I.ÚS 1741/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti stěžovatele Lukáše Sentla, zastoupeného JUDr. Miroslavem Moltašem, LL.M., advokátem, sídlem Střední 933/10, Hustopeče, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně č. j. 60 Co 62/2026-513 ze dne 7. 4. 2026, usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti č. j. 3 C 38/2023-496 ze dne 18. 2. 2026 a rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti č. j. 3 C 38/2023-420 ze dne 16. 10. 2025, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti těchto rozhodnutí, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně a Okresního soudu v Uherském Hradišti, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti AMBIS vysoká škola, a.s., sídlem Lindnerova 575/1, Praha 8, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva podle čl. 2 odst. 3, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i k porušení práv garantovaných čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Svou ústavní stížnost stěžovatel spojil s návrhem na odklad napadených rozhodnutí a požádal, aby bylo vedlejšímu účastníkovi uložena povinnost nahradit stěžovateli náklady řízení před Ústavním soudem.

2. V ústavní stížnosti mimo jiné stěžovatel uvedl, že ve věci zároveň podal dovolání, o kterém nebylo dosud pravomocně rozhodnuto.

3. Stěžovatel namítá, že napadenými rozhodnutími došlo k řetězení závažných pochybení obecných soudů, které ve svém důsledku vedly k odepření spravedlnosti. Poukazuje na to, že okresní soud rozhodl v nepřítomnosti stěžovatele i jeho advokáta, přestože byli řádně omluveni. Má za to, že došlo i ke svévolnému opomenutí důkazního návrhu. Současně namítá, že napadené usnesení krajského soudu je výsledkem přepjatého formalismu a porušením principu proporcionality. Zdůrazňuje, že zmeškaná lhůta činila toliko pouhé dva dny, přičemž nevyhovění žádosti o prominutí žádosti o zmeškání lhůty má pro stěžovatele fatální následky.

4. V závěru shrnuje, že těmito svými rozhodnutími obecné soudy porušily stěžovatelova práva vyplývající z čl. 2 odst. 3 a čl. 11 odst. 1 Listiny. Tvrdí, že obecné soudy svým postupem fakticky legitimizovaly a schválily závazek, který nevznikl na základě svobodné, vážné a určité vůle stěžovatele.

5. Dříve, než Ústavní soud může přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musí posoudit, zda jsou splněny procesní podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu.

6. Ústavní soud zjistil, že jedna z těchto podmínek není splněna. Stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, a jeho stížnost je proto nepřípustná [§ 43 odst. 1 písm. e) a § 75 zákona o Ústavním soudu].

7. Pojmovým znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ústavní soud zasahuje na ochranu ústavně zaručených práv a svobod až tehdy, když ostatní orgány veřejné moci nemají k dispozici prostředky, kterými by mohly případný protiústavní stav napravit. Ochrana ústavnosti totiž není jen úkolem Ústavního soudu, ale i soudů obecných (čl. 4 Ústavy). Ústavní soud proto obecně není oprávněn zasahovat do řízení, která teprve probíhají a v nichž stěžovatel ještě nevyčerpal všechny možnosti, jak ochránit svá ústavně zaručená práva a svobody (viz k tomu stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 ze dne 7. 2. 2023, body 23 až 25).

8. V nyní řešené věci se stěžovatel domáhá mj. přezkumu usnesení krajského soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení okresního soudu, že se zmeškání lhůty na straně stěžovatele k podání odvolání proti napadenému rozsudku téhož soudu nepromíjí. Jak přitom vyplývá z poučení uvedeného v napadeném usnesení krajského soudu, proti tomuto usnesení lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu. Tohoto kroku stěžovatel, jak sám uvedl v ústavní stížnosti, využil.

9. Tato skutečnost je pro posouzení ústavní stížnosti podstatná. Pokud by totiž Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí již nyní, nerespektoval by tím subsidiaritu ústavní stížnosti k jiným procesním prostředkům k ochraně práva a nepřímo by tím předjímal výsledek dovolacího řízení. Nic z toho však Ústavnímu soudu nepřísluší (např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1040/25 ze dne 20. 5. 2025, bod 11, sp. zn. IV. ÚS 2474/24 ze dne 10. 12. 2024, bod 10, či sp. zn. III. ÚS 722/24 ze dne 13. 5. 2024, bod 13).

10. Soudkyně zpravodajka proto odmítla ústavní stížnost jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu]. Stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv a zároveň nenastaly okolnosti, které by nepřípustnost ústavní stížnosti dokázaly prolomit (§ 75 odst. 1 a odst. 2 zákona). O návrhu na odklad vykonatelnosti samostatně nerozhodovala, neboť jde o akcesorický návrh, který sdílí osud ústavní stížnosti, o níž bylo navíc rozhodnuto bez zbytečného odkladu. Obdobný závěr přitom platí i o návrhu na přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem, která taktéž sdílí osud ústavní stížnosti.

11. Ústavní soud dodává, že tímto rozhodnutím neodnímá stěžovateli jeho právo na přístup k Ústavnímu soudu. Stěžovateli nic nebrání podat po skončení řízení před obecnými soudy novou ústavní stížnost. Dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti začne běžet až po doručení konečného rozhodnutí v této věci - ať už jím bude rozhodnutí Nejvyššího soudu o jeho dovolání, nebo případně jiné rozhodnutí vydané v navazujícím řízení (usnesení sp. zn. II. ÚS 1186/25 ze dne 4. 6. 2025, bod 14, sp. zn. IV. ÚS 2969/24 ze dne 11. 11. 2024, bod 7, sp. zn. III. ÚS 1980/24 ze dne 31. 7. 2024, bod 9, sp. zn. IV. ÚS 136/25 ze dne 12. 11. 2025, bod 13).

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. června 2026 Kateřina Ronovská v. r. soudkyně zpravodajka