109 C 40/2016

Rubrum

Peněžité plnění jako náhrada škody na majetku Jestliže zákon upřednostňuje naturální restituci, pak se logicky náhrada škody musí odvíjet od toho, jaká částka musela být vynaložena na uvedení věcí do předešlého stavu. Pokud nebylo možno vyloučit, že nově vybudovaný topný systém je na kvalitativně vyšší úrovni, než původní odstraněný topný systém, nelze po žalovaném požadovat, aby žalobcům hradil ekvivalent odpovídající tomu, oč je hodnota nově instalovaného topného systému vyšší z důvodu jeho kvalitativně vyšší úrovně.

Výrok

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. T.S. ve věci žalobců: a) L.V., narozená xxx bytem xxx, 541 01 Trutnov b) L.V., narozený xxx bytem xxx, 541 01 Trutnov oba zastoupeni advokátkou JUDr. B.M. sídlem xxx, 541 01 Trutnov proti žalovanému: F.B., narozený xxx bytem xxx, 541 01Trutnov pro 50 000 Kč s příslušenstvím – náhrada škody, takto:

Odůvodnění

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům společně a nerozdílně 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. od 16.5.2016 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům společně a nerozdílně náklady řízení 35 591,60 Kč k rukám JUDr. B.M. do 3 dnů od právní moci rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově státem zálohované náklady řízení 8 478 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení

