a byla opět diagnostikovaná posttraumatická stresová porucha. Psychiatr vycházel ze sdělení žalobce, že „pracoval v ochranné službě, speciálně v zásahovce od 1. 1. 2015, byl častokrát v přímém ohrožení života a zdraví (výhrůžky od asociálů a cikánů, tendence k napadání nožem, mačetou), viděl sebevraždu těhotné ženy.“ Podle , tituly před jménem, , jméno FO, symptomy diagnostikované posttraumatické stresové poruchy nesouvisí s posttraumatickou stresovou poruchou zjištěnou v roce 2008.

13. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , znalce z oboru zdravotnictví – odvětví psychiatrie, ze dne 6. 11. 2016, soud zjistil, že znalec vycházel z osobní anamnézy žalobce., v níž bylo uvedeno, že v roce 2008 měl žalobce autonehodu a měl několik let panickou hrůzu řídit auto, léčil se kvůli posttraumatické stresové poruše, v roce 2014 se vyléčil a řídí bez zdravotních problémů. Žalobce znalci popsal, že pracoval u firmy , Anonymizováno, (bez další specifikace), kde ho používali jako výjezd do , adresa, , kde střežili baráky. Žalobce na výjezdy jezdil sám, ačkoliv měli jezdit nejméně dva zaměstnanci. Už tehdy bylo žalobci mnohokrát vyhrožováno smrtí nebo těžkým ublížením na těle, mnohokrát byl v ohrožení zdraví, protože "firma , Anonymizováno, " zaměstnancům nezajistila dostatečnou ochranu. Policie na výjezdy nepřijela, neboť neměla čas. Žalobce v důsledku těchto skutečností začal mít úzkostné a psychické stavy, strach o svůj život a problémy. Žalobce dále popsal znalci poměry v jednotlivých obývaných domech, konflikty mezi obyvateli (zejména domácí násilí) apod. Znalec vycházel ze zdravotní dokumentace vedené u psychiatra , tituly před jménem, , jméno FO, , kde tyto skutečnosti byly zachyceny a byla diagnostikována posttraumatická stresová porucha. Znalec ve znaleckém posudku popsal definici posttraumatické stresové poruchy, provedl ohodnocení bolestného (200 bodů) a ztížení společenského uplatnění (1 800 bodů). Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, uzavřel, že posttraumatická stresová porucha byla vyvolána plněním pracovních úkolů žalobce ve firmě , právnická osoba, , a existuje příčinná souvislost mezi aktuálním psychickým stavem žalobce a jeho prací u předmětné firmy.

14. Žalobce jsa slyšen jako účastník řízení potvrdil, že pokud na výjezdu byl pachatel, měl ho zadržet a čekat na policii. Pokud tam policie už byla, tak měl zpřístupnit objekt. Pokud zadržel pachatele, čekal na příjezd policie. Pokud šel žalobce na výjezd a policie tam nebyla, řekl mu dispečer, ať na místo jde, ale na vlastní nebezpečí. Žalobci bylo naznačeno, že pokud nepůjde, přijde o práci.

15. Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že pracoval u , Anonymizováno, s.r.o. od roku 2014 jako bezpečnostní manažer, posléze tutéž práci dělal prostřednictvím firmy , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , měl na starosti strážné. Objekt na , adresa, byl problémový a náplní práce strážných bylo nonstop hlídat majetek a dům, aby se nezničil a nerozkradl. Strážní měli dělat pravidelné obchůzky po domě, pokud byl nějaký problém většího charakteru, měli volat policii. Strážní sami neměli zasahovat. Pokud se v objektu vyskytli narušitelé, měli strážní situaci sledovat a čekat na policii, zadržet narušitele nemohli.

16. Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že pracoval u , Anonymizováno, jako strážný a bezpečnostní manažer od 1. 9. 2015 a od září 2015 řídil žalobce. Žalobce byl zařazen jako domovník a „na druhou pracovní smlouvu měl zařazení jako výpomoc výjezdová skupina“. V případě, že došlo k narušení objektu a policie nemohla vyjet, vyjel pouze strážný, který měl zkontrolovat objekt. Pokud se tam nacházela nějaká osoba, strážný nesměl sám zasahovat, měl počkat na Policii ČR. Jako domovník měl žalobce dohlížet na dodržování pořádku. Pokud se někdo v domě například rval, měl volat dispečink a policii, neměl sám zasahovat. Povinností domovníků nebylo zjišťovat totožnost a zadržovat osoby.

