25 C 251/2019

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Chowaniecem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená opatrovnicí údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. et Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu

I. Soud určuje, že výpověď z nájmu bytu ze dne datum, není oprávněná.

II. Soud po právní moc rozsudku zaplatí ustanovené zástupkyni žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokátce, se sídlem adresa, odměnu za zastupování ve výši 2 800 Kč, která bude proplacena z rozpočtových prostředků soudu.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Karviné na náhradě nákladů řízení žalobkyně částku 13 623 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou došlou soudu dne datum se žalobkyně domáhala určení, že je neoprávněná výpověď, kterou jí dala žalovaná dopisem ze dne datum (dále jen„ výpověď“) z nájmu„ bytu číslo nacházejícího se v budově adresa stojící na pozemku parc. číslo zastavěná plocha a nádvoří (nemovitosti vedené na listu vlastnictví číslo katastrální uzemí“). Žalobkyně nesouhlasila s tím, že dne datum, datum, datum a datum, tedy bezprostředně před její hospitalizací v nemocnici se měla chovat dle žalované závadově, kdy toto jednání si nevybavuje a pokud se takto chovala, hluboce se omlouvá za své chování, které bylo způsobeno jejím zdravotním stavem, když pravděpodobně přestala řádně užívat medikamenty v rámci svého onemocnění, a to vedlo ke stavu, že její rozpoznávací a ovládací schopnosti byly značně sníženy, případně tyto mohly být i vymizelé a v dané době si neuvědomovala, co prováděla. Před tím, ani v průběhu jejího závadného chování, které popisuje žalovaná, nedostala od žalované žádnou písemnou výtku ohledně svého chování. Žalobkyně měla za to, že ačkoliv žalovaná ve výpovědi z nájmu bytu uvádí, že žalobkyně zvlášť závažným způsobem porušila své povinnosti nájemce, tak žalovaná ve výpovědi z nájmu bytu neuvedla skutečnosti, které naplňují ustanovení § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku, natož ust. § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, neboť žalobkyně jako nájemkyně, svým chováním, které uvádí žalovaná, neporušila hrubě své povinnosti vyplývající z nájmu či dokonce zvlášť závažným způsobem, protože žalobkyně v období bezprostředně před hospitalizací v nemocnici jednala ve stavu značně snížených rozpoznávacích a ovládacích schopností, popř. ve stavu, kdy některá z těchto složek byla vymizelá a do tohoto stavu se žalobkyně dostala v důsledku své duševní nemoci. Dále žalobkyně namítala, že jí výpověď z nájmu nebyla řádně doručena, když žalobkyně měla snížené rozpoznávací a ovládací schopnosti, popř. tyto mohly být i vymizelé, tedy byla nepříčetnou.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Žalovaná tvrdila, že výpověď z nájmu bytu byla žalobkyní řádně doručena. Podle ust. § 570 odst. 1 občanského zákoníku platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy ji projev vůle dojde. Sama žalobkyně potvrzuje, že výpověď z nájmu bytu jí byla doručena dne datum. V době doručování výpovědi sice hypoteticky mohla u žalobkyně existovat duševní porucha, ovšem pouhá existence této duševní poruchy není důvodem pro aplikaci ust. § 570 odst. 2 občanského zákoníku nebo dokonce pro zneplatnění aktu doručení výpovědi. Pro aplikaci ust. § 570 odst. 2 občanského zákoníku je zásadní to, zda osoba, které je doručováno, je plně svéprávná či nikoliv a dále to, zda tato osoba má zákonného zástupce či opatrovníka. Ani jedna z těchto podmínek nebyla následně žalobkyně v době doručování výpovědi splněna. Žalobkyně