5 C 235/2024

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl soudcem Mgr. Věroslavem Řezáčem ve věci žalobce:Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A a žalovaného: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 12.335,71 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci a) 12.335,71 Kč, b) kapitalizované úroky z prodlení ve výši 1.569,10 Kč, c) kapitalizované úroky ve výši 2.302,16 Kč, d) úroky z prodlení z 10.979,13 Kč ve výši 15 % ročně za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení, e) úroky ve výši 23,28 % ročně z 10.379,13 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 13.988 Kč, k rukám zástupce žalovaného Jméno advokáta B, advokáta, a to do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

1. Žalobce se žalobou, která byla Okresnímu soudu v Prostějově doručena dne 30. 4. 2024, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci a) 12.335,71 Kč, b) kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1.569,10 Kč, c) kapitalizované úroky ve výši 2.302,16 Kč, d) úroky z prodlení z 10.979,13 Kč ve výši 15 % ročně za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení, e) úroky ve výši 23,28 % ročně z 10.379,13 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba a žalovaným byla dne 16. 11. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, že právní předchůdce žalobce před uzavřením tvrzené smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet, že na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytnul žalovanému úvěr až do sjednané výše 11.000 Kč, že žalovaný se zavázal přenechané peníze vrátit a zaplatit sjednané úroky, poplatky a náklady, že žalovaný přenechané peníze řádně a včas nevracel a úroky neplatil, že právní předchůdce žalobce úvěr zesplatnil ke dni 19. 10. 2022, že žalovaný od uzavření smlouvy od okamžiku postoupení pohledávky zaplatil 21.440,83 Kč, že pohledávka za žalovaným z předmětné úvěrové smlouvy byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 nynějšímu žalobci, že žalobce se po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 10.379,13 Kč, dlužného poplatku ve výši 600 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění 19. 10. 2022 ve výši 1.356,58 Kč, kapitalizovaných úroků od 20. 10. 2022 do 27. 9. 2023 ve výši 2.302,16 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení za dobu od 20. 10. 2022 do 27. 9. 2023 ve výši 1.569,10 Kč, že žalobce dále požaduje dále zaplacení úroků ve výši 23,28 % ročně z dlužné jistiny 10.379,13 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z 10.979,13 Kč z dlužné jistiny 10.379,13 Kč a dlužného poplatku ve výši 600 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení, že úroky byly kapitalizovány za dobu od 20. 10. 2022 do 27. 9. 2023 při použití úroků ve výši 23,28 % ročně, že úroky z prodlení byly kapitalizovány za dobu od 20. 10. 2022 do 27. 9. 2023 při použití zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil písemným podáním, které bylo Okresnímu soudu v Prostějově doručeno dne 7. 8. 2024. Žalovaný uvedl, že právní předchůdce žalobce porušil zásadním způsobem své povinnosti při poskytování spotřebitelského úvěru, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru se právní předchůdce žalobce řádně nezabýval úvěruschopností žalovaného, že právní předchůdce žalobce nedostatečně zohlednil (neprověřil) závazky žalovaného z hypotečního úvěru, závazky z dříve sjednané půjčky, jeho výdělek, že Okresní soud v Prostějově v minulosti řešil nejméně 12 sporů ze spotřebitelského úvěru, které se týkaly žalovaného, že ve všech těchto případech bylo zjištěno, že věřitel řádně nezkoumal reálné možnosti žalovaného splácet své závazky, že podle žalovaného smlouva o úvěru je neplatná (neboť věřitel neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného), že právní předchůdce žalobce poskytnul žalovanému 11.000 Kč, že žalovaný zaplatil 21.440,83 Kč, že žaloba by tedy měla být zamítnuta a žalovanému by měla být přiznána náhrada nákladů řízení.

3. Na písemné podání žalovaného reagoval žalobce písemným podáním, které bylo Okresnímu soudu v Prostějově doručeno dne 1. 10. 2024. Žalobce doplnil, že právní předchůdce žalobce řádně posuzoval úvěruschopnost žalovaného, že při tomto posouzení vzal právní předchůdce žalobce v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů, že právní předchůdce žalobce zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, že žalovaný své příjmy prokazoval předložením dokladu – doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu, že právní předchůdce žalobce zkoumal a vyhodnocoval transakce na běžném účtu žalovaného, že za období od 4. 5. 2020 do 16. 11. 2020 činily příjmy žalovaného 487.366,54 Kč a odchozí úhrady činily 475.672,06 Kč, že z uvedeného právní předchůdce žalobce dovodil, že žalovaný je schopen hradit úvěr ve výši 11.000 Kč, když rozdíl mezi příjmy a výdaji činil 11.604,48 Kč.

4. Smlouvou č. hodnota (č. l. 5-8 soud. spisu) a sdělením PIN kódu (č. l. 68 soud. spisu) je prokázáno, že dne 16. 11. 2020 byla mezi žalobcem a společností právnická osoba uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, že společnost právnická osoba se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr do výše 11.000 Kč, že žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit a zaplatit úroky ve výši 42 % ročně, že mezi společností právnická osoba a žalovaným byla sjednána možnost opakovaného čerpání úvěru, a to v takové výši, která je v době žádosti rovna rozdílu poskytnutého stropu spotřebitelského úvěru a úvěru čerpaného (bod 5. 1.).