1. Žalobou podanou dne 1.9.2016 se žalobci domáhali po žalovaném zaplacení částky 74 767 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 5 336 Kč od 16.7.2015 do 28.4.2016 a z částky 4 767 Kč od 29.4.2016 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 70 000 Kč od 16.5.2016 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný užíval v době od 1.12.1980 do 29.7.2015 jako nájemce byt č. 4.1 o velikosti 1+3 ve 2. nadzemním podlaží domu čp. xxx, ulice Polská v Trutnově. Žalobci jsou spoluvlastníky (ve společném jmění manželů) předmětného domu na základě kupní smlouvy uzavřené dne 7.11.2005 s městem Trutnov. Dne 28.4.2015 žalovaný nájem bytu vypověděl. Nájem bytu skončil uplynutím výpovědní doby, tj. dnem 31.7.2015. Žalovaný žádal žalobce, aby od něj vyklizený byt převzali dne 30.6.2015, k tomuto dni však nestihl vyklidit příslušenství bytu, proto k předání bytu došlo až dne 29.7.2015. Žalovaný nezaplatil žalobcům poměrnou část nájemného a záloh na služby za období od 1.7.2015 do 29.7.2015 v výši 5 336 Kč. Tento závazek žalovaného se k 29.4.2016 snížil o přeplatek z vyúčtování služeb za rok 2015 ve výši 569 Kč, žalovaný tak dluží žalobcům 4 767 Kč. Žalovaný při vyklizení bytu odvezl kompletní zařízení pro vytápění bytu, tj. kotel na tuhá paliva a 3 radiátory včetně propojovacího potrubí, dále kuchyňskou linku, kuchyňský sporák a vodovodní baterii z kuchyně včetně vodovodního a odpadního potrubí. Byt zůstal bez zdroje vytápění, kuchyňské potrubní rozvody a elektrorozvody byly odřezané až u zdi. Z kuchyně zůstala místnost bez kuchyňské linky, sporáku, přívodu vody, odvodu odpadních vod, pouze na části zdi zůstal obklad. Žalovaný byt převzal od předchozího vlastníka domu v roce 1980, již v té době byl byt vybavený zdrojem vytápění (zřejmě kamny), kuchyňskou linkou i sporákem. Žalobci v tomto směru vycházeli jednak z obecně známé skutečnosti, že město Trutnov přenechávalo byty do užívání a následně do nájmu ve stavu způsobilém obvyklému užívání, tedy vybavené základními zařizovacími předměty, dále pak z obsahu protokolu o převzetí bytu z roku 1980. Sám žalovaný připustil, že byt převzal vybavený kamny a sporákem. Dále připustil, že již od roku 1981 byl byt vybaven rozvodem etážového topení. Pokud žalovaný ještě v době, kdy bylo vlastníkem domu město Trutnov, provedl v bytě některé stavební úpravy, pak proto, že je provedl vlastním nákladem, nebylo mu ze strany města Trutnov zvýšeno nájemné a nájemné bylo v souladu s tehdy platnými právními předpisy účtováno nadále za byt snížené kategorie (bez ústředního vytápění a bez WC v bytě). Krátce předtím, než se žalobci stali vlastníky nemovitosti, žádal žalovaný město Trutnov o výměnu kotle. Město Trutnov mu nevyhovělo, žalovaný si nový kotel koupil sám. K jeho žádosti mu pak žalobci z tohoto důvodu poskytli slevu z nájemného ve výši 10 %. Žalobci se stali vlastníky domu včetně jeho součástí dne 8.5.2005, i když součásti domu nebyly v kupní smlouvě samostatně vyjmenovány. V té době byly všechny byty v domě vybaveny kotlem s etážovým vytápěním a všechny kuchyně měly standardní vybavení. Stejně tak i z dodatku nájemní smlouvy a z evidenčního listu, sepsaných mezi účastníky v roce 2006, je zřejmé, že byt byl vybaven etážovým topením (vlastním kotlem a radiátory). Žalobcům je známo, že v prosinci roku 2014 žalovaný vyměnil v bytě kotel na tuhá paliva za nový. Učinil tak, aniž by o tom žalobce předem vyrozuměl. Žalovaný žalobce o tom, že starší kotel je vadný, neinformoval, k zajištění opravy či výměny kotle je nevyzval. I kdyby žalovaný vše, co odřezal a odmontoval (vytápění bytu, kuchyňskou linku, kuchyňský sporák a rozvod vody v kuchyni), zakoupil a zabudoval na vlastní náklady, pak zabudováním těchto předmětů do nemovitosti přestaly tyto předměty být samostatnými věcmi a staly se součástí nemovitosti jako věci hlavní a přešly do vlastnictví vlastníka nemovitosti. Zabudováním uvedených věcí do nemovitosti ztratil žalovaný své případné vlastnické právo k nim. Při určení výše náhrady škody vycházeli žalobci z toho, že zaplatili za topenářské práce a materiál (kotel, topná tělesa, čerpadlo, expanzomat, ventily, trubky, spojovací a instalační materiál, kouřovod) 71 830 Kč (z toho 17 000 Kč za práci), za kuchyňskou desku 1 012 Kč, za desku za kuchyňskou linku 2 128 Kč, za elektromateriál 1 725 Kč, za vodoinstalatérské práce a materiál 6 300 Kč, za vodovodní baterii 1 820 Kč, za starší vestavný kuchyňský sporák a čtyř plotýnkovou elektrickou desku 6 300 Kč a za starší kuchyňskou linku s dřezem a digestoří 10 000 Kč. Celkem žalobci zaplatili 101 115 Kč. Většinu prací v bytě (s výjimkou odborných topenářských a vodoinstalatérských prací) prováděl žalobce svépomocí. Žalobci nesouhlasili s námitkou započtení. Žalovanému žádnou škodu demontáží jeho vlastních anténních zesilovačů nezpůsobili. Žalovaný naopak poté, kdy nájem bytu vypověděl, nešetrně odstranil ze střechy několik svých antén a dva satelity, na střeše poté zůstaly jen odstříhané kabely, stará nefunkční analogová anténa a dále zařízení pro připojení k síti internet. Nárok na slevu z nájemného žalobci neuznávali. K 1.7.2015 došlo z jejich strany k přepisu elektroměru ze žalovaného na žalobce, tedy pouze ke změně v osobě vlastníka elektroměru, nikoli k přerušení dodávky elektrické energie do bytu. Stalo se tak proto, že ke dni 30.6.2015 avizoval žalovaný předání bytu, k předání bytu pak k tomuto dni nedošlo, když žalovaný nestihl vyklidit příslušenství bytu, tj. sklepní prostory. Ve sklepě měl žalovaný elektrickou energii bez omezení k dispozici. Na zaplacení poměrné části nájemného za část července 2015 žalobci trvali. Podáním ze dne 19.4.2017 vzali žalobci žalobu částečně zpět, a to ve vztahu k částce 4 767 Kč s příslušenstvím. Zpětvzetí odůvodnili tím, že žalovaný dne 31.3.2017 žalobcům poukázal částku 5 000 Kč. Žalobci použili tuto částku na úhradu dlužné jistiny (poměrná část nájemného za červenec 2015) a částečně též na úhradu úroku z prodlení (ten celkem činil 692 Kč). Soud v rozsahu zpětvzetí žaloby řízení zastavil.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. K požadavku na dlužné nájemné za období od 1.7.2015 do 29.7.2015 v částce 4 767 Kč žalovaný uvedl, že právní zástupkyně žalobců přípisem s datem 18.9.2015 požadovala částku uhradit na účet č. xxx, VS 41. Žalobce zadal bance dne 27.9.2015 příkaz k úhradě částky 2 763 Kč na tento účet. Až dne 31.3.2017 zjistil z tvrzení protistrany, že platba „neprošla“, a to kvůli chybnému číslu účtu. Žalovaný proto poukázal na účet č. xxx, VS 151526 částku 5 000 Kč. Vzhledem k těmto okolnostem žalovaný nesouhlasil s tím, že žalobci uplatnili nárok na úhradu úroků z prodlení z dlužného nájemného, když prodlení nastalo z důvodu na straně žalobců. Žalovaný na svoji obranu dále namítal, že žalobci bez jeho vědomí a souhlasu nechali odmontovat anténní systémy ze střechy a na půdě domu. Tuto skutečnost sami doznali s tím, že to byl krok k tomu, aby mohli natřít střechu domu, k čemuž došlo někdy v říjnu či listopadu 2015. Svědek M.N. k tomu uvedl, že antény ze střechy odmontoval v druhé polovině měsíce července 2015. Potvrdil, že v půdním prostoru byly i zesilovače a další anténní zařízení. Komu tyto systémy patřily, svědek nevěděl. Postupoval ovšem dle pokynů žalobců. Žalovaný proti nároku uplatněnému ze strany žalobců odečetl již ke dni 11.1.2016 částku 1 900 Kč jako škodu, kterou mu žalobci způsobili odmontováním anténních systémů bez souhlasu žalovaného. Jednalo se o 4 ks anténních zesilovačů v pořizovací ceně po 175 Kč a 4 kusy antén po 300 Kč. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobců, že z bytu odvezl část zabudovaného zařízení a vybavení bytu, které tvořilo součást nemovitosti a bylo ve vlastnictví žalobců. Žalovaný se stal nájemcem bytu v domě Polská xxx v Trutnově na podkladě rozhodnutí o přidělení bytu, které vydal tehdejší Městský národní výbor v Trutnově dne 1.12.1980. Vznik nájemního vztahu je deklarován v dohodě o užívání bytu ze dne 8.12.1980, kdy přílohou je protokol o předání bytu. V části 2. topení (všeobecný stav) je uvedeno, že byt byl vytápěn kamny. V položce kuchyně se uvádí pouze sporák FIKO. Dle předávacího protokolu byly v bytě kamna FIKO na pevná paliva. Tato kamna po dohodě s bytovým podnikem Trutnov žalovaný umístil do sklepa domu, do prádelny, protože jejich odpisová doba měla trvat ještě dalších pět let. V roce 2006 kamna žalobci z domu odvezli, aniž by o tom žalovaného předem informovali. Nové etážové topení v bytě bylo vybudováno se souhlasem bytového podniku Trutnov jako správce bytového fondu. Byt byl od počátku evidován jako byt II. kategorie. S bytovým podnikem bylo dohodnuto, že si žalovaný na vlastní náklad vybuduje etážové topení v bytě a přemístí WC z chodby v mezipatře domu do pronajatého bytu. Po tomto zhodnocení byl byt ponechán ve II. kategorii. Veškeré stavební úpravy bytu byly dokončeny v polovině roku 1981. Etážové topení bylo provedeno jako samotížné, na základě projektu, sešroubováním potrubí, a to již od doby instalace s předpokladem, že v případě ukončení nájmu bude toto topení demontováno, a to bez poškození bytu jako takového a byt bude uveden do původního stavu. V roce 2002 žalovaný provedl rekonstrukci topení, konkrétně vyměnil radiátory z důvodu nefunkčnosti původních těles, a to za panelová tělesa. Žalovaný v prosinci 2014 investoval své vlastní finanční prostředky na nákup nového teplovodního kotle, který musel koupit z důvodu nefunkčnosti kotle původního. Pořizovací cena činila 16 781 Kč. Žalobci jako pronajímatelé bytu o této skutečnosti měli povědomost, ale jako vlastníci a pronajímatelé bytu nezajistili to, aby topení bylo funkční, na úhradě kupní ceny se žádným způsobem nepodíleli. Žalovaný tedy pouze vyměnil původní věci v jeho vlastnictví za věci nové, které byly a jsou rovněž v jeho vlastnictví. V dopise ze dne 15.2.2006 navíc žalobci zcela jasně deklarovali, že kotel a topná tělesa byla a jsou ve vlastnictví žalovaného, a žalovanému sdělili, aby pro případ, že bude odmítat hradit vyšší nájemné, etážové topení odstranil a byt uvedl do původního stavu, tedy aby vrátil zpět kamna FIKO a topil jimi místo jím vybudovaného etážového vytápění. Žalobci tak fakticky uznali, že topení bylo od samého počátku ve vlastnictví žalovaného. Etážové topení netvořilo součást daného bytu ve smyslu ust. § 120 odst. 1 obč. zák., případně dle ust. § 505 zákona č. 89/2012 Sb. Ani v případě kuchyňské linky, sporáku a vodovodní baterie v kuchyni žalovaní neprokázali, že se jedná o věci v jejich vlastnictví, případně že se tyto věci staly součástí pronajatého bytu. Kuchyňskou linku pořídil žalovaný v roce 1980 za částku 9 331 Kč. Účetně byla její hodnota odepsána v roce 2001. Linku pořídil žalovaný ze svých prostředků. Linka stála samostatně v místnosti kuchyně, žalovaný pouze provedl napojení na odpad vody od dřezu. Kuchyňská linka spolu se dřezem nebyly nikdy pevně spojeny s tzv. věcí hlavní, tedy pevně namontovány do místnosti kuchyně. V evidenčním listu, který je přílohou dodatku k nájemní smlouvě s datem 16.5.2006, nebylo uvedeno, že kuchyňská linka je součástí bytu, případně, že je trvalým vybavením tohoto bytu. Elektrický sporák žalovaný pořídil v roce 1981 za částku 3 500 Kč. Žalobci neprokázali, že sporák je součástí bytu. Vodovodní baterie je součástí průtokového bojleru, výroba NDR, byla zakoupena žalovaným v roce 1981 za částku 230 Kč, a to již jako použité zboží. K nároku na náhradu škody ve výši 70 000 Kč pak žalovaný uvedl, že žalobci neprokázali, že to byl žalovaný, který jim uplatněnou škodu způsobil, že neprokázali žádnou příčinnou souvislost mezi závadovým jednáním žalovaného a škodou a neprokázali ani výši škody vzniklé jednáním žalovaného. Žalobci poté, co jim žalovaný byt předal, provedli jinou dispozici místnosti označené jako kuchyně. Z toho důvodu museli jinak rozmístit rozvody elektřiny, rozvody vody a odpadů, což nemůže jít k tíži žalobce. Doklady k opravám bytu založené do spisu nemohou být důkazem k tvrzené výši škody.