17. Ze znaleckého posudku znalce v oboru zdravotnictví – psychiatrie , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že znalci bylo mimo jiného uloženo odpovědět na otázku, zda žalobce v příčinné souvislosti s událostmi, které byly specifikovány v zadání znaleckého posudku pod bodem 6, trpí posttraumatickou stresovou poruchou. Znalci bylo dále uloženo posoudit každou událost samostatně a sdělit, zda u žalobce byla akutní reakce na stres (závažné trauma) k vyvolání duševní poruchy a uvést, zda událost ze dne 25. 4. 2016 vyvolala posttraumatickou stresovou poruchu. Znalec k jednotlivým specifikovaným událostem uvedl na straně 33 posudku, kterou stresovou událost hodnotí jako stresovou událost mírného charakteru s potenciálem či bez potenciálu k rozvoji posttraumatické stresové poruchy. Znalec vypracoval ještě doplněk znaleckého posudku, kde se zabýval zejména událostí ze dne 25. 4. 2016 (vyhrožování žalobci nožem). Znalec potvrdil, že vycházel z výpovědi žalobce a dospěl k závěru, že žalobce byl při předmětné události v ohrožení života a zdraví a tato událost splňuje kritéria rozvoje posttraumatické stresové poruchy. Soud znalce vyslechl, znalec na svých závěrech setrval.

18. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět.

19. Podle ust. § 269 odst. 1 zákoníku práce ve znění účinném ke dni 28. 8. 2017, dále jen „zákoník práce“) je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

20. Podle ust. § 271k zákoníku práce pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli, krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

21. Podle ust. § 265 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům.

22. Podle ust. § 265 odst. 2 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci též škodu, kterou mu způsobili porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem.

23. Ve sporném řízení, pro které platí zásada dispoziční a projednací (a takovým bylo i řízení v této věci), je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení. Žalobce již ve své žalobě je povinen uvést rozhodné skutečnosti, z nichž vyvozuje uplatňované právo a musí k tomu uvést potřebné důkazy (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). Tuto povinnost tvrzení a povinnost důkazní má žalobce i během řízení (srov. § 101 odst. 1, § 120 odst. 1 o. s. ř.). Zatímco v žalobě jde o základní nezaměnitelné vylíčení skutku (skutkového děje) neboli vymezení předmětu řízení po skutkové stránce tak, aby věc byla projednatelná, týká se povinnost účastníka uložená v ust. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. všech skutečností významných pro rozhodnutí věci. Určení těchto skutečností závisí na právní kvalifikaci skutku soudem. Které skutečnosti jsou právně významné, je v zásadě dáno skutkovou podstatou (hypotézou právní normy), která má být ve věci aplikována.

24. Podle ust. § 101 odst. 1 o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména: a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení,b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 o. s. ř.) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu.

25. Ve sporném řízení, kde strany stojí proti sobě a mají opačný zájem na výsledku řízení, povinnost tvrzení a důkazní povinnost zatěžuje každou ze sporných stran ve zcela jiném směru. Každá ze sporných stran musí v závislosti na hypotéze právní normy tvrdit skutečnosti a označit důkazy, na základě kterých bude moci soud rozhodnout v její prospěch (břemeno tvrzení a důkazní břemeno). Povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou ve vzájemné jednotě, rozsah důkazní povinnosti je zásadně určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí nejdříve tvrdit. V tom smyslu právní teorie hovoří o břemenu tvrzení, jímž rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení netvrdil všechny rozhodné skutečnosti významné pro rozhodnutí a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem břemene tvrzení je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost významná podle hmotného práva pro rozhodnutí věci pro nečinnost účastníků nemohla být prokázána, neboť vůbec nebyla účastníky tvrzena. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení slouží poučení podle ust. § 118a odst. 1 o. s. ř., které je soud povinen poskytnout účastníku, vyjde-li v řízení najevo, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo uvedl je neúplně.

26. Podle ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností; postupuje přitom obdobně podle odst. 1 (§ 118a odst. 2 o. s. ř.).

