19 C 250/2014

Rubrum

Dopravcova odpovědnost dle CMR Ke stanovení dopravcovy neomezené odpovědnosti za ztrátu zásilky dle Úmluvy CMR nestačí fakt, že ztráta mohla být dopravcem předvídatelná, ani jeho chybný přístup k okolnostem, které vedly ke ztrátě.

Výrok

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou v právní věci žalobce: M. P., se sídlem H. L. XXX, IČO: XXX, zastoupeného JUDr. Z. T., bytem L. XXX, jako obecným zmocněncem, proti žalovanému:

V. Š., se sídlem B. XXX, IČO: XXX, zastoupeného Mgr. P. V., advokátem se sídlem Z., Z. XXX, o zaplacení částky 105.294,- Kč s příslušenstvím

Odůvodnění

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 105.294,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 105.294,- Kč za období od 4.4.2014 do zaplacení, se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 22.560,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Poučení

Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 105.294,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 4.4.2014 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že si u žalovaného objednávkou č. 1198 ze dne 19.11.2013 objednal přepravu zboží (300 ks televizí Hyundai) z místa nakládky ze společnosti H. T. Z. v areálu S. N. v ČR do místa vykládky G. v Maďarsku. Zboží mělo být naloženo dne 19.11.2013 a složeno dne 20.11.2013, což se také stalo, neboť žalovaný uvedenou přepravu provedl. Provedenou přepravu mu žalovaný vyúčtoval a on ji uhradil, takže náklady za dopravu nejsou předmětem sporu. Při vykládce zboží v Maďarsku, bylo ale příjemcem zboží zjištěno, že 48 ks přepravovaných televizí chybí. Událost šetřila i maďarská policie, která ale věc odložila s tím, že pachatel je neznámý. Následně žalobci společnost H. T. Z., spol. s r.o. jako vlastník zboží vyúčtovala náhradu škody za ztracené zboží ve výši 198.772,- Kč. Stalo se tak fakturou č. XXX ze dne 20.3.2014, kterou mu bylo vyúčtováno 48 ks chybějících TV v jednotkové ceně při nakládce zboží ve výši 4.141,08 Kč (48×4.141,08 = 198.772,- Kč). Vlastníkem ztraceného zboží (televizí Hyundai) totiž byla společnost H. T. Z., spol. s r.o., které žalobce uhradil částku 100.000,- Kč (šlo o plnění pojišťovny ve výši 93.478,- Kč a doplatek ve výši 6.522,- Kč uhrazený z vlastních zdrojů žalobce dne 6.5.2014 bankovním převodem), čímž došlo ke snížení celkové dlužné částky na částku 98.772,- Kč, kterou věřiteli (společnosti H. T. Z., spol. s.r.o.) písemně uznal a zavázal se ji uhradit nejpozději do 15.3.2015. Následně tuto vyúčtovanou náhradu škody uplatnil u žalovaného, který smluvní přepravu zboží realizoval. Stalo se tak fakturou č. XXX ze dne 21.3.2014. Žalovaný mu na tuto fakturu uhradil částku 93.478,- Kč, která byla pokryta v rámci pojištění zodpovědnosti silničního nákladního dopravce za škodu na odcizené části zásilky (uvedená částka byla pojišťovnou uhrazenou přímo na účet žalobce). Zbývající část škody ve výši 105.294,- Kč mu však žalovaný odmítl zaplatit s odkazem na čl. 23 odst. 3 Úmluvy CMR, podle něhož náhrada škody nesmí přesáhnout 8,33 zúčtovacích jednotek za kg chybějící v hmotnosti. Žalobce je však toho názoru, že tento limit náhrady škody dle čl. 23 Úmluvy CMR se neuplatní, jestliže došlo k jednání, které je možno kvalifikovat podle čl. 29 Úmluvy CMR jako jednání úmyslné nebo jako jednání realizované způsobem rovnocenným úmyslu. V daném případě byl žalovaný, byť jen ústně, požádán, aby zboží bylo naloženo v místě nakládky dne 20.11.2013 v ranních hodinách (v 05.00 hod.) tak, aby bylo doručeno do místa určení bez nutných bezpečnostních zastávek z důvodu eliminace rizik dne 20.11.2013 v cca 11.00 hod. Uvedený požadavek, ale ze strany žalovaného nebyl respektován, neboť dle dostupných informací řidič žalovaného p. H. naložil zboží v N. již dne 19.11.2014 ve 13.00 hod., hranici mezi ČR a SR překročil téhož dne ve ve 20.13 hod. a hranici mezi SR a Maďarskem téhož dne ve 21.31 hod. Při vykládce zboží následující den v cca 9.00 hod. řidič p. H. zjistil, že část zboží chybí. Ke ztrátě zásilky příp. jeho odcizení došlo pravděpodobně na území Maďarska případně ještě na území ČR. Zdejším soudem byl v této věci dne vydán platební rozkaz č.j. 19 C 250/2014-29, kterým bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. Žalovaný ale vůči němu podal včas odpor, takže platební rozkaz byl zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. Žalovaný svůj odpor následně odůvodnil tím, že nárok neuznává, a to