109 C 57/2017

Rubrum

Náhrada nemajetkové újmy Pokud se žalovaný dopustil vůči žalobci násilného jednání, které bylo pravomocným rozhodnutím soudu vydaným v trestním řízení kvalifikováno jako přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a jednalo se o jednání zaviněné, přičemž šlo o zavinění ve formě úmyslu, jednáním žalovaného došlo k zásahu do tělesné a duševní integrity žalobce. Tím došlo k porušení práva na nedotknutelnost osoby garantovaného v článku 7 odst. 1 LZPS, jakož i práva na ochranu života a zdraví zakotveného v ust. § 3 odst. 2 písm. a) o. z. Žalovaný tak je povinen nahradit žalobci újmu, která mu v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného vznikla.

Výrok

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. T.S. ve věci žalobce: J.B., narozený xxx bytem xxx, 543 41 Lánov zastoupený advokátem JUDr. J.M. sídlem xxx, 128 00 Praha proti žalovanému: M.V., narozený xxx bytem xxx, 543 01 Vrchlabí pro 330 861,42 Kč s příslušenstvím - náhrada újmy na zdraví, takto:

Odůvodnění

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 290 861,42 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. od 1.9.2017 do zaplacení a náklady řízení 78 248 Kč, tyto k rukám JUDr. J.M., to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Co do částky 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. od 1.9.2017 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově soudní poplatek 14 544 Kč a státem zálohované náklady řízení 1 476 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení

1. Žalobou podanou soudu dne 16. 11. 2017 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 330 861,42 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 9. 2017 do zaplacení. V odůvodnění žaloby se uvádí, že žalovaný byl trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově ze dne 30. 3. 2016, č.j. 3 T 33/2016 – 133, uznán vinným z přečinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a z přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Tohoto jednání se dopustil dne 22. 5. 2015 v době kolem 23 50 hodin v obci Horní Lánov, kdy pod vlivem alkoholu fyzicky napadl žalobce. Toho několikrát kopl do těla a do hlavy, až žalobce upadl na zem, poté, kdy se postavil, ho opět srazil na zem, kopal ho do oblasti žeber a do hlavy, až žalobce ztratil vědomí. V dalším napadání bezvládného žalobce zabránily žalovanému přítomné osoby. Žalovaný v napadání žalobce pokračoval uvnitř restaurace, kde přistoupil k sedícímu žalobci a pěstí ho udeřil do hlavy do oblasti levého spánku. Na to se žalobce sesunul na zem, opětovně ztratil vědomí a zapadl mu jazyk. Žalovaný žalobci způsobil otřes mozku, drobné oděrky kůže čela, pravé tváře a nosu, oděrku kůže a krevní výron v podkoží levého kolene, zhmoždění pravého kolene, levého stehna, pravého lokte a kyčle a povrchové poranění hlavy ve vlasové části, kdy zranění si vyžádalo opakovanou hospitalizaci na chirurgickém oddělení Česko-německé horské nemocnice Krkonoše ve Vrchlabí. Dále si vyžádalo ambulantní léčbu na tomto chirurgickém oddělení a léčbu u odborného lékaře neurologa. Žalobce byl omezen v běžném způsobu života zejména bolestmi hlavy, pískáním v uších, závratěmi, nespavostí a rozmazaným viděním na pravé oko. Žalobce byl v pracovní neschopnosti od 25. 5. 2015 do 31. 10. 2015. Žalobce jako poškozený byl v trestním řízení se svým nárokem odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. V tomto řízení se domáhal náhrady vzniklé újmy. Předně se domáhal náhrady nemajetkové újmy - bolestného podle § 2958 občanského zákoníku. Výše této újmy byla stanovena na základě znaleckého posudku MUDr. Milana Kutáčka. Dle metodiky Nejvyššího soudu činí 39 813 Kč. Dále se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy - ztížení společenského uplatnění podle ust. § 2958 občanského zákoníku. Rovněž výše tohoto nároku byla stanovena dle znaleckého posudku soudního znalce MUDr. Milana Kutáčka podle metodiky Nejvyššího soudu, přičemž činí 206 773 Kč. Žalobce se konečně domáhal náhrady za další nemajetkovou újmu (duševní útrapy) rovněž podle ust. § 2958 občanského zákoníku ve výši 50 000 Kč. Ublížení na zdraví bylo natolik závažné, že jeho následkem byla nejen fyzická bolest žalobce, ale bylo i významně zasaženo do psychické a duševní stránky jeho života. Tato další peněžitá náhrada by měla plně vyvážit nemajetkové újmy ve formě psychické bolesti nebo jiných duševních útrap. Výše bolesti fyzické byla stanovena znaleckým posudkem. Při určení zásahu do psychické integrity poškozeného je třeba vycházet z vnějšku rozpoznatelných a přezkoumatelných objektivních poznatků. Přitom je třeba vzít opět v úvahu primární rozsah ublížení na zdraví, které bylo žalobci jednáním žalovaného způsobeno. Žalobce utrpěl těžký otřes mozku a mnohočetné kontuze. Následky těchto zranění se značně promítly do osobního života žalobce. Jednalo se zejména o bolesti hlavy, poruchy spánku, poruchy paměti, poruchy soustředění a další následky, které se promítly v psychickém stavu žalobce. Žalobce byl po dobu léčby významně omezen ve svém osobním životě, neboť se kvůli zranění a následné léčbě nemohl pravidelně stýkat s rodinou a přáteli, nemohl vykonávat sportovní aktivity a své koníčky. Žalobce trápily nesnesitelné návaly bolesti hlavy, které dokonce přerůstaly v krátkodobé ztráty vědomí (cca 1 × týdně), následkem čehož se žalobce nemohl soustředit, řádně vnímat své prostředí a v noci klidně spát. Žalobce tak musel být permanentně pod vlivem tlumících prostředků, bez nichž nebyl schopen komunikovat se svým okolím. Napadení žalovaným u žalobce vyvolalo nedůvěru ve vztahu ke třetím osobám, protože žalobce útok vůbec nečekal, nevyprovokoval ho. Útok se žalobci často vrací ve vzpomínkách. V trestním řízení se žalobci nedostalo žádné satisfakce. Věc byla nejprve postoupena Městskému úřadu ve Vrchlabí jako přestupek, a to i přesto, že žalobci byla prokazatelně způsobena těžká újma na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku. Žalobce byl omezen v obvyklém způsobu života po dobu delší než 5 měsíců, byl v pracovní neschopnosti, následně byl uznán trvale invalidním. Útok žalovaného pak byl opakovaný, poté, kdy se žalobce spontánně probral z bezvědomí, byl žalovaným znovu napaden. Žalovaný použil kopů směřujících na hlavu a další životně důležité orgány. Žalovaný v útoku pokračoval i poté, kdy žalobce již ležel v bezvědomí na zemi. Jednání žalovaného bylo přesto posouzeno pouze jako přečin ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku, nikoliv jako těžké ublížení na zdraví. Soudem bylo rozhodnuto ve zkráceném řízení, tedy bez konání hlavního líčení a dokazování před soudem. Ani trest uložený žalovanému nepovažuje žalobce za dostatečnou satisfakci. Žalovaný se žalobci za své jednání nikterak neomluvil a neprojevil vůči němu žádnou lítost. Náhrada nemateriální újmy ve výši 50 000 Kč se proto jeví jako naprosto odpovídající a spravedlivá vzhledem k danému případu, charakteru zranění a míře satisfakce. Žalobce se konečně domáhal náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Jeho průměrný čistý měsíční příjem před zraněním činil 14 000 Kč, tj. 460,27 Kč denně. Předtím, než byl uznán invalidním, byl žalobce od 8. 6. 2015 do 31. 10. 2015 v pracovní neschopnosti. Za uvedené období celkem 146 dnů bylo žalobci okresní správou sociálního zabezpečení zaplaceno na dávkách nemocenského pojištění celkem 42 924 Kč, tj. 294 Kč za každý den trvání pracovní neschopnosti. Rozdíl mezi očekávaným příjmem žalobce a vyplacenými dávkami činí 24 275,42 Kč (146 dnů po 166,27 Kč). V souvislosti s uplatněním tohoto nároku byl žalobce nucen nechat zpracovat znalecký posudek MUDr. Milanem Kutáčkem, za který zaplatil 10 000 Kč. I tuto částku tedy požadoval po žalovaném.

