35 C 365/2014

Rubrum

Nájem honitby a přechodná ustanovení NOZ Nájem honitby má ve smyslu nového občanského zákoníku charakter pachtu, neboť nájemce honitby má právo brát rovněž plody a užitky honitby. Z toho plyne, že § 3074 odst. 1 věta první o. z. se na nájem honitby nevztahuje, a proto se na smlouvu o nájmu honitby, uzavřenou před 1. 1. 2014, použije dosavadní právní úprava. To platí i pro ustanovení nájemní smlouvy o tom, jakým způsobem může nájem honitby zaniknout. Na postup při uzavírání dohody o ukončení nájmu se však už použije nová právní úprava.

Výrok

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Dušanem Hrabánkem v právní věci žalobce: A. K., právně zastoupeného Mgr. Ladislavem Rychtářem, advokátem se sídlem Vodňanského 538/4, 169 00 Praha 6, proti žalovaným: 1) Honební společenstvo Doubravka, IČ 62536508, se sídlem Doubravka 31, 375 01 Chrášťany, 2) F. L., o určení neplatnosti rozhodnutí honebního výboru žalovaného ze dne 30.8.2014 o nájmu honitby,

Odůvodnění

I. Soud vyslovuje neplatnost usnesení honebního výboru prvního žalovaného ze dne 30. 8. 2014, kterým bylo rozhodnuto o pronájmu společenstevní honitby druhému žalovanému. II. Určuje se, že smlouva o nájmu společenstevní honitby prvního žalovaného, uzavřená mezi žalovanými dne 30. 8. 2014, je neplatná. III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 24.906,- Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Mgr. Ladislava Rychtáře, advokáta.

Poučení

Argumentace účastníků a průběh řízení Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 13. 10. 2014 domáhal, aby soud určil, že rozhodnutí honebního výboru prvního žalovaného ze dne 30. 8. 2014 o pronájmu honitby je neplatné (věc původně vedená pod sp. zn. 35 C 365/2014). Další žalobou podanou téhož dne se žalobce domáhal, aby soud určil, že smlouva o nájmu honitby uzavřená mezi žalovanými dne 30. 8. 2014 (dále jen "nájemní smlouva") je neplatná (věc původně vedená pod sp. zn. 27 C 365/2014). Usnesením ze dne 26. 11. 2014, č.j. 35 C 365/2014-39, spojil soud obě shora uvedené věci ke společnému projednání. Podle žalobce: a) rozhodl honební výbor prvního žalovaného o pronájmu honitby za situace, kdy předmětná honitba byla již pronajata jinou, dřívější smlouvou jinému nájemci. To vylučuje pronájem honitby druhému žalovanému, b) záměr honebního výboru nebyl žádným způsobem zveřejněn, ačkoli § 22 odst. 2 zákona o myslivosti ukládá umožnit členům honebního společenstva nahlížet do návrhu nájemní smlouvy po dobu 15 dní před zasedáním honebního výboru, c) rozhodnutí honebního výboru pronajmout žalobu honebnímu starostovi za těchto okolností porušuje dobré mravy, d) honitba byla pronajata druhému žalovanému za nájemné 10,- Kč/ha ročně, ačkoli přítomný honební místostarosta F. M. nabízel 30,- Kč/ha ročně a žalobce sám nabízí 50,- Kč/ha ročně. Honitba tedy byla pronajata za nepřiměřeně nízké nájemné. Žalobce rovněž poukázal na to, že členové honebního společenstva ručí za dluhy honebního společenstva celým svým majetkem, a dále na to, že nájemní smlouva neobsahuje pro členy prvního žalovaného žádnou výhodu kromě příjmu z nájemného. Naléhavý právní zájem na určení neplatnosti nájemní smlouvy je podle žalobce představován tím, že v případě prohlášení smlouvy za neplatnou by se mu, jako členovi prvního žalovaného, otevřela možnost ucházet se sám o nájem honitby. Zároveň je dán rovněž faktem, že jako člen prvního žalovaného ručí za jeho dluhy celým svým majetkem. Žalobce se o pronájmu dozvěděl z kopií zápisu z jednání honebního výboru prvního žalovaného a smlouvy o nájmu honitby, které byly pořízeny dne 10. 10. 2014 u Městského úřadu v Týně nad Vltavou. Žalovaní namítali, že nájemní smlouva s předchozím nájemcem honitby M. M. byla ukončena na jeho písemnou žádost ze dne 21. 5. 2014. Původní nájemné bylo přitom ve stejné výši, a to 10 Kč/ha ročně. Členové prvního žalovaného byli o tom, že se bude projednávat nový pronájem honitby, informování na valné hromadě dne 26. 7. 2014. Návrh nájemní smlouvy s F. M. nebyl schválen, neboť byl čistě spekulativní. Žalobce se v honitbě již angažoval, spolu s předchozím honebním starostou F. M. však hospodařili tak, že myslivecký hospodář M. H. konstatoval nesrovnalosti v lovu, zejména nehlášené odstřely, nesprávné oceňování ulovené zvěře apod. Honební výbor proto považuje žalobce i F. M. za nedůvěryhodné osoby, kterým nelze honitbu pronajmout. Provedené dokazování Z provedených listinných důkazů se podává následující:

