I.ÚS 2101/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti Hany Vávrové, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 632/2026-666 ze dne 29. 4. 2026, rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 22 Co 36/2023-544 ze dne 18. 3. 2025 a rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 11 C 27/2022-210 ze dne 16. 11. 2022, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mladé Boleslavi jako účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se návrhem doručeným Ústavnímu soudu 21. 7. 2026 domáhala zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí s tvrzením o porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, resp. její právní předchůdkyně (zemřelé matky).

2. Aby se Ústavní soud mohl návrhem zabývat a ústavní stížnost projednal, musejí být splněny všechny formální zákonné podmínky (§ 42 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelka tyto podmínky nesplnila: především k jejímu návrhu nebyla přiložena žádná plná moc, která by prokazovala, že stěžovatelku zastupuje advokát či advokátka.

3. Ústavní soud v případě chybějícího právního zastoupení zpravidla vyzývá navrhovatele, aby tento nedostatek v určené lhůtě odstranili - viz § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Pokud však Ústavní soud již dříve opakovaně navrhovatele poučil o náležitostech návrhu, není třeba, aby je poučoval znovu v každém dalším řízení. V takové situaci Ústavní soud jejich opětovně vadný návrh již odmítne bez dalších výzev a dodatečných lhůt (shodně např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1181/26; IV. ÚS 678/25, bod 6; II. ÚS 3516/24, bod 5; IV. ÚS 578/25, bod 6; II. ÚS 2409/24, body 4 až 6). Zmíněný postup Ústavního soudu shledal přípustným i Evropský soud pro lidská práva (rozhodnutí ve věci Horyna proti České republice, stížnost č. 6732/20, bod 13). Tímto způsobem Ústavní soud v nedávné době postupoval i ve věcech stěžovatelky (např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1747/26, I. ÚS 2897/25, I. ÚS 3034/25, IV. ÚS 3320/25, III. ÚS 3319/25).

4. Stěžovatelka byla tedy opětovně informována, že musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem nebo advokátkou. Ústavní soud tak učinil nejen ve výzvách k odstranění vad, ale i ve výsledných rozhodnutích. Ústavní soud nepovažuje za účelné odůvodnění těchto rozhodnutí opakovat, a proto na ně v podrobnostech odkazuje (z nedávné doby např. usnesení sp. zn. II. ÚS 432/26, II. ÚS 3033/25, II. ÚS 2752/25, IV. ÚS 2293/25, I. ÚS 3055/25).

5. Ústavní soud neshledal žádný důvod, proč by se odmítnutí vadného návrhu bez předchozí výzvy nemělo uplatnit i v nynější věci stěžovatelky.

6. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvedla, že dosud nebylo pravomocně skončeno pozůstalostní řízení po její matce s tím, že po pravomocném potvrzení jejího právního a procesního nástupnictví požádá o ustanovení (resp. o určení) advokáta pro řízení před Ústavním soudem. Dále uvedla, že podání činí již nyní proto, aby v důsledku úmrtí její matky nedošlo k uplynutí lhůty a k nenapravitelnému zmaření možnosti podat ústavní stížnost.

7. Ústavní soud k přístupu stěžovatelky uvádí, že z její ústavní stížnosti sice plyne, že si byla vědoma povinnosti advokátního zastoupení v řízení a že o určení advokáta plánuje požádat. Avšak dosud neskončené pozůstalostní řízení nepředstavuje žádnou subjektivní překážku na straně stěžovatelky, pro kterou by nemohla o určení advokáta požádat již nyní. Další důvody či jiný (konkrétnější) časový horizont, ve kterém by o určení advokáta požádala, už stěžovatelka ve svém návrhu neuvádí. Povinnost zastoupení advokátem či advokátkou přitom platí již v okamžiku podání ústavní stížnosti, o čemž byla stěžovatelka v minulosti opakovaně poučena, a přesto této povinnosti nedostála.

8. Ústavní soud tedy shrnuje, že stěžovatelka si nutnost být v řízení zastoupena advokátem nebo advokátkou s ohledem na dříve poskytnutá poučení musela uvědomovat (a dle svého vyjádření také uvědomovala). Tento požadavek ale nedodržela. Ústavní soud ji proto nevyzýval k odstranění vad jejího návrhu a odmítl jej soudcem zpravodajem za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

9. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. srpna 2026 Jan Wintr, v. r. soudce zpravodaj