3. Zdejší soud rozsudkem ze dne 6.6.2017, č.j. 109 C 40/2016-102, zamítl žalobu o zaplacení částky 70 000 Kč s příslušenstvím a přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v částce 25 410 Kč. Vycházel z toho, že žalovaný po skončení jeho nájemního práva k bytu žalobců v roce 2015 sice odvezl z tohoto bytu kuchyňskou linku, elektrický sporák a vodovodní baterii, tím však škodu žalobcům nezpůsobil, neboť tyto věci instaloval v bytě sám na svůj náklad a jedná se o jeho vlastnictví, když tyto věci nelze považovat za součást bytu a bylo možno je demontovat a odvézt, aniž by byt oddělením těchto věcí ztratil svou funkčnost. Dále zdejší soud uzavřel, že opačná situace je v případě demontáže a odvozu etážového topení. V době převzetí bytu žalovaným v roce 1980 v bytě byla kamna na tuhá paliva, tedy bylo možno byt vytápět, a pokud žalovaný vyměnil tato kamna za etážové topení, stalo se toto etážové topení ve smyslu tehdy platného § 120 odst. 1 obč. zák. č. 40/1964 Sb. součástí bytu a odstraněním tohoto topení bylo znemožněno celoroční užívání bytu. Žalovaný tedy tímto jednáním porušil povinnost plynoucí z § 2293 odst. 1 obč. zák. Soud však současně dovodil, že pokud žalobci vyzvali žalovaného dopisem ze dne 15. 2. 2006 v souvislosti s jednáním o výši nájemného k odstranění etážového topení, mohl žalovaný z tohoto dopisu dovodit, že kotel ani topná tělesa žalobci nepovažují za své vlastnictví (jako součást bytu) a logicky si topení, které financoval, odmontoval a odvezl. Tedy škoda vzniklá demontáží tohoto etážového topení vznikla jako následek okolností na straně žalobců (§ 2918 o. z.). Dle zdejšího soudu se žalobci jen stěží mohli úspěšně domáhat náhrady škody, když předtím v roce 2006 žalovaného vyzývali k demontáži a odvozu topení a žalovaný učinil jen to, k čemu byl dříve vyzván.