27. V projednávané věci žalobce uplatnil svůj požadavek na zaplacení částky 605 326 Kč s příslušenstvím vůči žalovaným společně a nerozdílně s odůvodněním, že byl zaměstnán u všech žalovaných a při plnění pracovních úkolů žalobce v důsledku porušování povinností všemi zaměstnavateli onemocněl posttraumatickou stresovou poruchou. Žalobce požadoval náhradu za ztížení společenského uplatnění, náhradu bolestného, náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhradu za zpracování znaleckého posudku, tyto nároky přesně vyčíslil. Tímto způsobem tedy byla žaloba co do předmětu řízení vymezena tak, aby byla přinejmenším projednatelná.

28. Žalobce však v řízení všechny ostatní skutečnosti, které jsou významné pro rozhodnutí ve věci, nedoplnil, povinnost tvrzení tedy nesplnil. Žalobce v obsáhlých podáních v zásadě tvrdil, že žalovaní jako jeho zaměstnavatelé porušovali své právní povinnosti tím, že žalobci přidělovali práci, která nebyla předmětem pracovní smlouvy (tzv. výjezdy), že při těchto výjezdech byl žalobce vystaven různým traumatizujícím událostem ( domácí násilí, vyhrožování apod.), že nebyl vyslán na zdravotní prohlídky v souladu s platnými předpisy, a že v důsledku všech těchto událostí žalobce onemocněl posttraumatickou stresovou poruchou.

29. Jelikož posttraumatická stresová porucha není v seznamu nemocí z povolání (srov. nař. vlády č. 290/1995 Sb.), přicházelo v úvahu posouzení věci podle ust. § 269 zákoníku práce (jako odškodnění pracovního úrazu či pracovních úrazů, které žalobce utrpěl u žalovaných) nebo podle ust. § 265 zákoníku práce, tj. jako náhrady škody, která vznikla žalobci při plnění pracovních úkolů či v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním žalovaných proti dobrým mravům. Z uvedeného vyplývá, že pokud se mělo jednat o pracovní úraz, který zapříčinil posttraumatickou stresovou poruchu, byl žalobce povinen tvrdit, kdy utrpěl pracovní úraz, o jaký úraz se jednalo a u kterého zaměstnavatele se tak stalo. Pokud žalobce požadoval žalovanou částku jako náhradu škody z titulu porušení povinností jednotlivých žalovaných, byl povinen uvést ve vztahu ke každému jednomu žalovanému, jakou povinnost, který žalovaný porušil, kdy se tak stalo a jakým způsobem byla konkrétní povinnost porušena.

30. Žalobce přesto, že byl o své povinnosti tvrzení a následně o povinnosti důkazní poučen ve smyslu § 118 odst. 1 a 3 o. s. ř., povinnost tvrzení nesplnil. Žalobce opakovaně obecně poukazoval na protiprávní jednání všech žalovaných, ale nebyl schopen specifikovat, který žalovaný se konkrétního protiprávního jednání dopustil a jak, stejně jako neuvedl, kdy a jaký pracovní úraz utrpěl. Žalobce jen opakovaně popisoval tzv. výjezdy; popsal celou řadu událostí souvisejících s výkonem jeho práce člena výjezdové skupiny. Tyto události spočívaly v jeho přítomnosti u různých blíže nespecifikovaných konfliktních situací, které se odehrávaly ve střežených domech. Pro úplnost soud dále konstatuje, že žalobce (jak potvrdili slyšení svědci) byl povinen střežit příslušné objekty a v případě, že došlo k narušení objektu, měl žalobce pouze vyčkávat na policii a příslušný objekt zpřístupnit. V řízení nebylo prokázáno ani obecné tvrzení žalobce, že byl povinen zasahovat proti narušitelům různých objektů nebo zasahovat proti pachatelům domácího násilí nebo trestné činnosti obecně. Žalobce jednotlivé incidenty dokumentující tvrzené porušení povinností žalovaných nedokázal specifikovat, s výjimkou incidentu z 25. dubna 2016, kdy měla nějaká osoba žalobci vyhrožovat, „že jej podřízne a takto zabije i jeho dítě“. Toto tvrzení žalobce jednak nebylo v řízení prokázáno a navíc nebylo zřejmé, jakou souvislost by tato událost měla mít s tvrzeným porušováním právních povinností jednotlivých žalovaných. Výpověď svědků , jméno FO, a , jméno FO, je zcela důvěryhodná, plně koresponduje s ust. § 79 odst. 1 a 2 trestního řádu, který pojednává o tom, kdo může a za jakých okolností zadržet podezřelou osobu. (Osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo bezprostředně poté, smí omezit kdokoliv, pokud je to nutné ke zjištění její totožnosti, k zamezení útěku nebo k zajištění důkazů. Je však povinen tuto osobu předat ihned policejnímu orgánu).

