16 C 28/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Babičkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 4 359 186,67 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 4 359 186,67 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna uhradit ČR – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 plnou náhradu nákladů státu, o jejíž výši a splatnosti bude rozhodnuto samostatným usnesením.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 189 050,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobce je obchodní korporací soukromého práva (akciovou společností) založenou státem zejména k realizaci role operátora trhu ve smyslu § 20a zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „EZ“) a dalším činnostem stanoveným v tomto právním předpisu. Akcie Žalobce zní na jméno a jediným akcionářem Žalobce je Anonymizováno. Žalobce byl jako společnost Anonymizováno založen Anonymizováno (dále jen „Anonymizováno“) dne 18. 4. 2001. Žalobce je zapsán v obchodním rejstříku vedeném u Anonymizováno pod sp. zn.: Anonymizováno. Od 1. 1. 2013 je předmětem činnosti Žalobce mimo jiných činností také výplata podpory obnovitelných zdrojů energie podle zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPZE“).

2. Žalovaný je obchodní korporací (společností s ručením omezeným) založenou podle českého práva, zapsanou v obchodním rejstříku vedeném u Anonymizováno pod sp. zn. Anonymizováno. Žalovaný je účasten na systému vyplácení podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (dále jen „POZE“) v roli výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů energie ve smyslu § 2 odst. 1 písm. p) ZPZE.

3. Žalovaný jako výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (dále jen „OZE“) nárokoval v období od 1. 1. 2013 do 31. 7. 2014 (dále jen „Relevantní období“) u Žalobce POZE ve formě zeleného bonusu postupem podle § 9 ZPZE, v rozhodném znění, ač nesplnil (případně pouze domněle splnil) zákonné předpoklady k získání nároku na výplatu POZE v rámci systému vyplácení podpory stanoveného v ZPZE. Rozhodnutí o Licenci bylo ke dni 16. 11. 2010 zrušeno pravomocným rozhodnutím Anonymizováno č. j. Anonymizováno, které nabylo právní moci dne 4. 11. 2020. Licence je předpokladem k účasti na vyplácení POZE. Trestní soudy jednoznačně uvádějí, že rozhodnutí o Licenci bylo vydáno výhradně v důsledku nepravdivých, nesprávných a zavádějících dokumentů a v důsledku spáchání trestného činu podvodu ve smyslu § 209 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, přičemž tyto skutečnosti byly osvědčeny a prokázány v rámci rozsudků trestních soudů, zejména v rozsudku Anonymizováno ze dne 5. 1. 2022, č. j. Anonymizováno, který byl vydán a ve výroku o vině a trestu i nabyl právní moci dne 5. 1. 2022, jelikož se jak obžalovaný, tak státní zástupce vzdali práva na odvolání již na samotném jednání. Žalobce pro úplnost uvádí, že tomuto pravomocnému rozsudku předcházela rozhodnutí Anonymizováno č. j. Anonymizováno, ze dne 10. 4. 2018, které bylo zrušeno rozsudkem Anonymizováno č. j. právnická osoba, ze dne 25. 10. 2018, a následně ještě rozhodnuto o dovolání proti tomuto rozhodnutí ze strany Anonymizováno, a to usnesením č. j. Anonymizováno ze dne 29. 4. 2020, kterým bylo řízení vráceno zpět k soudu prvního stupně, jež následně vydal výše uvedené rozhodnutí č. j. Anonymizováno. Žalovaný však v Relevantním období nedisponoval řádně a po právu vydanou (udělenou) licencí k výrobě elektřiny, ale pouze Licencí, která byla opatřena a získána výhradně v důsledku spáchání trestného činu podvodu, a tedy v rozporu se zákonem a závažným veřejným zájmem na ochranu státních prostředků. V důsledku těchto vad v rámci řízení o vydání Licence byla Licence (resp. Rozhodnutí o Licenci) v obnoveném řízení ze strany Anonymizováno zrušena, a to s účinky ex tunc (od samého počátku) ke dni 16. 11. 2010. POZE byla Žalovanému v Relevantním období vyplácena bez řádného a oprávněného právního titulu, který by zakládal nárok na poskytnuté plnění, a to od samého počátku, ve výši 4 359 186,67 Kč. Žalobce pro úplnost upozorňuje také na skutečnost, že za měsíc červenec 2014 bylo Žalovaným nárokováno více prostředků (466 982,95 Kč) než bylo skutečně vyplaceno (312 005,92 Kč). Tato skutečnost je zohledněna v celkové výši nároku a je seznatelná i z účetních dokladů č. hodnota a Anonymizováno. Žalobkyně žalovanou vyzvala k plnění, avšak marně.

2. Žalovaná uvedla, že nárok neuznává ani do základu. Má za to, že je dána překážka zahájeného řízení žalobcem u Anonymizováno. Žalobkyně není aktivně věcně legitimovaná, když při výplatě se nejednalo o její prostředky Anonymizováno ale prostředky státu, stát to také vymáhá u Anonymizováno s tím, že tento nárok byl zatím nepravomocně zamítnut pro promlčení. Žalobkyně je již asi 4. subjektem, který se v důsledku trestního řízení dožaduje po žalované nějakého plnění, nárok byl minimálně vůči státu částečně splněn. Dále žalobkyně vznáší námitku promlčení. Návrh byl podán 5 let po vynesení trestního rozsudku vůči žalované. Žalované se týká rozhodnutí Anonymizováno č. j. Anonymizováno, ze dne 10. 4. 2018, které bylo zrušeno rozsudkem Anonymizováno č. j. právnická osoba, ze dne 25. 10. 2018. Následující rozhodnutí ze strany Anonymizováno, a to usnesení č. j. Anonymizováno, ze dne 29. 4. 2020, stejně jako rozsudek Anonymizováno ze dne 5. 1. 2022, č. j. Anonymizováno, se týkaly výlučné jméno FO a nikoliv žalované. Žalobkyně byla u těchto řízení vždy přítomna a zastoupena, a to včetně vyhlášení rozsudků. Žalovaná v tomto trestním řízení uplatňovala náhradu škody a byla náležitě odkázána na řízení ve věcech majetkových. Žalobkyně tak minimálně od 25. 10. 2018 musela vědět, že jí vznikla škoda a kdo škodu způsobil (pokud se jedná o bezdůvodné obohacení, konstrukce promlčení je totožná). Dne 28. 2. 20214 byl předmětný nárok uplatněn za žalobkyni u Anonymizováno, 12. 5. 2015 byl nárok uplatněn u hlavního líčení a dne 25. 10. 2018 nabyl právní moci rozsudek Anonymizováno, kterým skončilo trestní řízení proti žalované. Žaloba byla podána až 13. 11. 2023, když žalobkyně od 25. 10. 2018 se dozvěděla bez jakýchkoliv pochybností, kdo má za škodu odpovídat.

