Ústavní soud · Usnesení

IV.ÚS 58/95

Sbírka: U 2/7 SbNU 331

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 1997-01-15 · odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a) · ECLI:CZ:US:1997:4.US.58.95

  1. MS Brno 43 C 167/89-217
  2. KS Brno 17 Co 113/92-272
  3. ÚS IV.ÚS 58/95
  4. ÚS I.ÚS 87/97
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána proti rozhodnutím nižších soudů, nikoli proti pravomocnému rozhodnutí Nejvyššího soudu. Soud upozornil, že ústavní stížnost musí být směřována proti rozhodnutí, které je posledním prostředkem ochrany práva. Napadání pouze nižších rozhodnutí by porušilo princip právní jistoty. Ústavní soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

Rubrum

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 15. ledna 1997 ve věci ústavní stížnosti B. O., zastoupeného advokátem JUDr. P. P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 1994, čj. 17 Co 113/92-272, a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19. 12. 1991, čj. 43 C 167/89-217, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ve své ústavní stížnosti napadá stěžovatel pouze shora uvedená rozhodnutí Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, ačkoli na základě dovolání stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Brně rozhodoval ve věci Nejvyšší soud České republiky, jenž rozsudkem ze dne 10. 10. 1996, čj. 3 Cdon 1214/96, dovolání zamítl. Toto posléze uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 10. 1996. Právě toto rozhodnutí Nejvyššího soudu je nepochybně tím pravomocným rozhodnutím, jež ústavní stížností musí být v prvé řadě napadeno [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu]. Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je totiž náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 82 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu], k této nápravě nemůže však dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku, poskytovaném zákonem k ochraně práva. Rozhodnutí o ústavní stížnosti, směřující jen proti napadeným rozhodnutím Městského s Krajského soudu v Brně, by totiž v projednávané věci vedlo k tomu, že rozhodnutím Ústavního soudu by rozhodnutí Nejvyššího soudu zůstalo nedotčeno, což by bylo nepochybně v rozporu s principem právní jistoty. Všechny uvedené skutečnosti, byť procesní povahy, jsou podle názoru Ústavního soudu natolik evidentní a pro rozhodnutí o ústavní stížnosti relevantní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 15. ledna 1997

Dotčená ustanovení

Ústava České republiky 1/1993 Sb.
Zákon o Ústavním soudu 182/1993 Sb.

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (85)

Zobrazeno prvních 50 podle data.