31. Na výše uvedených závěrech nic nemění ani názory znalců z oboru zdravotnictví – psychiatrů , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , kteří dospěli k závěru, že žalobce trpí posttraumatickou stresovou poruchou, která nemá žádnou souvislost s traumatickou událostí z roku 2008 (autonehoda), ale je způsobena výkonem práce u jednotlivých žalovaných.

32. Je tomu tak proto, že oba znalci vycházeli výhradně ze subjektivního sdělení žalobce o tom, jak vypadal průběh jeho zaměstnání u žalovaných. Tvrzení žalobce zůstala nespecifikována a neprokázána, proto výsledky znaleckého dokazování lze brát za objektivní pouze v tom smyslu, že žalobce posttraumatickou stresovou poruchou skutečně trpí. Za těchto okolností znaleckým dokazováním nemohla být prokázána příčinná souvislost mezi blíže neurčeným porušením povinností jednotlivých žalovaných nebo nespecifikovaných pracovních úrazů žalobce a posttraumatickou poruchou, kterou žalobce trpí.

33. Žalobce dále požadoval, aby náhradu škody zaplatili žalovaní společně a nerozdílně. Tento požadavek žalobce odůvodnil tím, že „způsob navazování a rozvazování pracovních poměrů mezi žalobcem a jednotlivými žalovanými je poněkud nepřehledný a k tíži žalobce nemohou jít průběžné transformace a přeměny společností jednajících , právnická osoba, “; žalobcem tvrzené důvody vzniku solidární odpovědnosti žalovaných ve smyslu ust. § 2915 odst. 1 zák.č.89/2012 Sb. nelze akceptovat.

34. Odpovědnost za škodu podle § 265 zákoníku práce má povahu pracovněprávního nároku, protože zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům, případně škodu, kterou mu způsobili porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem. Rozsah a způsob náhrady škody zaměstnavatele stanoví zákoník práce v ust. § 268, přičemž solidární odpovědnost více zaměstnavatelů v zákoníku práce zakotvena není. Nelze vyloučit, že zaměstnanci mohlo škodu způsobit více zaměstnavatelů, avšak za této situace by (teoreticky) mohli být zaměstnavatelé zavázáni k náhradě škody (nemajetkové újmy) zaměstnanci pouze v tom rozsahu, v němž by bylo prokázáno, že za škodu zaměstnanci ve smyslu § 265 zákoníku práce odpovídají. Na posuzovaný případ nelze aplikovat ust. § 2915 občanského zákoníku jen proto, že žalobce nedokázal rozlišit, který konkrétní zaměstnavatel mu porušením svých povinností způsobil škodu, případně u kterého zaměstnavatele utrpěl žalobce pracovní úraz a o jaký úraz se mělo jednat.

35. Ze všech výše uvedených důvodů proto soud žalobu vůči žalovaným v plném rozsahu zamítl.

36. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 150 o. s. ř. Procesně plně úspěšným žalovaným náleží proti žalobci náhrada nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování jejich práva dle § 142 odst. 1 o. s. ř.. Soud však ve věci shledal důvody hodné zvláštního zřetele a v souladu s § 150 o. s. ř. přiznal žalovaným právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 50 % z následujících důvodů. Žalobce posttraumatickou stresovou poruchou skutečně trpí a podal žalobu za situace, kdy , tituly před jménem, , jméno FO, , znalec z oboru zdravotnictví – odvětví psychiatrie, ve znaleckém posudku ze dne 6. 11. 2016 uvedl, že posttraumatická stresová porucha žalobce je zapříčiněna výkonem práce u žalovaných. Žalobce tedy nepodal žalobu jen na základě subjektivního přesvědčení, že jeho nemoc byla zaviněna žalovanými; žalobce jako laik nebyl schopen posoudit správnost znaleckých závěrů. Nepřiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu 50 % zároveň nepředstavuje citelný zásah do majetkových poměrů žalovaných, kterými jsou právnické osoby.

