27 C 129/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne 20. 2. 1973 trvale bytem adresa svědkyně a žalobce zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované o zaplacení částky 21 990 Kč s příslušenstvím rozsudkem pro zmeškání <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 21 990 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení částku 12 698,30 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> Žalobou doručenou soudu dne 25. 2. 2021 se domáhal žalobce na žalované zaplacení částky 21 990 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že žalobce objednal dne 18. 10. 2020 u žalované prostřednictvím e-shopu na internetových stránkách žalované [webová adresa] televizi Samsung QE50Q80T QLED ULTRA HD LCD TV za kupní cenu ve výši 21 990 Kč (dále jen„ televize“). Objednávka žalobce byla přijata e-mailem žalované ze dne 18. 10. 2020. Dne 23. 10. 2020 převzala manželka žalobce zásilku obsahující televizi od dopravce - obchodní společnosti TOP TRANS EU, a.s., a uhradila kupní cenu. Žalobci byla ze strany žalované vystavena faktura č. [anonymizováno] ze dne 21. 10. 2020. Mezi žalobcem a žalovanou tedy došlo k uzavření kupní smlouvy (dále jen„ kupní smlouva“) ve smyslu ustanovení § 2079 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“). Dne 23. 10. 2020 zaslal žalobce žalované e-mail, v němž žalovanou informoval o zjištěné vadě televize, kterou popsal takto:„ Když jsem večer tv vybalil z krabice a zapojil do el. sítě, zjistil jsem, že je obrazovka v levém rohu po celé délce zhora dolů prasklá a v poškozené části bez funkčního obrazu. Televizi jsem opět zabalil a osobně ji můžu přivést v pondělí 26. 10. 2020 po 15-té hodině na vaši adresu do [obec]“ Dne 25. 10. 2020 žalobce zaslal žalované e-mail, na jehož základě odstoupil od kupní smlouvy ve lhůtě do 14 dnů ode dne převzetí zboží, a to ve smyslu ustanovení § 1829 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku. Žalobci bylo následně ze strany žalované sděleno, že pro vadu televize není možné odstoupit od smlouvy a je možné pouze uplatnit reklamaci. Dne 26. 10. 2020 proto žalobce předal zástupci žalované televizi a žádal jako způsob vyřízení reklamace výměnu televize. Dne 5. 11. 2020 žalovaná informovala žalobce o vyřízení reklamace. Dne 6.11.2020 se žalobce dostavil do provozovny žalované v [obec] a zjistil, že jeho reklamace byla zamítnuta s odkazem na vyjádření servisního střediska, které v servisním listu uvedlo:„ Přistroj má mech. poškozený LCD panel (vada zdokumentována) vráceno bez opravy (lze řešit jen placenou opravou cca 14 800 bez DPH 21%).“ Žalobce téhož dne odmítl televizi převzít. Žalovaná odmítla (a i nadále odmítá) žalobci vrátit kupní cenu, popřípadě dodat novou bezvadnou televizi. Podle ustanovení § 2161 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku platí, že prodávající odpovídá kupujícímu, že věc při převzetí nemá vady. Podle ustanovení § 2161 odst. 2 občanského zákoníku platí, že pokud se projeví vada v průběhu šesti měsíců od převzetí, má se za to, že věc byla vadná již při převzetí. Ustanovení § 2161 odst. 2 občanského zákoníku tak zakládá vyvratitelnou domněnku vadnosti zboží již v okamžiku jeho převzetí spotřebitelem od prodávajícího či dopravce, projeví-li se vada kdykoli během šesti měsíců od převzetí. Spotřebitel je podle § 2165 odst. 1 občanského zákoníku oprávněn uplatnit právo z vady v době dvaceti čtyř měsíců od převzetí zboží. Pro oznámení vady žádná lhůta zákonem stanovena není. Kupující, jakožto spotřebitel, je v souladu s ustanovením § 1829 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku oprávněn odstoupit od kupní smlouvy uzavřené distančním způsobem a vrátit zboží ve stavu, v jakém ho obdržel, vadné, tj. i poškozené při přepravě, nevyjímaje. Poškození zboží při přepravě představuje rozpor s kupní