26 C 11/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 163 819,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 136 547,22 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 650,69 Kč, úroku z částky 159 368,05 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 163 819,82 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 18 909 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné na soudním poplatku z žaloby částku 1 638 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 6. 1. 2025 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 163 819,82 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 378,09 Kč, s 14,75% úrokem z částky 159 368,05 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a s 14,75% úrokem z prodlení z částky 163 819,82 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele právnická osoba. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 8. 2024. Tato banka uzavřela s žalovaným dne 10. 10. 2023 158 665 Kč, který se žalovaný zavázal splatit včetně sjednaného úroku 14,75 % ročně ve 41 měsíčních splátkách po 5 000 Kč. Banka úvěr sesplatnila ke dni 22. 6. 2024 v důsledku porušování smluvních povinností žalovaným.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 včetně seznamu postupovaných pohledávek a dohody o úplatě ze dne 21. 8. 2024, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 2. 9. 2024, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 9. 2024 včetně podacího lístku ze dne 16. 9. 2024, předžalobní upomínky ze dne 24. 10. 2024 včetně podacího lístku ze dne 24. 10. 2024, smlouvy o úvěru ze dne 10. 10. 2023, detailu zadané operace, všeobecných obchodních podmínek právnická osoba. pro soukromou klientelu, ceníku pro soukromou klientelu platného od 22. 1. 2022, listiny označené jako „podklady pre súdné konanie“, poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 21. 5. 2024, výzvy k zaplacení celého dluhu ze dne 22. 6. 2024, posouzení úvěruschopnosti klienta, výpisu z účtu č. č. účtu za období od 10. 10. 2023 do 31. 12. 2023, výpisů z účtu č. č. účtu za období od 1. 4. 202 do 30. 9. 2023 a žádosti o navýšení úvěru (detail zadané operace). Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.

4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 10. 10. 2023 mezi právnická osoba. jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 158 665 Kč, který byl veden na úvěrovém účtu č. č. účtu. Úvěr byl poskytnut na splacení dluhu na úvěrovém účtu č. 7246774083/08000. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně úroku ve výši 14,99 % ročně ve 41 měsíčních splátkách po 5 000 Kč vždy k 10. dni v měsíci počínaje listopadem 2023. Čerpání úvěru ve výši 158 665 Kč bylo listinou označenou jako prokázáno „podklady pre súdne konanie“. Z téže listiny soud zjistil, že banka eviduje platby žalovaného na předmětný úvěr v celkové výši 22 117,48 Kč. Dopisem ze dne 22. 6. 2024, jehož doručení nebo odeslání žalovanému nebylo v řízení prokázáno, oznámila banka žalovanému, že rozhodla o okamžité splatnosti předmětného úvěru.

5. Z výpisů z běžného účtu žalovaného č. č. účtu za období od dubna do září 2023 bylo zjištěno následující: na účet byla poukazována mzda od Anonymizováno ve výši 15 371 Kč každý měsíc (pouze v srpnu ve výši 15 404 Kč. Na účet byla každý měsíc poukazována částka jako fakturace od Anonymizováno, kdy se jednalo zřejmě o polskou společnost. Poslední dvě platby však byly na jméno jméno FO. Každá z těchto plateb byla ve výši přibližně 47 – 48 000 Kč, vyjma platby v červenci ve výši 36 402 Kč. Tyto částky byly v přibližně celé výši obratem vybírány v hotovosti. Z účtu bylo prováděno velké množství plateb sázkovým kancelářím a online kasinům, na účet byly připisovány i výhry vyplácené těmito subjekty. Za období od května do září 2023 prosázel žalovaný celkem 133 431 Kč a vyhrál 70 000 Kč. Výpis za duben 2023 neobsahuje žádné odchozí platby na účet těchto subjektů, ale velké množství jednorázových odchozích plateb na různé účty, kdy z jejich výše a frekvence je možno dovozovat, že alespoň částečně se jedná o platby za sázky, a to s přihlédnutím k tomu, že na účet byly v tomto měsíci připsány výhry v celkové výši 34 000 Kč. Z elektronické žádosti o navýšení úvěru ze dne 10. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný vůči bance prohlásil, že je svobodná, bydlí u rodičů, je zaměstnán u právnická osoba od 31. 10. 2021 na dobu neurčitou, ze tří členů domácnosti dva jsou bez příjmu, žádné výdaje neuvedl. Z posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, právnická osoba prověřovala žalovaného v CCB rejstříku, kdy byly zaznamenán u žalovaného dva kontrakty, a to úvěr u stejné banky, který měl být poskytnutým úvěrem doplacen, a kreditní karta splátková s měsíční splátkou 1 020 Kč, výdaje žalovaného byly bankou stanoveny na částku 11 450 Kč měsíčně s využitím informací od žalovaného a s využitím údajů o výši normativních nákladů na bydlení, statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů, příjem deklaroval žalovaný ve výši 35 000 Kč, což dle banky odpovídalo údajům z výpisu z účtu žalovaného.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 21. 8. 2024 mezi právnická osoba. jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i v řízení uplatněná pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo postupitelem oznámeno žalovanému dopisem ze dne 16. 9. 2024, který byl dle podacího lístku téhož dne odeslán jako doporučená zásilka žalovanému. O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 24. 10. 2024, která byla dle podacího lístku téhož dne odeslána jako doporučená zásilka.

7. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o úvěru jako smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by právnická osoba. dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smluv soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022.

8. Úvěrující banka řádně nezjišťovala výši příjmu žalovaného. Vycházela z tvrzení žalovaného o výši jeho čistého měsíčního příjmu 35 000 Kč, avšak tuto výši příjmu nelze nijak dovodit z výpisů z běžného účtu žalovaného, což banka dle svého prohlášení provedla. Soudu není známo, jak bylo částky 35 000 Kč dosaženo a z jakého zdroje pocházela částka v přibližné výši 20 000 Kč, kterou bylo nutno dopočíst každý měsíc k částce mzdy vyplácené právnická osoba. Nabízí se pouze částky výher z kurzových sázek, ale tyto nelze za stabilní příjem považovat, nehledě na to, že náklady na získání výher dosahovaly přibližně dvojnásobku těchto výher. Z výpisů z běžného účtu není patrná ani výše pravidelných výdajů, zejména na nezbytné potřeby (bydlení, energie, jídlo apod.). Soud dospěl tedy k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla bankou řádně zjišťována.

9. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru jsou absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalovaného vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaný tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázán k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a netvrdil nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalovaného do splátek, ale zavázal jej k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému byla poskytnuta ze strany předchůdkyně žalobkyně částka 158 665 Kč. Žalovaný uhradil 22 117,78 Kč. Aktivní legitimace žalobce v tomto řízení je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek, kterou banka postoupila na žalobkyni v řízení uplatněnou pohledávku za žalovaným, byť tato byla označena jako pohledávka ze smlouvy o úvěru. Žalovaný tak byl zavázán uhradit žalobkyni podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. částku 136 547,22 Kč, tj. rozdíl mezi částkami 158 665 Kč a 22 117,78 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků, přičemž zohlednil i výši příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 136 547,22 Kč, tj. 70 % předmětu řízení, a neúspěšná co do částky 57 379,54 Kč, tj. 30 % předmětu řízení, a má tedy nárok na náhradu 40 % nákladů řízení (70-30). Celkové náklady žalobkyně činí dle soudu 47 273 Kč a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 8 191 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 30 640 Kč, režijních paušálů k úkonům právní pomoci ve výši 1 350 Kč, nákladů spojených s cestou zástupce žalobkyně k jednání soudu ve výši 309 Kč a z částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty ze všech uplatněných nákladů řízení vyjma zaplaceného soudního poplatku v celkové výši 6 783 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř., přičemž zástupce žalobkyně předložil soudu osvědčení o registraci plátce DPH. Odměna a režijní paušály byly přiznány dle advokátního tarifu za čtyři právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast u jednání soudu). Odměna za jeden úkon činí 7 660 Kč dle § 7 advokátního tarifu a režijní paušál za jeden úkon 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, resp. u posledního úkonu 450 Kč dle téhož ustanovení, ale ve znění účinném od 1. 1. 2025. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu a režijní paušál za sepis podání ze dne 10. 3. 2025. Tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uváděná v tomto podání mohla a měla být už součástí žaloby a dle soudu se tedy nejedná o další účelně provedený úkon právní služby. Náklady spojené s cestou k jednání a zpět byly přiznány v rozsahu poloviny skutečných nákladů, jelikož zástupce žalobkyně se zúčastnil dvou po sobě následujících jednání v různých věcech u zdejšího soudu. Tyto náklady sestávají z náhrady za ztrátu času za dvě půlhodiny po 150 Kč za cestu z adresa a zpět dle § 14 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 a z cestovného ve výši činí 317 Kč za cestu osobním automobilem při ujetí celkem hodnota km při ceně benzinu dle platné vyhlášky, tj. 35,80 Kč za 1 litr a průměrné spotřebě dle technického průkazu 10,6 l na 100 km s připočtením paušální náhrady 5,80 Kč za jeden kilometr. Na nákladech spojených z cestou k jednání byla přiznána částka 309 Kč, tj. polovina z e součtu částek 300 Kč a 317 Kč, a to po zaokrouhlení. Dle obsahu spisu žalobkyni v souvislosti s tímto řízením další náklady nevznikly. Žalobkyně doložila odeslání předžalobní výzvy žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení dle § 142a o. s. ř. Na nákladech řízení byla žalobkyni přiznána částka 18 909 Kč, tj. 40 % z částky 47 273 Kč.

11. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 1 638 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 6 553 Kč, kterou žalobkyně splnila. Elektronický platební rozkaz však nemohl být v žalobě vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděných žalobkyní. V řízení však bylo dále pokračováno, a proto vznikla žalobkyni povinnost doplacení soudního poplatku až do výše stanovené dle položky 1 písm. b) sazebníku, tj. do částky 8 191 Kč. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.