1. Podle stanov prvního žalovaného je rozhodování o způsobu využití honitby svěřeno do působnosti honebního výboru. Podle čl. 3 odst. 3 stanov, převede-li člen prvního žalovaného vlastnické právo k honebnímu pozemku, jeho členství tím zanikne a nabyvatel se stane členem, pokud do 30 dnů ode dne vzniku vlastnického práva neoznámí písemně honebnímu společenstvu, že s členstvím nesouhlasí.

2. Nájemní smlouvou ze dne 17. 12. 2012 pronajal první žalovaný M. M. honitbu na dobu od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2022 za nájemné ve výši 10,- Kč/ha ročně. Nájemní smlouva byla doložena jen jako nepodepsaný koncept.

3. Dnem 10. 11. 2013 je datováno nepodepsané oznámení žalobce Městskému úřadu v Týně nad Vltavou, ve kterém žalobce jako myslivecká stráž oznamuje hrubé porušení zákona o myslivosti při společném lovu na černou zvěř dne 9. 11. 2013. Porušení mělo spočívat v tom, že na lovu byl dospělý kus černé zvěře uloven broky, myslivecký hospodář nesepsal seznam lovců a nezkontroloval platnost jejich zbrojních průkazů, loveckých lístků a pojištění.

4. Dne 20. 5. 2014 zaslal M. M. druhému žalovanému SMS zprávu, kde uvádí: "plati to, co jsem řekl, cili končím. Tata s tim nesouhlasí, ale s tim ja nic neudělám".

5. Listinou ze dne 21. 5. 2014 požádal M. M. o ukončení smlouvy o nájmu honitby ze dne 17. 12. 2012 dohodou. Zároveň požádal honební výbor o navržení data ukončení smlouvy v nejbližším možném termínu. Na listině je rukou psaná poznámka "Došlo 22. 5. 14".

6. Dne 9. 6. 2014 se sešel honební výbor prvního žalovaného. Výbor odhlasoval ukončení nájmu honitby s 18měsíční výpovědní lhůtou. Dále na zasedání vyjádřil myslivecký hospodář nespokojenost s odstřely v roce 2013, zvěř nebyla řádně ohodnocena a prvnímu žalovanému tak mohla vzniknout ztráta až 7.000,- Kč.

7. Z výpisu z katastru nemovitostí se podává, že žalobce je vlastníkem lesního pozemku p. č. 1989 o výměře 546m2, v kat. území Doubravka u Týna nad Vltavou. Vlastnictví nabyl kupní smlouvou s právními účinky vkladu k 22. 7. 2014.

8. Dne 26. 7. 2014 se sešla řádná valná hromada prvního žalovaného. Ze zápisu vyplývá, že valná hromada uložila honebnímu výboru projednat s M. M. další trvání smlouvy o nájmu honitby. Byl dále zvolen druhý žalovaný honebním starostou, F. M. honebním místostarostou a bylo zvoleno dalších 5 členů honebního výboru.