nebyla omezena na svéprávnosti rozhodnutím soudu, zároveň v době hospitalizace v nemocnici neměla žalobkyně zákonného zástupce a ani nebyl žalobkyni ustanoven opatrovník, který by byl oprávněn za žalobkyni přebírat písemnosti adresované žalobkyni. Pokud u žalobkyně v době, kdy se dopouštěla vytýkaného jednání, došlo ke snížení rozpoznávací a volní složky jednání, pak se tak stalo výlučně v důsledku úmyslného jednání žalobkyně. Sama žalobkyně k podané žalobě uvádí, že:„ … jsem pravděpodobně přestala řádně užívat medikamenty v rámci svého onemocnění a toto vedlo ke stavu, že mé rozpoznávací a ovládací schopnosti byly značně sníženy, případně mohly být i vymizelé“. Sama žalobkyně dává snížení ovládací či rozpoznávací složky svého jednání do přímé souvislosti nikoliv se samotnou duševní poruchou, ale s tím, že přestala brát léky v rámci svého onemocnění. Žalobkyně sama svým jednáním se uvedla do stavu, ve kterém (zřejmě) došlo ke snížení (či vymizení) rozpoznávací či volní složky jejího jednání. Žalobkyně vědomě a úmyslně dle žalované vysadila léky a to přesto, že ošetřujícími lékaři byla poučena o nutnosti předepsané léky užívat a o důsledcích, pokud léky užívat přestane. Pokud proto předmětné jednání, jež bylo důvodem pro podání výpovědi z nájmu bytu ze strany žalované, bylo to důsledkem toho, že žalobkyně přestala užívat vědomě a úmyslně předepsané léky, pak za své jednání nese odpovědnost. Žalovaná nesouhlasila s námitkou žalobkyně ohledně tvrzené absence nevymezení skutečnosti naplňující výpovědní důvod podle § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku. V písemném vyhotovení výpovědi je skutkově popsáno jednání, které žalovanou vedlo k podání výpovědi z nájmu bytu, a které dosahuje intenzity porušení povinnosti nájemcem vyžadované ust. § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku. Žalobkyně opakovaně odcizila majetek žalované a tento majetek nevrátila. Žalobkyně poškozovala majetek žalované. Žalobkyně opakovaně rušila ostatní nájemce v užívání bytu nacházejících se v domě. Ve vztahu k ostatním nájemcům bytu se opakovaně chovala agresivně a vulgárně, urážela je a vyhrožovala jim. Vytýkaného jednání se žalobkyně dopouštěla i opakovaně tím, že v ostatních nájemnících její jednání vzbuzovalo i obavy o zdraví. Pokud soud dospěje k závěru, že chování žalobkyně ve vztahu k ostatním nájemníkům v domě nelze podřadit pod ust. § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku, tj., že tímto jednáním žalobkyně hrubě neporušila své povinnosti z nájemního vztahu, pak jej lze podřadit pod ust. § 2288 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku, tj. je-li tu jiný obdobný závažný důvod pro vypovězení nájmu. S ohledem na rozhodnutí nejvyššího soudu má žalovaná za to, že byl naplněn výpovědní důvod podle § 2288 odst. 1 písm. d), kdy i podle komentované literatury může být tento výpovědní důvod založen např. v důsledku jednání, které vykazuje znaky trestného činu např. proti osobám, které bydlí v domě, kde je nájemní byt proti majetku pronajímatele nebo jiných nájemců, a to i za situace, kdy takováto osoba nebyla pravomocně odsouzena dosud za takové jednání, kdy i jak uvádí nejvyšší soud, ani pronajímatel nemůže být vystaven takové situaci, kdy by nájem bytu byl fakticky nevypověditelný. Ve výpovědi z nájmu bytu je dostatečně kvalifikováno, kdy se žalobkyně měla dopouštět závadného jednání, a že toto jednání směřovalo jak proti majetku pronajímatele, tak i proti osobám ostatních nájemců. Výpověď z nájmu bytu nemusí obsahovat výčet konkrétních osob nebo majetku, který byl terčem takovéhoto jednání.