ani z části, a to zejména s odkazem na čl. 23 Úmluvy CMR. Současně popřel tvrzení žalobce, že k přepravě nepřistoupil profesionálně pečlivým způsobem. A opřel i to, že ho žalobce ústně požádal o to, aby bylo zboží naloženo v místě nakládky až dne 20.11.2013. U prvního jednání pak žalobce k výzvě soudu dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. upřesnil skutková tvrzení, tak, že a) mezi žalobcem a žalovaným bylo ústně dohodnuto, že nakládka bude provedena dne 19.11.2013 ale s tím, že kamiony měly vyjet na trasu až dne 20.11.2013 ráno, a to proto, aby byly omezeny rizika cesty do místa vykládky. Naložené kamiony měly zůstat buď v areálu H. T., nebo v areálu žalovaného tak, aby byly pod dohledem. Na této ústní dohodě se dohodli přímo žalobce s žalovaným, a to telefonicky ve večerních hodinách dne 19.11.2011; b) to, že řidič H. kamion odplomboval sám, vyplývá ze záznamu z maďarské policie, kdy v Maďarsku byl vyslýchán mj. řidič H. a zaměstnanec, který zboží přebíral. Tento zaměstnanec uvedl, že řidič H. odplomboval kamion sám. c) řidič žalovaného jednal neprofesionálně tím, že vyjel už ve večerních hodinách a jel přes noc, přičemž vzdálenost mezi místem nakládky a místem vykládky to neodůvodňovala. To vyplývá mj. z toho, že řidič druhého kamionu vyjel až druhý den ráno v 5.00 hod. a v místě vykládky byl zhruba v 10.00 hod. Sice, nejeli do stejného místa vykládky, ale ve vzdálenosti obou míst vykládky velký rozdíl nebyl a d) žalobce netvrdí, že škoda byla způsobena úmyslně, ale tvrdí, že byla způsobena takovým zaviněním, které se považuje rovnocennému úmyslu. Žalovaný tedy neudělal taková opatření, aby eliminoval ztrátu příp. poškození zásilky. Žalovaný měl trasu naplánovat tak, aby byla co nejkratší, aby se nemuselo parkovat, příp. nocovat na trase. V případě toho, že by se cestou nocovalo, aby se stálo na hlídaném parkovišti, atd. Žalobce si vymínil, že se má vyjet ráno, nikoliv večer, a to tak, aby trasa byla co nejkratší a nejrychlejší. U dalšího jednání (ale již po koncentraci řízení) pak žalobce doplnil skutková tvrzení ještě v tom směru, že podle informací od skladníka L., tento řidiče H. při nakládce zboží upozorňoval na možnost zajistit vrata přívěsu visacím zámkem, který je možno umístit do prostoru plomby. Řidič H. to měl vulgárně odmítnout. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Objednávkou přepravy ze dne 15.11.2013 si společnost E. u žalobce objednala mezinárodní přepravu zboží (elektronika) z místa nakládky N. v ČR do místa vykládky G. v Maďarsku. Zboží mělo být naloženo dne 19.11.2013 a složeno dne 20.11.2013. Hmotnost zboží činila 4700 kg a cena přepravy byla dohodnuta na 17.500,- Kč + DPH + mýto. Po naložení měl být kamion řádně zaplombován (viz objednávka společnosti E.). Následnou objednávkou č. 1198 si mezinárodní přepravu zboží (elektronika) z místa nakládky N. – a. S. v ČR do místa vykládky G. v Maďarsku objednal žalobce u žalovaného. Zboží mělo být naloženo dne 19.11.2013 a složeno dne 20.11.2013. Cena přepravy byla dohodnuta na 16.500,- Kč + doložené mýto + DPH (viz objednávka žalobce). Žalobce pro žalovaného objednanou přepravu provedl ve dne 19. - 20.11.2013 (viz CMR list č. XXX). Při vykládce zboží v Maďarsku ale bylo zjištěno, že 48 ks TV chybí, neboť místo přepravovaných 300 ks TV bylo v Maďarsku složeno pouze 252 ks TV (viz dodací list č. XXX). Podle detailního výpisu transakcí mýtných bran přepravovaný náklad překročil hranice ČR a SR dne 19.11.2013 ve 20.13 hod. a hranice SR a Maďarska téhož dne ve 22.31 hod. (viz detailní výpis mýtných transakcí). Svědek P. P. o přepravě, kterou vykonával řidič H., věděl jen to, že měl jet do Maďarska. Jinak o tom nevěděl nic. Samotná přeprava probíhala tak že řidič V. H., který o tom podal svědectví, vyjel do N. nakládat zboží kolem 12:00 hodin a v N. jsem byl někdy mezi 12:45 až 13:00 hodin. Ten den, kdy se nakládalo, měl volno, stejně jako den předtím. V N. nejdřív čekal, až se naloží jiné auto, poté přistavil svoje auto s návěsem. Návěs nakládali skladníci, ale byl u toho, takže věděl, že se nakládají televize. Jakmile byl první návěs naložený, tak zavřel vrata, přívěs se zaplomboval a po vyřízení papírů odjel do Uherského Brodu pro druhý návěs. V Uherském Brodu první návěs odpojil a nechal ho v areálu S. s.. S druhým návěsem pak jel zpátky do N., kde byl návěs opět naložen skladníky. Tentokrát to nebyly televize ale nějaké mixéry, varné konvice apod. Když bylo