26 C 202/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení částky 41 454 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41 454 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 26. 6. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 56 426 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 29. 10. 2024 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 41 454 Kč spolu se 14,75% úrokem z prodlení z této částky od 26. 6. 2024 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že po dohodě s žalovaným uzavřela z , právnická osoba, ., respektive s , právnická osoba, ., dne 17. 5. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla jí poskytnuta částka 350 000 Kč. Žalobkyně se dohodla s žalovaným, že mu poskytne částku 300 000 Kč, což učinila dne 1. 6. 2022, a částku 50 000 Kč si ponechá na úhradu prvních splátek bance s tím, že následně měl dluh splácet žalovaný, a to za podmínek úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a bankou. Žalobkyně z částky, kterou si ponechala, zaplatila první čtyři splátky za měsíce červen až září 2022. Žalovaný splátky úvěru hradil po 4 606 Kč v období od října 2022 do srpna 2023 a v říjnu 2023. Neuhradil však splátky za září 2022 a za období od listopadu 2022 do června 2023, tj. devět splátek po 4 606 Kč, což činí žalovanou částku 41 454 Kč, kterou žalovaný neuhradil ani přes písemnou výzvu. Pokud žalovaný splácel vyšší částky než 4 606 Kč měsíčně, byla v tom zahrnuta i splátka předchozího úvěru, který si vzala žalobkyně v bance a který ve výši 190 000 Kč poukázala žalovanému.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Poukazoval na složitost a komplexnost vzájemných vztahů mezi účastníky, kteří v minulosti žili ve partnerském vztahu ve společné domácnosti a pečovali o nezletilé dítě, kdy mezi nimi proběhlo více transakcí jako oboustranných plateb či půjček. Žalovaný potvrdil převzetí částky 300 000 Kč od žalobkyně, avšak namítal, že zápůjčku 300 000 Kč bez jakýchkoliv dalších poplatků a úroků měl vrátit žalobkyni dle svých finančních možností, a tedy bez určení data. V daném případě se jednalo se o finanční výpomoc mezi partnery. Žalovaný namítal, že není smluvní stranou úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a bankou. Žalovaný dále tvrdil, že uhradil žalobkyni na dlužnou částku celkem 281 774 Kč od června 2022 do června 2023, a to následovně: na žalobkyní uvedený účet č. , č. účtu, (později /5500) uhradil v době od 3. 10. 2022 do 5. 10. 2023 částku dvakrát 11 537 Kč, devětkrát 12 000 Kč a jedenkrát 11 700 Kč, tj. celkem 142 774 Kč. V květnu 2022 žalovaný žalobkyni jednorázově finančně vypomohl splátkou úvěru, který si žalobkyně vzala, jelikož žalobkyně tehdy měla finanční problémy, kdy se jednalo o splátku úvěru ve výši 6 931 Kč. Na splátku zápůjčky ve výši 300 000 Kč dle ústní dohody účastníků byly použity platby žalovaného na jiný účet žalobkyně ve výši 12 000 Kč dne 5. 8. 2020 a 38 000 Kč dne 4. 8. 2023. Na splátku této zápůjčky dle ústní dohody účastníků byly použity i platby nájemného a kauce v celkové výši 89 000 Kč, které žalobkyně vybrala od nájemníka bytu ve vlastnictví žalovaného, který se nacházel v , adresa, – , Anonymizováno, . Jednalo se o šest měsíčních plateb po 11 500 Kč a kauci ve výši 20 000 Kč. Součet všech těchto plateb tedy činí 281 774 Kč. Ohledně zbývající částky vznesl žalovaný námitku započtení oproti své pohledávce za žalobkyní z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 9. 2019, kdy žalobkyni poskytl v hotovosti částku ve výši 700 000 Kč, tuto zápůjčku měla žalobkyně vrátit žalovanému dle svých možností a doposud soudem nebyla určena splatnost této zápůjčky.

3. Soud provedl důkaz výslechem svědků , jméno FO, a , jméno FO, , výslechem žalovaného jako účastníka řízení, poslechem šesti audionahrávek zachycujících telefonické rozhovory účastníků ve dnech 13. 6. 2023 a 15. 1. 2024 a dále čtením následujících listin: výzvy před podáním žaloby z 10. 6. 2024 včetně dodejky, historie pohybu na běžném účtu č. , č. účtu, za období od 1. 1. 2021 do 3. 7. 2024, návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 17. 5. 2022, emailové komunikace účastníků, detailu transakce ze dne 1. 6. 2022, výpisu z SMS zprávy ze dne 1. 5. 2023, detailů platby ze dne 15. 10. 2022, výpisů z běžného účtu č. , hodnota, za březen 2025 a za listopad 2024, potvrzení o vedení účtu ze dne 23. 3. 2025, tabulky umoření k půjčce, detailů platby, informace o jednotce, smlouvy o nájmu bytu, přepisu SMS zprávy, výpisu z účtu č. 4024707359/800 za září 2019, výpisu komunikace (SMS zprávy), výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, a náhledu z internetového bankovnictví žalovaného ze dne 4. 8. 2023.