3. Účastníci učinili nesporným, že žalovaná je výlučným vlastníkem domu s pečovatelskou službou adresa v obec, ve kterém se nachází byt číslo. Žalobkyni vzniklo právo nájmu k předmětnému bytu na základě nájemní smlouvy ze dne datum od datum na dobu neurčitou. Žalobkyně byla ve dnech datum až datum hospitalizována v nemocnice s anonymizováno v obec na psychiatrii. Výpověď z nájmu ze dne datum byla doručena žalobkyni dne datum. Žalovaná podala námitky proti výpovědi ze dne datum podle § 2286 odst. 2 o. z. dne datum. Žalovaná je obdržela dne datum.

4. Soud provedl důkaz výpovědí z nájmu bytu ze dne datum, spisem Okresního soudu v Karviné sp. zn. spisová značka, zejména rozsudkem č. l. 143 ze dne datum a spisem Okresního soudu v Karviné sp. zn. spisová značka, zejména usnesením č. l. 15, dále žádostí o řešení situace ze dne datum, sdělením jméno příjmení, které bylo doručeno žalované dne datum, sdělení doručené datum, druhým upozorněním na neúnosnou situaci k chování žalobkyně vůči ostatním obyvatelům ze dne datum, prohlášením rodinných příslušníků, které bylo doručeno žalované dne datum, sdělením referenta žalované jméno příjmení ze dne datum, znaleckým posudkem znalce příjmení příjmení, který je součástí spisu sp. zn. spisová značka.

5. Soud nepřipustil návrh žalované na provedení výslechu svědkyně jméno příjmení k otázce závažností ve výpovědi vytýkaného jednání v současné situaci žalobkyně a jejímu současnému chování. Tento důkaz soud považoval za nadbytečný pro rozhodnutí v této věci.

6. Po provedeném dokazování z hlediska skutkového stavu bylo soudu prokázáno, že žalovaná je výlučným vlastníkem domu s pečovatelskou službou adresa v obec, ve kterém se nachází byt číslo žalobkyni vzniklo právo nájmu k předmětnému bytu na základě nájemní smlouvy ze dne datum od datum na dobu neurčitou, žalobkyně byla ve dnech datum až datum hospitalizována v nemocnice s anonymizováno v obec na psychiatrii. Usnesením č. j. číslo jednací soud rozhodl, že k převzetí žalobkyně do zdravotního ústavu došlo ze zákonných důvodů, přičemž tyto důvody trvají i nadále. Usnesení nabylo právní moci datum. Z odůvodnění tohoto usnesení bylo zjištěno, že dle výpovědi lékaře psychiatrického oddělení žalobkyně byla převezena z domova s pečovatelskou službou, ve kterém je umístněná pro nezvládnutelný neklid, křik a agresivitu. Žalovaná dala žalobkyni výpověď z nájmu ze dne datum podle § 2218 odst. 1 písm. a) o. z., když jako nájemce porušovala hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu (zvláště závažným způsobem), zejména způsobovala obtíže pronajímateli a osobám, které v domě bydlí. Dne datum žalobkyně narušovala občanské soužití, a to svou hlučností, byla vulgární vůči ostatním nájemníkům. Dne datum i přes upozornění pracovnice pečovatelské služby nevrátila křeslo z chodby, smetáky, skleničky apod., které odcizila a dokonce i poškozovala majetek územní celek. Dne anonymizováno a datum opětovně nájemníky bezdůvodně slovně napadala, vyhrožovala zbitím, v nočních hodinách rušila noční klid – hlasitou televizí, vysavačem a tloukla kladivem do zdi, kdy nájemce byl nucen během 24 hodin třikrát přivolat Policii ČR. Žalobkyně byla dle této výpovědi poučena podle § 2286 odst. 2 o. z. o možnosti vznést proti této výpovědi námitky do dvou měsíců ode dne obdržení výpovědi, na základě níž může soud přezkoumat, zdali je podaná výpověď oprávněná. Žalobkyni byla dána výpověď z nájmu a doručena dne datum v době její hospitalizace na psychiatrii nemocnice s anonymizováno v obec. Žalobkyně dala námitky proti výpovědi z nájmu bytu podle § 2286 odst. 2 občanského zákoníku ze dne datum, které žalovaná obdržela dne datum. Žalobkyně namítala, že ze samotné výpovědi z nájmu bytu se dozvěděla, že dne datum, datum, datum a datum tedy bezprostředně před její hospitalizací v nemocnici se chovala závadově, kdy toto jednání si nevybavovala a pokud se takto chovala, hluboce se omlouvala za své chování, které bylo způsobeno jejím zdravotním stavem, kdy pravděpodobně přestala řádně užívat medikamenty v rámci svého onemocnění a toto vedlo ke stavu, že její rozpoznávací a ovládací schopnosti byly značně sníženy, případně mohly být i vymizelé. V dané době si žalobkyně neuvědomovala s ohledem na své onemocnění, co prováděla. Dále namítala, že výpověď z nájmu bytu jí nebyla řádně doručena, na psychiatrii v nemocnice s anonymizováno v obec byly sníženy její rozpoznávací a ovládací schopnosti.