naloženo, zavřel vrata, přívěs se zaplomboval, odtáhl ho bokem, počkal na papíry a odjel do Biskupic. Tam šel za panem Š. pro peníze na cestu a domluvit se kam má ten druhý návěs zavést. S druhým návěsem pak dojel do Uherského Brodu do areálu S. s., kde druhý návěs odpojil, připojil první návěs a s prvním návěsem vyrazil směrem na Starý Hrozenkov, což mohlo být kolem 19:00 hodin. Po příjezdu s prvním návěsem do Starého Hrozenkova zaparkoval u bistra na bývalém nehlídaném celním parkovišti a šel na večeři, na níž se zdržel nejdéle hodinu. Jediné volné místo na parkovišti, kde se dalo stát, bylo u hospody, a proto na auto viděl. Po překročení hranice po dvaceti minutách zastavil na čerpací stanici, vymočil se u kola auta a hned pokračoval dál na slovensko-maďarskou hranici v Medveďově. Tam přibližně patnáct minut vyřizoval maďarskou dálniční známku, na kamion viděl. V místě původně chtěl i přespat, ale kvůli probíhajícím policejním kontrolám jej policie z místa vyhodila, a proto musel pokračovat dál. Z Medveďova vyjel přibližně v jedenáct hodin směrem na Budapešt a zastavil na prvním volném parkovišti, kterým bylo osvětlené parkoviště s kamerami u benzinky Shell u Tatabányi. Tam přijel mezi 23:40 nebo 23:50 hodin. V kabině vozu přespal a ráno vyrazil po sedmé hodině směr G., kam přijel po osmé hodině. Zde mu rukama naznačili, kde má vozidlo odstavit a přinést papíry na příjem zboží. Zde se svědek dorozumíval německy. Tam mu řekli, že má jít čekat do auta, že za ním přijdou. Následně přišel nějaký muž a řekl, že bude skládat a svědek má dojet před rampu č. 33, kam dojel a kde už čekali dva maďarští pracovníci oblečení v košilích a kravatách a řekli, že má návěs otevřít. To také svědek udělal, a to tak, že dvěma rukama stiskl pojistky a otevřel vrata návěsu. Na vratech byla plastová plomba, kterou tímto otevření lze přerušit. Kdyby tam byla plomba s ocelovým lankem, tak by se musela přestřihnout pákovýma nůžkami. Plomba tam byla, když ji vizuálně kontroloval, tak byla v pořádku, ale když otevřel vrata přívěsu, tak spadla na zem a to už poznal, že není něco v pořádku, protože necítil žádný odpor plomby. Kdyby plomba byla v pořádku, tak přitom otvírání vrat návěsu by to bylo poznat. Tady plomba lehce spadla na zem, pročež svědek věděl, že je zle. Po otevření návěsu, který byl tzv. chlaďák, tedy šlo o pevnou skříň se zadními vraty, svědek viděl volné palety a poházené smršťovací fólie, kterými palety byly původně zabaleny. Těch volných palet tam bylo čtyři nebo pět, což si svědek už nepamatoval. Byly to volné palety hned na konci návěsu. Maďarští pracovníci chtěli zboží vykládat, to svědek nechtěl, protože ten chtěl čekat na policii. Dopadlo to tak, že maďarští pracovníci začali skládat a policie přijela až v době, kdy už bylo všechno složené. Tím byly znehodnoceny stopy v návěsu. Až přijela policie, tak již svědka nikam nepustila, neboť ten pro ně měl být hlavní podezřelý. Policisté prohlédli kabinu i návěs a plastový koš pod návěsem, odebrali obě kolečka a navigaci a svědek šel k výslechu, který probíhal na policejní stanici. Tento výslech svědek hodnotí jako peklo, kdy se na něm střídali dva policisté, překladatel tlumočil a svědek odpovídal na otázky. Policisté měli svědkovi vyhrožovat tím, že jej zavřou a nepustí, ale pokud jim řekne, že plombu kontroloval v Medveďově, tak jej hned pustí. Svědek policejnímu orgánu sdělil, že plombu celou cestu nekontroloval, až ráno na čerpací stanici Shell u Tatabánye. Tehdy plomba visela, víc jej nezajímalo. Z jeho pohledu bylo všechno v pořádku. Z policejní stanice svědka i překladatele pustili někdy kolem osmé hodiny večer. Překladatel ještě zajistil odvoz k zaparkovanému autu, poté svědek jel pro jogurty na jinou nakládku. Navigaci svědkovi nevrátili stejně jako jeden kotouček, druhý mu vrátili. Na vrácený kotouček dali jejich razítko, že to bylo kontrolované. Řekli, že navigaci a druhý kotouček následně vrátí, ale tyto již svědek nedostal. Maďarská policie měla případ odložit. Svědek se na 98% domníval, že televize byly odcizeny na benzince Shell u Tatabánye v Maďarsku. Jinde nebylo kde ukrást a nikde jinde tak dlouho nestál. Dále svědek uvedl, že jediná překážka bránící vniknutí nepovolané osoby do návěsu je plastová plomba, ale tu není těžké oddělat. Svědek ji vždycky trhal tím, že naráz oběma rukama silou otevřel pravou půlku vrat, čímž se dveře otevřou. Žádný skladník mu visací zámek na zajištění dveří v N. nenabízel a