20 C 9/2022

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 194 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 194 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 3 000 Kč ve výši 8,5 % ročně od 1. 7. 2021 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 1 200 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 78 247 Kč k rukám jejího zástupce , Jméno advokáta A, do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 22. 12. 2021ve znění jejího rozšíření domáhal po žalované zaplacení částky 194 000 Kč s příslušenstvím (zákonný úrok z prodlení a paušální částka nákladů spojených s uplatněním pohledávky), jak je uvedeno ve výroku rozsudku (původně 72 500 Kč s příslušenstvím, rozšíření žaloby soud připustil dne 23. 8. 2022). Tvrdil, že se žalovanou uzavřeli dne 9. 5. 2020 smlouvu o užívání přístupové cesty (dále také „předmětná smlouva“), jejímž předmětem bylo právo stezky a cesty přes pozemek žalobce parc. č. 129/5 (dále také „předmětný pozemek“), v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, . Žalovaná se smlouvou zavázala žalobci platit úplatu 3 000 Kč ročně, vždy do 30. 6. daného kalendářního roku. Žalovaná neuhradila úplatu za rok 2021, a to ani po písemných výzvách žalobce ve dnech 16. 7. 2021 a 21. 10. 2021. Dále žalobci podle smlouvy náležela smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každý den prodlení, pokud k nápravě nedojde ani ve lhůtě 15 kalendářních dní od písemné výzvy. Současně žalobce požadoval paušální částku nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Výzva byla žalované doručena dne 19. 7. 2021, žalobkyně tudíž požadovala smluvní pokutu ode dne 4. 8. 2021 do 21. 12. 2021; rozšířením žaloby se pak žalobce domáhal smluvní pokuty za období do 22. 8. 2022, v celkové výši 191 000 Kč. Žalobce uvedl, že předmětná cesta nenaplňuje znaky veřejně přístupné účelové komunikace, neboť 1/ slouží pouze vlastníkům nemovitostí v chatové osadě, na základě smluv o užívání přístupové cesty, příp. na základě ústní dohody nebo konkludentního souhlasu; 2/ žalobce nikdy s jejím veřejným užíváním nesouhlasil, a to ani konkludentně, naopak při vjezdu na cestu umístil ceduli zakazující veřejné užití cesty; 3/ zde není nutná a nenahraditelná komunikační potřeba, neboť k nemovitosti žalované je možný přístup i přes pozemky p.č. 666/1 (vlastník Statutární město , adresa, ) a p.č. 127/1 (vlastník , právnická osoba, .). Ke stejnému závěru v nepravomocném rozhodnutí dospěl i silniční správní úřad. Žalovaná nebyla uvedena v omyl ohledně charakteru cesty, bylo to naopak žalovaná, kdo naléhal, aby žalobce uzavřel předmětnou smlouvu. I ostatní vlastníci chat měli se žalobcem uzavřeny smlouvy o užívání přístupové cesty bezúplatně, u žalované se jednalo o symbolickou částku, žalobce tak chtěl regulovat využívání daného území. Jednatelka žalované v oblasti dlouhodobě hospodaří, zná místní obyvatele a rekreanty, místní poměry jí proto byly dobře známy. Smlouva byla úplatná, neboť žalobce měl obavy z toho, co žalovaná bude chtít na své nemovitosti zbudovat.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že žalobce považuje předmětnou přístupovou cestu neprávem za součást svého pozemku p.č. 129/5; nicméně již v době uzavření smlouvy žalobce věděl, že cesta na jeho pozemku je veřejně přístupnou účelovou komunikací. Žalobce tedy požaduje úplatu za něco, co je bezplatné. K uzavření předmětné smlouvy byla žalovaná donucena tím, že stavebnímu úřadu musela předložit smlouvu o zajištění přístupové cesty ke své nemovitosti při podání žádosti o stavební povolení na její úpravy. Navrhla vyčkat na skončení řízení u stavebního úřadu, z něhož mělo vyplynout potvrzen existence veřejně přístupné účelové komunikace. Dále uvedla, že cesta reálně existuje již cca 100 let od počátku existence chatové osady , adresa, , její užívání nikdy nebylo zpoplatněno a sloužilo nejen majitelům nemovitostí v osadě, ale celé veřejnosti. Cesta je nezbytnou komunikační potřebou pro 24 rekreačních objektů, jejichž uživatelé cestu dlouhodobě užívali bezplatně v přesvědčení, že se jednalo o veřejně přístupnou cestu. Měla za to, že tito uživatelé obdobnou smlouvu o užívání cesty uzavřenou neměli. Na údržbě cesty se podílí vlastníci nemovitostí a spolek , právnická osoba, . vybíral od svých členů poplatek na materiál na opravu cesty. O veřejné povaze cesty svědčilo i to, že v době dělení pozemku v roce 1995 na základě žádosti , tituly před jménem, , jméno FO, byl pozemek oddělen ve tvaru cesty. , adresa, požádalo dne 26. 11. 1997 o zápis pozemků do svého vlastnictví, avšak nikoliv předmětného pozemku, neboť ten již byl zapsán dle žádosti , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalobce pak předmětný pozemek nabyl v roce 2013, přičemž musel zřetelně v terénu vidět desítky let užívanou cestu. Statutární město , adresa, převedlo v roce 2015 na , právnická osoba, . sousedící pozemky p.č. 129/6 a 129/9 taktéž využívané jako cesta; to svědčilo o veřejné povaze cesty. Nelze si reálně představit, že by město převádělo pozemky bez přístupové cesty a že by nereflektovalo skutečnost, že cesta k osadě musela vždy existovat jako veřejně přístupná. Předmětná cesta je znatelná v terénu, užitelná dopravními vozidly, spojuje vlastníky sousedních nemovitostí a její vlastník konkludentně souhlasil s jejím veřejným užíváním tím, že předchozí vlastníci aktivně nebránili užívání komunikace, byly tak naplněny všechny definiční znaky veřejně přístupné účelové komunikace., právnická osoba, ohledem na shodná tvrzení účastníků považoval soud za nesporné, že vlastníkem předmětného pozemku je žalobce, žalovaná pak cestu na předmětném pozemku využívala v souvislosti s užíváním rekreačního objektu v chatové osadě. Dále bylo nesporné, že obě strany uzavřely smlouvu o užívání přístupové cesty.