3. Žalobkyně v replice uvedla, že jasně prokázala účetními doklady, že došlo z jejích prostředků k výplatě POZE. Prostředky, které žalobkyně neoprávněně žalované vyplatila, byly vyplaceny na základě a v důsledku licence, která byla od počátku nezákonná, a tedy není řádným titulem a podkladem pro výplatu podpory. Žalovaná má prokázat právní titul k ponechání si finančních prostředků. Žalobkyně až po odpadnutí licence mohla poprvé svůj nárok uplatnit po žalované. Dále uvedla, že předmětné řízení je soukromoprávní, a proto uhrazení částky odpovídající zde projednávanému nároku jinému subjektu (Anonymizováno) nelze považovat za řádné splnění dluhu žalované vůči žalobkyni. Nadto rozhodnutí Anonymizováno a na to navazující rozhodnutí ústředního inspektorátu mohou být nezákonná, respektive nicotná, protože rozhodoval orgán věcně nepříslušný. Žalobkyně by nebyla úspěšná, domáhala-li by se po žalované nároku před odnětím licence, o rozhodnutí o odebrání licence se žalobkyně dozvěděla až 18. 11. 2020 na základě přípisu Anonymizováno, rozhodnutí o zrušení licence nabylo právní moci 4. 11. 2020. Žaloba byla podána před uplynutí promlčecí lhůty. Žalobkyně má za to, že na projednávanou věc je nutné aplikovat obchodní zákoník. Dále uvádí, že námitka promlčení vznesená žalovanou je v rozporu s dobrými mravy.

4. Soud přistoupil k dokazování a provedl důkazy, které byly založeny ve spisu v rámci zásady ekonomie v době, kdy neměl soud důkazy vztahující se k námitce promlčení k dispozici. Soud se v souladu s judikaturou zabýval nejprve námitkou promlčení vznesenou žalovanou.

5. Z rozsudku na č. l. 11 Anonymizováno, č. j. právnická osoba, ze dne 25. 10. 2018 soud zjistil, že žalovaná byla odsouzena, že se dopustila jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání toho, aby sebe obohatila tím, že zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak na cizím majetku takovým činem škodu velkého rozsahu, jehož se dopustila v úmyslu tento trestný čin spáchat, avšak k dokonání trestného činu nedošlo, a tím spáchala zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku ve znění účinném do 31. 7. 2014, kdy je kladeno za vinu, že společnost Jméno žalované. získala neoprávněně licenci č. hodnota vedenou pod č. j. Anonymizováno k výrobě elektřiny na dobu 25 let, čímž zajistil pro společnost Jméno žalované zvýhodněnou úhradu za výrobu elektřiny formou zeleného bonusu, přičemž se společnost Jméno žalované neoprávněně obohatila na úkor Českého státu prostřednictvím společnosti právnická osoba a Jméno žalobkyně, které by však vyplacenou garantovanou cenu zpětně refinancovaly, jednak od spotřebitelů elektrické energie ve formě poplatku za distribuci, jednak vyrovnávacími platbami od ostatních distribučních společností, a dále s dotací ze státního rozpočtu České republiky. Dále je v tomto rozsudku uvedeno, že pokud jde o odvolání poškozených, rozhodl soud I. stupně tak, že podle § 229 odst. 1 trestního řádu odkázal s jejich nároky na řízení ve věcech občanskoprávních s odůvodněním, že pokud se jedná o Anonymizováno, nedoložil, jak k výši způsobené škody dospěl a proč ji nárokuje, to, jakým způsobem mu byla škoda způsobena a pokud se pak týká společnosti Anonymizováno, tato společnost přeprodala elektrickou energii koncovým uživatelům a ti uhradili cenu i se zeleným bonusem, přičemž dále jim byla cena kompenzována z prostředku státního rozpočtu.

6. Ze screenshotu z webové stránky Anonymizováno a majetkové účasti ministerstva v jiných právnických osobách na č. l. 32 soud zjistil, že podíl Anonymizováno v žalobkyni je 100 %.

7. Z rozsudku Anonymizováno, č. j. Anonymizováno, ze dne 5. 1. 2022 na č. l. 33 soud zjistil, že tímto rozsudkem byl odsouzen jednatel žalované jméno FO.

8. Z rozsudku Anonymizováno, č. j. Anonymizováno, ze dne 10. 4. 2018 soud zjistil, že tímto rozsudkem byl odsouzen jak jméno FO, jako jednatel, tak žalovaná, jako právnická osoba, Jméno žalované, že se žalovaná dopustila jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání toho, aby sebe obohatila tím, že uvedla někoho v omyl a zamlčela podstatné skutečnosti a způsobila tak na cizím majetku takovým činem škodu velkého rozsahu, jehož se dopustila v úmyslu tento trestný čin spáchat, avšak k dokonání trestného činu nedošlo. Žalovaná byla odsouzena k propadnutí náhradní hodnoty a k propadnutí části majetku.

9. Z přípisu Anonymizováno o zaslání stejnopisu rozhodnutí žalobkyni, podepsáno 7. 6. 2022, na č. l. 118, soud zjistil, že žalobkyni byl zaslán stejnopis rozhodnutí Anonymizováno, č. j. Anonymizováno ze dne 20. 11. 2020.

10. Z dokladu o výplatě podpory č. hodnota ze dne 13. 2. 2013 soud zjistil, že žalované byla vyplacena podpora celkem 30 739,69 Kč, celkem k výplatě 22 135,33 Kč.

11. Z dokladu o výplatě podpory č. hodnota ze dne 15. 3. 2013 soud zjistil, že žalované byla vyplacena podpora celkem 93 448,89 Kč, celkem k výplatě 67 296,51 Kč.

12. Z dokladu o výplatě podpory č. hodnota ze dne 12. 4. 2013 soud zjistil, že žalované byla vyplacena podpora celkem 167 820,05 Kč, celkem k výplatě 167 820,05 Kč.

13. Z dokladu o výplatě podpory č. hodnota ze dne 13. 5. 2013 soud zjistil, že žalované byla vyplacena podpora celkem 257 860,08 Kč, celkem k výplatě 257 860,08 Kč.

14. Z dokladu o výplatě podpory č. hodnota ze dne 12. 6. 2013 soud zjistil, že žalované byla vyplacena podpora celkem 264 869,95 Kč, celkem k výplatě 264 869,95 Kč.

15. Z dokladu o výplatě podpory č. hodnota ze dne 12. 7. 2013 soud zjistil, že žalované byla vyplacena podpora celkem 294 188,61 Kč, celkem k výplatě 294 188,61 Kč.

16. Z dokladu o výplatě podpory č. hodnota ze dne 12. 8. 2013 soud zjistil, že žalované byla vyplacena podpora celkem 399 980,27 Kč, celkem k výplatě 399 980,27 Kč.

17. Z dokladu o výplatě podpory č. hodnota ze dne 12. 9. 2013 soud zjistil, že žalované byla vyplacena podpora celkem 335 663,83 Kč, celkem k výplatě 335 663,83 Kč.