2. Žalovaný podal včas odpor proti vydanému platebnímu rozkazu. V něm uvedl, že se žalobci za své jednání omlouvá. Újmu na zdraví mu způsobil v mladistvé nerozvážnosti a ve stavu opilosti. Za svůj čin byl řádně potrestán rozhodnutím soudu. Žalovaný neuznával požadavek žalobce na přiznání náhrady nemajetkové újmy - ztížení společenského uplatnění ve výši 206 773 Kč, na přiznání náhrady nemajetkové újmy za duševní útrapy ve výši 50 000 Kč a nákladů za zpracování znaleckého posudku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný poukázal na skutečnost, že má vyživovací povinnost k synovi ve výši 2 400 Kč měsíčně. Jsou proti němu vedena exekuční řízení, pohybuje se na hranici životní nouze. Nemá možnost získat půjčku, a i z toho důvodu si nemůže dovolit platit požadovanou částku. Při jednání soudu dne 9. 2. 2018 žalovaný uvedl, že uznává nároky žalobce na bolestné a náhradu za ztrátu na výdělku, ale nikoliv ve výši, ve které je žalobce uplatňuje. Žalovaný zpochybnil tvrzení žalobce o jeho zdravotním stavu. Poukázal na skutečnost, že žalobcem vylíčené obtíže jsou objektivně těžko prokazatelné. V dalším průběhu řízení byl žalovaný zcela nečinný. Nereagoval na výzvu soudu, aby se vyjádřil ke skutečnostem, které uvedl znalec MUDr. Milan Kutáček v rámci svého výslechu. K jednání soudu dne 30. 11. 2018 se žalovaný nedostavil, i když předvolání k tomuto jednání mu bylo doručeno postupem dle § 50 odst. 1 o.s.ř. dne 10.10.2018. Neúčast při tomto jednání žalovaný neomluvil, o odročení jednání nepožádal (omluva žalovaného byla soudu doručena až po vyhlášení rozsudku dne 11.12.2018). Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.

3. Žalobce při jednání soudu dne 9. 2. 2018 k výzvě soudu doplnil tvrzení k tomu, jak se změnil jeho zdravotní stav oproti době před úrazem: Před napadením měl s problémy s cukrovkou, šlo o slabou cukrovku (hodnoty kolem 7), měl zvýšený tlak, na to užíval léky. Po napadení užívá řadu dalších léků. Jednak jde o léky na psychické problémy, dále o léky na srdce, protože došlo ke značnému zhoršení jeho cukrovky. Kvůli tomu musí každé 3 měsíce na kontroly do Prahy, kde mu dávají různé léky. Trpí bolestmi hlavy, na to užívá léky až v okamžiku, kdy bolesti nemůže vydržet. Nevydrží sedět ani stát. Zdržuje se v podstatě stále v místě bydliště. Má problémy se spánkem, nemá chuť chodit mezi lidi. Maximálně pobývá na zahrádce, kde může být sám. V minulosti s manželkou chodili do společnosti, například na zábavy nebo na plesy, to přestalo. Sám nyní chodí tak jednou za dva týdny nebo za měsíc na pivo, dá si dvě piva, sedí sám, bojí se sedět i s kamarády. Doma nepije vůbec. V minulosti se věnoval rybolovu, v současnosti sice lístek má, ale na ryby nechodí. Chodíval s bratrem na lyže, i těchto aktivit se vzdal. Kolo přenechal synovi.