7. Dne datum soud rozhodl rozsudkem a určil, že výpověď z nájmu bytu ze dne datum není oprávněná, nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení, odměnu za zastupování advokátky žalobkyně příjmení jméno příjmení vyčíslil částkou 4 600 Kč s tím, že uvedená částka bude zaplacena ustanovené zástupkyni z rozpočtových prostředků soudu. Žalované uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku na náhradě nákladů prvostupňového řízení částku 4 600 Kč a na soudním poplatku (za žalobu) částku 2 000 Kč.

8. Proti rozsudku v celém jeho rozsahu podala žalovaná včasné odvolání. Nesouhlasila se závěrem, že žalobkyně svým chováním nenaplnila skutkovou podstatu výpovědního důvodu, neboť trpí duševní poruchou trvalého rázu a její nevhodné chování ji nelze dávat k tíži. Nenese za ně odpovědnost, když přestala užívat předepsané léky. Žalobkyně byla ošetřujícími lékaři opakovaně poučena o nutnosti léky užívat a o následcích absence předepsané medikamentózní léčby. Lékaři zřejmě seznali, že žalobkyně je způsobilá pochopit význam léčby a následky spojené s jejím odmítnutím. Pokud lékařské pokyny nerespektovala, musí odpovídat za následky svého chování, jehož se dopouštěla v době, kdy nebyla ve svéprávnosti omezena a léčila se jako běžný pacient. Žalovaná neměla jinou možnost, jak na nevhodné chování žalobkyně reagovat, než podat výpověď nájmu bytu. Ostatní nájemci domu si na chování žalobkyně stěžovali a bylo jim vyhrožováno. Poprvé byl psychický stav žalobkyně posuzován již v roce 2016, kdy ještě k omezení její svéprávnosti nedošlo. Psychická porucha u ní byla diagnostikována již v roce 2012. Na podkladě druhého znaleckého posudku se závěrem, že žalobkyně trpí duševní poruchou, soud její svéprávnost omezil. Podle znalkyně se zdravotní stav žalobkyně oproti předchozí době nezměnil, avšak žalobkyně vysadila léky, které měla užívat. Příčinou závadného chování žalobkyně tedy není její duševní porucha, nýbrž skutečnost, že přes poučení lékařů nedodržovala předepsanou léčbu. Závěry odborné literatury se rozcházejí v řešení otázky, zda duševně nemocný pacient, který nedodržuje předepsanou medikamentózní léčbu, za své jednání odpovídá. Účastníci uzavřeli nájemní smlouvu s příslibem příbuzných žalobkyně, že tito pomohou řešit situaci v případě zhoršení žalobkynina zdravotního stavu. S touto argumentací se žalovaná domáhala změny rozsudku tak, že soud zamítne její žalobu o určení, že výpověď nájmu bytu ze dne datum není oprávněná.

9. Žalobkyně navrhla rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit.

10. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 4. 2. 2022 č. j. 11 co 264/2021-11 citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I., III. a V. (výrok I.). Změnil tam uvedeným způsobem v nákladových výrocích II. a IV. (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic (výrok III.). Odvolací souhlasil se skutkovým zjištěním okresního soudu.

11. Na zjištěný skutkový stav odvolací soud aplikoval zejména ustanovení § 2286, § 2288 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 581 větou druhou a § 2290 o. z. S odkazem na citovaná ustanovení pak shodně se soudem prvního stupně dovodil, že výpověď, která jinak obsahovala všechny předepsané náležitosti, a kterou žalobkyně napadla včas podanou žalobou, je neoprávněná, neboť nebyl naplněn tam uplatněný výpovědní důvod podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. Podle jeho názoru je tomu tak, protože žalobkyně se dopustila vytýkaného jednání ve stavu duševní poruchy, v jejímž důsledku byly její rozpoznávací a volní schopnosti značně snížené, resp. v rozhodné době dokonce zcela vymizelé. V této souvislosti současně pokládal za irelevantní námitku žalované, že příčinou závadného chování žalobkyně byla sama o sobě její duševní porucha, nýbrž především okolnost, že přes poučení lékařů nedodržovala stanovený léčebný režim. Podle jeho mínění totiž příčiny, jež u ní vedly k rozvoji dané duševní poruchy, resp. k selhání předepsané medikamentózní léčby, nemohou nic měnit na tom, že žalobkyně za své chování ve stavu duševní poruchy neodpovídala. Za této situace rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. potvrdil.

12. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dovolatelka) dovolání, jehož přítomnost opřela o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.). Nesouhlasila se závěrem, že nebyl naplněn uplatněný výpovědní důvod podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z., protože žalobkyně neodpovídala za jednání, pro které jí dala výpověď z nájmu předmětného bytu. Ve vztahu k uvedenému právnímu závěru zejména uvedla, že účelem § 581 o. z., na nějž v napadeném rozsudku odkázal odvolací soud, je sice ochrana osob ztížených duševní poruchou před nepříznivými následky jejich vlastního (právního i protiprávního) jednání. Podle ní však tuto ochranu nelze absolutizovat, neboť v určitých případech se mohou vyskytnout takové právně relevantní okolnosti, v jejichž důsledku by dotčená ochrana duševně nemocnému poskytnuta být neměla. V návaznosti na to pak zastávala stanovisko, že o takový případ šlo i v souzené věci. Porušení povinnosti žalobkyně jako nájemkyně předmětného bytu totiž nezpůsobilo samotné její duševní onemocnění, nýbrž především nedodržením stanoveného léčebného režimu (vysazení předepsané medikace). To ostatně přiznala sama žalobkyně v podané žalobě, v níž dávala své závadné chování do souvislosti právě s tím, že„ pravděpodobně přestala řádně užívat medikamenty v rámci svého onemocnění“. Podle názoru dovolatelky by přitom za této situace měla za své závadné chování odpovídat, jelikož není spravedlivé dovozovat neplatnost právního jednání učiněného ve stavu duševní poruchy, jestliže se do tohoto stavu přivedla sama jednající osoba. Na podporu uvedeného názoru odkázala také na usnesení ze dne 14. 1. 2015 sp. zn. 4 Tdo 1644/2014, v němž nejvyšší soud připustil, byť pro poměry trestního práva, že za určitých okolností může být pachatel trestně odpovědný i za následky, jež způsobil při epileptickém záchvatu, a dodala, že z hlediska definice duševní poruchy již zaujímá ustálená soudní praxe (k tomu poukázala např. na odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 21. 12. 2012 sp. zn. 30 Cdo 3061/2012). Přitom není žádný rozdíl mezi epileptickým záchvatem a trvalou duševní poruchou, o níž šlo v předmětné věci. Navrhla, aby odvolací soud zrušil rozsudky obou soudů a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

13. Nejvyšší soud rozsudkem č. j. 26 Cdo 2365/2022-83 ze dne 1. 11. 2022 rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2022, č. j. 11 Co 264/2021-51 a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 19. 7. 2021, č. j. 25 c 251/2019-32 zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Karviné.

14. Své rozhodnutí odůvodnil zejména tím, že vzhledem k tomu, že v době, kdy se měla žalobkyně dopustit jednání, pro něž jí byla dána výpověď z nájmu bytu s odkazem na ustanovení § 2288 odst. 1 písm. a) o. z., tj. z důvodu hrubého porušení povinnosti nájemce, trpěla podle zjištěného skutkového stavu duševní poruchou (schizoafektivní poruchou, postpsychotický defekt osobnosti v anamnéze, trvalá porucha s bludy), v jejímž důsledku byly zcela vymizelé její rozpoznávací (rozumové) a volní schopnosti, bylo by namístě činit ji za toto jednání odpovědnou a potažmo pokládat za oprávněný postih (sankční následek) jejího závadného chování v podobě výpovědi pouze v případě, že se do stavu uvedené duševní poruchy přivedla vlastní vinou (§ 24 věta druhá o. z.). S přihlédnutím k tomu, co vyšlo v řízení najevo ohledně charakteru její duševní poruchy ze znaleckého posudku MUDr. jméno příjmení (duševní porucha je trvalá, léčbou obtížně ovlivnitelná, vedoucí k podstatnému snížení jejích rozpoznávacích (rozumových) a volních schopností i v období stabilizovaného stavu), však dovolací soud zastává názor, že o takový případ (o případ, v němž lze usoudit na přivození si duševní nezpůsobilosti vlastní vinou jednajícího) v souzené věci nešlo. Závěr odvolacího soudu (soudu prvního stupně), že v dané věci nemohl být naplněn výpovědní důvod podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. (resp. řečeno jinak – že žalobkyně neodpovídá za jednání, které by jinak uvedený výpovědní důvod naplňovalo - viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2005, sp. zn. 26 Cdo 1865/2004, uveřejněný pod č. j. 51/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, který sice vychází z předchozí právní úpravy, avšak jde-li o charakter jednání nájemce, je využitelný i při posuzování naplněnosti výpovědního důvodu podle § 2288 odst. 1 písm. a/ o. z.), tak v konečném důsledku obstojí.