18. Z dokladu o výplatě podpory č. hodnota ze dne 15. 10. 2013 soud zjistil, že žalované byla vyplacena podpora celkem 216 434,47 Kč, celkem k výplatě 216 434,47 Kč.

19. Z dokladu o výplatě podpory č. hodnota ze dne 12. 11. 2013 soud zjistil, že žalované byla vyplacena podpora celkem 170 384,35 Kč, celkem k výplatě 170 384,35 Kč.

20. Z dokladu o výplatě podpory č. hodnota ze dne 12. 12. 2013 soud zjistil, že žalované byla vyplacena podpora celkem 69 752,53 Kč, celkem k výplatě 69 752,53 Kč.

21. Z dokladu o výplatě podpory č. hodnota ze dne 14. 1. 2014 soud zjistil, že žalované byla vyplacena podpora celkem 51 068,82 Kč, celkem k výplatě 51 068,82 Kč.

22. Z dokladu o výplatě podpory č. hodnota ze dne 13. 2. 2014 soud zjistil, že žalované byla vyplacena podpora celkem 52 761,73 Kč, celkem k výplatě 52 761,73 Kč.

23. Z dokladu o výplatě podpory č. hodnota ze dne 12. 3. 2014 soud zjistil, že žalované byla vyplacena podpora celkem 145 856,42 Kč, celkem k výplatě 145 856,42 Kč.

24. Z dokladu o výplatě podpory č. hodnota ze dne 14. 4. 2014 soud zjistil, že žalované byla vyplacena podpora celkem 308 129,53 Kč, celkem k výplatě 308 129,53 Kč.

25. Z dokladu o výplatě podpory č. hodnota ze dne 13. 5. 2014 soud zjistil, že žalované byla vyplacena podpora celkem 424 030,63 Kč, celkem k výplatě 424 030,63 Kč.

26. Z dokladu o výplatě podpory č. hodnota ze dne 12. 6. 2014 soud zjistil, že žalované byla vyplacena podpora celkem 344 512,83 Kč, celkem k výplatě 344 512,83 Kč.

27. Z dokladu o výplatě podpory č. hodnota ze dne 14. 7. 2014 soud zjistil, že žalované byla vyplacena podpora celkem 454 434,81 Kč, celkem k výplatě 454 434,81 Kč.

28. Z dokladu o výplatě podpory č. hodnota ze dne 12. 8. 2014 soud zjistil, že žalované byla vyplacena podpora celkem 415 909,63 Kč, celkem k výplatě 415 909,63 Kč.

29. Z opravného dokladu o výplatě podpory č. hodnota k původnímu dokladu č. hodnota soud zjistil, že celkem k vrácení byla stanovena částka 312 005,92 Kč, když opravný doklad byl vystaven na základě ukončení trestního řízení.

30. Na č. l. 145 výpis z obchodního rejstříku společnosti Jméno žalobkyně, kdy předmětem podnikání je činnost operátora trhu a společnost má jediného akcionáře Anonymizováno.

31. Z předžalobní výzvy k vydání peněžitého plnění po žalované včetně doručenky datové zprávy k výzvě k zaplacení ze dne 10. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně žalobou uplatňovaný nárok uplatnila u žalované před podáním žaloby.

32. Z výpisu obchodního rejstříku žalované na č. l. 150 soud zjistil, že žalovaná je zapsaná společnost s ručením omezeným.

33. Z výpisu vyhledávače licencí k žalované ze dne 31. 10. 2023 na č. l. 151 je patrné, že žalovaná má k předmětu podnikání výroba elektřiny licenci Anonymizováno a datum zahájení výkonu licencované činnosti je 4. 11. 2020.

34. Z tabulky ze systému žalobkyně vyplývá, kdy byly vypláceny žalované dotace.

35. Z rozhodnutí Anonymizováno ze dne 18. 5. 2023, č. j. Anonymizováno soud zjistil, že bylo zamítnuto, aby žalovaná zaplatila Anonymizováno částku 10 365 704,21 Kč s odůvodněním, že nárok je promlčen, neboť se navrhovatel dozvěděl z rozsudku Anonymizováno, č. j. právnická osoba, ze dne 25. 10. 2018, kdo odpovídá za způsobenou škodu a byl odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a od tohoto dne tak počíná běžet subjektivní promlčecí lhůta pro uplatnění požadovaného nároku.

36. Z podání na č. l. 173 nazvaného Rozklad proti rozhodnutí Anonymizováno č. j. Anonymizováno ze dne 8. 11. 2023 soud zjistil, že žalobkyně podala rozklad proti rozhodnutí Anonymizováno.

37. Z oznámení o podání rozkladu od Anonymizováno ze dne 29. 11. 2023 soud zjistil, že toto bylo sděleno žalované 29. 11. 2023.

38. Z usnesení Anonymizováno ze dne 8. 11. 2023 soud zjistil, že podání ze dne 31. 10. 2023 učiněné společností Jméno žalobkyně., žalobkyní, proti žalované, společnosti Jméno žalované., bylo odloženo, neboť k vyřízení není věcně příslušný žádný správní orgán.

39. Z rozhodnutí Anonymizováno, č. j. č. účtu, rozhodnutí č. hodnota soud zjistil, že žalované bylo uloženo, aby do 30 dnů ode dne právní moci rozhodnutí Anonymizováno o neoprávněném čerpání podpory do státního rozpočtu, aby vrátil neoprávněně čerpanou podporu ve výši 2 317 454,80 Kč a 2 041 731,87 Kč.

40. Z oznámení o udělené licenci v obnoveném řízení ze dne 18. 11. 2020 včetně doručenky z 18. 11. 2020 soud zjistil, že nabylo právní moci rozhodnutí Anonymizováno, č. j. Anonymizováno, dne 4. 11. 2020 a původní rozhodnutí o udělení licence ze dne 12. 11. 2010 se ruší ke dni 16. 11. 2010.

41. Z potvrzení právnická osoba vlastníka účtu žalobkyně, Jméno žalobkyně, soud zjistil, že odešly úhrady z účtu žalobkyně na účet žalované.

42. Z potvrzení právnická osoba na č. l. 253 ze dne 17. 3. 2025 soud zjistil, že z účtu žalované, společnosti Jméno žalované, odešla částka 2 041 731,87 Kč, kdy protiúčet je stát.

43. Z rozhodnutí Anonymizováno č. hodnota o odvolání ze dne 12. 4. 2024 soud zjistil, že byla změněna částka neoprávněně čerpané podpory na částku 2 041 731,87 Kč.

44. Z rozhodnutí Anonymizováno č. hodnota ze dne 9. 11. 2023 bylo rozhodnuto, že žalovaná neoprávněně čerpala podporu ve výši 2 317 454,80 Kč a 2 041 731,87 Kč.