ani nebyl nikým upozorněn na to, že pro zajištění nákladu je možno náklad zajistit visacím zámkem. Ani nevěděl, kam by se tam visací zámek umístil. Svědek nedostal žádný pokyn ohledně toho, kdy má vyjet. Pouze měl pokyn, že má jet přes Medveďov, což mu řekl šéf a věděl, že má v Maďarsku skládat ráno. Ve vztahu k benzince Shell u Tatabánye svědek uvedl, že tato měla osvětlené parkoviště a byly tam i kamery. Je to malé parkoviště tak pro deset, patnáct kamionů. Kamery jsou pouze na benzince, ale svědek stál přímo u benzinky. Celé parkoviště určitě kamerami pokryté není, možná nájezd a výjezd. Toto pak říkal i maďarským policistům. Od auta se na benzince Shell nevzdálil, pouze byl čurat u kola. Podle záznamu o provozu vozidla nákladní dopravy byl průběh přepravy zboží z N. do G. následující: Kamion, který vezl předmětné zboží, odjel dne 19.11.2013 ve 12.30 z Biskupic. Ve 13.00 hodin dorazil do N., kde nakládka trvala 1.15 hod., z N. kamion vyjel ve 14.15 hod. do Uherského Brodu pro druhý návěs, na který se nakládalo zboží. Do Uherského Brodu kamion přijel v 15.00 hod. a již v 15.15 hod. vyjel z Uherského Brodu zpět do N., kam dorazil v 16 hod. Nakládka v N. trvala 45 minut. Z N. kamion jel znovu do Uherského Brodu, kam přijel v 17.30 hod. a odkud v 18.15 hod. vyjel do Starého Hrozenkova. Po příjezdu do Starého Hrozenkova (18.45 hod.) následovala přestávka a kamion v té době zůstal na parkovišti pod dohledem řidiče. Ze Starého Hrozenkova vozidlo vyjelo ve 20 hodin, překročilo česko-slovenskou státní hranici a pokračovalo do Medveďovova, kde byla ve 22 hodin zakoupena maďarská dálniční známka, což trvalo přibližně 30 minut. Z Medveďova kamion odjel ve 22.30 a zastavil až ve 23.45 na maďarské dálnici M1 na stanici Shell před městem Tatabánya kvůli povinné přestávce. V 7.15 hod. následujícího dne (20.11.2013) vozidlo po povinné přestávce vyjelo do G., kam na vykládku dorazilo v 8.15 hod. Ze zápisu o výslechu svědka na policejním komisariátu dne 20.11.2013 v Dabas v Maďarsku soud zjistil, že řidič vozidla žalovaného V. H. byl v pozici svědka vyslechnut maďarskou policií. Tam uvedl, že zboží nakládal v N., respektive on sán nenakládal, ale byl nakládce přítomen a kamion byl před ním zaplombovaným. Že převáží TV, věděl, protože to viděl na vlastní oči. V nákladním prostoru se nacházelo celkem 25 palet. Žádné balení nebylo poškozené ani pootevřené. Náklad odvezl do Uherského Brodu, kde naložený přívěs nechal a vracel se do N. s novým prázdným přívěsem, kde naložil nové zboží (různé domácí spotřebiče). Z ČR s předmětným kamionem naložený TV vyjížděl 19.11.2013 v 19.30 hod. Ještě někde v ČR na dálničním odpočívadle zastavil na jednu hodinu a vařil si kávu. Kolem 21.00 hod. zastavil u čerpací stanice Shell u Trnavy, kde si odskočil na záchod. Na maďarské hranice přijel ve 21.30 hod., zaplatil mýtné a po dálnici M1 pokračoval k městu Tatabánya, kde zastavil na čerpací stanici ÖMV, kde přenocoval. Neporušenost plomb nekontroloval při opětovném převzetí nákladu. Do G. dojel v 8.20 hod., tam přijel k bráně 21 a přicouval k rampě. Poté oběma rukama chytil a otevřel jedny dveře nákladního prostoru a poté otevřel i druhé dveře. To je jeho způsob odstranění plomby. Nákladní prostor byl po zaplombování v ČR poprvé otevřen až v G. ve společnosti Tesco. V Tatabányi si ničeho nevšiml, soupravu neopustil. Maďarské hranice překročil ve Vámusszabadi, tam zastavil, aby zaplatil mýtné a hned jel dál. Cestou zboží nekontroloval. V areálu v ČR bylo vozidlo uzavřené a zaplombované přímo před ním. Podle něho byly TV odcizené v Tatabánya, jedině tam zaparkoval na delší dobu (viz protokol). Při vykládce zboží v Maďarsku 20.11.2013 bylo zjištěno, že bylo odcizeno 48 ks TV Hyundai s úhlopříčkou 81 cm. Plombu zajišťující dveře přívěsu taženého nákladním automobilem zn. Volvo otevřel neznámý pachatel, neznámým způsobem a za pomocí neznámého nástroje (viz protokol o hledání). Společnost H. T. Z., spol. s .r.o. jako vlastník zboží žalobci vyúčtovala 48 ztracených televizí fakturou č. XXX vystavenou na částkou 198.772,- Kč, 48 ks × jednotková cena 4.141,08 Kč (viz citovaná faktura). Č. p. uhradila žalovanému z titulu pojistné události za odcizení 48 ks TV Hyundai částku 93.478,- Kč dle následujícího výpočtu: výše škody bez DPH 198.772,- Kč mínus odpovědnost dle úmluvy CMR ve výši 103.868,- Kč [8,33 zúčtovacích jednotek × 402,24 kg x 30,998 Kč/XDR mínus 10 % spoluúčast 10.386,- Kč]. Uvedená částka byla