4. Soud při svém rozhodování ve věci vycházel z dále uvedených skutkových zjištění:

5. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 3 T 33/2016 bylo zjištěno, že žalovaný byl trestním příkazem ze dne ze dne 30.3.2016, č.j. 3 T 33/2016-133, uznán vinným ze spáchání přečinů ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedených přečinů se dopustil tím, že dne 22. května 2015 v době kolem 23.50 hodin v obci Horní Lánov, pod vlivem alkoholu, kdy dechovou zkouškou mu byla naměřena hladina alkoholu v dechu 2,63 promile, na veřejně přístupném prostranství před restaurací čp. 64 fyzicky napadl poškozeného J.B., kterého nejprve ve stoje několikrát kopl do těla a do hlavy, až J.B. upadl na zem na kolena, a poté, kdy se postavil, tak jej opět srazil na zem, kde jej kopal do oblasti žeber a do hlavy, až poškozený ztratil vědomí. V dalším napadání bezvládného J.B. žalovanému zabránili L.K., D.N. a J.V., přičemž v napadání žalobce pak žalovaný pokračoval uvnitř restaurace, kde přistoupil k sedícímu žalobci a pěstí jej udeřil do hlavy do oblasti levého spánku, načež se žalobce sesunul na zem, začal chrčet, opětovně ztratil vědomí a zapadl mu jazyk. Žalovaný žalobci takto způsobil otřes mozku, drobné oděrky kůže čela, pravé tváře a nosu, oděrku kůže a krevní výron v podkoží levého kolene, zhmoždění pravého kolene, levého stehna, pravého lokte a kyčle a povrchové poranění hlavy ve vlasové části, kdy zranění si vyžádala opakovanou hospitalizaci na chirurgickém oddělení v Česko-německé horské nemocnici Krkonoše ve Vrchlabí ve dnech 23. 5. 2015, 25. 5. 2015 - 26. 5. 2015 a další ambulantní léčbu na chirurgickém oddělení a léčbu u odborného lékaře – neurologa. Uvedená zranění žalobce omezovala v běžném způsobu života zejména bolestmi hlavy, pískáním v uších, závratěmi, nespavostí a rozmazaným viděním na pravé oko, a vyžádala si pracovní neschopnost po dobu od 25. 5. 2015 do 31. 10. 2015. Žalobce byl se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 27.4.2016. Pro potřeby trestního řízení byl vypracován znalecký posudek MUDr. Miroslava Šafra, znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství. Znalec mimo jiné konstatoval, že léčba poranění žalobce proběhla formou jeho opakované hospitalizace na chirurgickém oddělení Česko-německé horské nemocnice Krkonoše Vrchlabí, dále formou opakovaných ambulantních návštěv na uvedeném pracovišti a u odborného lékaře - neurologa. Důvodem těchto opakovaných ambulantních vyšetření byly přetrvávající subjektivní obtíže poškozeného charakteru zvracení (v počátečním období), bolestí hlavy, závratí a bolestí při pohybu krční páteře. Léčba spočívala ve sledování zdravotního stavu poškozeného, naložení měkkého krčního límce, dodržování klidového režimu a podávání léků proti bolesti a k uvolnění kosterní svaloviny, v rehabilitaci a léčebné tělesné výchově a v dodržování pitného režimu. Jmenovaný znalec měl k dispozici zdravotnickou dokumentaci žalobce za období do 3. 9. 2015 (návštěva žalobce u lékaře - neurologa).