5. Žalovaný nečinil sporným, že právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 11.000 Kč poskytnul.

6. Výpisem z běžného účtu žalovaného (č. l. 34-44 soud. spisu) je prokázáno, že v období od 7. 5. 2020 do 16. 11. 2020 žalovaný čerpal peněžní prostředky od poskytovatelů úvěrů či zápůjček, a to v celkovém počtu 24 takto: 28. 5. 2020 1.062.27 Kč od právnická osoba., 28. 5. 2020 10.000 Kč od právnická osoba., 29. 5. 2020 690 Kč od právnická osoba., 29. 5. 2020 200 Kč od právnická osoba., 25. 6. 2020 1 Kč od právnická osoba., 26. 6. 2020 1.062,27 Kč od právnická osoba., 26. 6. 2020 75.000 Kč od právnická osoba, 7. 7. 2020 10.000 Kč od právnická osoba., 14. 7. 2020 27.500 Kč od právnická osoba, 28.7. 2020 1.100 Kč od právnická osoba., 28. 7. 2020 400 Kč od právnická osoba., 26. 8. 2020 1.000 Kč od právnická osoba, 1. 9. 2020 200 Kč od právnická osoba., 8. 9. 2020 12.000 Kč od právnická osoba., 30. 9. 2020 15.000 Kč od právnická osoba., 30. 9. 2020 5.000 Kč od právnická osoba., 30. 9. 2020 10.000 Kč od právnická osoba.. 30. 9. 2021 1 Kč od právnická osoba, 2. 10. 2020 8.000 Kč od právnická osoba, 2. 10. 2020 12.600 Kč od právnická osoba., 20. 10. 2020 1.700 Kč od právnická osoba., 20. 10. 2020 400 Kč od právnická osoba., 4. 11. 2023 30.000 Kč od právnická osoba, 16. 11. 2020 14.600 Kč od právnická osoba.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek (č. l. 56-61 soud. spisu) a seznamem postupovaných pohledávek (č. l. 63 soud. spisu) je prokázáno postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru č. hodnota nynějšímu žalobci.

8. Mezi žalobcem a žalovaným nebylo sporným, že právní předchůdce žalobce poskytnul žalovanému 11.000 Kč, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, že žalovaný celkem zaplatil 21.440,83 Kč.

9. Po provedeném dokazování byla žaloba shledána nedůvodnou.

10. Podle ust. § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ust. § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

15. Podle ust. § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

16. Žalobce tvrdil uzavření smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobce (úvěrujícím) a žalovaným (úvěrovaným), přičemž ze žalobcem předložené smlouvy o úvěru vyplývá, že žalovaný byl spotřebitelem (ust. § 419 o. z.), když z předložené smlouvy lze dovodit, že žalovaný ji neuzavíral v rámci své podnikatelské činnosti či v rámci samostatného výkonu svého povolání a tuto smlouvu uzavíral s podnikatelem. Žalovaná smlouva o úvěru tak naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., z čehož mimo jiné plynula povinnost právního předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neposoudil. Z předmětné úvěrové smlouvy vyplývá, že žalovaný právnímu předchůdce žalobce prohlásil, že jeho finanční situace mu umožňuje uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru a plnit povinnosti z ní vyplývající (bod 3. 5.), že poskytnul informace a dokumenty ohledně svých příjmů a výdajů a o své finanční situaci úplně a pravdivě (bod 3. 2.), nicméně úvěruschopnost je třeba hodnotit i na základě jiných informací, které má věřitel k dispozici. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce si od žalovaného zajistil výpis z jeho běžného účtu (který žalobce v upravené podobě předložil – č. l. 34-44 soud. spisu) a dle žalobce z tohoto vyplývá, že za období od 4. 5. 2020 do 16. 11. 2020 příjmy žalovaného činily 487.366,54 Kč a odchozí úhrady činily 475.762,06 Kč, z čehož právní předchůdce žalobce dovodil, že žalovaný je schopen úvěr ve výši 11.000 Kč splácet. Nicméně z předložené listiny vyplývá, že příjmy žalovaného za období od 7. 5. 2020 do 16. 11. 2020 byly převážně tvořeny příjmy z úvěrů a zápůjček (jak je výše uvedeno). Pokud by tedy právní předchůdce žalobce neposuzoval toliko součet příjmů žalovaného za uvedené období, nýbrž se zabýval i tím, čím tyto příjmy jsou tvořeny, tak by musel dospět ke stejnému závěru jako nyní soud, že příjmy žalovaného byly tvořeny převážně ze zápůjček a úvěrů. Přes prohlášení žalovaného, že je schopen finanční prostředky vracet, nelze dospět k jinému závěru než, že právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného poptávaný úvěr splatit neposoudil řádně, v důsledku čehož je žalovaná smlouva neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb.