smlouvou a je tudíž vadou ve smyslu § 2161 odst. 1 občanského zákoníku, která zakládá kupujícímu - spotřebiteli právo z vadného plnění a za kterou je odpovědný pouze prodávající. Nezáleží na tom, jakým způsobem byla kupní smlouva se spotřebitelem uzavřena, vždy se uplatní domněnka existence vady při převzetí, dokud ji prodávající nevyvrátí důkazem opaku. V daném případě žalobce využil svého práva a od kupní smlouvy odstoupil v souladu s ustanovením 1829 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku, na čemž nic nemění ani následné řešení reklamace dle chybného doporučení žalované. Žalovaná nikterak nevyvrátila domněnku založenou ustanovením § 2161 odst. 2 občanského zákoníku, žalobci tak náleží nárok na vrácení kupní ceny po odstoupení od kupní smlouvy. Žalobce doplňuje, že se v zájmu mimosoudního řešení sporu obrátil na Českou obchodní inspekci. Česká obchodní inspekce vyjádřila ve svém přípisu ze dne 30. 11. 2020 v řízení vedeném pod sp. zn. ČOI 150041/20/O100 stanovisko, podle kterého považuje postup žalované za nezákonný a nároky žalobce za oprávněné. Ze strany žalované však nebylo učiněno ničeho. V této souzené věci zmeškala žalovaná, které byly řádně doručeny do jejích vlastních rukou (§ 49 odst. 1 o.s.ř.) žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů (v tomto případě 38 dnů) přede dnem, kdy se jednání mělo konat, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo. K jednání nařízenému na den 24. 6. 2021 byly žaloba a předvolání k jednání s poučením o možnosti vydat rozsudek pro zmeškání žalované doručeny dne 3. 3. 2021, resp. 17. 5. 2021, a to v souladu s ustanovením § 49 odst. 4 o.s.ř. Žalované byla zásilka obsahující žalobu a předvolání doručena do datové schránky dne 17. 5. 2021. Žalovaná byla o následcích nedostavení se v předvolání poučena. Žalobce, která se k jednání dostavil, navrhl rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Splněním těchto zákonných podmínek se pokládají tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná. Je tedy nesporné, že žalobce objednal dne 18. 10. 2020 u žalované prostřednictvím e-shopu na internetových stránkách žalované [webová adresa] televizi Samsung QE50Q80T QLED ULTRA HD LCD TV za kupní cenu ve výši 21 990 Kč (dále jen„ televize“). Objednávka žalobce byla přijata e-mailem žalované ze dne 18. 10. 2020. Dne 23. 10. 2020 převzala manželka žalobce zásilku obsahující televizi od dopravce - obchodní společnosti TOP TRANS EU, a.s., a uhradila kupní cenu. Žalobci byla ze strany žalované vystavena faktura č. [anonymizováno] ze dne 21. 10. 2020. Mezi žalobcem a žalovanou tedy došlo k uzavření kupní smlouvy (dále jen„ kupní smlouva“) ve smyslu ustanovení § 2079 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“). Dne 23. 10. 2020 zaslal žalobce žalované e-mail, v němž žalovanou informoval o zjištěné vadě televize, kterou popsal takto:„ Když jsem večer tv vybalil z krabice a zapojil do el. sítě, zjistil jsem, že je obrazovka v levém rohu po celé délce zhora dolů prasklá a v poškozené části bez funkčního obrazu. Televizi jsem opět zabalil a osobně ji můžu přivést v pondělí 26. 10. 2020 po 15-té hodině na vaši adresu do [obec]“ Dne 25. 10. 2020 žalobce zaslal žalované e-mail, na jehož základě odstoupil od kupní smlouvy ve lhůtě do 14 dnů ode dne převzetí zboží, a to ve smyslu ustanovení § 1829 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku. Žalobci bylo následně ze strany žalované sděleno, že pro vadu televize není možné odstoupit od smlouvy a je možné pouze uplatnit reklamaci. Dne 26. 10. 2020 proto žalobce předal zástupci žalované televizi a žádal jako způsob vyřízení reklamace výměnu televize. Dne 5. 11. 