6. Ze znaleckého posudku č. 453/61/2017 vypracovaného dne 21. 6. 2017 MUDr. Milanem Kutáčkem, znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie, specializace traumatologie a odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, soud zjistil, že na základě požadavku žalobce znalec provedl stanovení výše bolestného a ztížení společenského uplatnění dle metodiky Nejvyššího soudu. Znalec měl k dispozici propouštěcí zprávy z chirurgického oddělení Českoněmecké horské nemocnice Vrchlabí z 23. 5. 2015 a 26. 5. 2015, zprávy o neurologických vyšetřeních u MUDr. Truhlářové za dobu do 14. 9. 2015, zprávy o ambulantních vyšetřeních z chirurgického oddělení Česko-německé horské nemocnice Vrchlabí za dobu do 26. 6. 2015, kopii rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, zprávy o psychiatrických vyšetřeních u MUDr. Roučkové za dobu do 4. 5. 2017, posudek o invaliditě a fotografie obličeje poškozeného po úrazu. Znalec provedl klinické vyšetření žalobce dne 6. 4. 2017. Znalec diagnostikoval následky úrazu ze dne 22. 5. 2015. Dovodil, že žalobce utrpěl těžký otřes mozku (opakované bezvědomí, těžké a dlouhodobé příznaky postkomočního syndromu), zhmoždění hlavy, obličeje, podvrtnutí krční páteře, zhmoždění kolen oboustranně, zhmoždění stehna vlevo a zhmoždění lokte vlevo. Následně se projevil postkomoční syndrom a organický psychosyndrom. Znalec bral v úvahu, že před úrazem žalobce trpěl arteriální hypertenzí, cukrovkou na perorální léčbě, obezitou (BMI 44,6), spánkovou apnoe. Byl po operaci ramene bez souvislosti s předmětným úrazem. Znalec dále vycházel ze subjektivních potíží líčených poškozeným: Šlo o bolesti hlavy - bez příčiny a vždy při únavě, bolesti v záhlaví, bolesti krční páteře (při zátěži se zhoršují), poruchy spánku, (dosud se mu o napadení zdá), poruchy soustředění (knihu nedočte, delší film je únavný), poruchy paměti (zapomíná, špatně si vybavuje slova), nervozita (víc si věci „bere“), špatně se mu komunikuje s cizími lidmi, nevyhledává sociální kontakty, má pocity křivdy (příčinou napadení údajně bylo, že se někoho zastal). Na základě uvedených poznatků znalec provedl bodové hodnocení bolestného dle metodiky Nejvyššího soudu. Bolestné ohodnotil celkem 155 body (zhmoždění pravé periokulární krajiny 5 bodů, mnohočetná zhmoždění obličeje a hlavy 5 bodů, těžký otřes mozku 60 bodů, podvrtnutí krční páteře 30 bodů, zhmoždění levého lokte 20 bodů, zhmoždění levého stehna 15 bodů a zhmoždění obou kolen dvakrát 10 bodů). Dále znalec provedl hodnocení ztížení společenského uplatnění. Výše ztížení společenského uplatnění byla znalcem vypočtena na 206 773 Kč. Znalec kvantifikoval rozsah poúrazových obtíží žalobce dle jednotlivých kapitol v rámci posuzovaných komponentů, přičemž u každé domény specifikoval, v čem posuzované obtíže spočívají. Ztrátu funkčních schopností zjistil v rámci domény D 120 - Jiné účelné vnímání, příčinu shledal v trvajících bolestech hlavy, u domény D 160 - Soustředění pozornosti, příčinou jsou poruchy soustředění, u domény D 175 - Řešení problémů - od úrazu je poškozený více váhavý při řešení problému, vše trvá déle, u domény D 177 - Rozhodování - od úrazu trpí poškozený nerozhodností, vše trvá déle. Dále znalec zjistil obtíže u domény D 210 - Provádění jednotlivého úkonu - a domény D 220 - Provádění mnohačetných úkolů. Znalec shodně uvedl, že žalobci plánování a provádění úkolů trvá déle. U domény D 240 - Zvládání obtíží a jiných psychických nároků - znalec konstatoval, že od úrazu poškozený špatně snáší stresující, hlučná prostředí, je nervózní ve větším shromáždění lidí. V případě domény D 730 - Jednání s cizími lidmi - znalec konstatoval, že od úrazu je poškozený opatrný při navazování kontaktů s cizími lidmi. U domény D 850 - Placené zaměstnání - znalec konstatoval, že poškozený má přiznánu invaliditu prvního stupně s poklesem práceschopnosti o 35 stupňů jako následek předmětného úrazu, ve svém povolání vykonává stejné činnosti jako před úrazem, je však mnohem méně výkonný a více unavitelný. U jednotlivých domén pak znalec charakterizoval míru obtíží pomocí standardních kvalifikátorů. Celkový rozsah obtíží byl kvantifikován na hodnotu 2,17 %. Znalec vycházel z toho, že k ustálení zdravotního stavu žalobce došlo v roce 2016. Při použití výchozí rámcové částky 10 586 600 Kč, zjištěné hodnotě obtíží 2,17 % a modifikačního koeficientu 90 % (žalobci jako poškozenému bylo v době úrazu 60 let) byla nemateriální újma spočívající ve ztížení společenského uplatnění kvantifikována na výslednou hodnotu 206 773 Kč. Znalecký posudek je opatřen ve smyslu ust. § 127a o.s.ř. prohlášením znalce, že si je vědom následků nepravdivého znaleckého posudku.

7. Znalec MUDr. Milan Kutáček vyúčtoval dne 10.7.2017 za vyhotovení výše uvedeného posudku částku 10 000 Kč. Vyúčtovaná částka zahrnovala odměnu za studium zdravotnické dokumentace, za klinické vyšetření poškozeného, za jednání s poškozeným a objednatelem a za zkoncipování a zpracování znaleckého posudku. Částka byla znalci poukázána na jím specifikovaný účet dne 18.7.2017. Uvedené skutečnosti byly zjištěny z vyúčtování odměny za znalecký posudek a z výpisu z účtu.

8. Z rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 4.2.2016 soud zjistil, že žalobci byl s účinností od 1.11.2015 přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Z posudku o invaliditě vystaveného Okresní správou sociálního zabezpečení Trutnov dne 12.11.2015 soud zjistil, že u žalobce byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ust. § 26 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění. Bylo rozhodnuto, že žalobce je invalidní podle § 39 odst. 1 uvedeného zákona, jde o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobce o 35 %. Invalidita vznikla dne 31.10.2015. V odůvodnění rozhodnutí se uvádí, že rozhodující příčinou dlouhodobé pracovní neschopnosti je mozková komoce, kterou žalobce utrpěl opakovaně při konfliktech, v roce 2014 byl zjištěn nekompensovaný diabetes mellitus. Dokumentace je doložena neurologickým vyšetřením pro další mozkovou komoci, kterou utrpěl v pohostinství po insultaci dne 23.5.2015. V rámci skutkových zjištění, k nimž orgán sociálního zabezpečení při posuzování zdravotního stavu žalobce dospěl, se mj. uvádí: „Stav po opakovaných komocích mozku, poslední 5/2015 v ebrietě dle PL“. Údaj o opakovaných mozkových komocích byl dále uveden jednak v listině nazvané „Lékařský nález pro posouzení zdravotního stavu“, která byla OSSZ v Trutnově doručena dne 14.9.2015 („mozk. komoce. opak., naposledy 5/2015...“), jednak v lékařské zprávě MUDr. Elišky Roučkové, psychiatrická ordinace Jilemnice. V této zprávě se mj. uvádí: „...letos v únoru spadl doma do sklepa, otřes mozku, zvracel, den na pozorování, PN do poloviny května, po týdnu v práci šel s kamarády na pivo, nějací cizí kluci byli sprostí na sousedku, v klidu je chtěl usměrnit, jeden ho zezadu napadl, skopal, bezvědomí do příjezdu záchranky, zas den pozorování v nemocnici, doma zle, zvracel, tak další dva dny v nemocnici, pak docházel amb. na neurol. kontroly... od té doby častější bolesti hlavy...“ Výše uvedené skutečnosti soud zjistil z rozhodnutí o invaliditě, z posudku o invaliditě, jakož i ze zdravotnické dokumentace, kterou měla k dispozici OSSZ Trutnov.