vyplacena přímo na účet žalobce (viz zpráva pojišťovny). Z potvrzení společnosti H. T. Z., spol. s.r.o. vyplývá, že žalobce v této společnosti uhradil fa č. XXX ke dni 27.2.2015 v plné výši, tedy uhradil celkem částku 198.772,- Kč. Fakturou č. XXX ze dne 21.3.2014 žalobce žalovanému vyfakturoval za ztracené TV částku 198.772,- Kč (viz citovaná faktura). Předžalobní výzvou ze dne 5.5.2014 vyzval žalobce žalovaného k uhrazení částky 105.294,- Kč (viz citovaná výzva). Přípisem ze dne 20.5.2014 toto žalovaný odmítl (viz citovaný přípis). Ze zprávy Policie ČR, Krajské ředitelství Policie Zlínského kraje, územní odbor Zlín ze dne 3.10.2014 soud zjistil, že ve věci oznámení žalobce týkající se krádeže TV z kamionu bylo policií ve Zlíně provedeno šetření, kterým se nepodařilo zjistit, že k odcizení TV z kamionu došlo na území ČR. Vzhledem k tomu, že případ šetřila policie v Maďarsku dne 28.3.2014 uložen na zdejší součást policie jako vyřízený. Právní závěry soud jsou následující: Podle § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „NOZ“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. S ohledem na ust. § 3028 odst. 3 NOZ se právní vztahy vzniklé před účinností NOZ řídí dosavadními právními předpisy, tj. zejm. zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do účinnosti NOZ (dále jen „občanský zákoník“), či zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do účinnosti NOZ (dále jen „obchodní zákoník“). Podle § 610 obchodního zákoníku smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc (zásilku) z určitého místa (místo odeslání) do určitého jiného místa (místo určení), a odesílatel se zavazuje zaplatit mu úplatu (přepravné). Podle § 625 odst. 1, 2 obchodního zákoníku dopravci přísluší smluvená úplata nebo, nebyla-li smluvena, úplata obvyklá v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k obsahu závazku dopravce. Dopravci vzniká nárok na přepravné po provedení přepravy do místa určení, nestanoví-li smlouva za rozhodnou jinou dobu. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády. Podle § 756 obchodního zákoníku ustanovení tohoto zákona se použije, jen pokud mezinárodní smlouva, která je pro Českou republiku závazná a byla uveřejněna ve Sbírce zákonů, neobsahuje odlišnou úpravu. Podle čl. 5 odst. 2 ústavního zákona č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky, v platném znění, Česká republika přebírá práva a závazky neuvedené v čl. 4, které pro Českou a Slovenskou Federativní Republiku ke dni jejího zániku vyplývaly z mezinárodního práva s výjimkou závazků České a Slovenské Federativní Republiky spojených s územím, na které se vztahovala svrchovanost České a Slovenské Federativní Republiky, ale nevztahuje se na ně svrchovanost České republiky. Tím nejsou dotčeny nároky České republiky vůči Slovenské republice vyplývající z plnění mezinárodněprávních závazků České a Slovenské Federativní Republiky, které Česká republika převzala podle tohoto ustanovení. Ve Sbírce zákonů je od roku 1975 pod č. 11 uveřejněna smlouva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), kterou byla od 3.12.1974 vázána Československá socialistická republika a podle čl. 5 odst. 2 úst. zák. č. 4/1993 Sb. je jí vázána i Česká republika. Podle čl. 1 odst. 1 Úmluvy CMR Tato Úmluva se vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy. Toto ustanovení platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní příslušnost stran. Podle čl. 17 odst. 1 Úmluvy CMR dopravce odpovídá za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky anebo za její poškození, které vznikne od okamžiku převzetí zásilky k přepravě až do okamžiku jejího vydání, jakož i za překročení dodací lhůty. Podle čl. 23 odst. 1 Úmluvy CMR má-li dopravce podle ustanovení této Úmluvy povinnost nahradit škodu za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky, vypočítá se náhrada z hodnoty zásilky v místě a době jejího převzetí k přepravě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení hodnota zásilky se určuje podle burzovní ceny, a není-li burzovní cena, podle běžné tržní ceny, a není-li ani burzovní ani běžná tržní cena, podle obecné hodnoty zboží stejné povahy a jakosti. Podle odst. 3 tohoto ustanovení náhrada škody však nesmí přesahovat 8,33 zúčtovacích jednotek za kilogram chybějící hrubé hmotnosti. Podle čl. 29 odst. 1 Úmluvy CMR dopravce se nemůže odvolávat na ustanovení této kapitoly, která vylučují nebo omezují jeho odpovědnost anebo přenášejí