45. Z rozsudku Anonymizováno ze dne 16. 10. 2024 na č. l. 272 soud zjistil, že Anonymizováno žalovala původního jednatele žalované o zaplacení částky 12 033 997 Kč s příslušenstvím, žaloba byla zamítnuta z důvodu promlčení.

46. Z rozsudku Anonymizováno, č. j. Anonymizováno, ze dne 5. 2. 2025 soud zjistil, že byl potvrzen rozsudek I. stupně, kdy žalobkyní je Anonymizováno a žalovanou je žalovaná i v této věci, společnost Jméno žalované o zaplacení 10 365 704,21 Kč, o žalobě podle části V. o. s. ř. s tím, že žaloba je promlčená a nebyla shledána platnou námitka rozporu s dobrými mravy.

47. Z rozsudku adresa, č. j. Anonymizováno, soud zjistil, že Anonymizováno žalovala o zaplacení 10 365 704,21 Kč žalovanou Jméno žalované a tato žaloba byla zamítnuta z důvodu promlčení.

48. Z rozhodnutí Anonymizováno ze dne 24. 1. 2024 o rozkladu, kdy bylo požadováno zaplacení částky 10 365 704,21 Kč s příslušenstvím bylo potvrzeno, že nárok je promlčený.

49. Z rozhodnutí Anonymizováno ze dne 18. 5. 2023, č. j. Anonymizováno, soud zjistil, že nárok proti žalované, společnost Jméno žalované, uplatněný Anonymizováno byl zamítnut z důvodu promlčení.

50. Z doručenky datové zprávy soud zjistil, že usnesení o odložení věci od Anonymizováno bylo doručeno 13. 11. 2023 právnímu zástupci žalobkyně.

51. Z dodejky datové zprávy soud zjistil, že jejím předmětem byl návrh na zahájení správního řízení sporného o zaplacení částky 4 359 086,67 Kč s příslušenstvím, stav zprávy je dodaná, adresátem byl Anonymizováno, datová zpráva podaná 31. 10. 2023.

52. Z podání na č. l. 319 označený Rozklad proti rozhodnutí Anonymizováno, č. j. Anonymizováno, ze dne 8. 11. 2023 soud zjistil, že se žalobkyně bránila proti rozhodnutí.

53. Soud z výslechu svědka tituly před jménem právnická osoba zjistil, že se jedná o bývalého zaměstnance společnosti Jméno žalobkyně, ve které pracoval od roku 2016 do března 2021 jako podnikový právník, kdy uvedl, že si pamatuje, že se řešila společnost žalované, že se účastnil také trestního řízení, nepamatuje si však přesně, zda se účastnil hlavního líčení před Anonymizováno. Vybavuje si hlavní líčení u Anonymizováno. Dále uvedl, že se vždy seznamoval on s rozsudky a konečnými rozhodnutími, a pokud tedy byl vyhlášen konečný rozsudek, tak se tím zabýval on. Svědek si nyní nebyl jistý, zda považovali uplatňované nároky v trestním řízení za nároky náhrady škody nebo bezdůvodné obohacení, nicméně považoval, že pokud podpora byla vyplácena neoprávněné z důvodu toho, že došlo k podvodu, tak pak to uplatňovali jako náhradu škody, a ne jako bezdůvodné obohacení, tedy jako škodu vzniklou tím trestným činem. Pokud trestně stíhaná společnost měla stále licenci, to nepovažovali za překážku pro uplatnění v trestním řízením.

54. Z protokolu o vyhlášení rozsudku před Anonymizováno ze dne 25. 10. 2018, soud zjistil, že, že se hlavního líčení účastnil slyšený svědek tituly před jménem právnická osoba, který tam přednášel i závěrečný návrh.

55. Z uplatnění škody žalobkyně, jako poškozeného, v trestním řízení vyplývá, že výše neoprávněné čerpané podpory ve výši 4 355 265,28 Kč za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření za období od 1. 1. 2013 do 31. 7. 2014 je určena z celkové částky vyplacené podpory ve výši 4 463 090,38 Kč uvedené na účetních dokladech po odečtení souhrnné podpory za decentrální výrobu ve výši 3 921,39 Kč a po odečtení nevyplacené části podpory ve výši 103 903,71 Kč z dokladu č. hodnota. Z těchto 3 921,39 Kč činí rozdíl mezi částkou uplatněnou v trestním řízení ve výši 4 355 000 Kč a částkou uplatněnou v projednávané věci. Žalobkyně tak s částkou požadovanou v tomto řízení operovala již v trestním řízení.

56. Soud nečinil žádné další závěry o skutkovém stavu z důvodu nadbytečnosti z následujících listin: z rozsudku adresa, č. j. Anonymizováno ze dne 29. 5. 2020, z usnesení adresa, č. j. Anonymizováno ze dne 8. 12. 2022, z usnesení Anonymizováno, č. j. Anonymizováno, ze dne 24. 4. 2023, z usnesení Anonymizováno, č. j. Anonymizováno, ze dne 29. 4. 2020, z usnesení adresa, č. j. Anonymizováno, ze dne 10. 5. 2023, z výkladového stanoviska k povaze majetku spravovaného veřejnými fondy a dalšími subjekty, v nichž má stát svou majetkovou účast, pořadové č. Anonymizováno, z rozhodnutí právnická osoba o poskytnutí dotace, kde není uvedeno datum, jedná se o rozhodnutí ev. č. Anonymizováno, z podmínek pro čerpání neinvestiční dotace z nařízení vlády č. 429/2012 Sb. ze dne 28. 11. 2012, z nařízení vlády č. 338/2013 Sb. ze dne 23. 10. 2013, z rozsudku Anonymizováno, č. j. Anonymizováno, ze dne 25. 7. 2019, z rozsudku adresa, č. j. Anonymizováno, ze dne 24. 10. 2020, z rozsudku Anonymizováno, č. j. Anonymizováno, ze dne 20. 4. 2017, z přípisu Anonymizováno o zaslání stejnopisu rozhodnutí žalobkyni ze dne 7. 6. 2022, z rozhodnutí Anonymizováno ze dne 20. 11. 2020 s doložkou právní moci 30. 3. 2022, vypraveno 27. 11. 2020, z nálezu Anonymizováno Anonymizováno ze dne 30. 5. 2018, z doplnění žaloby ke sp. zn. Anonymizováno vedené u Anonymizováno ve věci Anonymizováno proti žalovanému jméno FO o zaplacení 12 033 997 Kč s příslušenstvím, z rozsudku adresa, č. j. Anonymizováno, ze dne 26. 6. 2024, z rozsudku Anonymizováno, č. j. Anonymizováno, ze dne 26. 9. 2024. Dále z trestního spisu sp. zn. Anonymizováno kromě uplatnění nároku žalobkyně jako poškozené a protokolu o hlavním líčení z 25. 10. 2018 včetně dalších, konkrétně nevyjmenovaných důkazů.