4. Za sporné soud považoval, zda byl předmětný pozemek soukromou cestou či veřejně přístupnou účelovou komunikací, tedy zda zde byl právní důvod požadovat po žalované úplatu za využívání cesty na předmětném pozemku.

5. Ze smlouvy o užívání přístupové cesty ze dne 9. 5. 2020 vyplývá, že žalobce jako povinný se zavázal umožnit žalované jako oprávněné procházet (právo stezky) nebo projíždět (právo cesty) přes soukromou (citováno) cestu na předmětném pozemku za částku 3 000 Kč za každý rok trvání smlouvy, se splatností vždy do 30. 6. kalendářního roku. Bylo sjednáno, že pokud žalovaná poruší jakoukoli svoji povinnost ze smlouvy (zejména povinnost hradit úplatu, ale i povinnost jezdit po cestě vozidly s maximální hmotností 3,5 t), a k výzvě žalobce do 15 dní od doručení výzvy neučiní nápravu, je povinna uhradit smluvní pokutu 500 Kč za každý den trvání jednotlivého porušení povinnosti.

6. Výpisem z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že jediným společníkem a jednatelem žalované je , jméno FO, .

7. Magistrátem města , adresa, , odborem dopravně správních agend, bylo vedeno správní řízení ohledně určení a potvrzení existence veřejně přístupné účelové komunikace na pozemcích v chatové osadě , adresa, , včetně předmětného pozemku.Rozhodnutím č. j. MMHK/, č. účtu, ze dne 20. září 2021 silniční správní úřad rozhodl, že se mj. na předmětném pozemku nenacházela veřejně přístupná účelová komunikace. Z odůvodnění vyplývá, že úřad posuzoval naplnění znaků účelové komunikace: 1/ plnění účelu dle zákona o pozemních komunikacích, 2/ stálost a patrnost v terénu, 3/ souhlas vlastníka s obecným užíváním cesty veřejností a 4/ nutná komunikační potřeba, přičemž k bodu 1/ zjistil, že pro zajištění přístupu k nemovitostem bylo využito soukromoprávního institutu (smluv o užívání přístupové cesty a smluv o zřízení věcného břemene), k bodu 2/ zjistil, že cesta je stálá a patrná v terénu, k bodu 3/ zjistil, že dotčené pozemky jsou využívány jako nutná cesta, byly uzavřeny uvedené smlouvy; souhlas s veřejným užíváním nebyl vydán a vlastníci se mu aktivně brání a k bodu 4/ zjistil, že se jedná o soukromou cestu užívanou dle občanského zákoníku.Shora uvedené rozhodnutí bylo dne 29. listopadu 2021 zrušeno krajským úřadem a vráceno správnímu orgánu prvního stupně k projednání.Usnesením č. j. MMHK , č. účtu, ze dne 20. dubna 2022 silniční správní úřad zastavil správní řízení, neboť žalovaná převedla pozemky p.č. 666/13 a st. 546, na němž leží rekreační chata, na třetí osobu, čímž odpadla nezbytnost vydání správního rozhodnutí pro účely uplatnění práv žalované.