důkazní břemeno, byla-li škoda způsobena úmyslně nebo takovým jeho zaviněním, které se podle práva soudu, u něhož se právní věc projednává, považuje za rovnocenné úmyslu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení totéž platí i tehdy, jestliže se úmyslného jednání nebo zavinění dopustili zástupci nebo pracovníci dopravce nebo jiné osoby použité dopravcem k provedení přepravy a jestliže tito zástupci, pracovníci nebo jiné osoby jednali v rámci svých pracovních úkolů. V takovém případě se tito zástupci, pracovníci nebo jiné osoby rovněž nemohou odvolávat, pokud jde o jejich osobní odpovědnost, na ustanovení této kapitoly uvedená v odstavci 1. Vzhledem k výše uvedeným skutkovým zjištěním vyšel soud z toho, že mezi žalobcem a žalovaným šlo v daném případě o smluvní vztah mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, a proto je třeba je posuzovat podle příslušných ustanovení obchodního zákoníku (§ 2 odst. 2 a § 261 odst. 1 obchodního zákoníku). Podle § 756 obchodního zákoníku se ale jeho ustanovení použijí jen tehdy, pokud mezinárodní smlouva, která je pro Českou republiku závazná, a která byla uveřejněna ve Sbírce zákonů, neobsahuje odlišnou úpravu. Tou je pak Úmluva CMR, která se v projednávané věci použije, když místo převzetí zásilky a místo jejího předpokládaného dodání leží ve 2 různých státech a Česká republika i Maďarsko jsou smluvním státem uvedené mezinárodní smlouvy. Proto se na daný případ vztahuje i uvedená mezinárodní smlouva. Jinak účastníci uzavřeli smlouvu o přepravě věci podle § 610 a násl. obchodního zákoníku, ve kterých žalobce vystupoval jako odesílatel a žalovaný jako dopravce. Předmětem řízení je pak odpovědnost za přepravovaný náklad, když část tohoto nákladu byla odcizena. Předmětem řízení je otázka, zda rozsah odpovědnosti je limitován čl. 23 odst. 3 Úmluvy CMR, tedy zda částka 93.478,- Kč, jež byla zaplacena jako náhrada škody, je nejvyšší možná, anebo zda žalovaný odpovídá neomezeně podle čl. 29 Úmluvy. Úmysl nebo zavinění rovnocenné úmyslu ve smyslu čl. 29 odst. 1 Úmluvy CMR je nutno vykládat ve smyslu příslušného národního práva. Při vymezení forem zavinění – pojmů úmyslu a nedbalosti si české občanské právo vypomáhalo před účinností NOZ právem trestním. O úmysl přímý jde tehdy, jestliže škůdce věděl, že svým jednáním může škodu způsobit a také ji způsobit chtěl. O úmysl nepřímý jde, jestliže škůdce věděl, že svým jednáním škodu způsobit může a je s tímto škodlivým následkem srozuměn pro případ, že nastane. V případě vědomé nedbalosti škůdce věděl, že svým jednáním může škodu způsobit, avšak bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že ji nezpůsobí. Při nedbalosti nevědomé škůdce nevěděl, že svým jednáním může škodu způsobit, ačkoliv to podle okolností a vzhledem ke svým osobním poměrům předvídat měl a mohl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.12.2014, sp. zn. 23 Cdo 2702/2012). V době, kdy došlo ke krádeži předmětných televizorů, obsahoval pojem hrubé nedbalosti zákon směnečný a šekový č. 191/1950 Sb. ve svém ustanovení čl. I § 10, a občanský zákoník v § 447 odst. 2, aniž však tento pojem definovaly. V rozhodné době tedy definici hrubé nedbalosti český právní řád neobsahoval. V trestním právu je definice hrubé nedbalosti vyjádřena až od 1. ledna 2010, kdy nabyl účinnosti zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kdy byla zařazena v rámci úpravy zavinění i definice hrubé nedbalosti, a to v jeho ustanovení § 16 odst. 2 tak, že jednáním v hrubé nedbalosti je takové jednání, kdy přístup pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti pachatele k zájmům chráněným trestním zákonem. Hrubou nedbalostí se tedy v nyní platném trestním zákoníku rozumí vyšší stupeň intenzity nedbalosti, ať již vědomé či nevědomé, a to na základě přístupu (postoje) pachatele k požadavku náležité opatrnosti, kterou zákon charakterizuje jako „zřejmou bezohlednost“, kde je použita formulace „byť i z hrubé nedbalosti“, což znamená buď úmyslně, nebo alespoň z hrubé nedbalosti, ať už vědomé či nevědomé (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.12.2014, sp. zn. 23 Cdo 2702/2012). Nově je pojem hrubé nedbalosti užíván v NOZ. Všechna výše uvedená vymezení hrubé nedbalosti vykazují určité společné znaky. Hrubou nedbalost považují za nedbalost nejvyšší intenzity, za takovou nedbalost, jež svědčí o lehkomyslném přístupu škůdce k plnění svých povinností, kdy je zanedbán požadavek náležité