4. Krajský soud v Hradci Králové svým usnesením ze dne 12.12.2017, č.j. 20 Co 245/2017 – 130, rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Souhlasil se závěry zdejšího soudu, které se vztahovaly ke kuchyňské lince, sporáku a vodovodní baterii. Krajský soud pro stručnost odkázal na tu část odůvodnění napadeného rozsudku, která o těchto věcech pojednávala. Krajský soud dále souhlasil i se závěrem zdejšího soudu, že – na rozdíl od výše uvedených tří věcí – se součástí bytu ve smyslu § 120 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. stalo žalovaným financované a instalované etážové topení, když opět odkázal pro stručnost na závěry zdejšího soudu k této otázce. Krajský soud ale nesouhlasil s dalšími závěry zdejšího soudu, na základě kterých nepřiznal žalobcům právo na náhradu škody. Je sice pravda, že v dopise adresovaném žalovanému dne 15. 2. 2006 se žalobci zmiňovali o uvedení bytu do původního stavu a o odstranění kotle a topných těles. Tento dopis ale byl výsledkem právní neznalosti problematiky vlastnického práva věci a její součásti a obsah tohoto dopisu nemohl na objektivně existujícím stavu (tedy na tom, že instalací etážového topení se toto stalo součástí bytu, a tedy vlastnictvím žalobců) ničeho změnit. Navíc dopis byl doručen žalovanému v únoru 2006 a k odstranění topení došlo až v roce 2015, tedy po 9 letech. Odvolací soud tak byl přesvědčen o tom, že žalovaný pouze obsah tohoto dopisu účelově využil ke zdůvodnění svého jednání. Závěr zdejšího soudu o tom, že sice demontáží a odvozem etážového topení z bytu žalobců vznikla škoda, ale že se tak stalo následkem okolností, které se musí přičíst k tíži žalobcům (§ 2918 o. z.), tak odvolací soud shledal nesprávným s tím, že toto ustanovení na daný případ nedopadá. Krajský soud vycházel z toho, že žalobci v tomto směru právo na náhradu škody mají, a protože se zdejší soud výší škody nijak nezabýval, byl rozsudek zrušen. V dalším řízení se měl zdejší soud zabývat otázkou výše škody. V této souvislosti odvolací soud odkázal na ustanovení § 2969 o. z. Krajský soud dále uvedl, že nebylo možno zrušit jen tu část rozsudku, která se týkala požadavku na náhradu škody ve vztahu k etážovému topení, a ve zbytku rozsudek potvrdit, protože ze žaloby a ani z dalšího obsahu spisu neplyne, jaké konkrétní částky z titulu náhrady škody za jednotlivé věci žalobci požadují. Žalobci uváděli, že na odstranění škod vynaložili 97 215 Kč, ale požadovali po žalovaném zaplacení jen 70 000 Kč, aniž by bylo specifikováno, jako částku požadují za kuchyni, jakou za sporák atd. V tomto směru měli žalobci v dalším průběhu řízení žalobu upřesnit. Usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 10.1.2018.

5. V návaznosti na právní názor odvolacího soudu žalobci žalobu změnili, když specifikovali výši jednotlivých nároků. Usnesením č.j. 109 C 140/2016-133 ze dne 25.1.2018 soud změnu žaloby připustil. Následně vzali žalobci žalobu podáním ze dne 24.1.2018 částečně zpět, a to co do částky 20 000 Kč s příslušenstvím (8 950 Kč za odvoz kuchyňské linky, 1 100 Kč za odstranění elektrorozvodů, 4 400 Kč za odstranění potrubních rozvodů vody a odpadu, 1 150 Kč za odvoz vodovodní baterie a 4 400 Kč za odvoz sporáku). Usnesením č.j. 109 C 40/2016-133 ze dne 25.1.2018 soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil. Předmětem sporu tak zůstalo zaplacení částky 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. od 16.5.2016 do zaplacení. Uvedená částka představovala škodu, která žalobcům vznikla v důsledku odstranění etážového topení. V tomto rozsahu žalobci na podané žalobě trvali i po doplnění dokazování.