8. Z katastrální mapy a letecké mapy (ortofoto) je patrná dispozice řešeného území. K pozemku, na němž leží bývalá chata žalované a přilehlého pozemku (p.č. 666/13 a st. 546), vede přes předmětný pozemek žalobce p.č. 129/5 přístupová cesta od jihovýchodu. Další přístupová cesta mimo pozemky žalobce vede od severovýchodu přes pozemky p.č. 666/1 (vlastník Statutární město , adresa, ) a p.č. 127/1 (vlastník , právnická osoba, .).

9. Ze sdělení , právnická osoba, . bylo zjištěno, že spolek nevybírá žádné příspěvky na materiál k údržbě cesty v chatové osadě. Šerif osady , jméno FO, vybírá dobrovolné příspěvky na údržbu cest, zejména na pozemcích p.č. 666/1, 125/2 a 127/1 ve vlastnictví spolku, na základě iniciativy všech chatařů v osadě, nikoliv pouze členů spolku.10. , adresa, šetřením a z fotografií bylo zjištěno, že na kraji cesty nacházející se na předmětném pozemku je umístěna svislá značka „Zákaz vjezdu“ s textem: Soukromý pozemek. Zákaz vjezdu s výjimkou vlastníků chat a dopravní obsluhy. Zákaz volného pobíhání psů. Zákaz skládky. Max. rychlost 20 km/h. Byly změřeny šířky cest a zjištěno, že jsou dostatečné pro průjezd osobního automobilu (šíře minimálně 2,6 m).

11. Žalobce předložil pět anonymizovaných smluv o užívání přístupové cesty nacházející se mj. na předmětném pozemku, obdobných předmětné smlouvě, uzavřených v letech 2018-2019, ve všech případech bezúplatně.

12. Svědek , tituly před jménem, , jméno FO, při svém výslechu uvedl, že žalobce nezná; žalovaná od svědka kupovala chatu v osadě , adresa, (pozn. soudu – z místního šetření vyplynulo, že žalovaná vlastnila chatu na pozemku p.č. st. 546, osoba spřízněná se žalovanou pak chatu na pozemku p.č. st. 545, kterou svědek vlastnil a následně prodával). Svědek chatu vlastnil asi 20 let, naposledy na ní byl před 2-3 lety, k chatě dříve jezdil po louce ve vlastnictví města a přes předmětný pozemek, uvedl, že se jednalo o písčito-kamenitou nezpevněnou cestu pro všechny. Se žalobcem uzavřenou smlouvu neměl, nevěděl, komu předmětný pozemek patřil. Svědek na údržbu cesty ničím nepřispíval, nevěděl o nikom, kdo by měl se žalobcem uzavřenou smlouvu o užívání přístupové cesty. K chatám byl jiný možný přístup přes cizí pozemek pana , adresa, podél řeky , adresa, , přes louku (pozn. soudu – pozemek p.č. 666/1 vlastník Statutární město , adresa, ) se jít nedalo. Svědkovi nikdo v jízdě přes předmětný pozemek nebránil, cestu podél , adresa, využívali pouze vlastníci tamějších chat; pokud by využíval cestu u , adresa, , musel by na pozemku pana , adresa, nechat auto a k chatě jít pěšky. Svědek uvedl, že měl zřízeno blíže neupřesněné věcné břemeno k pozemku.

13. Svědek , jméno FO, při svém výslechu uvedl, že s žalobcem spolupracuje, žalovanou zná, její jednatelce , jméno FO, , se snaží vyhýbat. Pro žalobce zajišťoval rekonstrukci některých věcí, také mu zajišťoval podklady či komunikaci s magistrátem. K předmětnému pozemku uvedl, že se jedná o neveřejnou komunikaci, nezpevněnou cestu, širokou asi 2,5 m, zatravněnou. Dále uvedl, že než jednatelka žalované dostala souhlas s výstavbou, jednala vstřícně, poté se chování změnilo a tvrdila, že na předmětném pozemku je veřejná komunikace. Při výstavbě byla používána těžká technika, louka byla znehodnocovaná. Jednání s jednatelkou bylo bezúspěšné, jednala agresivně. Svědek nevěděl, kdo umístil dopravnímu značení na začátek cesty, jsou tam umístěny minimálně 10 let, tedy od té doby, co do chatové osady jezdí.

