25 C 383/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného t.č. na adrese adresa žalovaného o zaplacení 42 152,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba co do zaplacení částky 27 152,75 Kč spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 24 972,01 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13 829,15 Kč od [datum] do zaplacení a dále částku 17 180,74 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se zavázal spolu s úrokem, s poplatkem za vyhodnocení a správu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru i inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek ve svém bydlišti původnímu věřiteli vrátit ve 14 pravidelných měsíčních splátkách, počínaje měsícem následujícím po podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni [datum]. Původní věřitel žalovanému úvěr poskytl v hotovosti dne [datum], což žalovaný potvrdil svým vlastnoručním podpisem na smlouvě o úvěru. Žalovaný své povinnosti neplnil řádně a včas, ocitl se v prodlení s úhradou žalované částky ve výši 24 972,01 Kč. Původnímu věřiteli tak vzniklo právo vedle dlužné jistiny i na dohodnutou smluvní pokutu a úrok z prodlení v zákonné sazbě. Původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalovaného, žalovaný byl povinen předložit občanský průkaz i další platné úřední doklady, prokázat svůj měsíční příjem i svoje pravidelné výdaje. Pohledávka za žalovaným byla dne [datum] na základě smlouvy postoupena společnosti [právnická osoba] a dne [datum] žalobci, o čemž byl žalovaný řádně vyrozuměn. Žalobce uplatnil i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 24 972,01 Kč za dobu prodlení žalovaného ([datum] do [datum]), kterou vypočetl částkou 17 180,74 Kč. Ani přes předžalobní upomínku žalovaný dlužnou částku nezaplatil.

2. Podáním ze dne [datum] žalobce navrhl rozšíření žaloby o zaplacení úroku ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení a dále nově požadoval úrok z prodlení v zákonné sazbě z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení, když původně tento úrok z prodlení požadoval z částky 13 829,15 Kč. Usnesením ze dne [datum] zdejší soud připustil ve výše naznačeném směru změnu žaloby.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR a na další soudem zjištěné adresy. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o úvěru, v níž se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem v celkové výši 12 272 Kč (celkem 27 272 Kč) v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč. Zmíněný poplatek byl tvořen úrokem ve výši 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, poplatkem za náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 078 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 3 750 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky (smlouva o úvěru z uvedeného dne včetně žádosti o úvěr a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace o zpracování osobních údajů a souhlasy klienta se zpracováním osobních údajů). Pro případ prodlení strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, a to za každý den prodlení, splatnost nastávala následující den po dni prodlení. Smluvní pokuta za prodlení s každou jednotlivou splátkou byla omezena maximální výší 500 Kč. Strany dále sjednaly poplatky za zasílání upomínek a oznámení o zesplatnění, přičemž k zesplatnění mělo dojít po prodlení s úhradou minimálně 2 ze 3 prvních splátek. Zaslání oznámení bylo zpoplatněno částkou 1 500 Kč. Dále byly zpoplatněny upomínky v souvislosti s prodlením žalovaného se zaplacením dalších splátek, a to ve výši 750 Kč za každou z upomínek. Dlužník podpisem smlouvy prohlásil, že převzal v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru, stejně tak, že mu byly poskytnuty veškeré informace o spotřebitelském úvěru. RPSN při splatnosti úvěru v délce 14 měsíců činila 252,65 %, zápůjční úroková sazba 15 % ročně (citovaná smlouva o úvěru). Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaný žádným způsobem nebrojil, vyplynulo, že žalovaný neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba], postoupena nejprve společnosti [právnická osoba] a následně žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] a [datum]), o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum] (oznámení o postoupení pohledávky z uvedeného dne). K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne [datum] (předžalobní upomínka a výzva k plnění). Původní věřitel se zabýval zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného, který mu předložil listiny ohledně svého pracovního poměru a výdělku. Z nich vyplývá, že žalovaný uzavřel dne [datum] pracovní smlouvu se [právnická osoba] TOOL – DÖ [právnická osoba] Pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou se sjednaným druhem práce žalovaného – horizontkář. Za období od dubna 2017 do června 2017 činila průměrná mzda žalovaného částku 28 065 Kč (pracovní smlouva z uvedeného dne, výplatní lístky, potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu zaměstnance z 18. [datum], fotokopie OP žalovaného). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni splnil.

5. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle ust. § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

8. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z. smlouvu o úvěru. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 NOZ věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Soud s ohledem na nově ustálenou judikaturu vyšších soudů přehodnotil své dosavadní stanovisko a při hodnocení platnosti této smlouvy přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením ve spojení s ustálenými judikaturními závěry. Podle ust. § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaný měl kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 15 000 Kč vrátit za 14 měsíců rovněž i úrok, dále úplatu za poskytnutí úvěru, za vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek v celkové výši 12 272 Kč, jež téměř dosahuje výše zapůjčené jistiny. Ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy úrok, tyto poplatky (náklady) netvoří toliko marginální část, nýbrž podstatnou část, která výrazně převyšuje vyčíslený úrok, poskytovatel úvěru v těchto částkách skrývá svoji odměnu (tedy fakticky úrok). Tyto částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a doby splácení.

10. Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v rozsudku ze dne 9. 10. 2018 č.j. 64 Co 247/2018, vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), a to i s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelských úvěrech [číslo] Sb., který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výši) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 nebo 32 Cdo 3516/2009). Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je dle § 2395 o. z. vedle závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a závazku úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit, i povinnost úvěrovaného zaplatit úroky. Úrok je odměnou úvěrujícího za poskytnutí peněžních prostředků. Bez sjednání této povinnosti se nejedná o smlouvu o úvěru. Sjednání výše úroků sice není podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, avšak pokud by strany výši úroků nesjednaly, úvěrovaný je povinen platit úroky určené podle ust. § 1802 o. z. Právní předchůdce žalobkyně je podnikatelem, předmět jeho podnikání zahrnuje i poskytování úvěrů (včetně spotřebitelských), žalovaný nepochybně věděl, že sjednává tuto smlouvu s podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti. Závěr, že při neplatném sjednání výše úroků nemá úvěrovaný povinnost platit žádné úroky, neboť by se nejednalo o úvěr, by byl zcela v rozporu s vůlí smluvních stran, kterou projevily uzavřením posuzované smlouvy. Podmínce v případě neplatného ujednání o výši úroku, aby se úrok stanovil postupem podle ust. § 577 o. z. (§ 1802 o. z.), tj. ve výši úroku požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy a požadavku na zaplacení úroku z úvěru, by nebylo možno zcela nevyhovět. V posuzované věci se žalovaný zavázal k placení úroku v roční výši 70,13 % (za 14 měsíců v částce 12 272 Kč). [jméno] výši však soud prvního stupně považuje za nepřiměřeně vysokou. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Obvyklá míra úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností od jednoho roku do pěti let však dle údajů zveřejňovaných ČNB na jejich internetových stránkách činila ke dni uzavření úvěrové smlouvy 8,16 % ročně, tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky zcela zásadním způsobem převyšuje. Při hodnocení souladu smlouvy, z níž má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úvěru, s dobrými mravy, je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem, žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právním předchůdcem žalobkyně, jíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Při respektování zásady smluvní volnosti a autonomie vůle, na níž je soukromé právo postaveno, nelze akceptovat takový obsah smlouvy, který je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností a vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu. Smlouvu s takovým obsahem je nutné považovat za absolutně neplatnou, příčící se dobrým mravům, a to včetně ujednání o smluvní pokutě.

11. Krajský soud v Plzni i poté opakovaně dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy za obdobných podmínek, kdy je sjednán úrok v sazbách řádově 80 % či 90 % ročně, jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Odvolací soud i v těchto případech vyhodnotil, že smlouva jako celek je absolutně neplatná, neboť smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele, přičemž za takovýchto podmínek je nerovnováha již tak významná, že ujednání smlouvy je obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek platit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úrok, pokud si účastníci úrok sjednají, musí se jednat o úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou v době sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úvěrová sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy (viz např. rozsudek KS v [obec] č.j. 25 Co 255/2019-91, sp. zn. 25 Co 277/2019, č.j. 25 Co 325/2019-116). Krajský soud v Plzni setrval na hodnocení absolutní neplatnosti zkoumaných úvěrových smluv i ve svých dalších rozhodnutích (sp. zn. 64 Co 247/2018, 25 Co 240/2020, 25 Co 235/2020, 64 Co 221/2020 apod.).

12. K jinému závěru došel Krajský soud ve věci původně vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 292/2020, kdy v rozsudku ze dne 16. 2. 2021 č. j. 64 Co 11/2021-78 a č. j. 64 Co 7/2021-72 s neplatným ujednáním o úroku neplatnost celé úvěrové smlouvy nespojil, čímž se odchýlil od výše vyjádřených závěrů. Odvolací soud se v citovaném rozhodnutí podrobně zabýval i posouzením úvěruschopnosti žalovaného, zda právní předchůdce žalobkyně splnil požadavky plynoucí z ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelských úvěrech. Zdejší soud se ztotožnil se závěry odvolacího i dovolacího soudu, které jsou uvedeny v předcházejících odstavcích tohoto odůvodnění, dle jeho názoru jsou souladné i s ustálenou judikaturou vyšších soudů, především Nejvyššího soudu ČR. Lze k tomu doplnit, že obdobné závěry soud prvního stupně, jež delší dobu konstantně aplikuje i v úvěrových smlouvách týkajících se původního věřitele ([právnická osoba]), kdy pohledávky za žalovanými byly postoupeny i jiným subjektům (např. [právnická osoba]). Z těchto důvodů soud setrval na hodnocení platnosti nemravného smluvního ujednání týkajícího se úroku (včetně jednotlivých poplatků), když zohlednil veškeré rozhodné skutečnosti, které byly v řízení zjištěny, ve vztahu k posouzení platnosti celé úvěrové smlouvy.

13. Z popsaných důvodů soud proto vyhodnotil, že žalobkyni náleží toliko právo na vrácení peněžních prostředků, jež poskytl původní věřitel žalovanému, když se o tuto částku žalovaný bezdůvodně obohatil, neboť mu bylo poskytnuto plnění bez právního důvodu, jak předpokládá ust. § 2991 odst. 2 NOZ. Soud proto žalobkyni přiznal právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 NOZ ve spojení s § 2993 věty první NOZ, spočívajícím v nevrácené části poskytnutých peněžních prostředků ve výši 15 000 Kč (poskytnutá jistina mínus příp. dosavadní úhrady), neboť žalovaný, který byl řádně vyzván k vrácení peněžních prostředků, svoji povinnost nesplnil, čímž se dostal do prodlení. Žalobkyně má rovněž právo na přiznání úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. ve spojení s prováděcím předpisem (§ 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.), neboť se žalovaný ocitl v prodlení s vydáním prospěchu, o který se bezdůvodně obohatil. Žalovanému byla pro splnění této povinnosti určena běžná třídenní lhůta dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části z výše rozebraných důvodů soud žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

14. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že neúspěch žalobkyně převyšoval její úspěch, právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení by náleželo žalovanému. Protože však z obsahu spisu soud nezjistil žádné náklady na straně žalovaného, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.