I.ÚS 2130/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti Mgr. Václava Voříška, advokáta, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 21 Co 126/2026-166 ze dne 30. června 2026 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 27 C 256/2024-155 ze dne 16. března 2026, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6 jako účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní soud obdržel podání nazvané "prvotní ústavní stížnost", které směřuje proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím, jimiž měla být zamítnuta žádost stěžovatele o osvobození od soudního poplatku k podání odvolání.

2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, zjišťuje, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem o Ústavním soudu.

3. Ústavní soud zjistil, že stěžovatelovo podání trpí vadami. Podání nesplňuje náležitosti podle § 34 odst. 1 a § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu, neboť k němu nejsou přiložena napadená rozhodnutí a nejsou v něm uvedeny ani konkrétní důvody, pro něž se stěžovatel domáhá jejich zrušení. Podle citovaného ustanovení je třeba pravdivě vylíčit rozhodující skutečnosti, popř. označit důkazy, jichž se stěžovatel dovolává. Je tedy nezbytné konkrétně předestřít, v čem stěžovatel spatřuje porušení ústavně zaručených práv či svobod. Stěžovatel fakticky podal blanketní ústavní stížnost, která je považována za vadné podání, a nepřiložil k ní ani napadená rozhodnutí (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3012/20 ze dne 27. 1. 2021 či I. ÚS 918/20 ze dne 7. 5. 2020).

4. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Nicméně, v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se totéž poučení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích.

5. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel se na něj opakovaně obrací s vadnými ústavními stížnostmi. Na nedostatky byl stěžovatel opakovaně náležitě upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem pro odmítnutí návrhu - tak byla odmítnuta valná většina z více než 180 návrhů stěžovatele Ústavnímu soudu. Stěžovatel byl poučen o těchto náležitostech ústavní stížnosti již např. v řízeních vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1810/18 nebo IV. ÚS 3497/20. Navzdory uvedenému, a přestože je sám advokátem, a tedy právním profesionálem, jeho podání opět nesplňuje předepsané náležitosti ústavní stížnosti.

6. Proto soudce zpravodaj za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. srpna 2026 Jan Wintr, v. r. soudce zpravodaj