14. Předžalobními výzvami ze dní 16. 7. 2021 a 21. 10. 2021 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě žalované částky včetně smluvní pokuty.

15. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádná pro věc podstatná skutková zjištění (notářský zápis, hlášení změn pro evidenci nemovitostí, žádost o zápis geom. plánu do kat. nemovitostí, geometrický plán, objednávka města , adresa, – zápis do kat. nemovitostí, kupní smlouva ze dne 6. 11. 2013, kupní smlouva ze dne 7. 12. 2015) a další navržené důkazy neprovedl pro nadbytečnost (svědecké výslechy , jméno FO, , Jany a , adresa, , , jméno FO, , , jméno FO, , soupis všech cest v k.ú. , adresa, a jejich kategorizace podle zákona č. 13/1997 Sb.).

16. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.), mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

17. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

18. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále také „z.p.k.“), je účelová komunikace pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Příslušný silniční správní úřad obecního úřadu obce s rozšířenou působností může na žádost vlastníka účelové komunikace a po projednání s , právnická osoba, upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka. Úprava nebo omezení veřejného přístupu na účelové komunikace stanovené zvláštními právními předpisy tím není dotčena.

19. V souladu se shora citovaným ustanovením zákona, judikaturou (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 268/06 ze dne 9. ledna 2008, rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. , spisová značka, ze dne 30. března 2017, rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. , spisová značka, ze dne 16. března 2010) a komentářem (Černínová, M. a kol. Zákon o pozemních komunikacích: komentář. 2015, Wolters Kluwer) lze znaky veřejně přístupné účelové komunikace definovat takto: 1/ jedná se o existující v terénu patrnou cestu; 2/ je dán zákonný účel dle § 7 odst. 1 (spojení nemovitostí navzájem případně s ostatními pozemními komunikacemi nebo obhospodařování zemědělských a lesních pozemků); 3) je dán výslovný či konkludentní souhlas vlastníka s obecným užíváním komunikace neuzavřeným okruhem adresátů; 4) je dána nutná komunikační potřeba (musí se jednat o jedinou spojnici, případně ostatní spojnice, např. rozměrem, nedostačují k naplnění komunikační potřeby).

20. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný v celém rozsahu s výjimkou uplatněné částky nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. Obrana žalované spočívala v tvrzení, že na předmětném pozemku leží veřejně přístupná účelová komunikace, za jejíž užívání žalobci nemůže náležet náhrada, tudíž žalobce požadoval úplatu bez právního důvodu. Předně soud uvádí, že v rozporu s tvrzením žalobce neshledal u zkoumané cesty absenci druhého ani čtvrtého znaku účelové komunikace. Druhý znak (zákonný účel) je v daném případě nesporně naplněn, neboť cesta na předmětném pozemku mj. spojuje chatu dříve vlastněnou žalovanou na pozemku p.č. st. 546 s ostatnímu pozemními komunikacemi. Taktéž čtvrtý znak (nutná komunikační potřeba) je naplněn, neboť oba alternativní přístupy vedou přes pozemky soukromých osob (v případě přístupu od severovýchodu se jedná vedle statutárního města i o , právnická osoba, ., tento spolek zjevně veřejnoprávní povahu nemá, v případě přístupu od západu popsaného svědkem , jméno FO, je nutné využít pozemek pana , adresa, ), přičemž dle citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 268/06 je třeba při hledání alternativní cesty hledat způsoby, jak dosáhnout zajištění komunikačního spojení nemovitostí, aniž by došlo k omezení vlastnického práva.