9. Dopisem ze dne 11. 8. 2014 informuje M. M. druhého žalovaného jako nového honebního starostu, že dne 14. 6. 2014 doručil tehdejšímu honebnímu starostovi F. M. přiložený dokument. K dopisu je přiložena kopie rukou psané listiny, datované 14. 6. 2014, ve které M. M. uvádí, že tímto ruší svou žádost o ukončení pronájmu honitby ze dne 21. 5. 2014. Na listině je rovněž rukou psané potvrzení tehdejšího honebního starosty F. M. o tom, že dne 14. 6. 2014 listinu převzal.

10. Dne 30. 8. 2014 se sešel honební výbor prvního žalovaného. Na výboru předal bývalý pokladník p. M. novému pokladníkovi F. H. pokladnu a pokladní hotovost. Jmenný seznam vlastníků předán nebyl. Výbor dále projednal další pronájem honitby. Rozhodl revokovat usnesení výboru z 9. 6. 2014, které nebylo v souladu s nájemní smlouvou a zákonem. Vzal na vědomí informaci podanou starostovi dne 14. 8. 2014 "o předání nové žádosti o zrušení žádosti podané bývalému starostovi údajně 14. 6. 2014." Výbor rozhodl o ukončení pronájmu dohodou podle první žádosti s ukončením k 31. 8. 2014. Na to F. M. opustil jednání výboru s tím, že "se sejdeme u soudu". Poté se v zápise konstatuje, že zájem o další pronájem podal p. L. za stejných podmínek jako byla předchozí smlouva. Výbor pronájem schválil bez dodatků s platností od 1. 9. 2014 na dobu 10 let.

11. Dopisem ze dne 1. 9. 2014 informuje honební starosta prvního žalovaného F. L. pana M. M. o jednání honebního výboru a o tom, že se výbor rozhodl vyhovět jeho první žádosti z 21. 5. 2014 a ukončit nájem dohodou k 1. 9. 2014.

12. Ze smlouvy o nájmu honitby, označené podacím razítkem Městského úřadu v Týně nad Vltavou s datem 15. 9. 2014, vyplývá, že touto smlouvou první žalovaný pronajal honitbu druhému žalovanému na období od 1. 9. 2014 do 31. 8. 2024. Nájemné bylo dohodnuto ve výši 10,- Kč/ha. Druhý žalovaný se zavázal při projednávání přihlášek zájemců o provádění práva myslivosti přednostně přijmout za své členy stávající členy honebního společenstva, případně ostatní vlastníky a nájemce honebních pozemků. Kopie smlouvy předložená žalobcem obsahuje datum uzavření 30. 8. 2014, kopie předložená žalovanými datum 31. 8. 2014 (zjevně přepsané).

13. V listině datované 12. 10. 2014 a označené "Potvrzení o vypořádání závazků vyplývajících ze smlouvy o nájmu honitby" honební starosta prvního žalovaného F. L. a bývalý nájemce M. M. konstatují, že smlouva o nájmu honitby "byla nájemci vypovězena dohodou k 1. 9. 2014". Nájemce byl o ukončení nájmu informován doporučeným dopisem od honebního starosty dne 1. 9. 2014. Dále si obě strany potvrdily, že vůči sobě nemají ze smlouvy o nájmu honitby žádné neuhrazené závazky.

14. Z vyjádření mysliveckého hospodáře M. H. vyplynulo, že v době od 1. 1. 2013 do 31. 8. 2014 žalobce, který v té době nebyl členem prvního žalovaného, porušil pokyny mysliveckého hospodáře. Např. odstřelil srnce bez vědomí mysliveckého hospodáře, bez vědomí majitele vybudoval na soukromém pozemku posed, odstřely hlásil opožděně. Podle mysliveckého hospodáře je žalobce nedůvěryhodnou osobou ve smyslu § 32 odst. 4 písm. b) zákona o myslivosti. Totéž se týká i bývalého starosty prvního žalovaného F. M., který byl v té době také finančním hospodářem a pokladníkem. Dodnes není známo, jaké byly odměny za provádění poplatkových lovů, které organizoval žalobce, a proto nelze zkontrolovat finanční výsledky za tyto lovy.

