28 C 97/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 10 418,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 247 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 5 171,66 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 10 418,66 Kč za dobu od 7. 11. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 418,66 Kč za dobu od 7. 11. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení pohledávek ve výši 10 418,66 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 10 418,66 Kč za dobu od 7. 11. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 418,66 Kč za dobu od 7. 11. 2020 do zaplacení, jako nároků ze smlouvy o kontokorentním úvěru č. KTK/, č. účtu, , uzavřené mezi právní předchůdkyni žalobkyně , právnická osoba, ., IČ: , IČO, a žalovaným dne 19. 5. 2017, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr (kontokorent) až do výše 5 000 Kč k běžnému účtu žalovaného číslo , č. účtu, . Za čerpání kontokorentního úvěru se žalovaný ve smlouvě zavázal hradit úroky s úrokovou sazbou ve výši 18 % ročně, které byly splatné měsíčně, a dále poplatky za poskytnuté bankovní služby ve výši podle smlouvy a sazebníku (zejména jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru, měsíční poplatky za správu a vedení úvěru). Čerpaný úvěr se žalovaný zavázal splácet průběžně, a to formou odepsání peněžních prostředků ze svého běžného účtu, k němuž byl kontokorentní úvěr sjednán. Za tím účelem byl povinen zajistit na tomto běžném účtu dostatečný kreditní zůstatek. Současně byl povinen nepřekročit poskytnutou výši úvěrového rámce. Žalovaný překročil povolenou výši úvěrového rámce a nezaplatil v termínu splatnosti dlužné částky, a to ani na základě upomínek zaslaných bankou. V důsledku tohoto závažného porušení smluvních povinností banka využila svého práva a souladu se smlouvou a obchodními podmínkami prohlásila celý kontokorentní úvěr za splatný a ke dni 6. 11. 2020 odstoupila od smlouvy o účtu a vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky ve výši 10 418,66 Kč ve stanovené lhůtě. Dlužná částka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas uhrazena. Neuhrazená dlužná částka se tak úročí od 7. 11. 2020 dále až do zaplacení úrokem z úvěru se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 8,25 % ročně a neuhrazená dlužná částka sestávající se z dlužné jistiny úvěru a poplatků se úročí dále také úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 7. 11. 2021 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 12. 2021, a to s účinností ke dni 17. 12. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění, na kterou však žalovaný nereagoval a ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Předvolání bylo žalovanému doručeno více než deset dnů před jednáním, náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

4. Ve smlouvě o postoupení pohledávek podepsané za postupitele a za postupníka dne 17. 12. 2021, se společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodly, že postupitel postupuje postupníkovi za úplatu soubor pohledávek a postupník soubor pohledávek přebírá. Pohledávky jsou specifikované specifikovaných v příloze č. 1 smlouvy. Dle přílohy je smlouvou postupována pohledávka za žalovaným ze smlouvy o vedení účtu a smlouvy o kontokorentním úvěru č. KTK/, č. účtu, . V listině Prohlášení o Okamžiku postoupení ze dne 17. 12. 2021, podepsané za obě smluvní strany, postupitelka a postupnice prohlašují, že smlouva o postoupení pohledávek nabyla platnosti a účinnosti dne 17. 12. 2021. V dopise Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 28. 12. 2021, oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky ze Smlouvy o účtu ze dne 19. 5. 2017 a Smlouvy o kontokorentním úvěru č. KTK/, č. účtu, , na nového věřitele, žalobkyni.

5. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních služeb ze dne19. 5. 2017 soud zjistil, že byla uzavřena mezi , právnická osoba, ., IČ: , IČO, jako bankou a žalovaným jako klientem. Na základě této smlouvy banka vedla pro žalovaného běžný účet č. , č. účtu, . Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za měsíc listopad 2020 soud zjistil, že výše kontokorentního rámce k tomu účtu činní 5 000 Kč.

6. Žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že právní předchůdkyně ověřovala schopnost žalovaného splácet vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, z níž zjistila, že žalovaný nebyl veden v registru SOLUS, což žalobkyně prokázala předloženým výstupem z tohoto registru, vyhledáváním žalovaného v insolvenčním rejstříku a získáním informací přímo od žalovaného, které žalovaný uvedl při poskytnutí úvěru, k prokázání těchto tvrzení žalobkyně ničeho nedoložila.

7. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že k výši dlužné částky 10 418,66 Kč dospěla na základě výpočtu zahrnující transakce za dobu od června 2017 do října 2020, a to příchozí platby ve výši 7 000 Kč, debetní transakce ze strany žalovaného ve výši 12 147 Kč, debetní úroky ve výši 4 941,66 Kč, poplatky ve výši 230, a k prokázání transakcí v této výši předložila výpisy z účtu žalovaného za uvedené období. Soud na základě uvedeného a předložených výpisů z účtu došel k závěru, že rozdíl mezi tím kolik právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na základě úvěru poskytla a mezi tím kolik žalovaný celkem uhradil, činní 5 247 Kč.

8. Z dopisu ze dne 2. 11. 2020 Zesplatnění kontokorentního úvěru, Odstoupení od smlouvy o vedení účtu, adresovanému žalovanému, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně ukončila možnost čerpání kontokorentního úvěru k účtu č. , č. účtu, a prohlásila jej za splatný ke dni 6. 11. 2020.

9. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k uhrazení dluhu dopisem vyhotoveným advokátem žalobkyně ze dne 19. 9. 2023, odeslaným žalovanému dne 20. 9. 2023 (zjištěno z výzvy samé a informací k zásilce , Anonymizováno, .

10. Vzhledem k níže podanému právnímu posouzení věci soud z ostatních důkazů nezjistil pro rozhodnutí ve věci právně relevantní skutečnosti.

11. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Žalobkyně nároky zakládala na smlouvě uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, na níž smlouvu tak dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Soud má zato, v souladu s ustálenou judikaturou, vycházející z premis stanovených Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutí 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a nálezu Ústavního soudu ČR sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, že je nutno pro závěr o postupu s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, trvat na tom, že poskytovatel úvěru se nemá spokojit pouze s tvrzeními od spotřebitele, ale musí mít tato tvrzení ověřena z jiných zdrojů. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr. Tato povinnost není nikterak provázána s výši poskytovaného úvěru, musí být splněna vždy.

12. Soud došel k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, když nezjistila a neověřila výši příjmů a výdajů žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, tedy poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Soud si je vědom že zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 stanovoval ve větě druhé předmětného ustanovení, že námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě, což vyvolávalo interpretační potíže, zda soud může k neplatnosti přihlédnout i v případech, že námitka není spotřebitelem vznesena. Tato otázka však již byla judikatorně vyřešena, a to i v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020, OPR-Finance s.r.o. v. GK., ve věci C-679/18, tak, že soud musí z úřední povinnosti posoudit, zda došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru), způsobující neplatnost právního jednání dle § 580 o.z. Soud tak vyšel z toho, že postup poskytovatele úvěru v rozporu s § 86 ZoSÚ je jednáním, které je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání a podle § 588 o. z. se k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.

13. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobě lze vyhovět toliko částečně. Je – li smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, a to pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst vše, co žalovaný již podle smlouvy žalobkyni, respektive právní předchůdkyni žalobkyně, uhradil. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni částku 5 247 Kč (viz odstavec 7. rozsudku). Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, došel k závěru, že žalovaný se dosud ve smyslu § 1970 o. z. nedostal do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení, a v této části žalobu zamítl, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy, resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaný povinen dle § 87 odst. 1 ZoSÚ.

14. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla úspěšná co do více než jedné poloviny uplatněného nároku (se zohledněním výše příslušenství ke dni rozhodnutí soudu) a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady v řízení nevznikly.