57. Provedené důkazy soud hodnotí jako věrohodné, výpověď svědka hodnotí soud jako autentickou, když je zřejmé, že si svědek vzhledem k časovému odstupu vybavoval detaily postupně a některé vůbec.

58. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

59. Dne 12. 11. 2010 byla žalované udělena licence č. hodnota, č. j. Anonymizováno, pro výrobu elektřiny v provozovně Anonymizováno. Dne 10. 4. 2018 byl vydán rozsudek Anonymizováno, č.j. Anonymizováno. Proti tomuto rozsudku bylo podáno odvolání. Dne 25. 10. 2018 byl vydán rozsudek Anonymizováno, č. j. Anonymizováno. Tímto rozsudkem byl jméno FO (jednatel žalované) a žalovaná uznáni vinnými z důvodu uvedení nepravdivé revizní správy a s tím souvisejícím ziskem neoprávněné licence. V rozsudku bylo mj. uvedeno, že podle § 229 odstavec 1 trestního řádu se poškození odkazují se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 25. 10. 2018. Dne 29. 4. 2020 bylo vydáno usnesení Anonymizováno, č.j. Anonymizováno, o dovolání nejvyššího státního zástupce, kterým byly zrušeny výše uvedené rozsudky v částech týkajících se obviněného jméno FO. Naopak dovolání nejvyššího státního zástupce podané ve prospěch žalované bylo odmítnuto. Dne 20. 5. 2020 a 27. 10. 2020 byla vydána rozhodnutí správního orgánu prvého (č. j. Anonymizováno) a druhého stupně (č. j. Anonymizováno) o zrušení licence č. j. Anonymizováno odpůrce ke dni 16. 11. 2010. Dne 29. 12. 2020 podala žalobkyně návrh na zahájení sporného správního řízení směřující proti žalované. Dne 5. 1. 2022 byl vydán rozsudek Anonymizováno, č.j. Anonymizováno, kterým byl jméno FO (jednatel odpůrce) uznán vinen z důvodu uvedení nepravdivé revizní zprávy, čímž získal pro odpůrce neoprávněnou licenci. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 5. 1. 2022. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby je rozhodný den nabytí právní moci rozsudku Anonymizováno č. j. právnická osoba ze dne 25. 10. 2018, tj. právě 25. 10. 2018 respektive den následující, kdy mohlo být právo uplatněno poprvé. Vyhlášení rozsudku byl přítomný podnikový právník žalobkyně tituly před jménem jméno FO, který měl tyto záležitosti v gesci. V předmětném rozsudku, kterým došlo k odsouzení jméno FO (jakožto jednatele žalované) a žalované za podvod, který spáchali v souvislosti s udělením licence žalované, je mj. uvedeno, že se žalovaná „neoprávněně obohatila na úkor Anonymizováno, prostřednictvím v první řadě společnosti právnická osoba, a právnická osoba, které by však vyplacenou garantovanou cenu zpětně refinancovaly jednak od spotřebitelů elektrické energie ve formě poplatků za distribuci, jednak vyrovnávacími platbami od ostatních distribučních společností, a dále z dotací ze Anonymizováno Anonymizováno, a dále společnosti Jméno žalobkyně.“. V odůvodnění je dokonce vyčísleno, v jakých částkách k takovému obohacení mělo dojít. Nejpozději vydáním tohoto rozsudku se žalobkyně mohla, ale také měla dozvědět o majetkové újmě určitého druhu a rozsahu, kterou bylo objektivně možné vyčíslit v penězích, kdy tuto částku žalobkyně sama vyčíslila v připojení a ta se shoduje i s částkou požadovanou v tomto řízení. Z rozsudku je zřejmé, že licence byla získána podvodem, tedy na základě neoprávněně získaného právního titulu. Žalobkyně na základě výsledku trestního stíhání přestala POZE žalované vyplácet. O odnětí licence rozhodnutím ze dne 4. 11. 2020 ke dni 16. 11. 2010 se žalobkyně dozvěděla 18. 11. 2020. Obdobné částky nebo částky zahrnuté ve vyšších částkách se různé složky státu domáhají po žalované, většinou s výsledkem, že nárok je promlčený, neurčitý, nebo se odmítají nárokem zabývat, že nemají věcnou příslušnost.

60. Soud se předně zabýval námitkou promlčení, proto bylo nutné nejprve posoudit, která právní úprava bude aplikována.

61. Otázku střetu staré a nové úpravy pak výslovně řeší přechodná ustanovení v § 3028 o. z.

62. Podle všeobecného přechodného ustanovení podle ustanovení § 3028 odst. 3 věta první o. z. platí, že „není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

63. Z ustanovení § 261 obch. zák. se podává, že tato část zákona (rozumí se část třetí obchodního zákoníku) upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti (odstavec 1). Touto částí zákona se řídí rovněž závazkové vztahy mezi státem nebo samosprávnou územní jednotkou a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jestliže se týkají zabezpečování veřejných potřeb. K tomuto účelu se za stát považují i státní organizace, jež nejsou podnikateli, při uzavírání smluv, z jejichž obsahu vyplývá, že jejich obsahem je uspokojování veřejných potřeb (odstavec 2).

64. Podle ustanovení § 451 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odstavec 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odstavec 2).

65. Dle ustanovení § 489 obč. zák. závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv, jakož i ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně.

66. Pro rozlišení soukromoprávních (občanskoprávních či obchodněprávních) vztahů od vztahů veřejnoprávních je rozhodující především posouzení vzájemného postavení jejich subjektů, jak vyplývá z příslušných ustanovení právní normy, která na tyto vztahy dopadá (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1211/2001, uveřejněné pod číslem 20/2003 Sb. rozh. obč.). Charakteristickým znakem soukromoprávních vztahů je především skutečnost, že jejich subjekty ve vzájemném vztahu mají rovné postavení (srov. § 2 odst. 2 obč. zák.), tedy že jeden z účastníků tohoto vztahu nemůže svým jednostranným úkonem či rozhodnutím založit povinnost druhého účastníka a v rámci tohoto vztahu nemůže autoritativně vynucovat splnění povinností druhého subjektu. Subjekty soukromoprávních vztahů se o vzniku či založení vzájemných subjektivních práv a povinností musí zásadně dohodnout, pokud tyto právní povinnosti nevznikají přímo ze zákona. Naproti tomu veřejnoprávní vztahy jsou založeny na právně nerovném postavení jejich subjektů, kdy orgány veřejné moci rozhodují o právech a povinnostech subjektů mocensky – autoritativně a kdy rozhodnutí těchto orgánů nejsou závislá na vůli subjektů. Základní metodou právní regulace je zde rozhodnutí orgánu veřejné moci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2008, sp. zn. 33 Odo 926/2006, uveřejněný pod číslem 50/2009 Sb. rozh. obč., stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2013, sp. zn. Cpjn 203/2012, uveřejněné pod číslem 78/2013 Sb. rozh. obč., též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2004, sp. zn. 29 Odo 405/2003, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. 26 Odo 1637/2005, a ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2508/2014).

