I.ÚS 169/18
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, včetně odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu. Soud se zaměřil na princip subsidiarity, podle něhož ústavní stížnost není přípustná, pokud není napadnuto rozhodnutí o posledním opravném prostředku. Stížnost proti předvedení založená na samotné okolnosti jeho provedení nebyla považována za přípustnou. Ústavní soud tak rozhodl, že návrh je nepřípustný, a rozhodnutí bylo vyhlášeno bez ústního jednání.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti S. M., zastoupeného Mgr. Pavlou Buxbaumovou, advokátkou se sídlem Uničov, Masarykovo nám. 37, proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 14. 12. 2017 č. j. 40 P 335/88-443 a proti jinému zásahu spočívajícímu v postupu orgánu Policie České republiky, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V ústavní stížnosti se stěžovatel s odvoláním na čl. 3, čl. 4, čl. 10, čl. 94 odst. 2 a čl. 95 odst. 1 Ústavy a čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 3, čl. 10 odst. 1, 2 a 3, čl. 12 odst. 1, čl. 36 odst. 2, čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedené usnesení Okresního soudu v Šumperku, kterým bylo nařízeno jeho předvedení ke znaleckému vyšetření. Stěžovatel dále navrhuje, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem orgánu Policie České republiky dne 2. 1. 2018, který spočíval v realizaci tohoto předvedení, došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv, a aby Ústavní soud Policii České republiky zakázal pokračovat v tomto zásahu. Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je tedy krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná. V daném případě stěžovatel mohl podat proti usnesení Okresního soudu v Šumperku řádný opravný prostředek - odvolání. O této možnosti byl v uvedeném usnesení řádně poučen a odvolání dne 5. 1. 2018 také podal, jak sám v ústavní stížnosti uvedl. V části ústavní stížnosti podané právní zástupkyní stěžovatele se dále uvádí, že stěžovateli není známo, že by o jeho odvolání již bylo rozhodnuto, avšak sám stěžovatel ve svém vlastnoručním podání ze dne 9. 3. 2018 uvedl, že Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci již o jeho odvolání rozhodl a zároveň k ústavní stížnosti přiložil usnesení tohoto soudu ze dne 30. 1. 2018 č. j. 70 Co 31/2018-486, kterým bylo napadené usnesení Okresního soudu v Šumperku potvrzeno. Toto rozhodnutí odvolacího soudu však stěžovatel svou ústavní stížností nenapadl, jeho zrušení Ústavnímu soudu nenavrhl a v odůvodnění ústavní stížnosti s tímto rozhodnutím nijak nepolemizuje. Ústavní soud proto musel posoudit ústavní stížnost tak, že směřuje výhradně proti označenému usnesení Okresního soudu v Šumperku a proti postupu Policie České republiky při jeho výkonu. Taková situace představuje podle dlouhodobé judikatury Ústavního soudu důvod k odmítnutí ústavní stížnosti (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 58/95, II. ÚS 724/02, I. ÚS 242/03, IV. ÚS 270/05 a další). V případech, kdy byl opravný prostředek řádně podán, je totiž nezbytné napadnout ústavní stížností i rozhodnutí vydané na jeho základě, neboť k případné nápravě zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Jestliže tedy stěžovatel nenapadl rozhodnutí o posledním procesním prostředku, ale pouze rozhodnutí jemu předcházející, nemůže Ústavní soud o takto podaném návrhu rozhodovat. Pokud by tak totiž učinil, podané ústavní stížnosti případně i vyhověl a napadená rozhodnutí orgánů veřejné moci zrušil, zůstalo by nenapadené rozhodnutí o posledním procesním prostředku nedotčeno, což by zjevně vyvolalo stav právní nejistoty. Pokud jde o tvrzený zásah v podobě postupu Policie České republiky spočívající v realizaci předvedení, Ústavní soud konstatuje, že i v této části stěžovatel fakticky brojí proti napadenému usnesení Okresního soudu v Šumperku, resp. proti tomu, že toto rozhodnutí bylo vykonáno. Nenamítá totiž, že by orgán Policie České republiky postupoval procesně nesprávným, resp. protiústavním způsobem (tedy například by se při provádění zadržení uchýlil k nepřiměřené tvrdosti či brutalitě), ale zásah do svých ústavně zaručených práv spatřuje v samotné okolnosti, že došlo k realizaci předvedení nařízeného napadeným usnesením. Jestliže tedy stěžovatel nenapadá způsob, jakým bylo toto usnesení vykonáno, ale samotnou okolnost, že k jeho výkonu došlo, je třeba tuto část jeho ústavní stížnosti hodnotit stejným způsobem, jako část směřující proti samotnému usnesení Okresního soudu v Šumperku, tedy jako nepřípustnou (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1839/08 či IV. ÚS 2646/17). Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnuta.
Poučení
Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. dubna 2018 JUDr. Vladimír Sládeček soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.