4. Soud naopak pro nadbytečnost neprovedl důkazy navrhované žalovaným, a to komunikací mezi účastníky na Facebooku v době od 1. 9. 2019 do doby smazání účtu, výpisem vkladů na účty žalobkyně v období od 30. 9. do 6. 10. 2019 a dokladů k půjčkám a úvěrům žalobkyně v tomto období. Tyto důkazy měly být provedeny k prokázání tvrzení žalovaného o poskytnutí žalobkyni částky 700 000 Kč jako půjčky v září 2019. S ohledem na nepřípustnost zápočtu nesplatné pohledávky žalovaného za žalobkyní z titulu této tvrzené půjčky oproti splatné pohledávce žalobkyně za žalovaným, však jsou tyto důkazy neprováděl.

5. Soud nevyhověl námitce žalovaného o nepřípustnosti důkazu poslechem audionahrávek. Žalovaný tvrdil, že se jedná o osobní až intimní komunikaci tehdejších partnerů a nahrávky byly pořízeny bez souhlasu žalovaného. Souhlas, či alespoň povědomí žalovaného, s jejich pořízením žalobkyní sice nebyl prokázán, soud však neshledal v obsahu nahrávek nic osobního. Jedná se o věcné rozhovory účastníků o finančních otázkách a splácení dluhu žalovaným žalobkyni. V té době vztah mezi účastníky byl již vážně narušen, z obsahu nahrávek je patrná zjevná vzájemná nedůvěra mezi nimi. Ostatně nahrávku hovoru pořídil i žalovaný a tuto soudu předložil. Pouze na okraj soud podotýká, že naopak více osobní obsah je zachycen v SMS zprávě žalovaného žalobkyni ze dne 1. 5. 2023, jejíž výpis předložil soudu žalovaný. Žalobkyně neporušila zákon pořízením a použitím nahrávek u soudu. Podle § 88 odst. 1 občanského zákoníku svolení k pořízení nebo použití zvukového záznamu týkajícího se člověka nebo projevu osobní povahy není třeba, pokud se záznam pořídí nebo použije k výkonu nebo ochraně jiných práv. Žalobkyně v té době měla spor s žalovaným ohledně splácení zápůjčky a je zřejmé, že nahrávky byly z její strany pořízeny právě za účelem řešení sporu s žalovaným o zaplacení dlužné částky, kdy žádné jiné věci a spory mezi účastníky na nahrávkách zachyceny nejsou. Z tohoto důvodu soud vyhověl návrhu na provedení důkazu nahrávkami předloženými oběma účastníky.

6. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: z výzvy před podáním žaloby ze dne 10. 6. 2024 bylo zjištěno, že touto vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení částky 36 838 Kč, tj. částky osmkrát 4 606 Kč za období od listopadu 2023 do května 2024 včetně září 2023, kdy uvedla, že dle účastníky sjednané smlouvy o zápůjčce částky 300 000 Kč měl žalovaný tuto splácet za podmínek, za jakých vznikl žalobkyni závazek vůči bance, což nečiní, a vyzývá jej tedy k úhradě této částky do sedmi dnů od odeslání. Dle dodejky byla tato výzva odeslána dne 18. 6. 2024 na adresu žalovaného , adresa, - dům vedle (stavba).