37. Náklady žalovaných 1. a 3. sestávají z odměny jejich zástupce (advokáta) za celkem 36 společných úkonů právní služby, tj. za 1 úkon za přípravu a převzetí zastoupení (16. 8. 2018), za 26 úkonů za účast na jednání před soudem, a to dne 27. 9. 2018, dne 29. 10. 2018, dne 19. 11. 2018 (2 úkony, 8:00-11:00), dne 9. 1. 2019 (2 úkony, 8:00-10:52), dne 18. 2. 2019 (2 úkony, 8:00-11:00), dne 1. 4. 2019 (2 úkony, 8:00-10:45), dne 15. 5. 2019 (2 úkony, 12:00-14:45), dne 15. 8. 2019, dne 3. 10. 2019 (2 úkony, 7:30-10:30 a 12:00-12:45), dne 19. 11. 2019 (2 úkony, 7:30-9:50), dne 11. 2. 2020 (pouze 1 úkon, 8:00-9:15 a 12:00-12:30), dne 15. 6. 2020, dne 11. 8. 2020, dne 21. 3. 2022, dne 9. 5. 2022 (2 úkony, 8:00-10:30), dne 13. 4. 2023, dne 12. 4. 2024 a dne 4. 9. 2024, a dále za 9 úkonů za písemné podání ve věci samé, a to za vyjádření k žalobě (21. 9. 2018), vyjádření k doplnění žaloby (25. 10. 2018), vyjádření k podání žalovaného 2. (8. 11. 2018), vyjádření k vyjádřením žalobce (17. 12. 2018), vyjádření k podání žalobce (4. 3. 2019), vyjádření ke znaleckému posudku (27. 10. 2021), vyjádření ke znaleckému posudku (28. 11. 2022), vyjádření k dodatku znaleckého posudku (13. 11. 2023) a vyjádření k podání žalobce (18. 6. 2024). Odměna byla stanovena podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Za jeden společný úkon právní služby učiněný do 29. 10. 2020 náleží advokátovi odměna v sazbě 17 120 Kč (tarifní hodnota 591 886 Kč, 2 zastupování, za každou zastupovanou osobu náleží odměna 10 700 Kč snížená o 20 % - tj. 8 560 Kč) a za jeden společný úkon právní služby učiněný od 30. 10. 2020 včetně náleží odměna v sazbě 17 184 Kč (tarifní hodnota 605 326 Kč, 2 zastupování, za každou zastupovanou osobu náleží odměna 10 740 Kč snížená o 20 % - tj. 8 592 Kč), ke změně tarifní hodnoty dochází až pravomocným rozhodnutím soudu o této změně (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2532/2015, 22 Cdo 2145/2018, Ústavního soudu I. ÚS 2753/21), v daném případě změna žaloby byla připuštěna usnesením soudu ze dne 29.10. 2020, č. j. 25 C 148/2018-554, právní moc 30. 10. 2020. Celkem odměna činí 616 960 Kč (26 úkonů á 17 120 Kč, 10 úkonů á 17 184 Kč), k tomu náleží režijní náhrada dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za 36 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. částka 10 800 Kč.

38. Soud nepřiznal odměnu za úkon sepis podání (29. 6. 2020), které obsahuje otázky na znalce a podnět k přezkoumání osvobození žalobce od soudních poplatků, neboť nejde o honorovaný úkon právní služby, podání týkající se dokazování, vypracování otázek na znalce nelze hodnotit jako úkon právní služby podle § 11 odst. 1 příp. 2 advokátního tarifu, a to ani ve smyslu § 11 odst. 3, a proto za něj odměna nenáleží. Dále soud nepřiznal odměnu za úkon sepis podání (7. 3. 2022), jde o neúčelný úkon, podání je obdobného znění jako podání ze dne 27. 10. 2021 a neobsahuje žádné podstatné nové skutečnosti.