9. Z lékařské zprávy MUDr. Ivy Kosinové ze dne 23.4.2018 (č.l. 40) bylo zjištěno, že dne 3.3.2015 v 16.45 hodin byl žalobce ošetřen v Česko-německé nemocnici ve Vrchlabí. Uvedl, že se smekl za schodů do sklepa, narazil si rameno a odřel si čelo. Zůstal v nemocnici do rána na pozorování a dne 4.3.2015 byl propuštěn do domácího ošetřování. Při vyšetření byla lékařem vyšetřena hlava, zda není poraněna (vnější i vnitřní) s tím, že žádné poranění hlavy včetně podezření na otřes mozku nebylo lékařem zjištěno a ani při dalších vyšetřeních nebylo žádné poranění hlavy zjištěno. Dne 9.3.2015 byl žalobce vyšetřen v chirurgické ambulanci pro bolest ramene, bylo mu doporučeno šetřit končetinu. Dne 17.3.2015 dostal ortesu a byl objednán na rehabilitace. Po ukončení rehabilitace byl naprosto v pořádku. Celé léčba a s ní související pracovní neschopnost, která trvala od 4.3.2015 do 21.5.2015, se týkala pouze léčby ramene a neměla souvislost s poraněním hlavy. V den ukončení pracovní neschopnosti byl pacient zcela v pořádku a neléčil se s žádným poraněním hlavy ani bolestí hlavy.

10. Znalec MUDr. Milan Kutáček v rámci svého výslechu uvedl, že metodika Nejvyššího soudu je postavena na tom, že posuzuje konkrétního člověka ve vztahu k obecnému člověku. Posuzuje se kvalita života v jednotlivých položkách vůči životu, který posuzovaný vedl před úrazem, ale i vůči obecnému zdravému člověku, který je podobný věkem, pohlavím, společenským zacílením. Podle toho se posuzuje snížená kvalita života. Při vypracování posudku v této věci vycházel mj. z posudku o invaliditě vypracovaného OSSZ Trutnov dne 12.11.2015, jakož i z dalších zpráv. Na základě těchto listin lze dovodit, že aktuální potíže žalobce jsou důsledkem napadení žalovaným ze dne 22.5.2015, při kterém žalobce utrpěl těžký otřes mozku s opakovaným bezvědomím. Stupeň otřesu mozku posuzuje neurolog. Ten se ve svých zprávách k předchozím otřesům mozku nevyjadřuje. V souvislosti s pádem žalobce do sklepa došlo pouze k poranění ramene, v důsledku kterého byl žalobce v pracovní neschopnosti. V neurologických zprávách nebylo nikde uvedeno, že by příčinou aktuálních problémů žalobce mohl být jeho předchozí otřes mozku. První vyšetření na neurologii proběhlo dne 18.6.2015, byly zjištěny postkomoční příznaky. Na kvalitě a kvantitě postkomočních příznaků se onemocnění diabetem může a nemusí projevit. Ve zprávách neurologa vliv diabetu nebyl zmiňován, proto znalec vliv diabetu při posuzování následků pominul. Neurolog se totiž nikde nezmínil, že by postkomoční příznaky mohly být ovlivněny obecným onemocněním žalobce. V důsledku úrazu se mohl diabetes zhoršit, což však znalec nehodnotil, jelikož o ničem takovém neměl zprávy (neurolog se k tomuto nevyjádřil).

11. Z potvrzení o vyplacených nemocenských dávkách bylo zjištěno, že žalobci bylo v období od 25.5.2015 do 31.10.2015 na nemocenských dávkách vyplaceno celkem 42 924 Kč, a to za 146 dnů. Z přehledu mezd vystaveného společností TOJIBA, s.r.o. Lánov byla zjištěna výše příjmů žalobce v období od května 2014 do dubna 2015.

12. Dle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

13. Žalobou uplatněný nárok na náhradu škody je co do základu nepochybně dán. Žalovaný se dne 22.5.2015 dopustil vůči žalobci násilného jednání, které bylo pravomocným rozhodnutím soudu vydaným v trestním řízení kvalifikováno jako přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Jednalo se o jednání zaviněné, přičemž šlo o zavinění ve formě úmyslu. Jednáním žalovaného došlo k zásahu do tělesné a duševní integrity žalobce. Tím došlo k porušení práva na nedotknutelnost osoby garantovaného v článku 7 odst. 1 LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD, jakož i práva na ochranu života a zdraví zakotveného v ust. § 3 odst. 2 písm. a) o. z. Žalovaný tak je povinen nahradit žalobci újmu, která mu v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného vznikla.

14. Dle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Dle § 2951 odst. 2 o.z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

15. Dle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

16. Nový občanský zákoník platný od 1. 1. 2014 zrušil vyhlášku č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Nová úprava postrádala jakákoliv bližší kritéria pro stanovení výše újmy na zdraví. V zájmu spravedlivého a rozumného výkladu nové právní úpravy zpracoval Nejvyšší soud Metodiku k odškodňování nemajetkových újem podle § 2958 NOZ, která podrobněji konkretizuje a nastavuje základní východiska, aby soudní praxe mohla dospět k vzájemně souměřitelným a zároveň předvídatelným rozhodnutím, což odpovídá i požadavku zakotvenému v ust. § 13 o. z. (každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích). Odborným podkladem pro odškodňování dle této metodiky je komplexní medicínsky pojatá systematika zdravotních újem, vystihující vzájemné proporce v rámci náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění. Metodika Nejvyššího soudu nemá závazný charakter, je však pomůckou k naplnění zásady slušnosti ve smyslu § 2958 o.z. Soud z ní proto při rozhodování v této věci vycházel.

17. Žalobce při uplatnění nároků v této věci, konkrétně nároku na nemajetkovou újmu za bolest a ztížení společenského uplatnění, z uvedené metodiky vycházel. Za účelem určení výše uvedených nároků si nechal zpracovat znalecký posudek soudním znalcem z oboru zdravotnictví se specializací na stanovení nemateriální újmy na zdraví. Předložený znalecký posudek je posudkem opatřeným prohlášením znalce v tom smyslu, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku. Posudek má formální náležitosti požadované ustanovením § 13 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, a § 13 vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících. Konečně posudek odpovídá i po obsahové stránce ustanovení § 13 vyhlášky č. 36/1967 Sb. Za tohoto stavu soud postupoval podle ust. § 127a o.s.ř., tedy provedl tímto posudkem důkaz, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem.