15. V daném případě jde jednoznačně o výpověď s výpovědní dobou, konkrétně pak o výpověď podle § 2288 odst. 1 o. z. Byť dovolatelka ve výpovědi odkázala na ustanovení § 2288 odst. 1 písm. a) o. z., mohlo by – z hlediska jejího obsahu a s přihlédnutím k případným specifickým podmínkám poskytování ubytování v domě s pečovatelskou službou – jít rovněž o výpovědní důvod podle § 2288 odst. 1 písm. d) o. z. Výpovědním důvodem podle § 2288 odst. 1 písm. d) o. z. je„ jiný obdobně závažný důvod“. Z gramatického a systematického výkladu § 2288 odst. 1 o. z. je zřejmé, že má-li jít o„ jiný“ důvod, nepůjde o skutečnosti, jež jsou důvodem pro vypovězení nájmu bytu podle § 2288 odst. 1 písm. a) – c) o. z. Výpovědní důvod podle písm. d) tedy není spojen s porušením povinností nájemce (s tím je spojen výpovědní důvod podle písm. a/). Výraz„ obdobně závažný“ je nutné opět vykládat ve spojení s předcházející části § 2288 odst. 1 o. z. Důvod pro vypovězení nájmu podle § 2288 odst. 1 písm. d) o. z. tak musí být svým významem srovnatelný s výpovědními důvody upravenými pod písm. a) – c), musí být tedy i stejně významný. S ohledem na ochranu nájemce a relativně kogentní úpravu nájmu bytu v občanském zákoníku, je třeba posuzovat důvody, které by mohly vést k vypovězení nájmu podle § 2288 odst. 1 písm. d) o. z., restriktivně. Z tohoto úhlu pohledu se však odvolací soud (soud prvního stupně) danou věcí nezabýval, přičemž jeho právní názory by mohly vést až k absurdnímu závěru, že u takovéto osoby je nájem bytu nevypověditelný; proto je jeho právní posouzení věci neúplné a tudíž nesprávné. Pro úplnost dovolací soud dodává, že v případě vyklizení může dovolatelka případně vyjít žalobkyni vstříc i ve spolupráci se zařízením, které je způsobilé zajistit jí – s přihlédnutím k jejímu onemocnění – vhodné ubytování.

16. Soud se dále zabýval jednotlivými výpovědními důvody uvedenými ve výpovědi z nájmu ze dne datum. Podle § 2288 odst. 1 o. z., zda je možno je posoudit i podle § 2288 odst. 1 písm. d) zákoníku práce.

17. V daném případě jde jednoznačně o výpověď s výpovědní dobou, konkrétně pak o výpověď podle § 2288 odst. 1 o. z. Žalovaná v této výpovědi odkázala na ustanovení § 2288 odst. 1 písm. a) o. z., když uvedla, že výpověď je podávána z důvodů uvedených v § 2288 odst. 1 písm. a). Pronajímatel je povinen ve výpovědi z nájmu bytu vymezit výpovědní důvod skutkově, avšak nemusí specifikovat, podle kterého konkrétního ustanovení nájem vypovídá (a učiní-li tak, není jeho názorem soud vázán). Je jen věcí soudu, aby posoudil, které ustanovení upravující výpovědní důvody na dané skutkové vylíčení dopadá a zda jde vskutku o důvod, pro který může pronajímatel nájem bytu vypovědět.

18. Pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době: a/ porušil-li nájemce svou povinnost vyplývající z nájmu, d/ je-li tu jiný obdobně závažný důvod pro vypovězení nájmu (§ 2288 odst. 1 písm. a/ a d/)

19. Ustanovení § 2288 odst. 1 písm. d) o. z. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého předem neomezeného okruhu okolností.

20. Výpovědním důvodem podle § 2288 odst. 1 písm. d) o. z. je„ jiný obdobně závažný důvod“. O jiný důvod nepůjde o skutečnost, jež jsou důvodem pro vypovězení nájmu bytu podle § 2288 odst. 1 písm. a) až c) o. z. Výpovědní důvod podle písm. d) tedy není spojen s porušením povinností nájemce (s tím je spojen výpovědní důvod podle písm. a).