15. Dne 13. 11. 2014 se sešel honební výbor prvního žalovaného a projednal obě žaloby v projednávané věci (zápis, listina přítomných). Provedený důkaz vyjádřením mysliveckého hospodáře Miroslava Husy ze dne 30. 1. 2015 nebyl pro věc podstatný. Pravost shora uvedených důkazů nebyla mezi účastníky sporná, a soud z nich proto ve svých dalších úvahách vychází. Soud rovněž vychází z nesporné skutečnosti, že žalobce je v současné době členem prvního žalovaného, členství mu vzniklo nabytím honebního pozemku (důkaz 7/). Důkazy výslechy svědků F. M., P. K., M. H. a účastnickým výslechem žalobce soud neprováděl, neboť měl skutkový stav za dostatečně prokázaný listinnými důkazy. Právní posouzení: I. Rozhodná právní úprava Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odstavec 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. (odstavec 2) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. (odstavec 3) Podle § 3074 odst. 1 o. z. nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht. Nájem honitby - přestože v souvislosti s přechodem na novou právní úpravu nedošlo v zákoně o myslivosti k úpravě terminologie - má ve smyslu nového občanského zákoníku charakter pachtu, neboť nájemce honitby má právo brát rovněž plody a užitky honitby (srov. § 2332 odst. 1 o. z.). Rovněž judikatura i zákonodárství z doby účinnosti obecného zákoníku občanského vycházely z toho, že ten, komu je honitba za úplatu svěřena do užívání, je pachtýřem (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR z 6. 12. 1933, sp. zn. R I 928/33, Vážný 13079, nebo § 14 zákona č. 225/1947 Sb., o myslivosti). Z toho plyne, že § 3074 odst. 1 věta první o. z. se na nájem honitby nevztahuje, a proto se na smlouvu o nájmu honitby, uzavřenou před 1. 1. 2014, použije dosavadní právní úprava. To platí i pro ustanovení nájemní smlouvy o tom, jakým způsobem může nájem honitby zaniknout. Na postup při uzavírání dohody o ukončení nájmu se však už použije nová právní úprava. Na smlouvy o nájmu honitby, uzavřené po 1. 1. 2014, se ovšem použije nová právní úprava. Pro úplnost soud dodává, že honební společenstvo je korporací soukromého práva, a proto se na něj (v rozsahu, ve kterém není upraveno v zákoně o myslivosti) použijí obecná ustanovení občanského zákoníku o právnických osobách a korporacích. II. Členství žalobce v honebním společenstvu Podle § 26 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, převede-li člen honebního společenstva vlastnické právo k honebním pozemkům, které jsou součástí společenstevní honitby, jeho členství v honebním společenstvu zaniká; nabyvatel těchto pozemků se stává členem honebního společenstva, pokud do 30 dnů ode dne vzniku jeho vlastnického práva neoznámí písemně honebnímu společenstvu, že s členstvím nesouhlasí. V projednávané věci se žalobce stal vlastníkem honebního pozemku ke dni právních účinků vkladu do katastru nemovitostí, tj. dnem 22. 7. 2014 (důkaz 7/) - srov. § 1105 o. z., podle kterého se vlastnictví nemovité věci nabývá zápisem do veřejného seznamu, a § 10 katastrálního zákona č. 256/2013 Sb., podle kterého právní účinky vkladu nastávají dnem, kdy návrh na zápis došel příslušnému katastrálnímu úřadu. Nejpozději uplynutím 30denní lhůty podle § 26 odst. 1 zákona o myslivosti (tj. dnem 22. 8. 2014) se tedy žalobce stal členem prvního žalovaného. Na tom nic nemění ani tvrzení prvního žalovaného, že se o členství žalobce dozvěděl až později. V době přijetí napadeného usnesení honebního výboru (dne 30. 8. 