18. Soud dospěl k závěru, že znalec postupoval při určení výše nemateriální újmy v souladu s metodikou Nejvyššího soudu. Pokud jde o náhradu za bolest, metodika obsahuje přehled jednotlivých poškození zdraví (bolestivých stavů) a jim přiřazuje počty bodů. Hodnota jednoho bodu je vyjádřena jako jedno procento hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikl nárok. Vznikl-li nárok v roce 2015, činí hodnota bodu 256,86 Kč. Znalec bodově ohodnotil poškození zdraví, která žalobce prokazatelně utrpěl i dle obsahu spisu zdejšího soudu sp. zn. 3 T 33/2016. Bylo-li tedy bolestné vyčísleno na celkem na 39 813 Kč (155 bodů po 256,86 Kč), soud nemá důvod o správnosti takto zjištěné náhrady pochybovat.

19. Při určení výše nemajetkové újmy za ztížení společenského uplatnění znalec postupoval rovněž v souladu s metodikou. Ta vychází z tzv. Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (MKF). Mezinárodní klasifikace MKF přináší nový pohled na nemoc či úraz jedince, a to nikoli optikou jeho onemocnění (diagnózou), ale optikou funkčních schopností (míry jeho začlenění do života, schopnosti pracovat, sportovat apod.) vypovídající zároveň o kvalitě jeho života. Mezinárodní klasifikace MKF vychází z neutrálních nikoli patologických projevů. Jde o evidenci fyziologických funkcí a struktur, standardních lidských aktivit a sociálně politických okolností, ve kterých se uskutečňuje náš život. Teprve označením určitým kvalifikátorem se dosahuje vyjádření rozsahu limitovaných funkčních schopností. Klíčovým pojmem (jedním ze základních pilířů) v koncepci MKF je pojem disabilita. Disabilita je v současné době definována jako snížení funkčních schopností na úrovní těla, jedince nebo celé společnosti, která vzniká, když se občan se svým zdravotním stavem (zdravotní kondicí) setkává s bariérami v prostředí. Jde tedy o jakékoliv omezení či nedostatek vzniklý následkem poškození schopnosti vykonávat určitou činnost způsobem nebo v rozsahu považovaném u člověka za normální. Funkční omezení se tak stává realitou denního života, zasahuje do tělesné i duševní činnosti. Týká se nejen jednotlivých funkcí, ale také komplikovaných činností, které očekáváme v plnění úkolů denního života (viz Žďárek, R., Těšinová, J., Škárová, M., Waltr, R., Púry, F. a kol. Metodika odškodňování imateriálních újem na zdraví. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2015, str. 31). MKF používá čtyři základní komponenty: tělesné funkce, tělesné struktury, aktivity a participace, faktory prostředí. Jakýkoliv stav související se zdravím je možný definovat uvedením příslušného kódu z těchto komponent. Komponenty MKF se dělí na kapitoly a ty dále na domény. Každá kapitola obsahuje konkrétnější definice dané domény. Domény vyžadují hodnocení (klasifikace stupně disability) pomocí kvalifikátorů... Použití kteréhokoliv kódu klasifikace musí být dále doprovázeno přidáním kvalifikátoru (jednoho až tří podle hodnocené komponenty). Kvalifikátor označuje velikost stupně zdraví jedince, resp. závažnost problému... Všechny komponenty klasifikované v MKF jsou kvantifikovány při použití stejné všeobecné škály. Jedná se o hodnotící asymetrickou pětistupňovou stupnici, která může být dále upřesněna procentuálním dělením každého stupně (viz tamtéž, str. 31 – 32). Hodnota satisfakce (náhrady) za ZSU je součinem celkového procenta obtíže poškozeného v oblasti Aktivit a participací dle MKF upravené pro účely Metodiky a výchozí rámcové částky (pomyslného „horního stropu odškodnění“), eventuálně navýšeného či poníženého tzv. modifikačním koeficientem... (viz tamtéž str. 38). Významnou okolností, kterou samotné ocenění podle domén Aktivit a participací povětšinou nezohledňuje, je věk, v němž trvalé následky nastanou. Vzhledem k tomu, že vrcholu sil i intenzity společenského zapojení se obvykle dosahuje ve věku od 45 do 55 let, je namístě základní částku stanovenou výše popsaným způsobem snížit přibližně o 10 % ve věku 55 až 69 let (viz tamtéž str. 45).

20. Znalec MUDr. Milan Kutáček postupoval při vypracování posudku zcela v souladu s obsahem metodiky. Znalec analyzoval zdravotnickou dokumentaci, provedl klinické vyšetření žalobce. Dle soudu nelze dovodit, že znalec při vypracování posudku vycházel pouze ze subjektivních tvrzení žalobce o jeho potížích. Obtíže zohledněné v posudku byly žalobcem uváděny opakovaně před různými lékaři, žalobce byl pro tyto obtíže léčen (zejména podáváním léků). Na základě všech získaných poznatků pak znalec hodnotil pomocí kvalifikátorů závažnost zjištěných obtíží žalobce v rámci konkrétních domén. Na základě toho znalec určil celkové procento obtíží na 2,17. Výchozí rámcovou částku, z níž vycházel, bylo nutno určit dle kritérií platných pro rok 2015, když k ustálení zdravotního stavu žalobce došlo v roce 2016. Výchozí rámcová částka odpovídá 400-násobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok 2015 a činí 10 586 800 Kč (400 x 26 467 Kč). Pro definitivní určení hodnoty ztížení společenského uplatnění pak znalec se zřetelem k věku žalobce použil modifikační koeficient, tedy hodnotu snížil o 10 %. Tímto způsobem dospěl k částce 206 773 Kč. Konkrétní důvody, pro které znalec u některých domén přistoupil k použití příslušného kvalifikátoru, jsou uvedeny v textu poznámek u těchto domén. Takový postup je dle soudu možný, navíc je přehledný. Z hlediska aplikace metodiky tak nelze znalci vytknout jakékoliv pochybení.