67. V režimu POZE poskytoval stát k financování podpory elektřiny z podporovaných zdrojů dotace na úhradu těchto nákladů operátorovi trhu (§ 1 odst. 1 písm. e) POZE). Účel podpory výroby energie z podporovaných zdrojů je vyjádřen v § 1 odst. 2 POZE, přičemž v tomto ustanovení není nikde vyjádřeno, že by účelem podpory bylo zajištění výroby energie pro konkrétní odběratele k zabezpečení jejich potřeb, ale jejím účelem je „v zájmu ochrany klimatu a ochrany životního prostředí a) podpořit využití obnovitelných zdrojů, druhotných zdrojů, jméno FO vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla, biometanu a decentrální výroby elektřiny, b) zajistit zvyšování podílu obnovitelných zdrojů na spotřebě primárních energetických zdrojů k dosažení stanovených cílů, c) přispět k šetrnému využívání přírodních zdrojů a k trvale udržitelnému rozvoji společnosti, d) vytvořit podmínky pro naplnění závazného cíle podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie v České republice při současném zohlednění zájmů zákazníků na minimalizaci dopadů podpory na ceny energií pro zákazníky v České republice.“. Podle úpravy obč. zák. posuzoval Nejvyšší soud rovněž odpovědnostní vztah mezi povinně vykupujícím obchodníkem s elektřinou a výrobcem elektřiny ve věci sp. zn. 25 Cdo 155/2023, v níž šlo o nárok na náhradu škody spočívající v rozdílu mezi výkupní cenou elektřiny, kterou tamní žalobkyně jako povinně vykupující obchodník s elektřinou vyplatila výrobnám elektřiny a výkupní cenou, na kterou měla výrobna ve skutečnosti nárok.

68. Poskytování energetické podpory je výsledkem ingerence subvenční povahy, nejedná se však o přímé poskytování dotace výrobcům z veřejných prostředků. Z důvodové zprávy k zákonu č. 180/2005 Sb. je zřejmé, že systém podpory výrobcům elektřiny spočíval v ingerenci do soukromoprávních vztahů mezi podnikateli v energetických odvětvích, a to uložením některých povinností provozovatelům přenosové nebo regionální distribuční soustavy a z nich vyplývajících práv výrobců elektřiny. Z možných způsobů poskytování podpory výrobcům elektřiny z obnovitelných zdrojů (např. dotacemi rozdělovanými rozhodnutím některého z orgánů veřejné moci či jiného subjektu pověřeného pravomocí vrchnostensky rozhodovat) se tedy stát rozhodl podporu realizovat formou ingerence do soukromoprávních vztahů prostřednictvím kogentních ustanovení zvláštních právních předpisů (energetického zákona a zákona č. 180/2005 Sb.) limitujících smluvní volnost účastníků těchto vztahů. V ostatním však takové vztahy podléhaly režimu obchodního zákoníku (srov. bod 59 rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1264/2019).

69. Spornou se v praxi i v literatuře ukázala otázka stanovení právního režimu promlčení u práva na vydání bezdůvodného obohacení, které vzniklo mezi podnikateli při uskutečňování podnikatelské činnosti, a to na základě právního důvodu, který odpadl. Původně obecné soudy rozhodovaly tak, že neobsahuje-li obchodní zákoník úpravu bezdůvodného obohacení, a tak tomu je, řídí se právní režim práva na vydání bezdůvodného obohacení občanským zákoníkem – § 1 odst. 2 ObchZ (např. SJ, 2000, č. 8, PR, 2002, č. 11). Později však obecné soudy došly k závěru (R 26/2004, R 16/2005; naposledy PR, 2008, č. 18 – rozsudek NS sp. zn. 32 Cdo 3800/2007), že vznikne-li mezi účastníky podle § 261 odst. 2 ObchZ obchodní vztah, má obchodní povahu i závazkový právní vztah vzniklý z bezdůvodného obohacení, jestliže původní právní důvod plnění, tj. obchodní smlouva, odpadl (totéž však platí i při přijetí plnění bez právního důvodu). Jinými slovy, povaha (charakter) právního vztahu účastníků vzniklého plněním z právního důvodu, který odpadl (srov. i Sb. n. a us. ÚS ČR, 1999, č. 15), je rozhodující i pro řešení, zda promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení se řídí právní úpravou občanského zákoníku či obchodního zákoníku. To, že obchodní zákoník výslovně neupravuje počátek běhu promlčecí doby a její délku u práva na vydání bezdůvodného obohacení, ještě podle soudní praxe obecných soudů neznamená nutnost aplikace právní úpravy promlčení podle občanského zákoníku, nýbrž pouze to, že i tyto otázky je třeba řešit podle obecných ustanovení obchodního zákoníku o promlčení. Protože však obchodní zákoník tvoří v poměru k občanskému zákoníku zvláštní právní předpis, což platí i pro obecná ustanovení obchodního zákoníku o promlčení podle § 391 a 397 ObchZ v poměru k § 107 ObčZ, lze z toho dovodit, že při řešení otázky určení právního režimu promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení v obchodních vztazích se použije právní úprava obsažená v obchodním zákoníku. Soudní praxe uzavírá, že obsahuje-li obchodní zákoník v § 387 až 408 ObchZ kogentní a ucelenou úpravu problematiky promlčení, je v obchodních závazkových vztazích vyloučeno použití ustanovení občanského zákoníku o promlčení (srov. ŠVESTKA, Jiří. § 107 [Promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení]. In: ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK,Anonymizováno Milan a kol. Občanský zákoník I, II. 2. vydání.Anonymizováno Praha: C. H. Beck, 2009, s. 610, marg. č. 3.)

70. PR, 2008, č. 18 – NS sp. zn. 32 Cdo 3800/2007:

1. V obchodních závazkových vztazích je vyloučeno použití ustanovení občanského zákoníku o promlčení. Pro počítání běhu promlčení bezdůvodného obohacení není v obchodním zákoníku stanovena subjektivní promlčecí doba.

2. Pro posouzení promlčecího práva na vydání majetkového prospěchu získaného z právního důvodu, který odpadl, je rozhodující povaha právního vztahu účastníků vzniklého plněním z tohoto právního důvodu; při řešení otázky promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení v obchodních vztazích se použije především právní úprava obsažená v obchodním zákoníku. V případě vztahu z bezdůvodného obohacení vzniklého přijetím plnění bez právního důvodu, který je obchodním závazkovým vztahem, je promlčecí doba čtyřletá.

71. ÚS sp. zn. III. ÚS 158/99: Je-li právní úkon neplatný od samého počátku (absolutní neplatnost), pak jakékoliv plnění na jeho základě poskytnuté je od tohoto okamžiku plněním z neplatného právního úkonu, tj. bezdůvodným obohacením, a tímto okamžikem také začíná plynout objektivní lhůta pro jeho vydání.