7. Z historie pohybů na běžném účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalobkyně bylo zjištěno, že na účet došlo 12 příchozích plateb z účtu žalovaného č. , č. účtu, , a to dne 29. 5. 2022 částka 6 931 Kč, ve dnech 3. 10. 2022 a 1. 11. 2022 dvě platby po 11 537 Kč a dále devět plateb po 12 000 Kč ve dnech 4. 12. 2022, 3. 1. 2023, 2. 2. 2023, 3. 3. 2023, 1. 4. 2023, 3. 5. 2023, 4. 6. 2023, 1. 8. 2023 a 31. 8. 2023 a dále platba částky 11 700 Kč dne 5. 10. 2023. Stejná zjištění vyplývají i z detailu platby na účtu žalovaného, kdy přitom všechny tyto platby žalovaný si označil jako „půjčka“. Dále z detailu platby bylo zjištěno, že z účtu žalovaného na účet žalobkyně č. , č. účtu, odešly částky 38 000 Kč dne 4. 8. 2023 a 12 000 Kč dne 5. 8. 2023 a že tyto platby nebyly nijak označeny žalovaným, nebylo na nich ani označení „půjčka“, jak u shora uváděných plateb. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, bylo zjištěno, že tento návrh podala žalobkyně , právnická osoba, ., kdy se mělo jednat o nezajištěný, neúčelový, spotřebitelský úvěr ve výši 350 000 Kč s úrokem 9,9 % ročně bez sjednaného pojištění, který měl být splacen formou 120 měsíčních splátek po 4 606 Kč. Akceptace tohoto návrhu bankou je patrná z listiny označené jako tabulka umoření k půjčce poskytnuté na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, , kterou vystavila banka a která obsahuje rozpis 115 splátek po 4 606 Kč v období od 17. 11. 2022 do 17. 5. 2032. Z výpisu z běžného účtu č. , hodnota, vedeného , právnická osoba, . bylo zjištěno, že žalobkyně uhradila splátky úvěru bance po 4 606 Kč dne 16. 3. 2025 a dne 15. 11. 2024. Z potvrzení o vedení účtu ze dne 23. 4. 2025 bylo zjištěno, že , právnická osoba, . potvrzuje, že pro žalobkyni je veden účet č. , č. účtu, . Z detailu transakce bylo zjištěno odeslání částky 300 000 Kč z účtu žalobkyně na účet č. , Anonymizováno, dne 1. 6. 2022 s popisem platby (zprávou pro příjemce): „Zabiju Tě jestli něco poděláš“.

8. Z emailové komunikace bylo zjištěno, že žalobkyně napsala žalovanému následující zprávy: dne 19. 1. 2023 jej vyzývá k zaplacení, a to vrácení zápůjčky 350 000 Kč dle dohody z dne 1. 6. 2022, kdy tato měla být splacena do 31. 12. 2022. Na tuto zprávu žalovaný následujícího dne odpověděl tak, že nemá v současné době, jak vrátit tuto částku najednou. Dne 18. 4. 2023 oznamuje žalobkyně žalovanému změnu bankovního kódu účtu pro splácení z 6100 na 5500 a upozorňuje jej na to, že splátka má činit 11 537 Kč měsíčně a nikoliv 12 000 Kč měsíčně. Dne 27. 12. 2023 odesílá žalobkyně žalovanému poslední výzvu před podáním žaloby, ve které uvádí, že neuhradil již dvě splátky a dne 2. 1. 2024 žalobkyně vytýká žalovanému, že nereaguje na SMS zprávy a nepřijímá telefonické hovory. Z výpisu SMS komunikace účastníků z dne 1. 5. 2023 soud zjistil pouze to, že žalovaný přiznává žalobkyni, že jí dluží peníze. Další zjištění z obsahu této zprávy této komunikace soud nečinil, jelikož je plná osobních sdělení obou účastníků, žalovaný popisuje své pocity, prožitky, přání, pracovní neúspěchy, psychické rozpoložení a následně i odchod ze společné domácnosti dne 19. 2. 2023. Obsah této komunikace se z naprosto převažující části netýká projednávané věci, s touto nesouvisí a je příliš osobní na to, aby soud z něho činil jakákoliv další skutková zjištění.

9. Z informace o jednotce bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem bytové jednotky č. 554/4 v katastrálním území , adresa, . Ze smlouvy o nájmu bytu bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 21. 8. 2023 mezi žalovaným jako pronajímatelem a panem Kyrychenkem z Ukrajiny jako nájemcem, předmětem smlouvy byl shora uvedený byt, nájemní poměr byl sjednán na dobu určitou od 10. 7. 2023 do 10. 7. 2025, nájemné bylo sjednáno na částku 10 500 Kč měsíčně a zálohy na služby na částku 1 000 Kč měsíčně s tím, že platby mají jít k rukám vlastníka, způsob úhrady nebyl blíže určen, kauce ve smlouvě nebyla sjednána. Z SMS zprávy ze dne 19. 1. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně popřela žalovanému, že by měla u sebe částku 11 500 Kč z nájmu, popisuje, jak naložila s částkou 11 500 Kč.

10. Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, za září 2019, jehož vlastníkem je , právnická osoba, bylo zjištěno, že 30. 9. 2019 byla vybrána z účtu v hotovosti částka 900 000 Kč. Z SMS komunikace účastníků ze dne 4. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný se ptá žalobkyně, zda má poslat peníze na zálohu na účet, anebo uhradit následně fakturu. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že dne 4. 8. 2023 na tento účet došla částka 38 000 Kč od žalovaného bez popisu platby či zprávy pro příjemce a dále, že dne 7. 8. 2023 proběhla platba kartou na , právnická osoba, částky 36 861 Kč a dne 9. 8. 2023 odešla z účtu zahraniční odchozí platba částky 36 982 Kč. Z náhledu internetového bankovnictví žalovaného bylo zjištěno, že dne 4. 8. 2023 uhradil částku 2 300 Kč na účet , Anonymizováno, jako členské příspěvky za první pololetí roku 2023 pro , jméno FO, .

11. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , matky žalobkyně, bylo zjištěno, že tato byla přítomna schůzce účastníků v kavárně v , Anonymizováno, v , adresa, , na které byla ujednána zápůjčka mezi účastníky. Žalovaný potřeboval peníze na větší stavební zakázku na Slovensku. Žalobkyně už měla v té době určité obavy, zda žalovaný vrátí zapůjčené peníze. Žalobkyně měla možnost půjčit si v bance částku 350 000 Kč a dohoda mezi účastníky zněla tak, že 300 000 Kč poskytne žalovanému, 50 000 Kč si ponechá na splácení půjčky v počátečním období a žalovaný úvěr vyplatí, až bude mít peníze z té zakázky. Žalovaný požadoval po žalobkyni, aby si v bance vzala úvěr na nejdelší dobu tak, aby měsíční splátka byla co možná nejnižší. Žalovaný se zavázal, že úvěr vyplatí najednou anebo ho bude bance splácet. Naopak žalovaný ve své účastnické výpovědi uvedl, že dohoda ohledně zápůjčky byla mezi účastníky uzavřena bez přítomnosti dalších dospělých osob, a to v pronajatém domě ve , adresa, , který tehdy obývali účastníci. Žalovaný uvedl, že peníze potřeboval na stavbu rodinného domu v Petrovicích. Sám by úvěr v bance nedostal, jelikož měl již hypoteční úvěr. Žalobkyně se nabídla, že má možnost peníze si půjčit v bance, půjčku již měla předschválenou, ale ještě nebyla poskytnuta. Dohoda zněla tak, že žalovaný žalobkyni peníze vrátí v nejbližším možném termínu, co bude moct. Nic dalšího ujednáno nebylo, zejména se neřešily žádné úroky. Žalovaný to bral jako finanční výpomoc mezi partnery.

12. Z výpovědi svědka , jméno FO, , který je kamarádem žalobkyně a žalovaného zná pouze přes žalobkyni, bylo zjištěno, že v průběhu své návštěvy v domě účastníků byl svědkem toho, jak účastníci spolu řešili objednání dětského pokojíčku pro dceru žalobkyně , jméno FO, . Žalovaný tehdy přislíbil, že toto zaplatí. V té době, již byla atmosféra mezi účastníky velmi napjatá.

13. Ze slyšených audionahrávek učinil soud následující skutková zjištění: na nahrávkách jsou zachyceny dva rozhovory účastníků, ve kterých řeší otázku vyplacení úvěru, u žalobkyně je patrná určitá nervozita a netrpělivost s tím, kdy žalovaný úvěr vyplatí. Dne 13. 6. 2023 žalobkyně se ptá žalovaného, proč ještě úvěr nevyplatil, když se na tom dohodli. Žalovaný existenci dohody nezpochybňuje, pouze uvádí, že nemá částku 300 000 Kč a tvrdí, že to splácí, co žalobkyně potvrzuje. Žalobkyně upozorňuje žalovaného, že úvěr není 300 000 Kč, na což žalovaný uvádí, že neví, kolik to tedy je. Dne 15. 1. 2024 žalobkyně opakovaně naléhá na žalovaného, aby jí řekl, do kdy hodlá úvěr doplatit a žalovaný jí odpovídá, že neví, že nemá momentálně peníze, že nejprve musí vyřešit firmu a žalobkyni a až pak bude řešit úvěr a odmítá návrh žalobkyně, aby prioritně řešil úvěr, kdy žalobkyni připomíná, že mělo být jedno, kdy se úvěr splatí. Žalobkyně připomíná žalovanému, že úvěr měl vyplatit původně za jeden měsíc, co žalovaný, potvrzuje. Žalobkyně se následně snaží neúspěšně z hlavy vypočítat žalovanému, kolik ještě zůstává ke splacení, a počítá 106 splátek v určité výši, žalovaný počet splátek nezpochybňuje. Žalobkyně upozorňuje přitom žalovaného, že měsíční splátka tohoto úvěru nečiní 12 000 Kč, a pokud žalovaný jí platil částku 12 000 Kč měsíčně, byla v tom zahrnuta i splátka jiného úvěru výši 290 000 Kč.