21. Soud nicméně shledal, že není naplněn třetí znak veřejně přístupné účelové komunikace (souhlas vlastníka). Žalovaná tvrdila, že souhlas vlastníka je v řešeném případě dán konkludentně absencí aktivního bránění užívání komunikace. Považovala za evidentní, že po celou dobu existence chatové osady byla cesta využívána jako veřejně přístupná. Tato tvrzení však prokázána nebyla. Žalobce nesporoval, že někteří vlastníci přilehlých chat užívají cestu na předmětném pozemku s jeho konkludentním souhlasem, další vlastníci pak mají se žalobcem sjednány smlouvy o užívání přístupové cesty bezúplatně. Z těchto prokázaných skutečností však vyplývá využívání cesty pouze vlastníky přilehlých nemovitostí (chat), nikoliv obecnou veřejností. Soukromá povaha cesty byla výslovně akceptována i řadou ostatních vlastníků přilehlých nemovitostí (viz uzavřené smlouvy o užívání přístupové cesty). , adresa, šetřením byla zjištěna přítomnost dopravního značení upozorňující na zákaz vjezdu s výjimkou vlastníků chat a dopravní obsluhy. Dále z výpovědi svědka , jméno FO, vyplývá, že toto dopravní značení se na začátku cesty nachází minimálně 10 let; tato skutečnost nijak zpochybněna nebyla. Žalovaná předkládala souhrnná tvrzení k cestám v celé chatové osadě, přestože pro řízení byl významný pouze právní režim předmětného pozemku p.č. 129/, právnická osoba, předmětnému pozemku však konkrétně neprokázala, že by stav za předchozích vlastníků (před rokem 2013, kdy předmětný pozemek nabyl žalobce) byl jiný než v současné době. I z výpovědi svědka , jméno FO, lze učinit závěr, že svědek jakožto vlastník rekreační chaty předmětný pozemek využíval na základě konkludentního souhlasu jeho vlastníka. Soud má za to, že vlastník komunikace projevil kvalifikovaný nesouhlas (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. , spisová značka, ze dne 30. září 2009), tedy aktivně se bránil využívání cesty obecnou veřejností. Žalobce či předchozí vlastníci umístili na začátek cesty značku upozorňující na soukromou povahu cesty. Žalobce taktéž upozorňoval žalovanou na soukromou povahu cesty. V neposlední řadě je nutné přihlédnout k tomu, že žalovaná soukromou povahu cesty dříve akceptovala a se žalobcem z vlastní iniciativy uzavřela smlouvu o užívání přístupové cesty. Pokud zpětně tvrdí, že se jednalo o nezbytnou podmínku pro získání stavebního povolení, již nijak nevysvětlila, proč neargumentovala veřejnou povahou cesty již při stavebním řízení.

22. Soud se neztotožnil s žádnou z námitek žalované. Žalovaná předložila fotografie z let 1945-1955, současně však tvrdila, že se jedná o vjezd do chatové osady, tedy fotografie se vůbec nevztahovala k předmětnému pozemku. Tvrzení, že cesta na předmětném pozemku je využívána širokou veřejností či stavebními firmami, žalovaná nijak neprokázala, obecný odkaz na videozáznam nelze považovat za řádné označení důkazu (absentuje např. datum jeho pořízení či konkrétní popis jeho obsahu), tento důkazní návrh byl navíc učiněn po poskytnutí poučení podle § 118b odst. 1 o.s.ř., tedy poté, co byli účastníci vyzváni k předložení svých úplných tvrzení a důkazních návrhů. Tvrzení ohledně společné údržby cesty chataři ze spolku , právnická osoba, . a souhlasu tohoto spolku s používáním cesty a jejím průjezdem soud neshledal jako relevantní, neboť řešený pozemek se ve vlastnictví tohoto spolku nenachází. Z tvrzení žalované, že předmětný pozemek vznikl v roce 1995 oddělením od louky a svým tvarem byl vymezen jako cesta, žádným způsobem nevyplývá, že daná cesta je veřejně přístupnou účelovou komunikací (žalovaná zde předkládá argument non sequitur). Tvrzení, že žalobce se stal vlastníkem pozemku v roce 2013, na závěru soudu taktéž ničeho nemění, neboť obecně (s výjimkou nabytí pozemku v restituci) je vlastník vázán stavem nastoleným předchozími vlastníky; nebylo přitom prokázáno, že by za předchozích vlastníků byl právní režim cesty jiný. Pokud pak žalovaná uváděla, že si nelze reálně představit, že by statutární město převádělo pozemky, k nimž nevede přístupová cesta, má soud za to, že volně zaměňovala pojmy přístupová cesta a veřejně přístupná komunikace. Soud v rozporu s názorem žalované nepovažuje existenci veřejně přístupné komunikace za nezbytnou podmínku při převodu pozemku veřejnoprávní korporací. Taktéž se soud neztotožnil s tvrzením žalované, že by veřejná povaha cesty měla vyplývat ze soupisu všech cest v daném katastrálním území vedeného krajským úřadem, když povaha cesty jako konkrétního typu pozemní komunikace vyplývá přímo ze zákona, a není k ní třeba rozhodnutí správního orgánu. Jelikož nebyly kumulativně naplněny všechny čtyři znaky veřejně přístupné účelové komunikace vyplývající ze zákona o pozemních komunikacích a ustálené judikatury, soud dospěl k závěru, že cesta na předmětném pozemku je soukromou cestou užívanou vlastníky přilehlých nemovitostí, buď na smluvním základě, nebo z titulu výprosy.