2014) byl tedy žalobce členem prvního žalovaného a mohl uplatnit členská práva. III. Právo člena honebního společenstva napadnout usnesení honebního výboru o pronájmu honitby Podle § 21 odst. 2 zákona o myslivosti valná hromada může přenést působnost podle odstavce 1 písm. c) [tj. rozhodovat o způsobu využití společenstevní honitby, včetně uzavření, změny nebo vypovězení smlouvy o nájmu honitby] na honební výbor. Podle § 22 odst. 8 zákona o myslivosti považuje-li člen honebního společenstva rozhodnutí valné hromady za nezákonné nebo odporující stanovám, může se do 15 dnů ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl, nejpozději však do 3 měsíců od konání valné hromady, domáhat, aby soud vyslovil neplatnost rozhodnutí valné hromady, jinak jeho právo zaniká [?]. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 74/04, "samotný přenos pravomoci valné hromady na honební výbor podle napadeného ustanovení má význam ryze praktický. Neznamená to tedy, že by vyslovením většinové vůle valné hromady docházelo k zániku zákonem konstruovaného opravného prostředku proti jejímu rozhodnutí, včetně rozhodnutí podle písmene c) § 21 odst. 1 zákona, tedy rozhodnutí o způsobu využití společenstevní honitby, včetně uzavření, změny nebo vypovězení smlouvy o nájmu honitby. Toto rozhodnutí lze nadále považovat za rozhodnutí v kompetenci vrcholného orgánu honebního společenstva, valné hromady, byť je právě z rozhodnutí tohoto orgánu vykonává v konkrétním případě jiný orgán honebního společenstva. Došlo-li tak z rozhodnutí valné hromady honebního společenstva k přenesení její působnosti na jiný orgán společenstva - honební výbor společenstva, dochází přenosem pravomoci rozhodovat i k přenosu opravného prostředku, neboť vůči rozhodování valné hromady je založena zákonná ochrana v podobě opravného prostředku k soudu, odpovídající nejen charakteru rozhodovacího orgánu, nýbrž i závažnosti jeho rozhodování pro honební společenstvo jako celek. Tato zákonná ochrana pak dočasným přenesením působnosti na jiný vnitřní orgán společenstva, aniž by charakter rozhodnutí jakkoliv pozbyl své závažnosti pro společenstvo, nemizí. Byť zákon o myslivosti explicitně opravný prostředek proti rozhodnutí honebního výboru neupravuje, právě s ohledem na charakter rozhodování podle písmene c) § 21 odst. 1 zákona, jeho závažnost a povahu přenosu kompetencí valné hromady na honební výbor v tomto rozhodování dává možnost ústavně konformního výkladu, dle něhož dochází-li k rozhodování podle písmene c) § 21 odst. 1 zákona, je proti takovému rozhodnutí konstruován zákonem opravný prostředek k soudu, a to bez ohledu na to, zda toto rozhodnutí bylo učiněno valnou hromadu honebního společenstva či zda svou působnost k tomuto rozhodování (o způsobu využití společenstevní honitby, včetně uzavření, změny nebo vypovězení smlouvy o nájmu honitby) přenesla valná hromada na honební výbor a toto rozhodnutí učinil honební výbor". Z citovaného nálezu tak vyplývá, že ačkoli u prvního žalovaného byla působnost rozhodovat o způsobu využití honitby přenesena z valné hromady na honební výbor, neznamená to, že tím bylo vyloučeno právo člena prvního žalovaného podat proti rozhodnutí honebního výboru v této věci žalobu u soudu. Usnesení honebního výboru o pronájmu honitby bylo přijato na jeho zasedání dne 30. 8. 2014. Žaloba byla u soudu podána dne 13. 10. 2013. Tříměsíční objektivní lhůta podle § 22 odst. 8 zákona o myslivosti byla proto zjevně dodržena. Pokud jde o 15denní lhůtu subjektivní, pak žalobce tvrdil, že se o rozhodnutí honebního výboru dozvěděl až 10. 10. 2013, kdy si pořídil u Městského úřadu v Týně nad Vltavou kopie nájemní smlouvy a zápisu z jednání honebního výboru. Tomu odpovídá, že kopie listin předložených žalobcem jako přílohy žaloby obsahují podací razítko uvedeného úřadu s datem 15. 9. 