17. Jelikož soud dospěl k závěru o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy, bylo třeba se zabývat tím, zda-li je na místě žalovanému ukládat povinnost vrátit straně, která plnila, aniž by to byl platný závazek to, co plnila (ust. § 2993 věta první o. z.), tedy uložit povinnost poskytnuté peněžní prostředky v poskytnuté výši vrátit. Mezi žalobcem a žalovaným nebylo sporným, že právní předchůdce žalobce poskytnul žalovanému 11.000 Kč a žalovaný zaplatil 21.440,83 Kč. Žalovaný tedy vrátil více, než kolik mu bylo právním předchůdcem žalobce poskytnuto, a proto nebylo důvodné žalovanému ukládat povinnost již cokoliv vracet. Na tomto závěru nemohlo změnit ničeho ani (kusé) vyjádření žalobce ze dne 20. 1 2025, kdy oproti žalobě doplnil, že žalovaný úvěru do výše 11.000 Kč čerpal opakovaně (v žalobě žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce poskytnul žalovanému 11.000 Kč, aniž by bylo tvrzeno, že se jednalo o opakované poskytování peněz), k čemuž žalobce předložil 4 potvrzení o provedení transakce, podle kterých žalovanému dne 16. 11. 2020 mělo být poskytnuto 11.000 Kč, dne 19. 3. 2021 mělo být žalovanému poskytnuto 2.014,65 Kč, dne 22. 4. 2022 mělo být žalovanému poskytnuto 11.000 Kč a dne 23. 7. 2021 mělo být žalovanému poskytnuto 2.136,87 Kč. Z předložených listin tak lze dovodil, že poskytnutí peněz ve výši 11.000 Kč dne 22. 4. 2022 bylo poslední poskytnutí peněz, přičemž vzhledem k ujednání v úvěrové smlouvě (bod 5. 1.) je zřejmé, že žalovaný předchozí poskytnuté peníze vrátil, neboť dne 22. 4. 2020 (den posledního poskytnutí peněz) právní předchůdce žalobce poskytnul žalovanému 11.000 Kč a úvěrový limit byl sjednán právě ve výši 11.000 Kč a žalovanému tak mohla být poskytnuta maximálně částka rovna rozdílu úvěrového limitu a čerpaného úvěru. Pokud tedy právní předchůdce žalobce dne 22. 2. 2022 poskytnul žalovanému 11.000 Kč (tedy částku rovnající se výši úvěrového limitu), musely být dříve poskytnuté peníze žalovaným zcela vráceny a čerpaný úvěr byl tedy ve výši 0 Kč (úvěrový limit: 11.000 Kč; čerpáno 0 Kč; možno čerpat 11.000 Kč). Toto ostatně odpovídá tvrzení žalobce v žalobě, že poskytnul žalovanému 11.000 Kč. Je tak zřejmé, že žalovanému bylo posledně poskytnuto 11.000 Kč (za situace, kdy žalovaný ke dni tohoto poskytnutí peněz ničeho právnímu předchůdci nedlužil) a žalovaný věřiteli vrátil 21.440,83 Kč (jak tvrdil žalobce i žalovaný).

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy podle úspěchu ve věci. Tak by byla ve věci neúspěšnému žalobci uložena povinnost zaplatit ve věci úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení žalovaného je tvořena: 1/ odměnou zástupce žalovaného ve výši 1.620 Kč (ust. § 8 odst. 1, ust. § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb.) za každý účelně provedený úkon právní služby, přičemž zástupce žalovaného takto učinil tyto úkony právní služby: a) převzetí věci – ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., b) písemné podání ve věci samé – ust. § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., c) účast u ústního jednání dne 16. 1. 2025 – ust. § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb., d) účast u ústního jednání dne 21. 1. 2025 – ust. § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb., 2/ náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč (ust. § 13 odst. 1, odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024) za úkon právní služby uvedený pod bodem 1 písm. a) a písm. b), tj. ve výši 2 x 300 Kč, 3/ náhradou hotových výdajů ve výši 450 Kč (ust. § 13 odst. 1, odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) za každý úkon právní služby uvedený pod bodem 1/ písm. c) a pod bodem 1/ písm. d), tj. ve výši 2 x 450 Kč, 4/ cestovným ve výši 6.008 Kč, tj. ve výši ½ z celkové výše cestovného 12.016 Kč, neboť zástupce žalovaného se v uvedených dnech účastnil u Okresního soudu v Prostějově i ústního jednání ve věci sp. zn. 5 C 316/adresa a zpět: 2 x 267 km x 2 – ústní jednání dne 16. 1. 2025, ústní jednání dne 21. 1. 2025; průměrná spotřeba: 6,1 l/100 km; použité palivo: nafta motorová; cena paliva: 34,70 Kč/l; sazba paušální náhrady: 5,80 Kč/km). Náhrada nákladů řízení žalovaného tak celkem činí 13.988 Kč.

19. Výše uvedenou povinnost je žalobce povinen splnit ve lhůtě, která byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání. Odvolání se podává ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, CZ – 797 09 Prostějov, Havlíčkova 16. Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.