14. Soud provedené důkazy hodnotil každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti, a to podle § 132 o. s. ř. Mezi účastníky nebylo sporu pouze ohledně toho, že žalobkyně zaslala žalovanému dne 1. 6. 2022 částku 300 000 Kč jako zápůjčku. Soud dokazování zaměřil na dva okruhy sporných otázek: za prvé na obsah smlouvy o zápůjčce uzavřené účastníky a za druhé na to, zda došlo k částečné úhradě zápůjčky i nad rámec plateb tvrzených žalobkyní, kdy se mělo jednat o platby na další účet žalobkyně ve výši 50 000 Kč, použití finančních prostředků získaných z pronájmu bytu žalovaného ve výši 89 000 Kč a dále o důvodnost žalovaným provedeného zápočtu jeho pohledávky za žalobkyní z titulu zápůjčky z roku 2019 oproti předmětné zápůjčce, kterou poskytla žalobkyně žalovanému.

15. Pokud se jedná o obsah smlouvy o zápůjčce, pak mezi účastníky bylo sporné, zda žalovaný měl uhradit žalobkyni částky i nad rámec poukázané částky 300 000 Kč, a to ve výši, jakou žalobkyně byla povinna uhradit bance na splátkách úvěru, ze kterého získala částku 300 000 Kč pro žalovaného, anebo zda měl žalovaný žalobkyni zaplatit pouze částku 300 000 Kč bez jakéhokoliv navýšení. Dále bylo mezi účastníky sporné to, zda se účastníci dohodli na ponechání splácení zápůjčky na libovůli žalovaného, který měl zápůjčku splatit dle svých finančních možností, bez stanovení jakéhokoliv konkrétního data. Účastníci v rámci svých tvrzení podali dvě skutkové verze, které vedle sebe nemohou v žádném případě obstát a liší se i v takových detailech, jako je místo schůzky, v průběhu které byla smlouva ústně uzavřena, a počet na schůzce přítomných osob. Těmto dvěma verzím odpovídá beze zbytku obsah dvou provedených důkazů, jednak výslechu svědkyně , jméno FO, a jednak účastnické výpovědi žalovaného. Jak správně namítal žalovaný, důkazní hodnota svědecké výpovědi svědkyně , jméno FO, , matky žalobkyně, je do značné míry snižována blízkým osobním vztahem svědkyně k žalobkyni. Samotná výpověď svědkyně by dle soudu nepostačovala k prokázání tvrzení žalobkyně ohledně obsahu účastníky uzavřené smlouvy o zápůjčce. Skutková verze žalobkyně, přesně popsaná svědkyní , jméno FO, , je však významně posilována řetězcem nepřímých důkazů, které v důsledku činí výpověď svědkyně důvěryhodnou a přesvědčily soud o její pravdivosti a tím i pravdivosti tvrzení žalobkyně. Jedná se o tyto následující nepřímé důkazy. Z obsahu audionahrávky je patrné, že žalobkyně se snažila vypočítat žalovanému, kolik by celkem uhradil na splátkách úvěru, uvádí počet zbývajících měsíčních splátek (tehdy 106), což žalovaný nijak nezpochybňuje, pouze evidentně nemá přehled o tom, kolik činí výše měsíční splátky toho kterého úvěru. Dále soud zohlednil skutečnost, že žalovaný po dobu několika měsíců hradil žalobkyni částky po 12 000 Kč měsíčně na účet, ze kterého byly spláceny dva úvěry, přičemž ve dvou měsících činila platba žalovaného 11 537 Kč, což přesně odpovídá součtu měsíčních splátek dvou úvěrů tehdy splacených žalobkyní, tj. 6 931 Kč a 4 606 Kč. Platby v následujících měsících byly v přibližné výši, a to 12 000 Kč či 11 700 Kč. Žalobkyně žalovanému oznámila číslo účtu, na který měl hradit splátky zápůjčky, respektive změnu kódu banky poté, co došlo k zániku , Anonymizováno, , Anonymizováno, . fúzí s , právnická osoba, . Ze slyšené audionahrávky je patrné, že žalobkyně opakovaně naléhala na žalovaného, aby jí sdělil, kdy vyplatí úvěr, což soud hodnotí tak, že žalovaný měl žalobkyni poskytnout částku, která by postačovala k předčasnému splacení celého úvěru, který si žalobkyně vzala v bance. Dále soud zohlednil tvrzení žalovaného, že si byl vědom finančních problémů žalobkyně a v květnu 2022 uhradil na její účet částku 6 931 Kč, což byla jedna měsíční splátka úvěru, který v té době žalobkyně splácela. Dále žalovaný tvrdil, že věděl, že žalobkyně neměla částku 300 000 Kč k dispozici ze svých prostředků a že se jednalo o peníze, které hodlala získat z bankovního úvěru. Rozdíl mezi částkou 300 000 Kč, kterou měl žalovaný dle svého tvrzení žalobkyni uhradit, a částkou 552 720 Kč, což je stodvacetinásobek měsíční splátky úvěru ve výši 4 606 Kč, činí 252 720 Kč. Tuto částku by tedy dle žalovaného měla nést ze svého žalobkyně, což je dle soudu absurdní vzhledem k tomu, že v té době vztah mezi účastníky již procházel krizí a byl ovlivněn určitou nedůvěrou mezi partnery, což je patrné i z obsahu zprávy pro příjemce u platby částky 300 000 Kč. Je tedy stěží uvěřitelné, že by žalobkyně na jednu stranu se zavázala vůči bance ke splátkám úvěru po 4 606 Kč měsíčně po dobu deseti let a současně by ponechala na libovůli žalovaného, kdy ji vrátí částku 300 000 Kč a současně by nesla zcela ze svých prostředků náklady na úvěr ve formě úroků v celkové výši 252 720 Kč. Žalovaný však mohl významně ovlivnit délku splácení úvěru a tím celkovou výši částky, kterou žalobkyni měl uhradit, tím, že by uhradil žalobkyni částku, která by postačovala k předčasnému splácení celého úvěru žalobkyní bance. Toto účastníci zamýšleli jako prioritní variantu. Dle dohody částka 50 000 Kč, tj. rozdíl mezi částkou 350 000 Kč, kterou získala žalobkyně jako úvěr, a částkou 300 000 Kč, kterou žalobkyně poskytla žalovanému, měla být žalobkyní použita na splácení úvěru po dobu prvních čtyř měsíců, tj. do doby, kdy měl žalovaný získat finanční prostředky ze stavební zakázky, o kterou usiloval, a s níž počítal. Na základě shora uvedených úvah, vycházejících z hodnocení provedených důkazů a tvrzení účastníků, dospěl tedy soud k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce částky 300 000 Kč, kterou žalobkyně vyplatila žalovanému, přičemž žalovaný měl žalobkyni částku vrátit včetně všeho, co byla žalobkyně nucena uhradit bance, ve které příslušnou částku získala bankovním úvěrem, a že do doby případného předčasného splacení měl žalovaný žalobkyni platit měsíčně částku 4 606 Kč, která odpovídala měsíční splátce úvěru, který splácela žalobkyně , právnická osoba, .