21. V několika předložených lékařských zprávách, jakož i v posudku OSSZ, byla zmínka o opakovaných komocích mozku, které měl žalobce utrpět. Soud se proto v rámci výslechu znalce soustředil na otázku, zda lze za příčinu ztížení společenského uplatnění skutečně považovat komoci mozku, kterou žalobce utrpěl při útoku žalovaného dne 22.5.2015. Soud i na základě skutečností uvedených znalcem v jeho výpovědi dospěl ke kladnému závěru. Nebylo prokázáno, že žalobce utrpěl otřes mozku v souvislosti s pádem do sklepa v únoru 2015. Jeho tehdejší pracovní neschopnost souvisela s úrazem ramene, nikoliv s poraněním hlavy. Žádné jiné poranění hlavy (otřes mozku) pak z doložených lékařských zpráv nevyplývá. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že ambulantní péči neurologa a psychiatra žalobce vyhledal až po útoku žalovaného ze dne 22.5.2015. Znalec dále výslovně uvedl, že nijak nezohledňoval vliv zranění na diabetes, kterým žalobce trpěl již předtím, když pro takový postup neshledal žádné důvody.

22. Ze všech shora uvedených důvodů soud neshledal žádné okolnosti, pro které by neměl a nemohl při určení výše nemajetkové újmy – náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění – vycházet z posudku znalce MUDr. Milana Kutáčka. V této souvislosti nelze přehlédnout ani skutečnost, že žalovaný v průběhu celého řízení žádným relevantním způsobem správnost odborných závěrů tohoto posudku nezpochybnil.

23. Žalobce se domáhal rovněž náhrady tzv. další nemajetkové újmy, a to v souvislosti s duševními útrapami, kterými po útoku žalovaným a při léčení následků tohoto útoku trpěl. Z tohoto titulu žalobce požadoval částku 50 000 Kč. Soud při posuzování důvodnosti tohoto nároku vycházel z judikatorních závěrů vyslovených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1.11.2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017. V tomto rozhodnutí se mj. uvádí: Smyslem náhrady za bolest je vedle samotného bolestivého stavu odškodnit i určitou míru nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou (srov. též obavu ze ztráty života či vážného poškození zdraví ve smyslu § 2957 věty třetí o. z.), a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí obvykle doprovázející stavy popsané v jednotlivých položkách (tzv. bolest v širším smyslu). Výkladem § 2958 o. z. nelze dovodit, že nyní má být pojem bolest chápán toliko jako fyzická bolest bez souvislosti s duševními aspekty bolestivých stavů. Dovolací soud proto uzavírá, že nárokem na odškodnění bolesti je myšleno odškodnění bolesti v tzv. širším smyslu, tedy jak bolesti fyzické, tak i duševního strádání. Opačný výklad by znamenal, že za účinnosti původní úpravy zákonem č. 40/1964 Sb. a vyhláškou č. 440/2001 Sb., jež pojem další nemajetkové újmy neznaly, nebyly vůbec duševní obtíže spojené s léčením odškodnitelné. Tak tomu však prokazatelně nebylo, neboť duševní útrapy byly odškodňovány v rámci bolestného, a pokud překročily obvyklou zátěž a staly se trvalými, byly odškodňovány v rámci náhrady za ztížení společenského uplatnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3228/2014, uveřejněný pod číslem 7/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Z uvedeného vyplývá, že další nemajetkové újmy jsou novou kategorií nároku náhrady za újmu na zdraví, kterou nelze jednoduše definovat, avšak jež má vystihovat nekonečnou variabilitu soukromého života a různých životních situací, které dosud odškodňovány nebyly. Další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví jsou spojeny se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru; jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, tedy okolnosti, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru (např. nečekaně závažné komplikace spojené s léčením a z nich plynoucí omezení, jako je mnohatýdenní přišití končetiny v nepřirozené poloze za účelem tvorby a přenosu laloků při rekonstrukční chirurgii, nemožnost zúčastnit se pracovní či studijní stáže, sportovního utkání nebo jiné pro poškozeného významné plánované aktivity, potrat těhotné poškozené způsobený psychickým otřesem, nikoli škodnou událostí samotnou, atd.). Nepřiměřené rozšíření zbytkové kategorie další nemajetkové újmy by vedlo k vynětí standardních situací z rámce odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění a tím k nesystémovému stírání rozdílů mezi jednotlivými druhy nemajetkových újem na zdraví.

24. V souladu s citovaným rozhodnutím se soud zabýval otázkou, zda na straně žalobce došlo k takovému zásahu do zdraví, jenž nespočíval v přechodné bolesti nebo ve fyzické či psychické újmě trvalého charakteru, které byly odškodněny v rámci náhrad nemajetkové újmy za bolest a za ztížení společenského uplatnění. V této souvislosti soud nemohl přehlédnout, že žalobce uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy za duševní útrapy zčásti odůvodňoval skutečnostmi, které byly zohledněny při určení nemajetkové újmy za ztížení společenského uplatnění (poruchy paměti, poruchy soustředění, nedůvěra ve vztahu ke třetím osobám), případně při určení nemajetkové újmy za bolest (bolesti hlavy spojené s otřesem mozku). K těmto následkům tedy soud při rozhodování o další nemajetkové újmě nemohl přihlížet, protože by k odškodnění došlo duplicitně. Soud přesto dovodil, že v posuzovaném případě lze shledat okolnosti, které nenastávají pravidelně a které zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru. Ke zranění žalobce došlo v důsledku fyzického útoku ze strany žalovaného, přičemž šlo o útok bezdůvodný, velmi intenzivní až brutální, pro který žalobce dvakrát upadl do bezvědomí. K útoku došlo opakovaně (před restaurací a následně v restauraci). Po druhém útoku žalobci zapadl jazyk, takže hrozilo udušení. Žalovanému v pokračování v napadání žalobce zabránily další přítomné osoby. Uvedené okolnosti vedly u žalobce k poruchám spánku (o útoku se mu opakovaně zdá), útok se mu často vrací ve vzpomínkách. Tyto útrapy mají nepochybně původ v tom, že zranění žalobce bylo důsledkem fyzického napadení ze strany žalovaného, nikoliv například důsledkem úrazu utrpěného bez zavinění třetí osoby. V průběhu samotné léčby trpěl žalobce natolik intenzivními bolestmi, pro které docházelo ke krátkodobým ztrátám vědomí. Proto musel užívat léky tlumící bolest, což nepříznivě ovlivňovalo jeho kontakty s rodinnými příslušníky i přáteli. Dle soudu lze dovodit, že uvedené duševní útrapy byly důsledkem protiprávního jednání žalovaného, přičemž jde o útrapy, které nebyly odškodněny v rámci náhrady nemajetkové újmy za bolest a za ztížení společenského uplatnění. Dle soudu je proto namístě i přiznání tzv. další nemajetkové újmy. Aniž by soud jakkoliv zlehčoval útrapy žalobce, a současně při vědomí toho, že tyto útrapy nikdy nemohou být plně vyváženy finanční náhradou, přiznal soud v rámci tzv. další nemajetkové újmy žalobci částku 10 000 Kč, v rozsahu 40 000 Kč uplatněný nárok zamítl.