6. Žalovaný nadále trval na zamítnutí žaloby. Žalovaný nesouhlasil se závěry znaleckého posudku Ing. Fabiana. Namítal, že nebyl přítomen při ohledání na místě samém, které provedl znalec. Tím mu byla odňata možnost podrobně popsat stav a rozsah původního topení, i když provedl jeho zákres do pasportu bytu. Znalec z toho důvodu v posudku jasně neidentifikoval stav a rozsah starého topného systému a neporovnal ho s nově zabudovaným systémem. Například kotel byl původně umístěn na chodbě domu před bytem, nyní je umístěn na zcela jiném místě. Se změnou umístění byly spojeny nemalé náklady, které nemohou jít k tíži žalovaného. Znalec nevzal v úvahu, že kotel a jeho instalaci v roce 2004 zainvestoval výlučně žalovaný. Potrubní rozvod byl ještě starší, než určil znalec. V roce 2015 byl tento rozvod 34 let starý. Pokud znalec vyčíslil náklady na instalaci nového topení na částku cca 91 000 Kč, jde o zavádějící hodnotu. Výše dané investice totiž závisela pouze na úvaze a finančních možnostech žalobců, žalovaný ji nemohl nijak ovlivnit. K jednání soudu dne 11.1.2019 se žalovaný nedostavil, i když předvolání k tomuto jednání mu bylo doručeno (k rukám jeho zástupce) dne 30.10.2018. Neúčast při jednání žalovaný neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.

7. Odvolací soud ve svém rozhodnutí jednoznačně vyslovil právní závěr, že žalobci mají právo na náhradu škody, která jim byla způsobena tím, že žalovaný při opuštění bytu po skončení svého práva nájmu demontoval a odvezl původní etážové topení včetně kotle. Ve shodě se zdejším soudem odvolací soud dovodil, že se etážové topení stalo součástí domu č.p. xxx (odvolací soud v tomto směru odkázal na odůvodnění rozsudku zdejšího soudu). Mezi účastníky po zrušení původního rozhodnutí nedošlo ke smírnému řešení, tedy nebylo dosaženo konsenzu v tom, jaká částka by měla být žalobcům z titulu náhrady škody zaplacena. Proto ve věci musel rozhodnout soud.

8. Při rozhodování o výši nároku na náhradu škody soud vycházel z dále uvedených zjištění:

9. Ze znaleckého posudku Ing. Josefa Fabiana, znalce z oboru stavebnictví a ekonomika se specializací ústřední vytápění, soud zjistil, že obvyklá cena topného systému, který žalovaný demontoval při opuštění bytu číslo 4 v domě č.p. xxx v Polské ulici v Trutnově koncem června 2015, činila včetně kotle Dakon DOR F 12 celkem 49 576,51 Kč (s DPH). Tato cena odpovídala době realizace jednotlivých částí topné soustavy. Pro potřeby určení této ceny znalec zpracoval rozpočet. Obvyklá cena topného systému, který byl v bytě instalován ze strany žalobců po odstěhování žalovaného ve druhé polovině roku 2015, tj. cena odpovídající tehdejší situaci na trhu a použitým komponentům, činila 91 131,35 Kč (včetně DPH). Pro potřeby určení této ceny byl rovněž zpracován rozpočet. Topný systém instalovaný ze strany žalobců v roce 2015 je kvalitativně na vyšší úrovni než původní topný systém. Původní systém byl bez čerpadla - samotížný, nebyla vytápěna koupelna (vybavena infrazářičem) a ložnice. Nový systém je s čerpadlem - nucený oběh, rozvod je měděný a provedený nad podlahou. Oba systémy splňovaly základní bezpečnostní požadavky. Na základě pokynu soudu znalec odpověděl i na otázku, jaká by byla cena topného systému, jenž by byl kvalitativně a funkčně srovnatelný se systémem, který žalovaný odstranil. I k tomu znalec zpracoval rozpočet. Cena instalace nového rozvodu, osazení tří kusů těles včetně armatur, tlakové expanzní nádoby, kotle a oběhového čerpadla by činila 65 728,22 Kč (včetně DPH). V souvislosti s vypracováním posudku provedl znalec prohlídku bytu č. 4 ve 2. nadzemním podlaží domu č.p. xxx v Polské ulici v Trutnově dne 26. 7. 2018, a to za přítomnosti žalobkyně. Se žalovaným znalec konzultoval nákres původního systému, který vypracoval žalovaný, dne 7. 9. 2018 při návštěvě žalovaného v Hradci Králové.

10. Ze znaleckého posudku Pavla Dittricha, znalce z oboru ekonomika a stavebnictví - stavby inženýrské - ústřední topení, který předložil žalovaný, soud zjistil, že úkolem znalce bylo finančně ohodnotit „stávající“ ústřední topení v bytě v Polské ulici č.p. xxx v Trutnově. Znalec vycházel ze žalovaným předloženého náčrtu. Vycházel z toho, že šlo o teplovodní ústřední vytápění s přirozeným oběhem. Montáž byla provedena z ocelových závitových trubek spojovaných závitovými fitinkami. Jako zabezpečovací zařízení byla osazena beztlaká expanzní nádrž umístěná pod stropem. Jako zdroj tepla byl osazen teplovodní kotel Dakon 12 kW na tuhá paliva. Ohodnocení topné soustavy bylo provedeno bez radiátorů a kotle. Celkovou cenu soustavy určil znalec na 10 700 Kč. Vzhledem k datu pořízení soustavy (rok 1981) je dle znalce současná cena při odpisu 3,4 % ročně nulová. Soustava má hodnotu šrotu, její technologie je překonaná. K uvedení soustavy do provozu by bylo nutné osadit kotel patřičné emisní třídy a provést osazení termostatických ventilů, zcela změnit rozvody, materiál a způsob oběhu otopné vody včetně paliva.