16. Pokud se jedná o zápůjčku částky 700 000 Kč, jejíž existenci tvrdil žalovaný, pak tato doposud není splatná. Žalobkyně ji totiž měla dle tvrzení žalovaného splatit dle svých možností, a tedy žádný konkrétní termín splatnosti nebyl účastníky dohodnut. Podle § 1960 občanského zákoníku (dále jen o. z.), je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčil jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu. Žalovaný tvrdil, že soud doposud termín splatnosti zápůjčky neurčil. Tvrzená pohledávka žalovaného tedy není splatná a není způsobilá k započtení, jelikož podle § 1987 odst. 1 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Proto se soud v tomto řízení nezabýval ani prokazováním tvrzeními žalovaného o uzavření smlouvy o zápůjčce částky 700 000 Kč v září 2019, o jejím poskytnutí žalobkyni, ani o vztahu mezi společností , právnická osoba, , z jejíhož účtu byla částka 900 000 Kč v hotovosti vybrána, a žalovaným, který měl část takto vybrané částky zapůjčit žalobkyni.

17. Pokud se jedná o platbu částky 38 000 Kč tak dle provedeného dokazování se nejednalo o splátku zápůjčky, o kterou v tomto řízení jde. Částka byla poukázána na jiný účet žalobkyně než ostatní platby, které byly určeny na splácení zápůjčky, a v poznámce ani nebylo uvedeno slovo „půjčka“ jako u ostatních plateb. Soud má za prokázanou skutečnost, že se jednalo o platbu žalovaného za účelem pokrytí nákladů na zakoupení dětského pokojíčku pro dceru žalobkyně. V tomto ohledu soud vycházel nejen z výpovědi svědka , jméno FO, , ale i z SMS komunikace účastníků a výpisu z účtu, na který byla částka poukázána, kdy všechny tyto důkazy ve vzájemné souvislosti vedou soud k závěru, že se jednalo o platbu na úhradu nákladů na pořízení pokojíčku, a nikoliv na splátku zápůjčky. Nad rámec tohoto řízení pak by bylo zjišťování, zda sjednalo či nejednalo o dar žalovaného, vyvráceno bylo dostačujícím způsobem tvrzení žalovaného o účelu platby, a to splátce zápůjčky. Pokud se jedná o platbu částky 12 000 Kč na stejný účet jako částky 38 000 Kč, tak dle soudu se nejednalo o splátku zápůjčky, jelikož platba byla poukázána na jiný účet žalobkyně, než na jaký byly poukazovány splátky zápůjčky, a chyběla rovněž poznámka „půjčka“. Účel platby je mezi účastníky sporný, je však zřejmé, že se o splátku zápůjčky, nejednalo. Žalobkyně tvrdila, že se jednalo o platbu výživného na syna účastníků, prokazování účelu této konkrétní platby jde však nad rámec tohoto řízení. Žalovaný přes poučení soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. neoznačil žádné důkazy k prokázání svého tvrzení, že se účastníci dohodli, že dvě shora uvedené platby (ve výši 38 000 Kč a 12 000 Kč) provedené v srpnu 2023 na účet č. , č. účtu, měly jít na splátky předmětné zápůjčky.