72. Nejvyšší soud zrevidoval svůj právní názor v rozsudku R 26/2004 a dospěl k závěru, „že ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák. lze aplikovat i v případě promlčení v obchodních závazkových vztazích. Komplexnost právní úpravy promlčení v obchodním zákoníku je třeba chápat v tom smyslu, že obchodní zákoník upravuje běh a délku všech promlčecích dob. V případě nároku na vrácení plnění z neplatné smlouvy se tedy neaplikuje ustanovení § 107 odst. 1 a 2 obč. zák., nýbrž ustanovení § 394 odst. 2 a § 397 obch. zák. [úprava délky a běhu promlčení]. Tím ovšem není vyloučena aplikace ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák., neboť tento případ obchodní zákoník neupravuje (nejde totiž o otázku běhu či délky promlčecí doby).“ 73. Nejvyšší soud dále doplnil svoji argumentaci, když dodal, že „argument komplexnosti právní úpravy promlčení v obchodním zákoníku s cílem vyloučit možnost aplikace určitých ustanovení zákoníku občanského nemůže právě s ohledem na princip speciality obchodního zákoníku vyjádřený v § 1 obch. zák. obstát. […] Z uvedeného vyplývá, že ust. § 107 odst. 3 obč. zák. se vztahuje k promlčení práv ze synallagmatického vztahu podle ust. § 457 obč. zák. [úprava bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy]. Ustanovení § 457 obč. zák. se aplikuje i v obchodněprávních vztazích v případě plnění z neplatné smlouvy.“ 74. Podle ustanovení § 1 obch. zák. tento zákon upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, jakož i některé jiné vztahy s podnikáním související (odstavec 1). Právní vztahy uvedené v odstavci 1 se řídí ustanoveními tohoto zákona. Nelze-li některé otázky řešit podle těchto ustanovení, řeší se podle předpisů práva občanského. Nelze-li je řešit ani podle těchto předpisů, posoudí se podle obchodních zvyklostí, a není-li jich, podle zásad, na kterých spočívá tento zákon (odstavec 2).

75. Právní úprava bezdůvodného obohacení obsažená v občanském zákoníku (srov. i výše cit. ustanovení) je úpravou komplexní a uplatní se jak pro občanskoprávní vztahy, tak pro obchodní závazkové vztahy, jelikož obchodní zákoník institut bezdůvodného obohacení neupravuje (srov. § 1 odst. 2 obch. zák.).

76. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je též jednotná v závěru, že obchodním závazkovým vztahem může být i vztah, který je kompletně upraven v jiném zákoně, např. právě v občanském zákoníku. Podstatné je, aby šlo o tzv. relativní obchod ve smyslu ustanovení § 261 odst. 1 a 2 obch. zák., o tzv. absolutní obchod ve smyslu výčtu podávajícího se z ustanovení § 261 odst. 3 obch. zák. nebo o závazkový vztah, jemuž strany přisoudily povahu obchodního vztahu písemnou volbou práva podle § 262 obch. zák.

77. Jak Nejvyšší soud vysvětlil v rozsudku velkého senátu obchodního kolegia ze dne 18. června 2003, sp. zn. 35 Odo 619/2002, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2003, pod číslem 143, je tomu tak proto, že obchodní zákoník neupravuje veškeré závazkové vztahy, do nichž podnikatelé, popřípadě jiné k tomu oprávněné osoby (srov. např. § 261 odst. 2 obch. zák.), vstupují. Jen z toho, že určitý závazkový vztah je upraven pouze v občanském zákoníku, nelze vyvozovat, že jde o vztah občanskoprávní.

78. Odtud plyne, že pro řešení otázky, zda promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení získaného přijetím plnění bez právního důvodu se řídí právní úpravou obchodního zákoníku nebo občanského zákoníku, je určující především povaha právního vztahu účastníků vzniklého takovým plněním.

79. K závěru, že vztah z bezdůvodného obohacení vzniklého přijetím plnění bez právního důvodu (srov. § 451 odst. 2 obč. zák.) je obchodním závazkovým vztahem, je nezbytný předchozí úsudek, že majetkový prospěch, o jehož vydání se žádá, byl získán na základě vztahu, který svým pojetím odpovídá výše cit. ustanovením § 261 odst. 1 až 3 obch. zák. a § 262 obch. zák. Tak je tomu i v posuzované věci.

80. S ohledem na shora uvedené shledal soud, že bylo třeba promlčení žalovaného nároku posuzovat podle ustanovení obchodního zákoníku, protože ač Nejvyšší soud zúžil výklad týkající se aplikace ustanovení obchodního zákoníku, týká se toto zúžení pouze synallagmatických vztahů (vzájemné plnění), což není projednávaný případ.

81. Jinak řečeno, je-li vztah z bezdůvodného obohacení vzniklého přijetím plnění bez právního důvodu obchodním závazkovým vztahem (jako v tomto případě), pak odpověď na otázku, kdy počíná běžet promlčecí doba ve vztahu k takovému plnění, dává ustanovení § 391 obch. zák. a otázku délky promlčecí doby zodpovídá ustanovení § 397 obch. zák.

82. Podle § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

83. Jak již mnohokráte připomenul Nejvyšší soud (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2262/2009), ustanovení § 451 obč. zák. vyjadřuje obecnou zásadu občanského práva, podle které se nikdo nesmí bezdůvodně obohacovat na úkor jiného. Bezdůvodné obohacení představuje (mimosmluvní) závazek (§ 489 obč. zák.), jehož obsahem je povinnost toho, kdo se obohatil, vydat to, oč se obohatil, a jí korespondující právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení. Předpokladem odpovědnosti za získané bezdůvodné obohacení není protiprávní jednání obohaceného ani jeho zavinění, nýbrž objektivně vzniklý stav obohacení, k němuž došlo způsobem, který právní řád neuznává.

84. Jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení je přitom nabytí majetkového prospěchu z nepoctivých zdrojů. Pojem „nepoctivý zdroj“ zákon nedefinuje; je za něj považováno takové nabytí hodnot, které není v právním řádu uznáváno. Jde především o případy, kdy je prospěch získán trestnou činností, nedovoleným podnikáním, spekulací (např. s cizí měnou), obchodováním s pašovaným zbožím, popř. činností, která sice nedosahuje intenzity trestné činnosti nebo je činností z různých důvodů trestně nepostižitelnou (pro nepříčetnost pachatele, pro amnestii apod.), avšak je v rozporu s dobrými mravy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2008, sp. zn. 33 Odo 79/2006, či Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv, Občanský zákoník I, II, 2. vyd., Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1331.).