39. Dále náklady řízení žalovaných 1. a 3. tvoří náhrada za promeškaný čas jejich zástupce strávený cestou k jednáním soudu a zpět v rozsahu celkem 36 půlhodin (18 jednání á 2 půlhodiny) po 100 Kč podle § 14 advokátního tarifu, celkem 3 600 Kč, a cestovné zástupce k jednáním soudu. Cesty vykonány vozem Mazda 3 RZ , SPZ, průměrné spotřebě 5,1 l benzinu na 100 km, v roce 2018 a 2019 cesty uskutečněny z , adresa, a zpět (27 km) a v letech 2020 až 2024 z , adresa, a zpět (52 km). Zástupce uskutečnil v roce 2018 tři cesty á 150 Kč (dle vyhlášky č. 463/2017 Sb. cena benzinu 30,50 Kč/l a sazba základní náhrady 4 Kč/km), v roce 2019 sedm cest á 156 Kč (dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. cena benzinu 33,10 Kč/l a sazba základní náhrady 4,10 Kč/km), v roce 2020 tři cesty á 303 Kč (dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. cena benzinu 32 Kč/l a sazba základní náhrady 4,20 Kč/km), v roce 2022 dvě cesty á 343 Kč (dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. cena benzinu 37,10 Kč/l a sazba základní náhrady 4,70 Kč/km), v roce 2023 jednu cestu á 380 Kč (dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. cena benzinu 41,20 Kč/l a sazba základní náhrady 5,20 Kč/km) a v roce 2024 dvě cesty á 393 Kč (dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. cena benzinu 38,20 Kč/l a sazba základní náhrady 5,60 Kč/km). Celkem cestovné za 18 cest činí 4 303 Kč. Zástupce je plátce DPH, uvedené částky je proto třeba podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. zvýšit o náhradu za 21% DPH ve výši 133 489,20 Kč (21 % z částky 635 663 Kč).

40. Celkem náklady řízení žalovaných 1. a 3. činí částku 769 152,20 Kč (616 960 Kč + 10 800 Kč + 3 600 Kč + 4 303 Kč + 133 489,20 Kč), tyto společné náklady řízení se rozdělí mezi žalovaného 1. a žalovaného 3. stejným dílem (§ 140 odst. 1 o. s. ř.), tj. náklady řízení každého z nich činí částku 384 576 Kč, 50 % z této částky činí 192 288 Kč.

41. Náklady žalovaného 2. sestávají z odměny jeho zástupce (advokáta) za celkem 34 úkonů právní služby, tj. za 1 úkon za přípravu a převzetí zastoupení (18. 7. 2017), za 26 úkonů za účast na jednání před soudem, a to dne 27. 9. 2018, dne 29. 10. 2018, dne 19. 11. 2018 (2 úkony, 8:00-11:00), dne 9. 1. 2019 (2 úkony, 8:00-10:52), dne 18. 2. 2019 (2 úkony, 8:00-11:00), dne 1. 4. 2019 (2 úkony, 8:00-10:45), dne 15. 5. 2019 (2 úkony, 12:00-14:45), dne 15. 8. 2019, dne 3. 10. 2019 (2 úkony, 7:30-10:30 a 12:00-12:45), dne 19. 11. 2019 (2 úkony, 7:30-9:50), dne 11. 2. 2020, dne 15. 6. 2020, dne 11. 8. 2020, dne 21. 3. 2022, dne 9. 5. 2022 (2 úkony, 8:00-10:30), dne 13. 4. 2023, dne 12. 4. 2024 a dne 4. 9. 2024, a dále za 7 úkonů za písemné podání ve věci samé, a to za vyjádření k žalobě (22. 6. 2018) vč. jeho doplnění (9. 7. 2018), vyjádření k doplnění žaloby (26. 10. 2018), vyjádření ke sdělení PČR (14. 11. 2018), vyjádření k vyjádřením žalobce (10. 12. 2018), stručné vyjádření ke znaleckému posudku (29. 10. 2021) – za tento úkon náleží odměna ve výši jedné poloviny, stručné vyjádření ke znaleckému posudku (1. 12. 2022) vč. vyjádření ke znaleckému posudku (21. 12. 2022) a za vyjádření k dodatku znaleckého posudku (20. 11. 2023). Odměna byla stanovena podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a odst. 2, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Za jeden úkon právní služby učiněný do 29. 10. 2020 náleží odměna v sazbě 10 700 Kč (tarifní hodnota 591 886 Kč) a za jeden úkon právní služby učiněný od 30. 10. 2020 včetně náleží odměna v sazbě 10 740 Kč (tarifní hodnota 605 326 Kč), ke změně tarifní hodnoty dochází až pravomocným rozhodnutím soudu o této změně (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2532/2015, 22 Cdo 2145/2018, Ústavního soudu I. ÚS 2753/21), v daném případě změna žaloby byla připuštěna usnesením soudu ze dne 29.10. 2020, č. j. 25 C 148/2018-554, právní moc dne 30. 10. 2020. Celkem odměna činí 358 790 Kč (25 úkonů á 10 700 Kč, 8 úkonů á 10 740 Kč, 1 úkon á 5 370 Kč), k tomu náleží režijní náhrada dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za 34 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. částka 10 200 Kč.

