28 C 9/2023

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 137 226,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 73 834,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni:- částku 12 046,15 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,14 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 392,08 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 36 636,15 Kč od 2. 8. 2021 do zaplacení, úrok ve výši 15,9 % ročně z částky 31 206,79 Kč od 2. 8. 2021 do zaplacení;- částku 27 976,85 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 133,58 Kč od 5. 8. 2021 do zaplacení, úrok ve výši 19,9 % ročně z částky 22 133,58 Kč od 5. 8. 2021 do zaplacení;- částku 23 368 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 20,75 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 582,72 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 72 613,57 Kč od 26. 7. 2021 do zaplacení, úrok 13,9 % ročně z částky 62 710,66 Kč od 26. 7. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 9. 2022 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 137 226,57 Kč s příslušenstvím spočívajícím v úroku a úroku z prodlení. Nároky uplatněné žalobou žalobkyně zakládala na třech smlouvách, které žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně s , právnická osoba, . (dříve , Anonymizováno, .), dále též jen jako „banka“. Podle smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 1. 2. 2020 se banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč, a žalovaný byl povinen poskytnutý úvěr splatit v 84 měsíčních splátkách ve výši 694 Kč, první splátka byla splatná dne 1.3.2020. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15,90 %. Z důvodu, že žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas banka pohledávku žalovaného zesplatnila ke dni 1. 8. 2021. Podle smlouvy o kontokorentu č. , hodnota, ze dne 14. 12. 2020 banka poskytla žalovanému kontokorentní úvěr do limitu 20 000 Kč k jeho běžnému účtu č, , č. účtu, , a žalovaný byl povinen splácet úvěr dle čl. 4.1 smlouvy tak, že za období přechozích 3 měsíců zajistí na běžném účtu č. , č. účtu, kreditní obrat ve výši 25 % celkové výše kontokorentu. Splátky měly být dle Smlouvy a čl. 3.

1. Produktových podmínek pro kontokorenty hrazeny formou připsání jakékoliv příchozí (kreditní) transakce na účet. Bylo sjednáno úročení poskytnutých peněžních prostředků úrokovou sazbou ve výši 19,90 % ročně. Z důvodu, že žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas banka pohledávku žalovaného zesplatnila ke dni 4. 8. 2021. Podle smlouvy o půjčce na konsolidaci č. , hodnota, ze dne 25. 11. 2019 banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 75 000 Kč, a žalovaný byl povinen poskytnutý úvěr splatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 2 046 Kč, první splátka byla splatná dne 22. 12. 2019. Úroková sazba byla sjednána ve výši 13,90 %. Z důvodu, že žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas banka pohledávku žalovaného zesplatnila ke dni 25. 7. 2021. Pohledávky z uvedených smluv byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek, postoupení bylo oznámeno žalovanému písemně oznámeno.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný se jednání nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

4. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

5. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních a platebních služeb , právnická osoba, . soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovaný jako klientem a , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , sídlem , adresa, , jako bankou, dne 24. 4. 2013.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce ke konsolidaci č. , hodnota, ze dne 22. 11. 2019 ve spojení s akceptací návrhu ze dne 25. 11. 2019 soud zjistil, že v uvedené smlouvě se , právnická osoba, . jako banka zavázala poskytnout žalovanému částku 75 000 Kč s roční zápůjční sazbou ve výši 13,90 %, kterou se žalovaný zavázal vrátit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 046 Kč. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že majitelem účtu je žalovaný a na účet byla dne 25. 11. 2019 připsána částka 75 000 Kč, s popisem „čerpání půjčky“ a variabilním symbolem , var. symbol, , což soud vyhodnotil tak, že se jedná o poskytnutí finančních prostředků dle smlouvy o půjčce ze dne 22. 11. 2019. Žalovaný byl dopisem ze dne 12. 8. 2021, jak bylo zjištěno z předmětného dopisu, vyzván , právnická osoba, . k jednorázovému splacení celého závazku ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, , do deseti dnů od data vyhotovení výzvy. Z žádosti o poskytnutí úvěru a z protokolu o ověření úvěruschopnosti soud zjistil, že banka před uzavření smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že vyšla z informací od žalovaného, které žalovaný zadal do formuláře banky, a vyšla z příjmu žalovaného ve výši 9 800 Kč, zdroj příjmu důchod, výdaje na živobytí 1 500 Kč, další výdaje 200 Kč, celkové započtené splátkové zatížení činilo 1 551 Kč, započtené výdaje na domácnost 2 368 Kč, započtené životní náklady 3 410 Kč, započtené výdaje na vyživované děti 0 Kč, započtené další výdaje 200 Kč. Příjem žalovaného byl ověřen statistickým nástrojem. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že z tohoto účtu byly uhrazeny splátky na půjčku č. , hodnota, v celkové výši 25 755,10 Kč.