85. Ve vztahu k použití korektivu dobrých mravů Nejvyšší soud v obecné rovině dovozuje, že ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen – „obč. zák.“), jakož i ustanovení § 6 a § 8 o. z. (judikatura přijatá k výkladu rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák. je zásadně použitelná i při výkladu ustanovení § 6 a § 8 o. z. – srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3382/2017) jsou právními normami s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, jež přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě sám vymezil aplikovanou hypotézu ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Odpovídající úsudek soudu přitom musí být podložen důkladnými skutkovými zjištěními a současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují v konkrétním případě závěr, že výkon práv je s dobrými mravy skutečně v rozporu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 633/2002, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1404/2014). Otázku, zda výkon určitého práva je v souladu s dobrými mravy, je současně třeba posuzovat individuálně s přihlédnutím ke všem zvláštnostem případu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 28 Cdo 1174/2004).

86. Z uvedeného lze formulovat závěr, dle nějž dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích, je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2905/99, ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 33 Odo 561/2006, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1860/2011). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2648/2003, a ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 126/2009). O zneužití práva uplatnit námitku promlčení by přitom mohlo jít tam, kde žalobce podal žalobu po uplynutí promlčecí doby, jsa ovlivněn přístupem žalovaného k věci a spoléhaje na jeho předchozí příslib plnění (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3319/2013, či ze dne 15. 1. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3879/2018), což však nelze aplikovat v dané věci. Žalobkyně toliko tvrdila, že námitku vznesla žalovaná jako subjekt, který byl v souvislosti s uplatněným nárokem uznán vinným trestným činem a žalovaná tak pokračuje v zříkání se vlastní odpovědnosti. Toto tvrzení však nelze mít za rozporné s dobrými mravy, když žalovaná využila svého zákonného práva, v čemž nelze spatřovat shora zmíněnou výjimečnost. K tomu soud dále uvádí, že promlčení je jedním ze základních pilířů právní jistoty. Vede totiž nositele práv k jejich včasnému prosazování, a tedy k naplnění zásady, podle které právo slouží bdělým.

87. Podle § 107 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. (2) Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

88. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání neoprávněně získaného bezdůvodného obohacení se vyžaduje skutečná, a ne pouze předpokládaná vědomost oprávněného o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo na jeho úkor získal majetkový prospěch. Není rozhodující, že se oprávněný o tom mohl dozvědět při vynaložení potřebné péče i dříve. Z hlediska posouzení počátku běhu dvouleté subjektivní promlčecí doby podle § 107 odst. 1 ObčZ 1964 je tedy rozhodný okamžik, kdy se oprávněný v konkrétním případě skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Jinak řečeno, pro začátek běhu subjektivní promlčecí doby k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení se vyžaduje skutečná (prokázaná), a nikoli jen předpokládaná vědomost oprávněného. K tomu dochází tehdy, kdy oprávněný zjistí takové skutkové okolnosti, které mu umožní uplatnit jeho právo žalobou u soudu. V případě bezdůvodného obohacení získaného plněním z neplatné smlouvy (§ 457 ObčZ 1964) je pak rozhodující subjektivní moment, kdy oprávněný zjistí takové okolnosti, z nichž lze dovodit, že smlouva, z níž bylo plněno, je neplatná (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3149/2022).

89. Pro počátek běhu dvouleté subjektivní promlčecí doby je i v těchto případech rozhodný den, kdy se oprávněný v konkrétním případě skutečně (prokazatelně) dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Oprávněný se dozví o vzniku bezdůvodného obohacení tehdy, má-li k dispozici údaje, které mu umožňují podat žalobu o vydání plnění z bezdůvodného obohacení, tj. když nabyl vědomost o rozsahu bezdůvodného obohacení a o osobě obohaceného (není rozhodné, že již dříve měl možnost se dozvědět skutečnosti, na jejichž základě si mohl učinit úsudek o vzniku bezdůvodného obohacení a jeho výši). Pro počátek tříleté, popř. desetileté objektivní promlčecí doby je naopak rozhodný den, kdy k získání bezdůvodného obohacení skutečně (fakticky) došlo. Pokud marně uplynula alespoň jedna z uvedených promlčecích dob a druhou stranou je vznesena námitka promlčení, nelze oprávněnému právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení přiznat.

90. Soud na základě uvedeného dospěl, že je možné se domáhat po žalované bezdůvodného obohacení, byť to je subsidiární k nároku na náhradu škody, nicméně i z odůvodnění trestního rozsudku vyplývá, že právě v případě náhrady škody chybí jeden z předpokladů nároku náhrady škody, avšak soud nesouhlasí s žalobkyní, že se mohla domáhat až po rozhodnutí o odnětí licence. Tímto se žalobkyně pouze pokusila obnovit běh promlčecí lhůty, přitom z trestního rozsudku Anonymizováno je definitivně zřejmé, že žalobkyni bylo plněno na základě podvodného jednání, kdy žalobkyně licencí neměla nikdy disponovat, tedy se obohatila, což žalobkyně prokazatelně věděla, když se připojila se svým nárokem, který i precizně vyčíslila. Jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení je zisk majetkového prospěchu z nezákonného zdroje, kdy tady o tomto nebylo nutno ani spekulovat, když došlo k odsouzení žalované. Žalobkyně si tak toho byla neoddiskutovatelně vědoma a mohla nárok uplatnit u soudu, neboť stejně tak jako si občanskoprávní soud posuzuje případně platnost či existenci smlouvy jako titulu, tak by si mohl posoudit, zda došlo k obohacení na základě licence získané podvodem. V dané věci je poněkud komplikované právní posouzení týkající se aplikované úpravy a konkurence obchodního zákoníku a občanského zákoníku. Soud se přiklonil, že je na místě postupovat dle obchodního zákoníku (čtyřletá lhůta) nikoliv občanského zákoníku (dvouletá lhůta), avšak v obou případech by zjevně projednávaný nárok byl promlčený, když rozsudek nabyl právní moci 25. 10. 2018, následujícího dne bylo fakticky možné nárok uplatnit u soudu, žaloba byla však podaná až 13. 11. 2023, tedy pět let později a na to žádná subjektivní promlčecí lhůta nestačí. Nárok žalobkyně je tak promlčený a žalobě nemohlo být vyhověno. Vzhledem k právnímu závěru shora rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Výslechem svědka došlo ke vzniku nákladů státu, avšak v době vyhlášení rozsudku byla soudu známa pouze jejich existence a nikoliv výše, o nich bylo tak rozhodnuto samostatným usnesením, ale vzhledem k neúspěchu žalobkyně, byla povinnost jejich úhrady v plné výši uložena žalobkyni. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 189 050,40 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 359 186,67 Kč sestávající z částky 25 740 Kč za každý ze šesti úkonů (uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (vyjádření 17. 1. 2024, odvolání 20. 5. 2024, ú.j. 20.3.2025, 29. 4. 2025, 9.9.2025 a vyjádření 27. 5. 2025) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 183 330 Kč ve výši 32 810,40 Kč. Právní zástupce ve vyčíslení požádal o sedm úkonů, které však nevyjmenoval a soud při práci se spisem 7. úkon nenalezl a vyčíslení nákladů úkonem dle a.t. není. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.