11. Ze spisu obvodního oddělení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, územního odboru Trutnov, obvodního oddělení Trutnov, č.j. k KRPH - 63770 - 1/ČJ-2015- 051016, soud zjistil, že žalobkyně oznámila dne 29. 6. 2015 policii, že žalovaný od soboty 27. 6. 2015 prováděl demontáž ústředního topení, které bylo součástí bytu, jehož byl žalovaný nájemcem. Jednotlivé části ústředního topení s jinými věcmi začal odvážet. Žalobkyně s tím nesouhlasila. Přivolala policisty. Žalovaný i před nimi tvrdil, že radiátory jsou jeho. Dle žalobkyně jsou radiátory součástí bytu, žalovaného je pouze kotel na tuhá po paliva, který byl umístěn na chodbě domu č.p. xxx. Žalovaný podal ve věci vysvětlení dne 8. 7. 2015. Uvedl, že dne 29. 6. 2015 vyklízel byt. V souvislosti s tím demontoval své etážové topení, včetně trubek, radiátorů a kotle. Trval na tom, že radiátory jsou v jeho vlastnictví. Dle sdělení policejního orgánu adresovaného žalobkyni dne 14. 7. 2015 bylo prověřováním zjištěno, že se nejedná o trestný čin ani přestupek a věc nelze vyřídit jinak. Žalobkyni bylo sděleno, že může uplatnit svá práva v občanskoprávním řízení.

12. Jak již bylo uvedeno výše, dle závazného právního názoru odvolacího soudu je žalobou uplatněný nárok na náhradu škody spočívající v odstranění etážového topení z bytu, k němuž měl žalovaný původně právo nájmu, co do základu dán. I při rozhodování o výši tohoto nároku bylo nutno vycházet z právní úpravy účinné v době vzniku škody, tj. ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

13. Dle § 2951 odst. 1 o.z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Dle § 2952 věty prvé o.z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

14. Právní úprava účinná od 1.1.2014 opustila dříve platnou zásadu, podle níž měla relutární restituce přednost před restitucí naturální. Nově platí zásada, že se škoda nahrazuje především uvedením do předešlého stavu a že relutární restituce přichází v úvahu jen, žádá-li o to poškozený, anebo není-li uvedení do původního stavu dobře možné. Je-li tedy naturální restituce možná, má nadále záležet jen na vůli poškozeného, jaký způsob nahrazení škody bude požadovat. Uvedení v předešlý stav (restitutio in integrum) je obecnou zásadou a prvotním požadavkem směřujícím k odstranění následků škodného jednání, které je samou podstatou a smyslem institutu náhrady škody. I modifikace tohoto způsobu náhrady formou peněžitého plnění se odvíjí od toho, že má být umožněno, aby poškozený z obdržených finančních prostředků mohl dosáhnout nápravy.

15. V posuzované věci žalobci jako poškození uplatnili právo na náhradu škody formou peněžitého plnění, což je logické a pochopitelné. Škoda byla žalobcům způsobena tím, že žalovaný po skončení svého práva nájmu demontoval a odstranil etážové topení, které bylo součástí bytu. Žalovaný přitom od počátku popírá, že by se dopustil protiprávního jednání. Nedalo se tak předpokládat, že žalovaný dobrovolně a v rozumné době byt uvede do původního stavu. Žalobcům jako vlastníkům bytu, z něhož bylo etážové topení odstraněno, za této situace nezbylo, než byt vybavit novým topným systémem, protože pouze vytápěný byt mohli dále pronajmout. Vůči žalovanému pak žalobci uplatnili právo na náhradu škody v penězích.

16. Odstraněním původního etážového topení se nepochybně snížila hodnota majetku žalobců (konkrétně stavby, v níž se byt pronajatý žalovanému nachází). Při rozhodování o výši náhrady však nelze vycházet z toho, oč se hodnota majetku žalobců snížila. Stejně tak nelze při určení výše škody bez dalšího vycházet z obvyklé ceny etážového topení, které žalovaný odstranil. Jestliže zákon upřednostňuje naturální restituci, pak se logicky náhrada škody musí odvíjet od toho, jaká částka musela být vynaložena na uvedení věci do předešlého stavu. Jak žalobci uvedli v podání ze dne 30.1.2017, za topenářské práce a materiál celkem zaplatili 71 830 Kč (z toho 17 000 Kč za práci). Tuto částku však rovněž nelze bez dalšího považovat za částku, na kterou mají žalobci z titulu náhrady škody právo. Nebylo totiž možno vyloučit, že nově vybudovaný topný systém je na kvalitativně vyšší úrovni než původní odstraněný systém. Po žalovaném přitom nelze požadovat, aby žalobcům hradil ekvivalent odpovídající tomu, oč je hodnota nově instalovaného topného systému vyšší z důvodu jeho kvalitativně vyšší úrovně. Těmito úvahami byl soud veden při ustanovení znalce, když k určení výše škody v daném případě bylo nutné využití odborných znalostí.