7. Z návrhu na uzavření smlouvy o kontokorentu č. , hodnota, ze dne 14. 12. 2020 ve spojení s akceptací návrhu ze dne 14. 12. 2020 soud zjistil, že v uvedené smlouvě se , právnická osoba, . jako banka zavázala umožnit žalovanému čerpat peněžní prostředky až do záporného zůstatku na účtu č. , č. účtu, do výše 20 000 Kč. Byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 19,90 % ročně. žalovaný se zavázal, že po dobu trvání jakýchkoli jeho závazků vzniklý z této smlouvy není žalovaný oprávněn účet zrušit, a zavazuje se na něm udržovat pravidelný kreditní obrat ve výši 25 % z celkové výše kontokorentu za období předchozích 3 měsíců. Dopisem ze dne 4. 8. 2021 banka vyzvala žalovaného k uhrazení nesplněného závazku ze smlouvy o kontokorentu ve výši 22 133,58 Kč, s tím že banka převedla částku aktuálně čerpaného kontokorentu na samostatný technický účet banky. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že z účtu jsou odepisovány úroky z kontokorentu.

8. Z listiny Akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 1. 2. 2020 soud zjistil, že obsahem této listiny je prohlášení , právnická osoba, . jako banky, že akceptací návrhu uzavírá s žalovaným smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku, předmětem smlouvy je poskytnutí částky 35 00 žalovanému, který je povinen vrátit poskytnutou částku v 84 měsíčních splátkách ve výši 694 Kč, s roční zápůjční sazbou ve výši 15,90 %. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že majitelem účtu je žalovaný a na účet byla dne 1. 2. 2020 připsána částka 35 000 Kč, s popisem „čerpání půjčky“ a variabilním symbolem , var. symbol, , což soud vyhodnotil tak, že se jedná o poskytnutí finančních prostředků dle předmětné smlouvy o půjčce. Žalovaný byl dopisem ze dne 12. 8. 2021, jak bylo zjištěno z předmětného dopisu, vyzván , právnická osoba, . k jednorázovému splacení celého závazku ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, , do deseti dnů od data vyhotovení výzvy. Z žádosti o poskytnutí úvěru a z protokolu o ověření úvěruschopnosti soud zjistil, že banka před uzavření smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že vyšla z informací od žalovaného, které žalovaný zadal do formuláře banky, a vyšla z příjmu žalovaného ve výši 10 796 Kč, zdroj příjmu důchod, výdaje na živobytí 1 200 Kč, další výdaje 2 500 Kč, celkové započtené splátkové zatížení činilo 1 432 Kč, započtené výdaje na domácnost 2 228 Kč, započtené životní náklady 3 550 Kč, započtené výdaje na vyživované děti 0 Kč, započtené další výdaje 2 500 Kč. Příjem žalovaného byl ověřen statistickým nástrojem. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že z tohoto účtu byly uhrazeny splátky na půjčku č. , hodnota, v celkové výši 10 410 Kč.

9. Ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 14. 2.2022 se , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , sídlem , adresa, , jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodli, že postupitel postupuje postupníkovi pohledávky specifikované v příloze smlouvy – seznamu pohledávek. Ve smlouvě si strany sjednaly, že účinnost postoupení nastává zaplacením sjednané úplaty, dle potvrzení o zaplacení ze dne 23. 2. 2022 vzal soud za prokázané, že úplata byla uhrazena. Soudu je z úřední činnosti známo, že společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , jakožto zanikající společnost zanikla v důsledku fúze sloučením s nástupnickou společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, . , právnická osoba, . dopisy ze dne 3. 3. 2022 oznámila žalovanému předmětné postoupení pohledávek ze smlouvy o kontokorentu, smlouvy o půjčce na konsolidaci a smlouvy o půjčce, jak soud zjistil z jednotlivých dopisů.

10. Žalovaný byl prostřednictvím advokáta zastupujícím žalobkyni vyzván k uhrazení dluhu před podáním žaloby předžalobní upomínkou ze dne 15. 7. 2022, která byla dle poštovního podacího lístku odeslána žalovanému dne 15. 7. 2022 na adresu na , adresa, , což je adresa uvedená v žádostech o úvěr jako korespondenční adresa, a touto adresou je žalovaný označen ve výpisech z účtu č. , č. účtu, .

11. S ohledem na níže uvedené právní posouzení soud z dalších listinných důkazů neučil žádná právně relevantní skutková zjištění.

12. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

13. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti (pravomoci věc rozhodnout) za situace, kdy žalovaný je cizím státním příslušníkem práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“). Soudy České republiky jsou mezinárodně příslušné ve věci rozhodnout na základě čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným, jak bylo závazně rozhodnuto v této věci usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2024, č. j. , spisová značka, . Rozhodným právem je pak právo české podle článku 6 odst. 3, 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (nařízení Řím I.).

14. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána z titulu postoupení pohledávky, když žalovaný byl po oznámení postoupení původní věřitelkou – , právnická osoba, . ve smyslu ust. §1882 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), povinen uhradit dluh právní nástupkyni původní věřitelky – žalobkyni. Soud jednotlivé smlouvy, z nichž žalobkyně dovozuje právo na zaplacení částek specifikovaných v žalobě posoudil jako smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na každou z předmětných smluv tak dopadá regulace stanovená ZoSÚ, na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tedy vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.

15. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Obsah odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru při posouzení úvěruschopnosti, nutný pro naplnění účelu zákona – ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním, vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), tak, že se jedná vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž poskytovatel spotřebitelského úvěru plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

17. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, ., jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením každé ze smluv úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně neověřila příjem žalovaného, a zcela rezignovala na ověření tvrzení ohledně výdajů žalovaného, respektive na jejich řádné zjištění. Požadavek na prokázání právního titulu bydlení a s ním spojeného objektivního určení skutečných výdajů na bydlení (např. nájemní smlouvou, když v dané věci platby za bydlení nebyly zjevné z předloženého výpisu z účtu) není požadavkem nepřiměřeným, jdoucím nad rámec řádného výkonu odborné péče, ani požadavkem obtížně splnitelným. Povinnost poskytovatele úvěru ověřit tvrzenou výši výdajů alespoň na bydlení, neboť výdaje na bydlení jsou nutnou součástí životních nákladů a v zásadní výši v poměru k ostatním životním nákladům, nelze obcházet vytvořením modelu ze statistických dat a normativních nákladů na bydlení, a nahradit skutečné výdaje částkou dle určení poskytovatele úvěru.

18. V této konkrétní věci navíc byl tvrzený příjem žalovaného natolik nízký a tvrzená výše nákladů na bydlení natolik nízká, že to mělo vést poskytovatele spotřebitelského úvěru ke zvýšené obezřetnosti a důkladnějšímu zjištění a ověření všech podstatných údajů. Všechna tato objektivní zjištění, měla vést poskytovatele úvěru k vyšší míře obezřetnosti, resp. měla být v rámci posouzení úvěruschopnosti vyhodnocena.

19. Soud tak dospěl k závěru, že příjmy a výdaje žalovaného nebyly řádně ověřeny, a současně bylo jejich zjištění a ověření v souladu s výkonem odborné péče na místě. Tento závěr se vztahuje ke všem třem předmětným smlouvám. Právní předchůdkyně žalobkyně tak při určení částky, se kterou žalovaný disponuje po uhrazení měsíčních nákladů a ze které může hradit splátky, vyšla z nedostatečně zjištěných a ověřených údajů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, tedy poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Soud si je vědom že zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smluv, tj. do ve znění účinném do 28. 5. 2022, stanovoval ve větě druhé předmětného ustanovení, že námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě, což vyvolávalo interpretační potíže, zda soud může k neplatnosti přihlédnout i v případech, že námitka není spotřebitelem vznesena. Tato otázka však již byla judikatorně vyřešena, a to i v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020, OPR-Finance s.r.o. v. GK., ve věci C-679/18, tak, že soud musí z úřední povinnosti posoudit, zda došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru), způsobující neplatnost právního jednání dle § 580 o.z. Soud tak vyšel z toho, že postup poskytovatele úvěru v rozporu s § 86 ZoSÚ je jednáním, které je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání a podle § 588 o. z. se k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.

20. Je – li smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným absolutně neplatné ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Na základě smlouvy č. , hodnota, žalovanému bylo poskytnuto 35 000 Kč a žalovaný celkem uhradil 10 410 Kč, na základě smlouvy č. , hodnota, bylo žalovanému poskytnuto 75 000 Kč a žalovaný celkem uhradil 25 755,10 Kč. Soud z provedeného dokazováno nedokázal určit celkovou čerpanou a uhrazenou částku z titulu smlouvy o kontokorentu č. , hodnota, , ostatně sama žalobkyně uvedla k výzvě soudu, že není možné uvést částku prostého čerpání bez dalších poplatků a úroků. Z uvedeného důvodu tak soud žalobkyni z titulu plnění z této smlouvy nemohl přiznat ničeho. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 73 834,90 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině ze smlouvy č. , hodnota, a smlouvy č. , hodnota, , a proto žalovaného zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovaným a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovaným tvrzeno, že by nebylo v jeho možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaný byl vyzván k uhrazení dluhu předžalobní výzvou ze dne 15. 7. 2022, a došel proto k závěru, že po žalovaném lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnil ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalovanému splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaný se dosud nedostal do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též do co požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy (poplatky, smluvní pokuta), resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaný povinen dle § 87 odst. 1 ZoSÚ.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla úspěšná co do více než poloviny požadovaného nároku a procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.