I.ÚS 327/99
V PLATNOSTI- VS Praha 3 Cmo 14/98
- ÚS I.ÚS 327/99
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelka nevyčerpla všechny procesní prostředky k ochraně svých práv. Soud uznal, že podání dovolání před Vrchním soudem bylo zákonně přípustné a tvořilo účinný právní prostředek. Vzhledem k tomu, že dovolání bylo podáno včas a zákon jej považuje za přípustný prostředek, nebylo podání ústavní stížnosti podmíněno. Soud tedy nesmí být zásahem do vnitřního řádu soudního řízení, který je založen na vyčerpání všech procesních prostředků.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti P., s.r.o., zastoupené advokátem JUDr. S. K., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 10. 1997, sp. zn. 33 Cm 107/97, a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 1999, sp. zn. 3 Cmo 14/98, t a k t o :
Výrok
Ústavní stížnost se o d m í t á .
Odůvodnění
: V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové rozhodl, že stěžovatelka (žalovaná) je povinna do 30 dnů od právní moci rozsudku změnit obchodní jméno tak, aby neobsahovalo slovo P. a že je v téže lhůtě povinna podat návrh na změnu obchodního jména u rejstříkového soudu. V záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze citovaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a zároveň proti tomuto rozsudku připustil dovolání "ohledně právní otázky vztahu ochrany osobního jména a ochrany proti jednání nekalé soutěže". V odůvodnění tohoto rozsudku Vrchní soud v Praze mimo jiné uvedl, že stěžovatelka při jednání o odvolání požádala odvolací soud o připuštění dovolání v uvedené právní otázce a protože ji Vrchní soud v Praze považoval za otázku zásadního právního významu (jejíž podstata tkví v tom, zda lze uložit k odstranění vzniklého závadného stavu povinnost změny obchodního jména), podání dovolání (roz. ve výroku) výslovně připustil. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítla, že její obchodní jméno (P.) vzniklo z odborného výrazu premix minerálií a že při jejím vzniku nebylo chráněno. Toto obchodní jméno bylo dne 1. 8. 1995 zapsáno do obchodního rejstříku. Stěžovatelka se domnívá, že obecné soudy nesprávně aplikovaly ustanovení §§ 1 až 3 a 121 občanského soudního řádu a tím prý současně porušily její ústavně zaručená základní práva, zakotvená v čl. 26 odst. 1 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Protože Vrchní soud v Praze proti svému rozsudku připustil dovolání, stěžovatelka je dne 4. 6. 1999 rovněž podala. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí a aby vydal nález, že se obě napadená rozhodnutí zrušují. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je možno dovolání považovat za procesní prostředek k ochraně práva ve smyslu citovaného ustanovení v těch případech, kdy je podle zákona přípustné (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 40/93, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, C. H. Beck, 1994, str. 47, a contrario). V souzené věci - jak Ústavní soud zjistil z ústavní stížnosti a z přípisu Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 7. 1999 podala stěžovatelka proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové současně s ústavní stížností i dovolání. Pro podání tohoto dovolání existuje zákonný důvod (§ 239 odst. 1 o.s.ř.), a je tedy ze zákona přípustné, neboť Vrchní soud v Praze ve výroku napadeného rozsudku vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Za těchto okolností Ústavní soud dospívá k závěru, že v souzené věci dovolání představuje procesní prostředek, který zákon k ochraně práva stěžovatele poskytuje, a jehož vyčerpáním bylo podání ústavní stížnosti podmíněno. Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost jako nepřípustný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl (ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů).
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 31. srpna 1999 JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.