21. Výpověď byla podána z důvodu: 1.„ Dne datum jste narušovala občanské soužití, a to svou hlučností, byla jste vulgární k ostatním nájemníkům. 2.„ Dne datum jste i přes upozornění pracovnice pečovatelské služby nevrátila křeslo z chodby, smetáky, skleničky apod., které jste odcizila a dokonce i poškozovala majetek územní celek“ 3.„ Dne anonymizováno a datum jste opět nájemníky bezdůvodně slovně napadala, vyhrožovala zbitím, v nočních hodinách rušila noční klid – hlasitou televizí, vysavačem a tloukla kladivem do zdi, když jsme byli nuceni 3 x během 24 hodin přivolat Policii ČR“ 22. Pokud jde o první důvod výpovědi:„ Dne datum jste narušovala občanské soužití, a to svou hlučností, byla jste vulgární k ostatním nájemníkům, soud má za to, že v daném případě se jedná o výpovědní důvod podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z.

23. Pokud se jedná o druhý výpovědní důvod:„ Dne datum jste i přes upozornění pracovnice pečovatelské služby nevrátila křeslo z chodby, smetáky, skleničky apod., které jste odcizila a dokonce i poškozovala majetek územní celek“, tak v daném případě se jedná o výpovědní důvod podle § 2288 odst. 1 písm. d) o. z.

24. Pokud jde o třetí výpovědní důvod:„ Dne anonymizováno a datum jste opět nájemníky bezdůvodně slovně napadala, v nočních hodinách rušila noční klid – hlasitou televizí, vysavačem a tloukla kladivem do zdi“, tak se jedná o výpovědní důvod podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z., a pokud se jedná o zbývající část důvodu„ vyhrožovala zbitím“, tak se jedná o výpovědní důvod podle § 2288 odst. 1 písm. d) o. z.

25. Ve dnech anonymizována tři slova a datum se duševní porucha u žalobkyně projevovala jednáním popsaným ve výpovědi z nájmu bytu jako výpovědní důvod podle § 2288 odst. 1 písm. a) a § 2288 odst. 1 písm. d) o. z., za které žalobkyně neodpovídá, neboť její tehdejší rozpoznávací a volní schopnosti byly značně sníženy, resp. vymizely. U žalované se nejedná o případ přivození si duševní nezpůsobilosti vlastní vinou. Kvalifikovaný důvod výpovědi nájmu bytu tu proto nebyl. Žalobkyně jako nájemkyně předmětného bytu podala včas podle § 2290 o. z. návrh na přezkoumání oprávněnosti výpovědi nájmu bytu ve lhůtě trvající 2 měsíce ode dne jeho doručení, tj. od datum, a to posledního dne lhůty dne datum. Vzhledem k absenci výpovědního důvodu výpověď daná žalobkyni nebyla oprávněná.

26. Soud opětovně nepřipustil návrh žalované na provedení výslechu svědkyně jméno příjmení, když soud tento důkaz považuje za nadbytečný pro rozhodnutí v této věci.

27. Usnesením č. j. 25 C 251/2019-14 ze dne 19. 3. 2020 byl žalobkyni ustanoven zástupce v tomto řízení v osobě advokátky JUDr. jméno příjmení se sídlem adresa. Usnesení nabylo právní moci dnem datum. Dle § 140 odst. 2 o. s. ř., byl-li ustanoven účastníku zástupcem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Z uvedeného vyplývá, že stát platí hotové výdaje ustanoveného zástupce účastníka (§ 30 o. s. ř.) Byl-li tímto zástupcem ustanoven advokát, platí stát i odměnu za zastupování, a to podle vyhlášky 177/1996 Sb. v platném znění. Ustanovenému zástupci žalobkyně vznikl nárok na náhradu nákladů prvostupňového řízení 4 600 Kč a nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení 6 223 Kč a dále za náklady po odvolacím řízení za zastupování u jednání dne 17. 5. 2023 za jeden úkon ve výši 2 500 Kč a režijní paušál 300 Kč Celkem 2 800 Kč 28. Zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování. (§ 149 odst. 2 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů odvolacího řízení uložena ve prospěch státu. Žalovaná je tedy povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné na náhradě nákladů řízení po dovolacím řízení částku 2 800 Kč za odměnu ustanovené advokátky za zastupování. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.