17. Znalec Ing. Josef Fabian potvrdil, že mezi původním topným systémem a stávajícím topným systémem jsou technické rozdíly. Dále potvrdil, že stávající topný systém je na kvalitativně vyšší úrovni (to ostatně odpovídá závěrům znalce Dittricha, dle kterého byl odstraněný systém po technické stránce překonaný). Po žalobcích však současně nebylo možno požadovat, aby byt ve svém vlastnictví vybavili topným systémem, který by se shodoval s odstraněným systémem, jenž byl po technické stránce překonán. Z těchto důvodů soud ustanovenému znalci Ing. Fabianovi uložil (otázka 4. usnesení č.j. 109 C 40/2016), aby určil obvyklou cenu topného systému, který by byl po kvalitativní a funkční stránce srovnatelný se systémem, jenž žalovaný demontoval (při splnění všech technických požadavků na bezpečné fungování takového systému). Znalec uvedenou cenu určil na 65 728,22 Kč (včetně DPH). Bral přitom například v úvahu, že původním systémem nebyly vytápěny 2 místnosti v bytě (ložnice a koupelna).

18. Žalovaný se závěry znaleckého posudku Ing. Fabiana nesouhlasil. Soud nicméně námitky žalovaného k posudku neshledal opodstatněnými. Jak již bylo uvedeno, cena původního odstraněného topného systému není pro rozhodnutí v této věci relevantní. Proto dle soudu nebylo nezbytně nutné, aby se žalovaný zúčastnil šetření znalce v bytě, postačovalo, pokud žalovaný zakreslil původní topný systém do pasportu bytu a k tomu znalci poskytl potřebné vysvětlení. Znalec nepochybně bral informace od žalovaného v úvahu (například informace o tom, že ložnice a koupelna nebyly na topný systém napojeny). Dále žalovaný nesouhlasil se znalcem určenou obvyklou cenou nového topného systému ve výši cca 91 000 Kč, přičemž poukazoval na to, že se stávající systém od původního systému liší (například v umístění kotle). Tato námitka je nepochybně relevantní, čehož si soud byl vědom, a právě proto znalci položil otázku č.

4. Posudek znalce Ing. Fabiana je z hlediska svého obsahu určitý a srozumitelný, je opatřen přílohami, z nichž je patrné, jak znalec dospěl ke svým závěrům. Dle soudu tak bylo možno z tohoto posudku bez dalšího vycházet (žalovaný ostatně výslech znalce ani případné vypracování revizního znaleckého posudku nenavrhl).

19. Žalobci se po částečném zpětvzetí žaloby domáhali z titulu náhrady škody způsobené odstraněním původního etážového topení zaplacení částky 50 000 Kč. Se zřetelem k závěrům znaleckého posudku Ing. Fabiana soud dovodil, že požadavek žalobců je důvodný.

20. Soud se musel zabývat i obranou žalovaného, který uplatnil kompenzační námitku co do částky 1 900 Kč. Tato částka měla představovat škodu, kterou mu žalobci způsobili odmontováním anténních systémů (4 ks anténních zesilovačů v pořizovací ceně po 175 Kč a 4 kusy antén po 300 Kč). Žalovaný k tomuto nároku uvedl, že část z těchto věcí pořizoval v souvislosti s přechodem z analogového na digitální vysílání asi v roce 2013. Měl i antény na polské vysílání. Žalovaný neměl svá zařízení na anténním držáku, který odstranil svědek N. Na střeše byly ještě dva další stožáry, jeden přímo u výlezového otvoru na střechu, právě na něm byla umístěna zařízení žalovaného, která byla odstraněna. Kromě toho měl ještě jednu anténu pod střechou, i ta byla demontována. Antény zmizely někdy mezi 1. - 13. červencem 2015, zjistil to, když do bytu dne 13. 7. 2015 přišel. Bylo mu řečeno, že majitelé antény sundali kvůli natírání střechy. K nátěru střechy došlo v říjnu až listopadu 2015. Informaci o sundání antén mu dala žalobkyně. Antény mu nikdy předány nebyly. Pořizovací doklady k nim nemá, nebyly to tak velké položky.

21. K obraně žalovaného vzal soud za prokázané: Z výpovědi svědka M.N. bylo zjištěno, že pro žalobce na jejich domě prováděl určité práce, týkaly se střechy, elektroinstalací a také kácení jednoho smrku. Práce na střeše probíhaly v létě 2015, a to od 2. poloviny července, dále v srpnu, natírání bylo dokončeno do konce září. Kromě natírání střechy provedl odstranění jednoho držáku na anténu, který byl uhnilý. Práce provedl po domluvě s majitelkou. Na anténním držáku byla nějaká zařízení. Neřešil, komu ta zařízení patří. Po dohodě držák uřízl a zakryl. Zařízení byla sundána ze střechy, co se pak s nimi stalo, neví. Na anténní tyči určitě byla televizní anténa - obdélníková síť, dále anténa VKV na rádio. Tyto se po digitalizaci již nepoužívají. Antény byly starší, rezaté, nešly ani povolit. Z televizní antény vedl kabel skrz tyč držáku, vedl někam na půdu, podařilo se mu ho bez odporu vytáhnout. Pod střechou na půdě byla řada kabelů, byly tam i zesilovače.