25. Dle § 2962 odst. 1 o. z. náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

26. Pracovní neschopnost žalobce v době od 25.5.20154 do 31.10.2015 byla důsledkem protiprávního jednání žalovaného. Žalobce tak má podle citovaného ustanovení právo rovněž na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v požadované výši 24 275,42 Kč.

27. Soud konečně shledal důvodným i nárok žalobce na zaplacení částky 10 000 Kč, která byla vynaložena za pořízení znaleckého posudku MUDr. Milana Kutáčka. Tento nárok má oporu ve výše citovaném ustanovení § 2951 odst. 1 věty druhé o. z. Vynaložením částky na znalecký posudek vznikla žalobci majetková újma. Bez uvedeného znaleckého posudku by však žalobce nemohl ani přibližně určit výši požadované náhrady za nemajetkovou újmu spočívající v náhradě za bolest a za ztížení společenského uplatnění.

28. Lze tedy shrnout, že soud žalobci přiznal částku 290 861,42 Kč. Žalobce prokázal, že před podáním žaloby žalovaného vyzval k plnění předžalobní výzvou, která byla žalovanému odeslána na adresy Vrchlabí, Zámek 1 a Vrchlabí, Českých bratří 861. Šlo o adresy, které byly žalobci známé z trestního příkazu. Předžalobní výzva k plnění nebyla žalovanému ani na jednu z uvedených adres doručena, což však nemůže jít žalobci k tíži. V předžalobní výzvě byl žalovaný vyzván k plnění do 31.8.2017. Soud proto žalobci přiznal z přisouzené částky rovněž úrok z prodlení v sazně odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (viz výrok I), a to od 1.9.2017. Naopak co do částky 40 000 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

29. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobce byl částečně neúspěšný s nárokem na tzv. další nemajetkovou újmu. Výše tohoto nároku však závisela na úvaze soudu. Na základě toho soud dovodil, že by se částečný neúspěch spočívající v nepřiznání částky 40 000 Kč neměl v rozhodnutí o nákladech řízení projevit. Výše nákladů řízení byla určena v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. Žalobci byla přiznána odměna za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby, účast při jednáních zdejšího soudu dne 2.5.2018 a 30.11.2018, účast při úkonu před dožádaným soudem dne 27.6.2018). Soud naopak žalobci nepřiznal odměnu (a náhradu výloh) za další 3 úkony (návrhy na doplnění dokazování ze dne 6.2.2018 a 20.8.2018, vyjádření ze dne 2.5.2018). Návrhy na doplnění dokazování nelze považovat za úkony, za které náleží odměna podle ust. § 11 odst. 1 či 11 odst. 2 advokátního tarifu. V rámci vyjádření ze dne 2.5.2018 pak pouze došlo k doplnění skutkových tvrzení žalobce na výzvu soudu. Odměna za úkon právní služby byla přiznána z částky, která byla žalobci přisouzena, tj. z částky 290 861,42 Kč. Podle § 7 vyhlášky odměna činí 9 500 Kč za úkon. Podle ust. § 13 odst. 4 pak byla přiznána náhrada hotových výloh za uvedených 6 úkonů po 300 Kč. Dále byla přiznána náhrada cestovních výdajů za použití vozidla ke 2 jednáním soudu po 2 134 Kč (Trutnov – Praha a zpět, celkem 318 km, průměrná spotřeba 9,1 l/100 km, cena PHM 29,80 Kč/l, základní náhrada 4 Kč/km) a náhrada za promeškaný čas cestami k uvedeným jednáním 1 600 Kč (2 cesty Praha – Trutnov a zpět, celkem 16 půlhodin po 100 Kč). Zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH. K odměně a nákladům zastoupení proto přísluší rovněž DPH v základní sazbě 21 %. Základem daně je částka 64 668 Kč, daň činí 13 580 Kč. Celkově tak bylo žalobci na nákladech řízení přiznáno 78 248 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

30. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný sice namítal, že jeho finanční situace není příznivá. Tato skutečnost však i se zřetelem k povaze uplatněného nároku nemůže jít k tíži žalobci. Proto soud uložil žalovanému povinnost plnit jednorázově.

31. Žalobce je v tomto řízení osvobozen od soudních poplatků. Poplatková povinnost tak podle výsledku řízení přechází na žalovaného (§ 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb.). Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit soudní poplatek, jehož výše byla určena podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků z přisouzené částky 290 861,42 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.

32. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Ze strany státu bylo v posuzované věci zaplaceno znalečné MUDr. Kutáčkovi ve výši 1 476 Kč. Tuto částku soud uložil zaplatit neúspěšnému žalovanému. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Rubrum