opatrnosti takovým způsobem, že to svědčí o zřejmé bezohlednosti škůdce k zájmům jiných osob. Závěr o tom, zda se v konkrétním případě jedná o hrubou nedbalost rovnocennou úmyslu ve smyslu článku 29 odst. 1 Úmluvy CMR, je však vždy nezbytné zkoumat podle konkrétních okolností daného případu a přihlížet například k chování řidiče či jiných zaměstnanců dopravce, k úsilí, které dopravce vyvinul k ochraně zásilky, jeho zkušenostem, hodnotě přepravované zásilky, místu, kde ke ztrátě či poškození zásilky došlo, technickému zabezpečení zásilky, k pokynům odesílatele a jejich dodržení dopravcem apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.12.2014, sp. zn. 23 Cdo 2702/2012). Přestože je v důsledku nutnosti výkladu pojmu hrubá nedbalost v intencích národního práva třeba považovat zahraniční výklady tohoto pojmu pouze za pomocné, nelze přehlédnout, že výkladu pojmu hrubá nedbalost se věnovaly i soudy dalších států, které jsou stranami Úmluvy CMR. V tomto směru pak soud zohlednil zejména rozsudek německého Spolkového soudního dvora (BGH) ze dne 6.6.2007 ve věci vedené pod sp. zn. I ZR 121/04, v níž se BGH vyslovil pro odpovědnost do výše limitované náhrady dle čl. 23 odst. 3 Úmluvy CMR. Ze skutkového stavu plyne, že se věc týkala přepravy počítačů z Německa do Francie, kdy během nočního odpočinku byla zásilka odcizena poté, co zloději rozřízli plachtu vozidla, v němž spal řidič. Pojistitel odesílatele se po dopravci dožadoval plné náhrady z důvodu dopravcovy hrubé nedbalosti. Spolkový nejvyšší soud nicméně uzavřel, že odesílatel neudal dopravci žádné údaje k povaze a ceně zásilky, pročež dopravce není bez speciálního požadavku dopravce povinen přijímat zvláštní opatření. Hrubou nedbalostí pak není ani přenocování na osvětleném parkovišti, kde řidič zůstal spát v kabině a vedle něj parkovalo další obsazené vozidlo, čímž byly podmínky zloděje značně rizikové (srov. Urteil des I. Zivilsenats vom 6.6.2007 – I ZR 121/04; dostupné z: http://juris.bundesgerichtshof.de/). Podobně španělský Nejvyšší soud již v červnu 1998 judikoval, ke stanovení dopravcovy neomezené odpovědnosti za ztrátu zásilky nestačí fakt, že ztráta mohla být dopravcem předvídatelná, ani jeho chybný přístup k okolnostem, které vedly ke ztrátě [srov. SEDLÁČEK, Pavel. Úmluva CMR: (komentář): mezinárodní silniční nákladní doprava: soudní rozhodnutí: výklad jednotlivých ustanovení. Praha: VOX, 2009, s. 483.]. Není možné pak ani opominout, že kupříkladu Vrchní zemský soud v Mnichově výslovně judikoval, že odstavení vozidla na veřejném parkovišti u benzínové stanice, kdy řidič spí v kabině, nepředstavuje hrubou nedbalost řidiče (srov. Sedláček, cit. dílo, s. 473). Právě toto rozhodnutí příhodně dopadá na projednávanou věc, kdy řidič pan H. vozidlo odstavil u benzínové stanice a v kabině sám spal. Při jednání soudu dne 3.3.2015 byl žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. vyzván, aby doplnil skutková tvrzení o konkrétní skutečnosti, z nichž shora uvedené bude vyplývat, o tom, že a) dle ústní dohody mělo být zboží naloženo v místě nakládky až dne 20.11.2013 v ranních hodinách; b) že řidič kamionu náklad odplomboval sám, přičemž u toho nebyl nikdo přítomen; c) že žalovaný nepřistoupil k přepravě zboží profesionálním způsobem; d) že škoda byla způsobena úmyslně nebo takovým zaviněním, které se podle práva soudu, u něhož se právní věc projednává, považuje za rovnocenné úmyslu, a to včetně toho, v čem konkrétně tento „úmysl“ spočíval. Současně soud žalobce vyzval, aby k prokázání těchto svých doplněných tvrzení navrhl důkazy, tato doplněná tvrzení prokazující a současně jej poučil, že nedoplní-li žalobce skutková tvrzení a nenavrhne-li k tomu důkazy, může to mít pro něho negativní dopad na výsledek sporu. Žalobce tvrdil, že dle ústní dohody mělo být zboží naloženo v místě nakládky až dne 20.11.2013 v ranních hodinách. Toto se ale provedeným dokazováním neprokázalo, neboť žalovaný existenci takové dohody popírá a existenci této dohody nepotvrdili ani slyšení svědci – řidiči žalovaného p. H. a p. P. I z písemné objednávky je přitom zřejmé, že nakládka měla být provedena již dne 19.11.2013. Rovněž tak se neprokázalo tvrzení žalobce, že řidič žalovaného p. H. jednal neprofesionálně, když kamion odplomboval sám. Z výpovědí tohoto řidiče z úředního záznamu maďarské policie sice vyplynulo, že řidič H. kamion sice sám odplomboval, ale stalo se tak za přítomnosti zaměstnanců firmy, ve které měly být televizory