22. Soud dovodil, že na základě provedených důkazů nelze považovat obranu žalovaného za důvodnou. Předně nebylo prokázáno, kdy a za jakou částku žalovaný uvedená zařízení pořídil. Nebylo prokázáno ani to, že žalovaný předmětná zařízení na střechu domu či do půdních prostorů instaloval. Žalovaný výslovně uvedl, že se jeho zařízení nenacházela na anténním držáku, který odstranil na pokyn žalobkyně svědek N. Nacházela-li se uvedená zařízení na jiném místě, pak nebylo prokázáno, že k jejich odstranění došlo ze strany žalobců či na jejich pokyn.

23. V první fázi řízení žalovaný uplatnil rovněž kompenzační námitku co do částky 500 Kč jako slevy na nájemném. Jestliže však v dalším průběhu řízení částku odpovídající dlužnému nájemnému žalobcům zaplatil (dne 31.1.2017), pak nebyl důvod se touto kompenzační námitkou zabývat.

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o.s.ř. Předmětem sporu původně bylo zaplacení částky 74 767 Kč. Co do částky 4 767 Kč vzali žalobci žalobu zpět z toho důvodu, že žalovaný tuto částku žalobcům dne 31.3.2017 zaplatil. V této části tedy došlo ke zpětvzetí žaloby pro chování žalovaného, který plnil až po zahájení řízení. Naopak co do částky 20 000 Kč zavinili zastavení řízení žalobci, kteří v tomto rozsahu vzali žalobu zpět po rozhodnutí odvolacího soudu. Z procesního hlediska tak žalobci zavinili zastavení řízení v rozsahu 20 000 Kč, žalovaný v rozsahu 4 767 Kč. Ve zbývající části předmětu sporu byli žalobci úspěšní. Soud tudíž dovodil, že z původní hodnoty předmětu sporu byli žalobci úspěšní a procesně nezavinili zastavení řízení v rozsahu 54 767 Kč, což představuje 73 % z původní hodnoty předmětu sporu. Naopak v rozsahu 27 % z původní hodnoty předmětu sporu žalobci zavinili zastavení řízení. Žalobcům tak soud přiznal 46 % z oprávněně účtovaných nákladů řízení (73 % po odečtení 27 %). Žalobci oprávněně účtovali 3 739 Kč za soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení a 3 500 Kč za soudní poplatek z odvolání. O nákladech zastoupení soud rozhodl podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Soud přitom bral v úvahu, že se jednalo o společné zastoupení dvou účastníků, kteří byli oprávněni solidárně. Podle ust. § 12 odst. 4 vyhlášky tak náležela za každého ze zastupovaných žalobců mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Konkrétně šlo o odměnu za 3 úkony z tarifní hodnoty 74 767 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, jednání soudu dne 31.3.2017), která činí za každého ze žalobců 3 280 Kč, poloviční odměnu za 1 úkon právní služby z téže tarifní hodnoty (předžalobní upomínka), která činí 1 640 Kč, dále o odměnu za 3 úkony právní služby z tarifní hodnoty 70 000 Kč (jednání soudu dne 24.5.2017, odvolání ze dne 1.8.2017, účast při jednání odvolacího soudu dne 14.11.2017), která činí pro každého ze žalobců 3 120 Kč za úkon, a o odměnu za 2 úkony z tarifní hodnoty 50 000 Kč (jednání zdejšího soudu dne 16.3.2018 a 11.1.2019), která činí pro každého ze žalobců 2 480 Kč za úkon. Dále náleží každému ze žalobců paušální částka jako náhrada výdajů za celkem 9 úkonů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky). V souvislosti s účastí zástupkyně žalobců při jednání odvolacího soudu vznikl nárok na cestovní náhrady ve výši 562 Kč (trasa Trutnov – Hradec Králové a zpět, celkem 105 km, cena PHM 28,60 Kč/l, průměrná spotřeba 5,1 l/100 km, základní náhrada 3,90 Kč/km) a na náhradu za čas promeškaný cestou k jednání ve výši 400 Kč (4 půlhodiny po 100 Kč). Při plném úspěchu ve věci by tak žalobci společně měli právo na náklady ve výši 7 239 Kč (soudní poplatky), dále každý ze žalobců na náklady zastoupení (odměna, paušální náhrada, polovina cestovních náhrad a náhrady za promeškaný čas) ve výši 28 981 Kč. Zástupkyně žalobců osvědčila, že je plátkyní DPH. Proto k odměně a nákladům zastoupení náleží rovněž DPH v základní sazbě 21 %. Základem daně je částka 28 981 Kč, daň činí 6 086 Kč. Každý ze žalobců by tak měl při plném úspěchu ve věci na nákladech zastoupení obdržet 38 686,50 Kč (polovina za soudních poplatků 3 169,50 Kč a uvedené náklady zastoupení). Vzhledem k částečnému úspěchu žalobců ve věci bylo možno z uvedených částek přiznat pouze 46 %, tj. 17 795,80 Kč pro každého ze žalobců. Žalobci jako manželé mají majetek v SJM. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 35 591,60 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupkyně žalobců (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

24. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě bylo vyplaceno na znalečném Ing. Fabianovi 8 478 Kč. Znalecký posudek přitom byl vypracován za účelem zjištění výše škody, která žalobcům vznikla odstraněním etážového topení. Znaleckým posudkem bylo prokázáno, že uvedená škoda převyšuje žalobci požadovanou částku 50 000 Kč. Za tohoto stavu se jeví jako spravedlivé, aby náklady vynaložené na znalecký posudek v plném rozsahu hradil žalovaný, který nárok žalobců na náhradu škody vzniklé odstraněním etážového topení ve výši 50 000 Kč rozporoval.

25. Lhůty k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Rubrum