2020 žalovaná informovala žalobce o vyřízení reklamace. Dne 6.11.2020 se žalobce dostavil do provozovny žalované v [obec] a zjistil, že jeho reklamace byla zamítnuta s odkazem na vyjádření servisního střediska, které v servisním listu uvedlo:„ Přistroj má mech. poškozený LCD panel (vada zdokumentována) vráceno bez opravy (lze řešit jen placenou opravou cca 14 800 bez DPH 21%).“ Žalobce téhož dne odmítl televizi převzít. Žalovaná odmítla (a i nadále odmítá) žalobci vrátit kupní cenu, popřípadě dodat novou bezvadnou televizi. Podle ustanovení § 2161 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku platí, že prodávající odpovídá kupujícímu, že věc při převzetí nemá vady. Podle ustanovení § 2161 odst. 2 občanského zákoníku platí, že pokud se projeví vada v průběhu šesti měsíců od převzetí, má se za to, že věc byla vadná již při převzetí. Ustanovení § 2161 odst. 2 občanského zákoníku tak zakládá vyvratitelnou domněnku vadnosti zboží již v okamžiku jeho převzetí spotřebitelem od prodávajícího či dopravce, projeví-li se vada kdykoli během šesti měsíců od převzetí. Spotřebitel je podle § 2165 odst. 1 občanského zákoníku oprávněn uplatnit právo z vady v době dvaceti čtyř měsíců od převzetí zboží. Pro oznámení vady žádná lhůta zákonem stanovena není. Kupující, jakožto spotřebitel, je v souladu s ustanovením § 1829 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku oprávněn odstoupit od kupní smlouvy uzavřené distančním způsobem a vrátit zboží ve stavu, v jakém ho obdržel, vadné, tj. i poškozené při přepravě, nevyjímaje. Poškození zboží při přepravě představuje rozpor s kupní smlouvou a je tudíž vadou ve smyslu § 2161 odst. 1 občanského zákoníku, která zakládá kupujícímu - spotřebiteli právo z vadného plnění a za kterou je odpovědný pouze prodávající. Nezáleží na tom, jakým způsobem byla kupní smlouva se spotřebitelem uzavřena, vždy se uplatní domněnka existence vady při převzetí, dokud ji prodávající nevyvrátí důkazem opaku. V daném případě žalobce využil svého práva a od kupní smlouvy odstoupil v souladu s ustanovením 1829 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku, na čemž nic nemění ani následné řešení reklamace dle chybného doporučení žalované. Žalovaná nikterak nevyvrátila domněnku založenou ustanovením § 2161 odst. 2 občanského zákoníku, žalobci tak náleží nárok na vrácení kupní ceny po odstoupení od kupní smlouvy. Žalobce doplňuje, že se v zájmu mimosoudního řešení sporu obrátil na Českou obchodní inspekci. Česká obchodní inspekce vyjádřila ve svém přípisu ze dne 30. 11. 2020 v řízení vedeném pod sp. zn. ČOI 150041/20/O100 stanovisko, podle kterého považuje postup žalované za nezákonný a nároky žalobce za oprávněné. Ze strany žalované však nebylo učiněno ničeho. Žalovaná dosud dluh neuhradila. Současně se jedná o věc, v níž lze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.) a citovaným rozsudkem nedochází ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky (§ 153b odst. 3 o.s.ř.). Z uvedených důvodů tedy mohl soud v souladu s ustanovením § 153b odst. 1 o.s.ř. rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Toto rozhodnutí není v rozporu s hmotněprávními předpisy, a to ustanovením § 2079 a 2161 a násl. občanského zákoníku. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., a uložil neúspěšné žalované povinnost nahradit úspěšnému žalobci na nákladech řízení částku 12 698,30 Kč Náklady řízení zde tvoří žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 880 Kč, odměna právního zástupce žalobce za 5 úkonů právní pomoci po 1 980 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí věci, předžalobní výzvu, sepis a podání žaloby, vyjádření k odporu a účast u jednání), 5 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, náhrada za ztrátu času za 2 půlhodiny po 100 Kč za cestu z [obec] do [obec] a zpět dle § 14 odst. 3 téže vyhlášky, náhrada cestovních výdajů v celkové výši 218,30 Kč za cestu automobilem z [obec] do [obec] a zpět a 21% DPH z těchto částek.