složeny. Rovněž tak se neprokázalo tvrzení žalobce, že řidič žalovaného p. H. byl skladníky při nakládce v areálu S. N. upozorněn na možnost zajištění návěsu dodatečným zámkem. Sám řidič H. toto popřel a žalobce v tomto směru žádné důkazy soudu nenabídl. Dle názoru soudu žalobce pochybil, když v případě, že chtěl, aby přeprava trvala co nejkratší dobu a z důvodu bezpečnosti neprobíhala ve večerních či nočních hodinách, si toto měl vymínit v písemné objednávce, což ale neučinil. Dle názoru soudu žalobce dále pochybil, když si pro případ ztráty zboží během přepravy nesjednal v písemné objednávce výjimku v čl. 23 úmluvy CMR, tedy že ve smyslu čl. 24 a čl. 26 Úmluvy CMR neudal v nákladním listě cenu zásilky převyšující hranici stanovenou v čl. 23 odst. 3 úmluvy CMR. V takovém případě by cena udaná v nákladním listě nahradila cenu dle čl. 23 Úmluvy CMR. Odkazy žalobce na judikaturu (32 Odo 1051/2003, 32 Odo 1186/2003 či 31 Cdo 488/2010) jsou nepřípadné, neboť tyto se týkají úplného zproštění odpovědnosti dopravce prokázáním nedostatku zavinění. Sám žalovaný ostatně nezpochybňuje vznik škody. Tedy odkazovaná judikatura by tak byla případná, pokud by se žalovaný bránil tím, že je celkově zproštěn odpovědnosti, což ale není projednávaná věc. Pravdou je, že dopravce zásadně odpovídá za jednání řidiče pověřeného k provedení přepravy spočívající v krádeži tohoto zboží, jehož se dopustil během přepravy (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10.10.2012, sp. zn. 31 Cdo 488/2010). O takový případ se ale v daném případě nejednalo, neboť z provedeného dokazování, ani z šetření maďarské policie ani z šetření české policie nevyplynulo, že by nedodané televizory odcizil řidič žalovaného nebo že by se tento řidič na jejich odcizení jakkoliv podílel. Pro odpovědnost za škodu v důsledku ztráty zásilky postačí sama skutečnost, že došlo ke ztrátě zásilky. Pokud tedy došlo ke ztrátě zásilky, žalovaný jako dopravce, odpovídá za škodu ztracené zásilky. Náhrada škody se vypočítává z hodnoty zásilky v místě a době jejího převzetí k přepravě, což je zásadně kupní cena zboží (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.9.2004, sp. zn. 32 Odo 1186/2003). Jiná situace by byla, kdyby bylo prokázáno, že mezi stranami bylo byť ústně sjednáno, že přeprava má být prováděna pouze dne 20.11.2013 a nikoliv ve večerních a nočních hodinách předchozího dne, příp. pokud by bylo prokázáno, že si žalobce jako objednatel přepravy vymínil, jaká má být trasa přepravy, na jakých parkovištích může nebo nemůže být zastavováno atd. To se ale v daném případě nestalo, takže na daný případ nelze aplikovat rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.12.2014, sp. zn. 23 Cdo 2702/2012. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou ve sporném řízení naplněním projednací zásady, která stanoví, že je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení. Tvrzení žalobce nicméně v řízení prokázána nebyla. Žalovaný tedy sice odpovídá za škodu, nicméně nikoliv neomezeně, když soud neshledává důvody pro aplikaci čl. 29 Úmluvy CMR, ale jen v maximálním rozsahu 8,33 zúčtovacích jednotek za kilogram chybějící hrubé hmotnosti, přičemž z provedeného dokazování vyplynulo, že v tomto rozsahu již byl žalobce uspokojen. Nárok na další plnění pak žalobce s ohledem na výše uvedené již nemá, a proto soud žalobu zamítl (výrok I.). Zamítnutí žaloby znamená, že ve věci měl plný úspěch žalovaný, kterému tak podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přísluší právo na plnou náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k obraně jejího práva. Účelně vynaložené náklady žalovaného jsou mimosmluvní odměna a paušální odměny za 4 úkony právní služby (1× převzetí, 1× vyjádření k žalobě, 2× účast při jednání) podle § 11 odst. 1 a § 13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. 22.560,- Kč (podle § 8 ve spojení s § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. činí mimosmluvní odměna za 1 úkon právní služby 5.340,- Kč, tedy při 4 úkonech právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu činí mimosmluvní odměna 21.360,- Kč a 4 režijní paušály po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 17/1996 Sb. dalších 1.200,- Kč). Celkovou částku nákladů řízení 22.560,- Kč soud uložil žalobci zaplatit k rukám zástupce žalovaného dle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok III.). Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.

Rubrum