18. V řízení nebylo prokázáno, že by se účastníci dohodli na tom, že na splácení předmětné zápůjčky budou použity peníze, které vyinkasuje či vyinkasovala žalobkyně od nájemce bytu ve vlastnictví žalovaného, pana , Anonymizováno, . Žalobkyně existenci takovéto dohody popřela a žalovaný přes poučení soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. neoznačil žádné důkazy k prokázání tohoto svého tvrzení. Taktéž nebylo prokázáno, že by žalobkyně ve skutečnosti jakoukoliv částku od nájemce bytu převzala. Soud podotýká, že žalovaným tvrzená kauce výši 20 000 Kč vůbec nebyla v nájemní smlouvě sjednána a dle této smlouvy mělo být nájemné včetně záloh na služby ve výši celkem 11 500 Kč měsíčně placeno k rukám vlastníka, tj. žalovaného. Žalovaný v řízení uvedl, že žádné potvrzení či zmocnění žalobkyni k inkasování nájemného nedával a ani nevystavoval žádné kvitance. Je tedy málo nepravděpodobné, že by za této situace nájemce bytu dobrovolně hradil nájemné k rukám jiné osoby než té, která byla uvedena v nájemní smlouvě. Žalovaný na podporu svého tvrzení předložil přepis SMS zprávy z dne 19. 1. 2023, ve které měli účastníci řešit otázku použití částky 11 500 Kč z nájemného z bytu. Tato SMS zpráva však o více než půl roku předchází uzavření předmětné nájemní smlouvy mezi žalovaným a panem Kyrychenkem. Pohledávka žalovaného za žalobkyní ve výši 89 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého tím, že žalobkyně žalovanému nepředala částky, které vyinkasovala od nájemce bytu ve vlastnictví žalovaného, je sporná a nejistá a takovouto pohledávku nelze započíst oproti pohledávce žalobkyně, která je předmětem tohoto řízení. a to s ohledem na ust. § 1987 odst. 2 o. z. Nic samozřejmě nebrání žalovanému, aby tuto případně uplatnil u soudu samostatnou žalobou.

19. Pokud se jedná o platby, které žalovaný prováděl na účet žalobkyně ve výši 12 000 Kč měsíčně, případně ve výši 11 537 Kč či 11 700 Kč, pak je třeba podotknout, že žalovaný v řízení tvrdil, že tyto platby zahrnovaly i částku, která byla určena na splátka úvěru ve výši 6 931 Kč měsíčně, který si vzala a splácela žalobkyně. Není rozhodné, z jakých důvodů či pohnutek žalovaný žalobkyni na splácení tohoto dalšího úvěru přispíval, zda se jednalo o dobrovolnou pomoc v tíživé situaci, dar či závazek z jakékoliv dohody účastníků. Rozhodné však je, že celou platbu poukazovanou na účet žalobkyně, ze kterého byly spláceny úvěry, nelze bez dalšího následně započítávat na splátky zápůjčky ze dne 1. 6. 2022.

20. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: dne 1. 6. 2022 poukázala žalobkyně žalovanému částku 300 000 Kč jako zápůjčku, kterou měl žalobkyni vrátit včetně nákladů, které měla žalobkyně vynaložit na splácení úvěru, který si vzala u , právnická osoba, . ve výši 350 000 Kč, kdy z této částky poskytla žalovanému 300 000 Kč a 50 000 Kč si ponechala na splácení úvěrů, tj. tohoto a předchozího, po dobu čtyř měsíců. Žalovaný měl zápůjčku vrátit, čímž by došlo ke splacení celého úvěru, anebo ji splácet po 4 606 Kč měsíčně. Žalovaný hradil žalobkyni splátky po 4 606 Kč v období od října 2022 do srpna 2023 a v říjnu 2023 tisíce dvacet tři. Další úhrady této konkrétní zápůjčky nebyly v řízení prokázány.