23. Bylo prokázáno, že žalobce se žalovanou platně uzavřeli inominátní smlouvu o užívání přístupové cesty ve smyslu § 1746 odst. 2 o.z., na základě které byla žalovaná oprávněna procházet a projíždět přes soukromou cestu na předmětném pozemku a povinna hradit úplatu 3 000 Kč ročně. Dále se žalovaná v souladu s § 2048 o.z. zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý den trvání jednotlivého porušení povinnosti. Žalovaná porušila smlouvu tím, že úplatu neuhradila v době její splatnosti (30. 6. 2021), ani do 15 kalendářních dnů poté, co k úhradě byla vyzvána (19. 7. 2021). Dluh neuhradila ani po obdržení předžalobní výzvy. Soud proto žalobě vyhověl a žalobci přiznal právo na zaplacení úplaty za rok 2021 ve výši 3 000 Kč, zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a smluvní pokuty za období od 4. 8. 2021 do 22. 8. 2022 ve výši 191 000 Kč. Co do částky 1 200 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky soud žalobu zamítl, neboť v daném případě se nejedná o vzájemný závazek podnikatelů ani o vzájemný závazek mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem ve smyslu § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že převážně úspěšnému žalobci, který žalované zaslal předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o.s.ř., přiznal právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, neboť měl neúspěch v poměrně nepatrné části. Tarifní hodnota byla podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, určena z částky 72 500 Kč (odměna za jeden úkon právní služby 4 020 Kč), resp. z částky 194 000 Kč po rozšíření žaloby (odměna za jeden úkon právní služby 8 860 Kč). Žalobci náleží odměna advokáta za 3 úkonů právní služby po 12 060 Kč, jeden úkon v ½ sazbě po 1 550 Kč (dle částky uvedené v předžalobní výzvě), 4 úkony po 8 860 Kč (úkony v souladu s vyúčtováním ze dne 2. 3. 2023 s výjimkou předžalobní výzvy – přiznána odměna v sazbě ½), celkem odměna 49 050 Kč, 8x paušální náhrada dle § 13 odst. 4 vyhlášky po 300 Kč, celkem 2 400 Kč, náhrada cestovních výdajů za rok 2022 (cesta , adresa, a zpět ve dnech 23. 8. a 22. 11. 2022) vycházející z kombinované spotřeby použitého vozidla (5,3 litrů motorové nafty na 100 km), ujeté vzdálenosti (2 x 227 = 454 km) a sazby základní náhrady (4,70 Kč za 1 km jízdy) a ceny pohonných hmot (47,10 Kč za 1 litr motorové nafty) stanovených vyhláškou č. 511/2021 Sb., celkem 4 011,66 Kč, náhrada cestovních výdajů za rok 2023 (cesta , adresa, a zpět dne 28. 2. 2023) vycházející z kombinované spotřeby použitého vozidla (8,83 litrů motorové nafty na 100 km), ujeté vzdálenosti (50 km) a sazby základní náhrady (5,20 Kč za 1 km jízdy) a ceny pohonných hmot (44,10 Kč za 1 litr motorové nafty) stanovených vyhláškou č. 467/2022 Sb., celkem 376,90 Kč; celkem cestovné 4 388,56 Kč, náhrada za promeškaný čas na cestě dle § 14 advokátního tarifu za 14 půlhodin po 100 Kč, celkem 1 400 Kč, a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhrada DPH ve výši 21 %, celkem 12 022,40 Kč, když zástupce žalobce je plátcem této daně. Dále žalobci náleží náhrada soudního poplatku ve výši 8 975 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobce povinen náklady nahradit k rukám advokáta.

25. V souladu s § 160 odst. 1 větou za středníkem o.s.ř. byla žalované stanovena patnáctidenní lhůta k plnění, a to z důvodu výše částky, kterou má zaplatit.