42. Stručné vyjádření ke znaleckému posudku (1. 12. 2022) a vyjádření ke znaleckému posudku (21. 12. 2022) soud vyhodnotil dohromady jako jeden úkon právní služby, pozdější vyjádření pouze podrobně rozvádí závěry uvedené v prvním vyjádření. Soud nepřiznal odměnu za úkony sepis sdělení ve věci (11. 3. 2019), které obsahuje pouze sdělení k upřesnění svědků a o nedisponování pracovněprávní dokumentací, za sepis sdělení soudu (12. 2. 2020), kterým byly sděleny pouze údaje k osobě svědkyně, a za sepis otázek znalci (29. 6. 2020), neboť nejde o honorované úkony právní služby, podání týkající se dokazování, vypracování otázek na znalce nelze hodnotit jako úkony právní služby podle § 11 odst. 1 příp. 2 advokátního tarifu, a to ani ve smyslu § 11 odst. 3, a proto za ně odměna nenáleží. Dále soud nepřiznal odměnu za úkon sepis repliky k vyjádření žalobce ke znaleckému posudku (11. 3. 2022), jde o neúčelný úkon, toto podání je obdobného znění jako podání ze dne 29. 10. 2021 doplněné o jednoduchý nesouhlas s vyjádřením žalobce.

43. Dále náklady řízení žalovaného 2. tvoří náhrada za promeškaný čas zástupce strávený cestou k jednáním soudu a zpět v rozsahu celkem 36 půlhodin (18 jednání á 2 půlhodiny) po 100 Kč podle § 14 advokátního tarifu, celkem 3 600 Kč, a cestovné zástupce k jednáním soudu. Cesty z , adresa, a zpět (46 km) vykonány vozem Škoda Octavia RZ , SPZ, průměrné spotřebě 5,8 l benzinu na 100 km (v technickém průkazu vozidla je v kolonce spotřeba paliva uvedena norma 2016/646W, pro výpočet se proto použije tam uvedený třetí údaj o spotřebě, tzv. kombinovaná spotřeba). Zástupce uskutečnil v roce 2018 tři cesty á 265 Kč (dle vyhlášky č. 463/2017 Sb. cena benzinu 30,50 Kč/l a sazba základní náhrady 4 Kč/km), v roce 2019 sedm cest á 277 Kč (dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. cena benzinu 33,10 Kč/l a sazba základní náhrady 4,10 Kč/km), v roce 2020 tři cesty á 279 Kč (dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. cena benzinu 32 Kč/l a sazba základní náhrady 4,20 Kč/km), v roce 2022 dvě cesty á 315 Kč (dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. cena benzinu 37,10 Kč/l a sazba základní náhrady 4,70 Kč/km), v roce 2023 jednu cestu á 349 Kč (dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. cena benzinu 41,20 Kč/l a sazba základní náhrady 5,20 Kč/km) a v roce 2024 dvě cesty á 360 Kč (dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. cena benzinu 38,20 Kč/l a sazba základní náhrady 5,60 Kč/km). Celkem cestovné za 18 cest činí 5 270 Kč. Zástupce je plátce DPH, uvedené částky je proto třeba podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. zvýšit o náhradu za 21% DPH ve výši 79 350 Kč (21 % z částky 377 860 Kč).

44. Celkem náklady řízení žalovaného 2. činí částku 457 210 Kč (358 790 Kč + 10 200 Kč + 3 600 Kč + 5 270 Kč + 79 350,60 Kč), 50 % z této částky činí 228 605 Kč.

45. O nákladech řízení státu soud rozhodl podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. U žalobce, proti kterému by měl stát podle výsledku řízení právo na náhradu nákladů řízení, které platil, jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (žalobci bylo v této věci přiznáno osvobození od soudních poplatků usnesením soudu ze dne 18. 4. 2018, č. j. 25 Nc 5103/2017-31, přičemž dne 29. 7. 2024 bylo soudem vyhodnoceno, že důvody pro osvobození u žalobce nadále trvají).