21. Účastníci tak uzavřeli podle § 2390 o. z. smlouvu o zápůjčce částky 300 000 Kč, kterou žalobkyně žalovanému zaslala na jeho bankovní účet. Žalovaný má pravdu v tom, že nebyl a není smluvní stranou v smluvním vztahu vzniklém na základě úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a bankou. Touto smluvní stranou ve vztahu k bance je pouze a výlučně žalobkyně, nicméně nic nebránilo účastníkům sjednat si podmínky následné zápůjčky tak, aby vlastně kopírovaly podmínky úvěrové smlouvy, zejména za situace, kdy částku, kterou žalobkyně zapůjčila žalovanému, získala jako spotřebitelský úvěr a žalobkyně tak ze svých prostředků nemusela hradit náklady na získání finančních prostředků, které fakticky následně využil žalovaný, který sám uvedl, že úvěr v bance si v té době sám nemohl vzít, jelikož již splácel hypoteční úvěr.

22. Žalovaný neuhradil žalobkyni dohodnuté splátky po 4 606 Kč v měsíci září 2023 a v období od listopadu 2023 do července 2024 a proto byl k jejich úhradě zavázán. Jeho závazek ze zápůjčky nezanikl jinými platbami, tj. platbami nad rámec těch, které uvedla žalobkyně v žalobě, ani zápočtem, který provedl žalovaný v průběhu řízení. Proto byl žalovaný zavázán k zaplacení žalobkyni částky 41 454 Kč, tj. devíti splátek po 4 606 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. v sazbě stanovené dle § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. za dobu od 26. 6. 2024 do zaplacení v návaznosti na lhůtu stanovenou žalobkyní v předžalobní výzvě.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána jejich náhrada v plné výši 56 426 Kč, což představuje zaplacený soudní poplatek z žaloby ve výši 2 073 Kč, odměnu zástupkyně žalobkyně ve výši 36 140 Kč, režijní paušály k úkonům právní pomoci ve výši 5 400 Kč, cestovné ve výši 1 580 Kč, náhradu za ztrátu času ve výši 1 800 Kč a částku odpovídající 21% dani z přidané hodnoty ze všech uplatněných nákladů řízení vyjma zaplaceného soudního poplatku dle § 137 odst. 3 o. s. ř., přičemž zástupkyně žalobkyně předložila soudu osvědčení o registraci plátce DPH. Odměna za jeden úkon činí 2 780 Kč dle § 7 advokátního tarifu a režijní paušál za jeden úkon činí 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, respektive u tří úkonů učiněných v roce 2024 činí 300 Kč za úkon dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024. Odměna a režijní paušály byly přiznány za celkem , hodnota, úkonů právní pomoci: příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne 24. 3. 2025, účast u jednání soudu dne 31. 3. 2025, další porada s klientem dne 23. 4. 2025, která byla doložena písemným potvrzením, sepis vyjádření ze dne 28. 4. 2025, sepis vyjádření ze dne 28. 7. 2025, účast u jednání soudu dne 31. 7. 2025, kdy se jedná o dva úkony, jelikož jednání trvalo déle než dvě hodiny, a to od 12.00 do 14.06 hodin, sepis vyjádření ze dne 15. 9. 2025 a účast u jednání soudu dne 21. 1. 2026, kdy se jedná o dva úkony, jelikož jednání trvalo déle než dvě hodiny, a to 12.00 do 14.35 hodin. Cestovné bylo přiznáno za tři cesty právní zástupkyně žalobkyně k jednání soudu z , adresa, a zpět při ujetí celkem , hodnota, x 70 km, přičemž dvě cesty se konaly v roce 2025 a jedna cesta v roce 2026. Průměrná spotřeba paliva činí 4,9 litru na 100 km dle technického průkazu, cena nafty byla stanovena dle platné vyhlášky, tj. v roce 2025 34,70 Kč za litr a v roce 2026 34,10 Kč za litr. K cestovnému byla připočtena i paušální náhrada za ujeté kilometry, která činila v roce 2025 5,80 Kč za 1 km a v roce 2026 5,90 Kč za 1 km. Náhrada za ztrátu času stráveného cestou k jednáním činí dle § 14 advokátního tarifu 150 Kč za každou započatou půlhodinu a byla přiznána za celkem , hodnota, půlhodin, tj. za tři cesty po dvě půlhodiny tam a dvě půlhodiny zpět. Další náklady řízení nebyly žalobkyní účtovány. Žalobkyně doložila odeslání předžalobní výzvy žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Soud neshledal žádné důvody pro nepřiznání procesně úspěšné žalobkyni náhrady nákladů řízení, jak navrhl v závěrečné řeči žalovaný. V postupu žalobkyně v průběhu celého řízení neshledal soud žádné známky chování, které by bylo možno hodnotit jak chování v rozporu s dobrými mravy. Jako zavinění vedení sporu nelze v žádném případě považovat podání žaloby u soudu (a tím zahájení soudního řízení) za situace, kdy žalovaný přes předžalobní výzvu nesplnil to, co byl vůči žalobkyni povinen.