2014. Žalovaní přitom netvrdili - a tím méně prokázali - že se žalobce o rozhodnutí honebního výboru dozvěděl už dříve. Soud proto žalobu posoudil jako včas podanou. IV. Postup honebního výboru ve věci využití honitby Podle § 22 odst. 2 věty třetí zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, návrh na uzavření, změnu nebo vypovězení smlouvy o nájmu honitby a návrh o finančním hospodaření a o použití čistého výtěžku musí být k nahlédnutí u honebního starosty nejpozději 15 dní před konáním valné hromady. Jestliže podle shora citovaného nálezu Ústavního soudu neznamená přenesení pravomoci valné hromady rozhodovat o způsobu využití společenstevní honitby na honební výbor ztrátu ochrany člena honebního společenstva, kterou mu poskytuje právo domáhat se u soudu vyslovení neplatnosti usnesení o způsobu využití honitby, pak to samé musí platit i pro povinnost honebního starosty informovat členy o tom, že se honební výbor bude o pronájmu honitby rozhodovat, a umožnit členům nahlédnout do návrhu smlouvy o nájmu honitby. Jak se v citovaném nálezu také uvádí, je rozhodování o způsobu využití honitby esenciální náplní života honebního společenstva. Členové honebního společenstva těžko mohou uplatnit svá členská práva v tak důležité otázce, nebudou-li vědět, že se o pronájmu honitby bude vůbec rozhodovat. K uvedenému závěru lze dojít i dalším způsobem: Podle § 32 odst. 2 zákona o myslivosti pokud honební společenstvo užívá honitbu na vlastní účet, je povinno přednostně před dalšími osobami umožnit účast na užívání honitby svým členům. K této přednosti je povinno přihlížet i při rozhodnutí o pronájmu honitby. Vedle toho podle § 212 odst. 1 věty druhé o. z. platí, že korporace nesmí svého člena bezdůvodně zvýhodňovat ani znevýhodňovat a musí šetřit jeho členská práva i oprávněné zájmy. Má-li tedy honební výbor při rozhodnutí o pronájmu honitby upřednostnit své členy a zároveň nesmí žádného z nich bezdůvodně zvýhodnit ani znevýhodnit, nemůže tuto svou povinnost naplnit jinak, než že všechny členy honebního společenstva uvědomí o tom, že bude rozhodovat o pronájmu honitby a umožní jim, aby předložili své návrhy podmínek, za kterou by se chtěli stát nájemci honitby. Bez takového informování jsou totiž zjevně zvýhodněni členové honebního výboru oproti členům ostatním, neboť jen členové výboru vědí, že se bude honitba pronajímat a že mohou honebnímu výboru předkládat své návrhy. V projednávané věci první žalovaný tvrdil pouze, že o tom, že o pronájmu honitby bude rozhodovat honební výbor, byli jeho členové informováni na valné hromadě. I pokud by soud připustil, že takto poskytnutá informace dostačuje, není ze zápisu z valné hromady vůbec zřejmé, že se honitba bude vůbec pronajímat. V době jednání valné hromady (dne 26. 7. 2014) totiž nebylo vůbec jasné, že nájem honitby M. M. bude ukončen, a proto valná hromada pouze uložila honebnímu výboru, aby projednal s M. M. další trvání nájemní smlouvy. Taková informace je ovšem pro členy, kteří by měli zájem o pronájem honitby, zcela nedostatečná - není totiž jasné, zda vůbec bude nájemní vztah s dosavadním nájemcem ukončen, zda se honitba bude vůbec pronajímat a kdy bude honební výbor o využití honitby rozhodovat. Z uvedeného plyne, že rozhodnutí honebního výboru prvního žalovaného o pronájmu honitby druhému žalovanému z 30. 8. 2014 odporuje zákonu, a proto soud vyslovil jeho neplatnost. Uvedené porušení zákona je přitom podstatné, neboť jím byli poškozeni členové (včetně žalobce) ve svém členském právu ucházet se o pronájem společenstevní honitby. V. Naléhavost právního zájmu žalobce na určení neplatnosti nájemní smlouvy Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Žalobce je členem honebního společenstva, který ručí za jeho dluhy (§ 27 odst. 1 druhá věta zákona o myslivosti). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4005/2011, může být naléhavý právní zájem člena honebního společenstva na určení neplatnosti smlouvy o nájmu honitby dán "ouběžným tvrzením o formálních vadách rozhodování valné hromady a o tom, že honební společenstvo pronajalo honitbu za nepřiměřeně nízké nájemné, čímž měly být poškozeny hospodářské zájmy společenství". Nutno podotknout, že Nejvyšší soud rozhodoval v případu člena, který v době rozhodování o pronájmu honitby ještě členem honebního společenstva nebyl. Tím spíše musí uvedené závěry platit v projednávané věci, kdy žalobce byl v době zasedání honebního výboru členem. Žalobci, který je sám podle svých tvrzení zájemcem o pronájem honitby a nabízí vyšší nájemné, se tak určením neplatnosti nájemní smlouvy otevře možnost ucházet se u prvního žalovaného o pronájem jeho honitby. Soud proto uzavřel, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení neplatnosti nájemní smlouvy. VI. Platnost nájemní smlouvy K otázce ukončení předchozí nájemní smlouvy soud uvádí, že z provedeného dokazování vyplynulo, že dne 30. 8. 2014, kdy byla uzavřena nájemní smlouva s druhým žalovaným, nebyl nájemní vztah s M. M. ukončen. Totiž žádostí ze dne 21. 5. 2014 (důkaz 5/) učinil M. M. prvnímu žalovanému jen nabídku dohody o ukončení nájemního vztahu. Takovou nabídku lze však odvolat, dojde-li odvolání druhé straně dříve, než ta odeslala přijetí nabídky (§ 1738 odst. 1 druhá věta o. z.). M. M. přitom nabídku na ukončení nájemního vztahu odvolal dopisem z 14. 6. 2014 (důkaz 9/), který tehdejšímu honebnímu starostovi doručil téhož dne. I do rukou stávajícího honebního starosty se přitom odvolání nabídky dostalo před rozhodováním honebního výboru o pronájmu honitby. Dopis z 1. 9. 2014 (důkaz 11/) tak lze považovat pouze za novou nabídku na ukončení nájmu honitby dohodou. Listinu z 12. 10. 2014 (důkaz 13/) potom soud podle obsahu (§ 555 odst. 1 o. z.) posoudil jako dohodu o ukončení nájmu honitby dohodou (ve smyslu § 33 odst. 6 písm. e) zákona o myslivosti). Předchozí nájem honitby M. M. tedy zanikl nejpozději 12. 10. 2014. Otázku, zda lze nájem honitby ukončit dohodou i zpětně k 1. 9. 2014, se soud nezabýval, neboť není pro projednávanou věc rozhodná. Podle § 1760 o. z. totiž platí, že skutečnost, že strana nebyla při uzavření smlouvy oprávněna nakládat s tím, co má být podle smlouvy plněno, sama o sobě neplatnost smlouvy nevyvolává. Samotná skutečnost, že v době uzavření nájemní smlouvy byla honitba pronajata M. M., tedy nezpůsobuje neplatnost nájemní smlouvy s druhým žalovaným. Podle § 23 odst. 1 druhé věty zákona o myslivosti uzavřít, změnit nebo vypovědět smlouvu o nájmu honitby může honební starosta jenom s předchozím souhlasem příslušného orgánu honebního společenstva, jinak je jím provedený úkon neplatný. Jedná se o zvláštní ustanovení vůči obecnému § 162 o. z., podle kterého zastupuje-li právnickou osobu člen jejího orgánu způsobem zapsaným do veřejného rejstříku, nelze namítat, že právnická osoba nepřijala potřebné usnesení, že usnesení bylo stiženo vadou, nebo že člen orgánu přijaté usnesení porušil. Zákon tedy podmiňuje platnost nájemní smlouvy předchozím souhlasem příslušného orgánu honebního společenstva, tj. v projednávané věci honebního výboru. Zákon tak v případě honebních společenstev a nájmu honiteb (na rozdíl od jiných korporací) dává přednost ochraně zájmů členů honebního společenstva před ochranou zájmů třetích osob (smluvních partnerů, zde nájemců honiteb). V projednávané věci sice honební starosta uvedený souhlas měl, tento souhlas je však (jak shora vysvětleno) sám neplatný. Neplatné usnesení honebního výboru o pronájmu honitby nemůže být podkladem pro platné uzavření nájemní smlouvy. Pokud by totiž pro uzavření platné nájemní smlouvy postačoval i neplatný souhlas honebního výboru, nebyl by naplněn shora uvedený účel chránit zájmy členů honebního společenstva. V projednávané věci to platí tím spíše, neboť honitbu pronajalo honební společenstvo svému vlastnímu starostovi, který navíc sám za honební společenstvo smlouvu uzavíral. Sám si tedy musel být vědom skutečností, které zakládají neplatnost usnesení honebního výboru o nájmu honitby; nemůže být proto třetí osobou jednající v dobré víře. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o nájmu honitby mezi žalovanými z 30. 8. 2014 je neplatná podle § 580 o. z. pro rozpor se zákonem za situace, kdy, jak shora popsáno, to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud se za situace, kdy k závěru o neplatnosti usnesení honebního výboru i nájemní smlouvy dospěl ze shora uvedených důvodů, podrobně nezabýval námitkou, že honitba byla pronajata za nepřiměřeně nízké nájemné. Pro úplnost však uvádí, že neplatnost rozhodnutí o nájmu honitby není založena už samotnou skutečností, že příslušný orgán honebního společenstva nepronajal honitbu zájemci, který nabídl nejvyšší nájemné. Honební starosta a honební výbor jsou sice povinni postupovat s péčí řádného hospodáře, řádné hospodaření v honitbě však nutně nemusí znamenat hospodaření s nejvyšším ziskem. Ostatně i Ústavní soud v nálezu ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 34/03 uvedl, že "odstata myslivosti v české právní úpravě směřuje v prvé řadě k naplnění zmíněného ústavního cíle, tedy k ochraně zvěře, s tím, že k tomuto cíli základnímu přibývá ještě další cíl v podobě ochrany myslivosti jako národního kulturního dědictví. [?] Myslivost není definována jako výrobní činnost či podnikání, ale jako vztah k volně žijící zvěři, jež tvoří součást ekosystému. Právo myslivosti tak nelze rozdělovat na "komerční" a "nekomerční" část, jednak proto, že zákon stanoví všechny složky jako integrální součást myslivosti, ale zejména proto, že jde o dvě strany téže mince; jednou je ochrana zvěře a péče o ni a druhou významně omezované právo lovu, jehož prvotním cílem je především regulace stavu zvěře." Je tedy na příslušných orgánech honebního společenstva, aby zvolili takový způsob využití honitby (resp. - nerozhodnou-li se pečovat o honitbu na vlastní účet - vybrali takového nájemce), který na jedné straně dává záruky řádné péče o honitbu ve smyslu zásad mysliveckého hospodaření a který na druhé straně zajistí členům honitby přiměřený výnos z takového hospodaření. Honební výbor si ovšem musí uvědomit, že honitba je majetkem celého honebního společenstva, a proto musí šetřit zájmy všech jeho členů, které nesmí bezdůvodně zvýhodňovat ani znevýhodňovat. Pokud se tedy rozhodne vyhovět jiné nabídce na pronájem honitby než té nejvyšší, musí k tomu mít dobrý důvod. Náklady řízení O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů, které sestávají - ze zaplaceného soudního poplatku za obě žaloby (dvě určení) ve výši 4.000,- Kč, - z odměny za zastupování žalovaného advokátem spočívajícím v 5 plnohodnotných úkonech právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis jedné repliky, účast na jednom jednání soudu dne 2. 2. 2015 /delším dvou hodin/) ze základu 35.000,- Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, ve výši 15.125,- Kč, vše podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, včetně 21 % DPH, - 5 režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve výši 1.815,- Kč včetně DPH, - cestovného na trase Praha - České Budějovice (2 x 157 km, 1:53 hod., www.mapy.cz) osobním automobilem Peugeot 307 s kombinovanou spotřebou 7,7 l benzínu Natural 95/100 km, v částce 2.030,- Kč, - náhrady za promeškaný čas v rozsahu 4krát čtyř půlhodin po 100,- Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve výši 1.936,- Kč včetně 21 % DPH. Odměnu advokáta za úkony ve spojené věci sp. zn. 27 C 365/2014 soud žalobci nepřiznal, neboť se jednalo již od počátku fakticky o tutéž věc a žalobci nic nebránilo podat pouze jedinou žalobu. Uvedené náklady tak nelze považovat za účelně vynaložené. Místo plnění odpovídá § 149 odst. 1 o.s.ř. a lhůta k plnění § 160 odst. 1 o.s.ř.

Rubrum